VELIKONOCE

– VZKŘÍŠENÍ K NOVÉMU ŽIVOTU

Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!"

Tu ho ten druhý okřikl: "Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal." A řekl: "Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království."

Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji."

Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce.

Chrámová opona se roztrhla v půli.

A Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." Po těch slovech skonal.                                                    Lukáš 23,39-46

Velikonoce jsou svátkem víry

To se člověka snad nemůže nedotknout. Ježíš jde až na nejzazší mez, zcela odevzdává svůj život do Božích rukou. Je zcela opuštěn Bohem a zneuznán lidmi, je rozšlapán jako červ a napjat mezi nebem a zemí. V té chvíli je s ním skutečně konec. Právě tehdy ještě pronáší: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." Odevzdání se, jen on a Bůh, nic mezi nimi. V naprosté opuštěnosti a vydanosti padá do rukou svého Otce. A Ten, který kdysi z ničeho stvořil svět, nově tvoří život. Dlouho, příliš dlouho byl jakoby mimo hru, po celou dobu mlčel, pak přece promluvil v divu Vzkříšení. Promluvil ústy anděla: „Nebojte se“. Kříž tady nebyl a není nadarmo, jakkoliv se nám zdá, že Bůh mlčí i dnes. Bůh se přiznal ke svému synu, a přiznává se ke všem, kdo jdou cestou kříže, cestou pokory, služby a radosti víry.

Téhož dne večer - prvního dne po sobotě - když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: "Pokoj vám."

Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána.

Ježíš jim znovu řekl: "Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás."     Jan 20,19-21

Velikonoce jsou svátky otevřených dveří

Pán prošel zavřenými dveřmi naší viny, smrti, osamělosti, a otevřel nám perspektivu, život s Bohem. Zabouchnutými dveřmi našeho strachu a bezmoci vstoupil do našeho života a nabízí nám, abychom žili s ním. Jeho láska a jeho pokoj zároveň otevírají dveře mezi lidmi navzájem. Tam, kde jsme sjednoceni v jeho jménu, je on uprostřed nás.

Obdivuji architekturu katedrál. Jejich brány jsou zdobeny Kristem sedícím na trůnu: to je pro nás dodnes znamením, že jen skrze Krista můžeme vstoupit do pravého života. Bereme-li Ježíšova slova vážně, náš život se uzdravuje. Jdeme-li cestou spolu s ním, jdeme cestou plnou nadějných not. Zpíváme si, nebo si jen můžeme vzpomenout na slova písně: Já jsem cesta, pravda i život, tak to Ježíš řek´. Co takový život znamená? Má hloubku a hlavně dobrý cíl. Nekroužíme jen kolem sebe sama, nežijeme ani pouze na povrchu. Pokud vstoupíme dveřmi, kterými je Kristus, navážeme vztah ve svém srdci se svým Pánem. Najdeme pokoj a sami jej poneseme dál. Najdeme pokrm, který opravdu nasytí.

Příchod Kristův mezi učedníky, zavřenými za dveřmi na petlici, to je vzkříšení. I když své dveře zamkneme, Kristus, jako brána k životu, je rozlomí a projde jimi. Až k nám přijde našimi zamčenými dveřmi, jeho pokoj se rozmůže skrze všechny obavy, starosti a bolesti.

Bůh jim chtěl dát poznat, jak bohatá je sláva jeho tajemství mezi pohany: Je to Kristus mezi vámi, v něm máte naději na Boží slávu. Jeho zvěstujeme...                                  

                                                            Koloským 1,27-28

Velikonoce jsou svátky naděje

Velikonoce jsou příběhem Ježíšovým i naším. Díky tomu, že byl Ježíš vzkříšen a žije uprostřed nás, je naším "spolubydlícím". Máme mezi sebou toho, který o nás stojí, kterému nejsme jedno. Jistě, náš život probíhá v rámci zákonů tohoto světa, s nejistotami, stresy, nezodpovězenými otázkami.  Avšak - tak smíme pozměnit výrok z listu Koloským - Kristus, naděje naší slávy, je v našem středu. V něm se zrodila naše naděje, v něm trvá naše naděje přes všechny „blbé nálady okolo“. Díky tomu nejsme v moci slepého a poťouchlého osudu, nýbrž v moci živého Ježíše Krista.

Ať slavné Kristovo vzkříšení

naši tmu v světlo promění!

Kriste, vstal jsi z mrtvých a žiješ, proto jsi

uprostřed nás, jsi všude, v každém člověku.

Přestože jsme mnohdy tísněni ze všech

stran, přestože se nám jak žhavé železo

vpalují vnitřní nejistoty, nikdy nejsme

zbaveni odvahy, neboť ty žiješ.

Amen

------------------------------------------------------------------

SBOROVÉ VÝROČNÍ SHROMÁŽDĚNÍ 13.3.2016

Zpráva bratra faráře

Statistika:  členů 197 (196 vloni), křty 2, přístup 2, úmrtí 3

Zemřelí: Milan Kušner, Anežka Bukvová, Barbora Kopcová

NEDĚLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ

Bohoslužeb celkem: 55; průměrná účast: 41; Vysluhování VP: 14 (účast 30)

účast laiků: 1. čtení, vysluhování VP, příprava kázání a vedení bohoslužeb (někteří členové staršovstva)

Poděkování našim varhaníkům – Jaroslav Branžovský, Martin Kordas, Dušan Černoch, Marta Zikmundová, Lukáš Král, Hanka Kubíková.

Bohoslužby jsou středem sborového života. Řád sborového života: „Středem i východiskem sborového života je nedělní bohoslužba; z ní a kolem ní se pak rozbíhá a k ní se vrací další život pospolitý i individuální.“ M.Luther při otevření kostela v Torgau: „Tento dům nebyl otevřen pro nic jiného, než proto, aby náš milý Pán sám mluvil s námi svým svatým Slovem – a my naopak mluvili s ním svou modlitbou a chvalozpěvem.“ To je to nejdůležitější a nejkrásnější, k čemu jsme jako církev povoláni.

 BIBLICKÉ HODINY

Probírali jsme evangelium podle Marka

Průměr za minulý rok: 8 účastníků. Zveme další zájemce. Je zde prostor ke slyšení Božího slova, k modlitbám, ke sdílení osobních otázek, problému i radostí. To je základ života křesťanů.  

BIBLICKÉ HODINY PRO DĚTI

Účast: 11, vždy v pondělí. Různé katechetické materiály a pomůcky. Biblický program + hry.

MLÁDEŽ

pravidelné schůzky: 1x za 14 dnů – do léta, od podzimu se mládež neschází. Považuji za velmi potřebné a užitečné, aby se mládežníci účastnili akcí pořádaných přes SOM, případně i jiných. Osobní kontakt s vrstevníky je nenahraditelný. Věřím, že i rodičům o toto jde a mohou své děti k účasti na těchto programech motivovat.    

PASTORACE

Četnost pastoračních návštěv je těžko zmapovatelná – vychází to zhruba na 1 návštěvu týdně. jsem rád, že pastoraci v našem sboru ani zdaleka nevykonává jen farář sám… Rád bych zvláště poděkoval nejmenovaným sestrám, které pravidelně pečují o nemohoucí staré lidi, chodí k nim pomáhat v domácnosti, nebo je přivážejí do kostela.

Adopce na dálku (Denis Ojok) – kontaktní osobou je br.Lukáš Havrda. 

STARŠOVSTO

Schůze každý měsíc, kromě léta. Více br.Skalický.

BIBLICKÝ KROUŽEK NA ŠKOLE ZŠ B.Němcové

Každé úterý, přihlášených je deset romských dětí. Někteří z nich se zúčastnili sborového karnevalu v únoru. 

EKUMENA

Církve: ŘKC, ČCE, CČSH, CASD, AS, CB. Velmi dobré vztahy.

Scházíme se cca 1x za měsíc a půl – plánování ekumenických akcí, modlitby, osobní rozhovory.

PODĚKOVÁNÍ

Chtěl bych poděkovat všem, kteří věnuji svůj čas pro sbor: členům staršovstva, těm, kdo se věnují účetnictví, vedení pokladny, kroužku sester, učitelům NŠ, úklidu sborových prostor, návštěvám, přípravě Noci kostelů, sborových obědů, občerstvení… Omlouvám se, pokud jsem nějakou činnost vynechal. Jedním z velkých darů křesťanů je vděčnost. A tak si všímejme jedni druhých, vyjadřujme vděčnost za ně, modleme se jeden za druhého a buďme si jisti, že to naše společenství zase o něco víc prosvětlí a prohřeje.

NÁVRHY:

• Kurz Objevování křesťanství: bude dobré, když spolu se mnou jej podpoří další dva členové sboru. Je pak jednodušší přizvat někoho nového.
• První týden v srpnu uspořádat příměstský tábor.
• Více si všímat pozvánek na sborové či seniorátní akce a podle nich upravovat svůj program. Je škoda, pokud tyto věci zůstanou mimo náš zájem. Jde o velmi dobré programy, o společenství s lidmi z jiných sborů či vyznání. Je pravda, že tomu občas musíme obětovat svůj čas nebo záliby. Na druhou stranu, život víry se bez takových obětí neobejde. Abychom se osobně i jako společenství někam posunuli, je nutné se poprat se svou pohodlností, zvednout se a jít. Pokud bychom např. čekali na to, až se nám bude chtít modlit, tak nemusíme začít nikdy. Pokud budeme čekat, až bude příhodný čas jít na bohoslužby, tak čas převálcuje nás. Ježíš říká: Vezmi svůj kříž a následuj mě. A přidává zaslíbení: kdo ztratí svůj život pro mě, zachrání jej. (Lk 9,24) 

Marek Zikmund

---------------------------------------------------------------------------

Zpráva bratra kurátora

Omlouvám se za nepřítomnost při výročním sborovém shromáždění – jsme na cestě do Holandska a letenky jsme měli koupené od podzimu.

V minulém roce jsme „získali“ pro sbor pracovníka na 1 rok od úřadu práce – je to Mirek Gešvinder. Pomáhá s různými pracemi – hlavně praktickými kolem našich budov a při opravách. Podařilo se opravit okénka ve věži – nové zasklení, malování části věže, údržba okolí kostela a další někdy možná méně viditelné věci.

V minulém létě jsme také natáhli nové pletivo ze strany přilehlého pozemku státu, který sloužil některým dětem jako fotbalové hřiště. Při tom jsme se snažili vysvětlit dětem a jejich rodičům, že náš sborový plot není fotbalová branka – zatím se to snad podařilo.

Provedli jsme zateplení stropu farního bytu položením izolačních rohoží na podlahu půdy – byla to práce dost nepříjemná, ale důležitá.

Proběhla další fáze zateplení presbyterny – vložení tepelné izolace do prostoru původních spojovacích oken s kostelem a položení zátěžového koberce na podlahu.

Na doplnění tepelné izolace tohoto prostoru uvažujeme ještě o zateplení stropu a jeho renovaci pomocí sádrokartonu.

Máme v plánu nechat vyrobit a zabudovat jednu branku před vchod do sálu – bude stejná jako před kostelem. Do plotu k předzahrádce zabudovat plotovou branku a tím umožnit využívání prostoru zahrádky pro různé účely – nedělní škola, posezení a další.

V loňském roce se naplno objevil nový problém – uprchlická krize ze zemí středního východu. V ní do Evropy přicházejí lidé převážně muslimského vyznání a výchovy. Přicházejí proto, že zde nalézají věci u nich doma nepředstavitelné – úcta k jednotlivci, stejná práva pro muže i ženy, toleranci k jinému náboženství a další věci historicky pramenící z křesťanské Evropy.

Jestliže se na křesťanskou tradici (oprávněně) odvoláváme, měli bychom se snažit prosadit ji do seznamování lidí stojících mimo církve. Není potřeba učit děti ve školách o muslimech - na nich bude se přizpůsobit našemu prostředí a zvyklostem – ne obráceně!

Je potřeba vyučovat o původech a dopadech křesťanství v Evropě!

Musíme ale znát vlastní dějiny a proč a jak jsme jako kontinent a lidé na něm došli k současnému uspořádání společnosti.

Příklad z nedávné doby: byli jsme s br. farářem vyřizovat něco ve spořitelně. Při hledání účtu naskočil název Hradecké diecéze; po našem připomenutí, že jsme evangelická církev v Přerově byly obě dámy u přepážky úplně zmatené! Bylo jasné, že nemají ani základní povědomost o církvích.

Běžný člověk nemá ani základní znalosti historie Evropy – proč se dovolává na křesťanskou minulost, jak se k tomu dospělo a co se v minulých dobách dělo ohledně víry na tomto kontinentu. Vždyť se to týkalo všech lidí – i těch mimo církve.

Snažme se proto prosadit větší povědomí o tom, jak křesťanství v průběhu dějin formovalo tuto společnost a proč jsme dnes s vývojem společnosti, státního a politického zřízení i sociální politiky tam, kde jsme.

Martin Skalický

-------------------------------------------------------------

Zpráva kroužku sester

Kroužek křesťanské služby se věnuje převážně ručním pracem, které jsou k vidění a koupi před svátky v našem kostele. Sestry, které pravidelně kroužek navštěvují, jsou: Anička Rybaříková, Dana Jakubalová, Božena Žižková, Marta Vláčilová, Pavla Šulcová, Ida Kolářová, Marie Hudečková, Jitka Mlčochová a Květoslava Kolářová. Sestra Fruhaufová je ve vážném zdravotním stavu v nemocnici.

Minulost kroužku sester sahá ještě před postavení kostela. V Přerově nedaleko nádraží stál malý evangelický kostelík, kde se kázalo německy. Chodilo tam i několik českých rodin, kterých v průběhu času přibývalo. Rodiny se rozhodly pro stavbu vlastního kostela s kázáním v češtině. Ženy v tu dobu nebyly zaměstnány, ale staraly se o početné rodiny a tak se dohodly, že svým dílem přispějí na stavbu kostela. Začaly pracovat na šití šatů, halenek, sukní a pletení a vyšívání. Výtěžek prodeje přidávaly fondu na stavbu. Již tenkrát existoval sál Pivovar, kde se tyto výstavky ukuskutečňovaly. Takže kroužek sester, který podobně pracuje, existuje více jak 100 let.

Zpráva nedělní školy

Uplynulý rok 2015 jsme probírali katechetickou příručku Dál přece nejdeme sami. Začali jsme od počátku – od stvoření světa a postupujeme přes velké příběhy Starého Zákona – rok jsme končili s Josefem. Příručka je zdařile zpracovaná a poskytuje široký výběr možností uchopení tématu. Průměrný počet dětí v nedělce je 10. Součástí nedělky je modlitba, píseň, povídání příběhu, kreslení či výroba něčeho. Děti se zapojují aktivně, jsou zvídavé. Docházka je ztvárněna pomocí listů na stromě, který je v presbyterně na nástěnce. Zkuste se nad tím stromem zamyslet – má rozsáhlý kořenový systém a  byli  bychom  moc rádi, kdyby u nás ve sboru měly děti dostatek opory a síly pro svůj budoucí růst ve víře. Děkujeme všem, kteří se výchově dětí v nedělce věnují – Peterovi Dulanskému, Martě Zikmundové, Šárce Zacpalové, Barče Duškové.

Zapsala Barča Dušková

-------------------------------------------------------------

HOSPODAŘENÍ SBORU

Milé sestry a milí bratři, přátelé, přejeme Vám, ať jsou Velikonoce, svátky vzkříšení, zdrojem radosti, naděje

a povzbuzení, že s Bohem nic není nemožné.

Staršovstvo sboru