Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.                                                             

Matoušovo evangelium 2,2.9-11

DIVNÝ KRÁL – DÍTĚ

Proč se vlastně Boží Syn narodil do našeho světa? Pán Bůh přece může prosadit svou vůli i z nebeské výše. Ježíš se přitom narodil v úplně obyčejných podmínkách našeho světa a hned nato ještě zcela nekrálovsky utíkal před Herodem do ciziny. Nemohl to s tím vykoupením zařídit jinak a zachránit aspoň nevinná nemluvňátka, která místo něj padla Herodovi do rukou?

Mohl, jenže to by už nebylo Vtělení, Bůh s námi, v našem středu. Byl by nad námi a ne jedním z nás. Jeho moc, které by se nikdo nemohl protivit, by snad vnesla do našeho světa pořádek, ale vnesla by jej shora, mocí. Vzpomínáme si na poslušnost, kterou vyžadoval totalitní režim?

Bůh svým příchodem naproti tomu působí zevnitř lidstva, zevnitř srdce každého člověka, který se pro to otevře. Mezi oběma takto naznačenými cestami je obrovský rozdíl. Rozdíl mezi mocenským zásahem a vnitřním přerodem jednotlivého člověka i celého lidského společenství.

Tady můžeme parafrázovat známé přísloví a říci, že Bůh nám nechce dát rybu, která by nás uspokojila na jeden den, ale chce nás naučit lovit ryby a starat se tak o vlastní potřeby. Nechce, abychom byli jeho poddanými, chce nás místo toho vtáhnout do své rodiny. A proto se musel narodit jako jeden z nás. Od té doby pracuje na tom nejdůležitějším, na proměně srdcí a mezilidských vztahů v našem světě.

Boží působení nám může přiblížit situace z našich rodin. Když si matka nebo otec hrají se svým dítětem, nezůstanou stát a nepřihlížejí shora, ale kleknou si k dítěti. Sníží se k němu, na jeho úroveň. Přizpůsobují se mu gesty a slovy, kterým dítě rozumí. Možná to někomu zvenku přijde směšné. Ale láska si razí svou cestu. Když si dítě šťastně hraje nebo nešťastně pláče, milující rodiče se k němu sníží. Vžijí se do jeho situace. Chtějí mu být co nejvíce nablízku. Stávají se „malými“, aby se dítě cítilo bezpečně a aby mohlo růst a rozvíjet se.

Velebíme tě, Pane, že ses k nám sklonil a přijal nás do své vlastní rodiny. Prosíme, ať tě dokážeme pustit do svého srdce, do našeho společenství i celé společnosti. Amen

TEN, KTERÝ SI VŠÍMAL

Andy Andrews (Návrat domů, Praha 2013)

Děj knihy se odehrává v přímořském městě Orange Beach ve státě Alabama, USA, kde žijí lidé bohatí i chudí – tak, jak je to na celém světě. Ale jsou zde také lidé, žijící na dně lidské společnosti, v úplné bídě, lidé, jimž se zhroutily vztahy s rodinou; lidé, kteří prožívají těžké dny svého stáří; lidé, kteří ztratili už veškerou naději v lepší budoucnost, kteří ztratili své sny. Nevidí žádnou možnost změnit svůj život a propadají zoufalství.

A náhle se na pláži objeví starý muž  jménem Jones, v rukou odřený starý kufr, který si všímá toho, co druzí lidé nevidí nebo přehlížejí. Chodí po pobřeží, všímá si jednání lidí, slyší jejich pláč i projevy zlosti. A když tak zkoumá povahy lidí, vidí naději tam, kde už žádná není a přichází osobně za každým člověkem, aby si s ním promluvil, dotkl se strun jeho citlivé duše a pomohl mu najít širší pohled na život. Chce, aby si lidé uvědomili svoje skryté síly, vzchopili se a začali nový život. Stal se tak opravdovým přítelem každému, s kým promlouval. Protože opravdový přítel nás nepřijímá takové, jací jsme, to by mu na nás nezáleželo – to je velmi špatný, nebezpečný názor – opravdový přítel chce, abychom byli lepšími, odkrývá to nejlepší, co v nás je.

Moudrý přítel nám řekne pravdu a poradí. Starý muž Jones dával lidem číst knížky o životě lidí, kteří něco dokázali – a tyto jejich zkušenosti odhalily tajemství jejich úspěchu. Člověk by si neměl pořád stěžovat na svůj život, ale brát ho takový, jaký je a snažit se udělat ho lepším. Měl by mít rád lidi kolem sebe a lidé ho budou mít také rádi a bude dostávat od nich více životních příležitostí a povzbuzení. A to je také počátek cesty k úspěchu. Ten, kdo si pořád stěžuje a naříká – tomu se lidé vyhýbají.

Bůh rozhoduje, kde je člověk ve svém životě postaven. Ale Bůh nepostaví člověka hned na vrchol hory, protože tam člověka nic nečeká, jen další hora. Bůh postaví člověka do údolí, a aby mohl svého cíle dosáhnout, musí procházet údolím, zdolávat překážky, učit se.

Člověk musí věřit v Boha, konat dobro, zachovávat Bohu věrnost a věřit, že mu Bůh dá, oč ho pořádá. „Svou cestu musí svěřit Bohu, doufat v Něho, on sám bude jednat.“ (Žalm 37,5)

Starý muž promlouval k lidem o lásce a o tom, že každý z nás lásku jinak přijímá. „Každý z nás by se měl naučit hovořit k druhému člověku jeho způsobem přijímání lásky. Ať už je to pohlazením, drobnými skutky, nebo společně stráveným časem.“ Tak si lidé porozumí a budou spolu šťastní. Ale někteří lidé nemohou být šťastní, protože si s sebou vláčí smutnou špatnou minulost. Ale aby byl člověk šťastný, musí tu minulost odhodit, nevláčet ji s sebou – a to jde jedině za pomoci vroucích modliteb k Bohu s prosbou o odpuštění. Pak je teprve člověk schopen změnit svůj život. „Důvěřuji tobě, Hospodine, prosím: Ty jsi můj Bůh. Moje budoucnost je ve tvých rukou.“ (Žalm 31,5n)

Všechno, co člověk dělá, má dalekosáhlé důsledky. Nikdo nežije svůj život zbytečně. Každý z nás má svůj úkol na této zemi. Ten úkol nám dal Bůh. A my se musíme snažit, abychom plnili Boží vůli a byli mnoha lidem užiteční. Jestliže se člověk chce stát lepším člověkem, musí jednat, dát to najevo.

A proto se modleme, prosme Boha o odvahu, moudrost a o pochopení od druhých. Slibme si sami sobě, že budeme dobrými lidmi, manžely, rodiči, opravdu věrnými přáteli. Děkujme Bohu za jeho lásku.

Dlouhá léta chodil starý muž po celém pobřeží k zoufalým lidem, vysvětloval, radil, pomáhal. Lidé si zvykli na to, že se náhle zjevil tam, kde ho bylo nejvíce zapotřebí, a pak zase náhle zmizel. Přijali ho do svého života.

A pak jednoho dne zůstal na pláži jen starý odřený starcův kufr - a starý muž se už nikdy nevrátil. Ale v jeho kufru našli lidé semínka různých rostlin, které si rozebrali mezi sebou a zasadili na svých zahrádkách, u domu, u cest. Ta semínka tu pro ně zanechal moudrý starý muž, jako připomínku toho, že lidé musí sázet svá vlastní semínka v myslích a srdcích těch, které mají rádi. A že touto prací nejvíc uctí starcovu památku. Napsal lidem: „Nejsem pryč. Budu nablízku. To nejlepší teprve přijde.“

Když jsem tu knížku četla, tušila jsem, že starý muž – to byl Bůh. Jedině On se dokáže dostat k srdci člověka. A Ježíš k nám u Jana 8,12 říká: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, bude zachráněn.“

                                                    Dagmar Sottnerová

---------------------------------------------------------------

Vstávají ze sna pastýři

  a diví se a žasnou.
A bez váhání zamíří,
kde vidí hvězdu jasnou.

Nad holým chlévem z kamení,
co hledí dolů k městu,
hoří to Boží znamení
a osvětluje cestu.

Svolává k chlévu ze všech stran
i anděle i lidi.
A kdo má srdce dokořán,
každý to světlo vidí…

---------------------------------------------------------------

SMYSL VÁNOC

Kdysi za jednoho mrazivého Štědrého večera seděl zamyšleně muž u krbu, ve kterém plápolal oheň, a přemítal o významu Vánoc. "Pro Boha nemá cenu, aby se stal člověkem," uvažoval. "Proč by všemohoucí Bůh měl trávit svůj drahocenný čas s někým jako jsme my? A i kdyby, proč by se chtěl narodit zrovna ve stáji? Ani nápad! Celá ta věc je nesmysl. Kdyby Bůh opravdu chtěl sestoupit na zem, určitě by si našel jiný způsob."
Náhle muže vyrušil z úvah divný zvuk přicházející zvenku. Přiskočil k oknu a opřel se o rám. Venku uviděl houf sněžných hus, které divoce mávaly křidly a zoufale se plácaly v hlubokém sněhu. Byly jako omámené a pomatené. Zřejmě z vyčerpání odpadly od většího hejna směřujícího do teplejších krajin.
Muži jich bylo líto, a tak se zachumlal do teplého oblečení a vyšel ven. Pokusil se zahnat roztřesené husy do teplé garáže, ale čím víc se snažil, tím víc ptáci zmatkovali. "Kdyby tak věděli, že je chci zachránit," pomyslel si muž. "Jak je mám přesvědčit, že to myslím pro jejich dobro?"
Tu ho napadlo: "Kdybych se aspoň na chvilku stal taky sněžnou husou a mohl s nimi mluvit jejich řečí, pak by mě pochopily."

V náhlém osvícení si vzpomněl, že je Štědrý večer, a široce se usmál. Vánoční příběh se mu už nezdál nesmyslný. V duchu si představil prostě vyhlížející dítě ležící v jeslích ve stáji v Betlémě. Už rozuměl vánoční záhadě: Bůh se stal jedním z nás, aby nám naší řečí mohl sdělit, že nás miluje, že nás miluje právě teď a že mu jde o naše dobro.

---------------------------------------------------------------

PRO ZASMÁNÍ

Potkali se Roubíček s Karpelesem.
- Tak co, Roubíček, jak se jim daří?
- Ale, ani se, Karpeles, neptají.
- Ale copak? Zdraví? Obchody? Žena?
- Ale ne. Syn se chce stát křesťanem, chce opustit víru svých otců a dát se pokřtít. No řeknou mi - co mám dělat?
- To je komické, že s tím jdou zrovna za mnou. Já mám doma to samý. Ale vědí co? Zeptáme se rabína, je moudrý, zbožný, studovaný, snad nám poradí.
A tak šli za rabínem.
- Poslyš, rabbi, máme problém. Naši synové se chtějí stát křesťany, chtějí opustit víru svých otců a dát se pokřtít. Poraď nám. Co máme dělat?
- To je komické, že s tím jdete zrovna za mnou. Já mám doma totéž. Ale víte co? Já budu v noci rozjímat, pomodlím se, poradím se s Hospodinem, třeba nám řekne, co dělat.
Tak dobrá, s tím se rozešli. Druhý den přišli opět Karpeles a Roubíček za rabínem.
- Tak co, rabbi, modlil ses, rozjímal?
- Inu modlil, rozjímal.
- A mluvil jsi s Hospodinem?
- I mluvil, mluvil.
- A co?
- No, říkám mu: Ó Hospodine, Bože Izraele, Bože Abraháma, Izáka a Jákoba, máme potíže. Naši synové se chtějí stát křesťany, chtějí opustit víru svých otců a dát se pokřtít. Poraď nám. Co máme dělat?
- A co Hospodin?
- No že s tím chodíme zrovna za ním...

---------------------------------------------------------------

ZE SBORU, SENIORÁTU A CÍRKVE

• V sobotu 14.11.2015 se v prostorách našeho kostela konalo jubilejní 1.zasedání 50.konventu Moravskoslezského seniorátu.  Z mnoha bodů jednání vybíráme:

- Volba nového seniorátního výboru. Na šestileté období byli zvoleni:

Senior - Marek Zikmund (Přerov)

1.náměstek seniora - Jan Lukáš (Opava)

2.náměstek seniora - Pavel Prejda (Nový Jičín)

Seniorátní kurátorka - Noemi Batlová (Olomouc)

1.náměstek sen.kurátorky - Jiří Marek (Krnov)

2.náměstek sen.kurátorky - Martin Skalický (Přerov)

- Konvent poděkoval za práci a službu členům dosavadního seniorátního výboru, jmenovitě br.seniorovi L.Červenkovi.

- Moravskoslezský seniorát tvořený 25 farními sbory je územně největším seniorátem ČCE. Svou plochou 11.154 km² zahrnuje území celého Olomouckého a Moravskoslezského kraje, přičemž malými kousky zasahuje také do území kraje Brněnského a Zlínského.

V seniorátu pracuje celkem 22 kazatelů a kazatelek, tedy 18 mužů (2 jsou jáhny) a 4 ženy (navíc jedna  na mateřské dovolené).

- Vyjímáme ze zprávy Seniorátního odboru mládeže: „ …vidím chybějící pojem a praxi kázně v evangelické církvi. Není obvyklé, aby představitelé církve (faráři, staršovstva, konventy atd.) vydávali jasná morální a teologická stanoviska a uplatňovali je. Přesto se nevyhnutelně dostáváme do situací, kdy musíme dělat morální soudy – buď je chování či postoj hříšný, nebo není; buď je člověk způsobilý pro službu vedoucího v církvi, nebo není. … pokud náš bratr zhřeší, nemůžeme k tomu zůstat lhostejní a máme se ho snažit přivést zpět k Bohu skrze kárání mezi čtyřma očima, s jedním nebo dvěma dalšími nebo následně před celou církvi. Protože je ale takový postup v naší církvi výjimkou a ne pravidlem, naráží na překážky: je označován za „sudičský“; city jednotlivců jsou stavěny nad zdraví církve jako těla; odpuštěním a láskou se myslí lhostejnost ke hříchu a k Božímu slovu.“

- Seniorátní repartice za Přerov: 8.136,-Kč

- celocírkevní repartice: 16.428,-Kč

• V sobotu 21.11.2015 se v Praze konal mimořádný synod v souvislosti se slavnostním ustanovením nové synodní rady. Členové synodní rady jsou: Daniel Ženatý, Pavel Pokorný, Ondřej Titěra, Vladimír Zikmund, Jiří Schneider, Eva Zadražilová.

Při svém pracovním zasedání se synod usnesl o způsobu, jak bude ČCE nakládat s financemi, které bude církev dostávat v rámci vyrovnání mezi státem a církvemi (tzv.restitucí). Roční částka v případě ČCE činí cca 80 milionů Kč. Z toho 81,5% bude příjmem Personálního fondu, zbývajících 18,5% bude určeno pro „diakonické a rozvojové projekty“. Prostředky pro tyto projekty budou rozdělovány pomocí grantového systému. Z těchto prostředků bude vyčleněn 1 milion Kč pro tzv.mikropojekty, o jejich přerozdělení budou rozhodovat seniorátní výbory podle svých pravidel. Prostředky rozdělované prostřednictvím ČCE budou členěny do tří oblastí podpory:

• budování sboru a misie
• výchova a vzdělávání
• diakonická práce

Předkládat projekty mohou jednotlivé farní sbory.

• Ke konci roku připomínáme výběr saláru. „Salár je pravidelný roční dar, který církev očekává od každého svého člena s vlastním příjmem v doporučené výši 5% jeho celkových ročních čistých příjmů. Salár se platí jednou ročně nebo ve splátkách farnímu sboru, do něhož člen patří. Hospodaření církve závisí na dobrovolné obětavosti členů.“ (Z řádů církve) Děkujeme, že na to myslíte.

Přejeme vám, ať je pro vás čas adventní a vánoční časem nacházení.

Ať v něm potkáte pokoj a radost, klid a soustředění, sdílení lásky

a Kristovy blízkosti. Dobrý rok 2016  

Týden modliteb v lednu 2016, vždy od 17 hod.:

- pondělí 11.1. u Armády spásy

- úterý 12.1. v evangelickém kostele

- středa 13.1. u Církve čsl. husitské

Téma: Služba prorocká, kněžská a pastýřská.

V kostele je možné zakoupit: čtení Na každý den 2016, Evangelický kalendář 2016, Hesla JB 2016, knihy z nakladatelství Návrat domů  aj.