Hlasatel ke stažení ve formátu MS Word zde.

Zpráva ze sborového shromáždění ke stažení zde.

POSTNÍ DOBA

V evangelickém prostředí se o postu příliš nemluvilo,
nechávali jsme jej katolíkům jako součást jejich
tradice. Kdyby však u toho zůstalo, zřekli bychom se
něčeho důležitého. Velké příležitosti a daru.
Postní doba je příležitostí pro vnitřní proměnu a
obnovu. Připravuje člověka k tomu, co na něm chce
vykonat Bůh. Zve k přijetí takové podoby života
jako putování, navrácení k Bohu, k přijetí Jeho vůle.
Proto je na jeho počátku popeleční středa, kdy lidé
dostávají na čelo znamení kříže z popele s výzvou
„Obraťte se a věřte evangeliu. Ať dostáváme toto viditelné
znamení, nebo ne, připomínáme si něco důležitého.
Víra znamená osobní obrácení se k Bohu.
Spolehnutí se na Toho, kdo přichází do našeho života
jako ten, kdo zachraňuje – na Ježíše Krista. Budeme
sice dál zápolit se svými slabostmi a neschopnostmi,
ale můžeme se opřít o to, že patříme
Bohu.
Postní doba je proto dobrou přípravou k obnově
křestního slibu – k plnějšímu „ano“ vůči Bohu.
S tím, že naše přitakání bude vždy jen slabou odpovědí
na Boží „ano“ v Ježíši Kristu vůči nám. Ale i o
sebe slabší odpověď Bůh stojí.
Sám Ježíš se čtyřicet dnů postil, a bylo to krátce
poté, co byl pokřtěn. Proto bývá půst završen o Velikonocích
obnovou křestního slibu. Dáváme tak
Bohu nový prostor, aby v nás mohl jednat. Aby i
v nás projevil svou sílu, kterou svého Syna vzkřísil
k novému životu. My jsme také jeho synové a dcery.
----------------------------------------------------------------

KROKY V POSTNÍ DOBĚ
Pomocí na cestě postní dobou nám mohou být staletími
osvědčené prostředky: modlitba, půst, almužna.
· MODLITBA nás sbližuje s Bohem. Je příležitostí
přezkoumat s Bohem vše důležité v našem životě.
Modlitba je i projevem naší lásky k bližním, modlíme-
li se za druhé, za známé i neznámé…
· PŮST zdaleka není jen odepření si jídla. Půst je
zřeknutí se čehokoliv, co je v našem životě zbytečné,
nebo překážející, co nás spoutává. Když se
postíme, dáváme ve svém životě větší prostor Bohu
či bližním.
· ALMUŽNA je praktický projev toho, že ve
druhých lidech vidíme Boha. Tím, čeho se postem
vzdáme, můžeme obohatit toho, kdo to potřebuje.
Almužna může znamenat: dávat sebe, svůj čas, zájem,
trpělivost a hmotné prostředky všem těm, kteří
to potřebují - vlastní děti, životní partneři, rodiče,
osamělí lidé, nešťastní, trpící... Zřeknutím se něčeho
ve prospěch druhých se ztotožňujeme s Kristem a
naplňujeme jeho přikázání lásky.
· Jakou může mít půst konkrétní podobu? V naší
církvi se již několik let např. doporučuje užívat co
nejméně automobilů. A svou pozornost můžeme zaměřit
na postní sbírku pro Etiopii – více informací
najdete na nástěnce v sále, nebo na http://www.ecirkev.
cz/clanek/3940-Sborova-zasilka-2-2014/index.

Postní doba je vybídnutím, ale i pomocí k obnovení
mého vztahu k Bohu, k bližním a k sobě samému. Je
přiblížením se k dobrým a moudrým záměrům, které
má Bůh s námi.

VYSVOBOZEN Z GAMBLERSTVÍ
Vyrůstal jsem v obyčejné rodině, táta mě vedl
k lásce k přírodě. Když mi bylo 16, otec zemřel.
Vyrůstal jsem jako samorost. Po vojně jsem začal
navštěvovat herny. Moje závislost vznikala nenápadně,
nejdříve to byly jen desetikoruny… První
dluh ve výši 25 000Kč jsem splatil. Pak jsem podstoupil
8týdenní léčbu a asi 2,5 roků jsem vydržel
být čistý. Poté jsem začal mít výkyvy, chvíli jsem
hrál, chvíli ne. Největší dluh jsem měl 250 000.
Nyní mám hlídaný účet, občanský průkaz u psycholožky
dle rad doc. Nešpora. Dluh jsem splatil. Měl
jsem spoustu recidiv. 8 měsíců jsem byl čistý, pak
jsem šel hrát. To letadlo, než vzlétlo, mnohokrát
spadlo.
Velmi se mi líbilo, že v Maďarsku a Polsku, kde
zakázali herny, se z týdne na týden výrazně posílila
ekonomika, lidé začali utrácet peníze jiným způsobem
než v hernách. Nejsem přítelem heren, nic se
pro jejich zrušení neděje, všichni jsou spokojení.
Stál bych o to, aby se na radnici něco dělo, aby i
církve bojovaly za rušení heren. Lidí s milionovými
dluhy je hodně a pokud se s hernami něco neudělá,
nebude to dobře. Boj se závislostí je těžký. Ať jsou
to cigarety, drogy, alkohol. Když má člověk někoho
vedle sebe, je to snazší než když je na to sám. Když
člověka dokope rodina, není to ono, musí chtít sám.
Protože ta závislost je skrytá, každý den ráno vstáváte
a musíte si říct zase další den… A ještě jeden a
jeden…
Měl jsem narušen osobní život. Ale v bídě člověk
prosí o pravdu. Nejprve jsem studoval budhismus,
taoismus a takové ty východní směry, srovnal jsem
si to a zjistil jsem, že tím vším se proplétá 1 nit a to
jsou ctnosti – víra, naděje a láska. K Ježíši jsem přišel
postupně. Chodil jsem do katolického kostela,
do Armády spásy, přišlo to z více směrů. Člověk dozrával
a vystupoval ze své skořápky. Jednoho dne
jsem si četl nápis na našem kostele a prosil jsem:
,,Pane Ježíši, pomoz.“ Najednou jsem ucítil masáž
v oblasti hrudníku. Byl to velmi silný zážitek, na
který nikdy nezapomenu. Později jsem potkal Dušana
Dadáka, který rozváží knihy pro křesťanské nakladatelství
Návrat domů. 6 let mě duchovně vedl,
pomohl mi i se sociálním začleněním. Jeho
duchovní děti mají spoustu problémů. Já už jsem
z nejhoršího venku. Nyní pomáhám mamince, lidem
v okolí, snažím se vydávat ostatním. Všechny starosti
odevzdávám Ježíši. Z nedělních bohoslužeb odcházím
posilněný, občerstvený. Mirek
 

Gwen Wilkersonová
a Betty Schonauerová
V JEHO SÍLE
(Křesťanský život, 1994 – 1.české vydání)
David Wilkerson, pastor spisovatel a světoznámý
evangelista, který zasvětil celý svůj život práci
s mládeží, napsal několik knih, z nichž kniha „Dýka
a kříž“ se stala světovým bestsellerem. Ale v knihách,
které psal David, nebylo moc zmínek o jeho
ženě Gwen. A přitom ona, jako jeho manželka,
prožívala s ním všechny radosti i strasti jejich
společného života, a obstála v mnoha životních
zkouškách. A tak na naléhání svých přátel – zvláště
žen – se rozhodla napsat tuto knihu – V JEHO SÍLE.
V ní se zmiňuje nejen o svém dětství a mládí
v křesťanské rodině, o svém manželském životě
s Davidem Wilkersonem, ale hlavně o své velké víře
v Ježíše Krista, o kterého se vždy opírala.
Čtením této poutavé knížky se čtenáři dovídají, že
v celém našem životě, v dobách dobrých i zlých je
přítomen Bůh; a pokud mu věříme, opíráme se
s pevnou jistotou o Jeho rámě – vždy nám pomůže.
Gen ve svém životě musela zápasit nejen sama se
sebou, ale hlavně se svou těžkou nemocí, rakovinou.
Především však chtěla ženám ukázat, že jejich
problémy jsou podobné jejím – a odpovědět na
otázky, které jsou v souladu s Boží vůlí. A rozhodla
se, že bud svědkem pro Ježíše. Její velikost spočívá
v tom, že v různých obtížných situacích ukáže svou
velikou víru v Boha, a dokáže přijmout Jeho pomoc.
Jen hluboká víra v Boží lásku pomůže člověku překonat
vše zlé.
I Gwenino manželství procházelo vážnou krizí,
hlavně v období její nemoci, kdy vyplouvaly na povrch
i stinné stránky její povahy. Ale protože ona i
její muž ve svých modlitbách vroucně prosili o Boží
pomoc, Bůh je vyslyšel a pomohl jim.
Gen se během jejich společného života stala nepostradatelnou
družkou svého slavného muže, stala se
mu nejen oporou, ale i rovnocenným partnerem.
Tento příběh nám dává poznat, že silná víra v Boha
a jeho lásku nám přináší nejen pomoc, ale i poznání
lidského života.
I Bible nám dává poznání o tom, jaký je Bůh, jak se
k lidem choval v dávných dobách i jak se chová
k nám dnes – v našich těžkých životních situacích.
Odevzdáme-li se cele do Boží náruče, Bůh pomůže,
protože Bůh může spasit jen ty, kteří mu důvěřují.
On je vlastně náš nebeský lékař, je vždy připraven
vyléčit nás ze všeho, co hřích způsobil.
A naše víra znamená, že musíme naslouchat, co nám
Bůh říká, a přijmout to, co nám nabízí. Musíme se
jím nechat vést. Jen tak budeme šťastní, budeme-li
se každý den opírat o Ježíšovu lásku a sílu.
1.list Janův 3,1 říká: Hleďte, jak velkou lásku nám
Otec daroval. Byli jsme nazváni dětmi Božími, a
jsme jimi.
1.list Janův 4,11: Bůh nám dal věčný život, a ten
život je v Jeho Synu.
Modleme se denně k Pánu Ježíši, prosme o jeho
lásku, pomoc a sílu.
Modlitba má v sobě obrovskou sílu. Naše povahy se
mění k lepšímu a naše prosby o pomoc Bůh vyslyší a
pomůže nám.
Nikdy se neodvracejme od svého Boha, neboť On je
štítem všech, kteří se k Němu utíkají!
D.Sottnerová
---------------------------------------------------------------
-
ROZHOVOR S PANEM VARHANÍKEM
JAROSLAVEM BRANŽOVSKÝM

Jak dlouho u nás hrajete a jak jste se k tomu dostal?

Varhany se mi líbily už jako malému klukovi a
klavír jsem obdivoval ve škole. Chtěl jsem se na něj
učit, jenže ve dvoupokojovém bytě v paneláku -
kam dát klavír? Tak z toho na jednu dobu sešlo, až
maminka dostala nabídku na starší housle - a že
bych se na ně mohl učit hrát. Nebylo to v Lidové
škole umění, ale v tzv. Kurzech hudební výchovy při
osvětové besedě, kde jsem se učil hrát na housle u
paní učitelky Anděly Hudečkové. Musím přiznat, že
mne stále lákaly varhany, nebo bych hrál raději na
kytaru, housle jsem považoval za hudební nástroj
pro holky. Když se naskytla příležitost, abych to na
ně zkoušel v Domaželicích a Beňově pod vedením
pana faráře Cyrila Jurošky, rád jsem tuto možnost
využil. To jsem již začal studovat na strojní průmyslovce.
V té době mne požádal tehdejší pan kaplan
Josef Čunek, zda bych mohl doprovázet jednou za
čtrnáct dní v kapli v Újezdci při nedělní bohoslužbě.
A od té doby - leden 1988 - jsem začal pravidelně
hrávat při bohoslužbách. V evangelickém sboru hraji
od podzimu 2007, kdy mne požádal bratr farář
Červenka, který tehdy odcházel do Hodslavic.
 

Ovlivnilo Vás nějak to, že máte maminku evangeličku
a tatínka katolíka?
Děkuji rodičům za to, že nás s bratrem vychovali ve
víře, přihlásili nás k výuce náboženství ( v 80. letech
se musela dávat přihláška do školy), i když to bylo
tenkrát „ nerozumné“. Probíralo se to na pedagogické
radě a jedna z našich sousedek, bývalá učitelka
v penzi rodičům řekla, že nebudeme moci studovat
střední školu dle svého výběru. Díky tomu, že
jsem několik let chodil do nedělní školy, mám určitou
znalost Starého Zákona, také jsem účinkoval při
vánočních besídkách a získal jsem další přátele a
známé. Rodiče se s námi modlili, chodili s námi do
kostela. Vzpomínám si, že tatínek s námi chodil do
Předmostí, kde je menší kostel, který mu připomínal
jeho kostel z původního domova a chodil s námi na
kůr k varhanám, abychom se v kostele jako malí
kluci s bratrem nenudili. Možná od té doby jsem si
tento hudební nástroj oblíbil.

Co je vaše civilní zaměstnání?
Jsem výpravčí a pracuji už 11 let v Holešově. Dříve
jsem pracoval ve stanicích na trati z Olomouce do
Krnova v bývalých Sudetech, kde na některých starších
stavbách byly vidět ještě nápisy švabachem
v němčině. Odsun původních obyvatel těmto oblastem,
podle mne, velmi ublížil. Na Holešov má
mnoho vzpomínek moje maminka, která zde před
lety studovala střední školu zemědělsko –
účetnickou.

Čemu se věnujete ve volném čase a jak trávíte
dovolenou?
Ve volném čase rád cestuji a čtu. Dovolená je
většinou pracovní. Tatínek pocházel z Jižních Čech
a jezdíme tam na chalupu. Jinak jezdívám
pravidelně do Itálie, posledních několik let do Říma,
do poutního domu Velehrad. Nikdy si nenechám ujít
návštěvu baziliky sv. Petra a velkým zážitkem pro
mne byla návštěva katakomb a chůze po staré silnici
Via Appia. Rád vzpomínám také na návštěvu Assisi,
na prohlídku sopky Etny a procházku po městě
Palermu na Sicílii. Už jen přejít tam ulici je nezapomenutelným
zážitkem. Kdybychom se nedrželi
příkladu místních obyvatel, čekáme na chodníku
ještě dnes.

Které knížky si rád přečtete?
Nemám nějaký obor ( např. detektivky), které bych
četl nejvíce, je to různé. Poslední knihy, které jsem
četl a oblíbil si, jsou knihy povídek od Eduarda Martina
(vlastním jménem Martin Petiška, syn spisovatele
Eduarda Petišky), např. Babičky a andělé, Je tu
přece Ježíšek, Andělská škola lásky. Rád si přečtu i
po letech knihy od Otakara Batličky „ Kavalíři odvahy“,
„ Muž v podpalubí“.

Je v televizi něco, co si nikdy nenecháte ujít?
Rád sleduji pořady televize, teď ji záměrně neuvedu,
abych nedělal neplacenou reklamu, ale například
z jejích pořadů nedělní promluvu před modlitbou
Anděl Páně a ve středu generální audienci.

Umíte vařit? Co vám chutná?
Pokud jde o jídlo pro mne, tak si něco uvařím, ale
pro druhé vařit mám strach, aby jim to chutnalo.
Řeknu, co nemusím: špenát, kapustu, dušenou
mrkev a květák. Některé z uvedených mám rád
v syrovém stavu.

Máte v Přerově oblíbené místo?
V životě z víry je to přerovský kostel sv. Vavřince,
kde naši rodiče měli svatbu, já jsem tam byl
pokřtěn, vyznal poprvé své hříchy, přistoupil jsem
poprvé ke stolu Páně a byl jsem biřmován. Jinak je
to především v Čechách rodiště mého tatínka, vesnice
Vlastec u Písku, kam jsme jezdívali na prázdniny
a na návštěvu k babičce, dědečkovi, tetám, bratrancům…

Který dopravní prostředek u Vás vyhrává?
Jezdím na kole, ale v poslední době používám
hlavně vlak, a nejvíc své nohy.

Ptala se Š.Zacpalová

PRAVIDELNÁ SBOROVÁ SETKÁNÍ
BŘEZEN - DUBEN 2014

V neděli 11.5.2014 bude u nás kázat bratr farář Petr
Brodský – „potulný kazatel“ pro české sbory ve východní
Evropě: Bohemka na Ukrajině, Zelov v Polsku,
Peregu Mare v Rumunsku, Veliko Srediště v Srbsku a
Bjeliševac v Chorvatsku. Po bohoslužbách bude následovat
beseda o jeho službě.