Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sborový hlasatel 1/17

11. 3. 2017

hlasatel_0117_header.png

 

ÚVAHA K POSTU

Před začátkem postní doby probíhají každoročně karneval. Celé obce zaplaví nádherné starobylé masky. Slovo karneval pochází z italského carne levare, „dát pryč maso“. Je to tedy vlastně rozlučka s pojídáním masa před blížícím se velikonočním půstem.


Již ve svých počátcích se těšil karneval velké oblibě – mimo jiné i z toho důvodu, že nižší vrstvy se mohly na chvilku stát velkými pány a velkými dámami a naopak. Anonymita pod maskou totiž skýtá mnoho záhadných dobrodružství. Napadá mně - není to s námi tak trochu podobné i dnes? 


Nosit masku nám vyhovuje i v běžném životě – nejen o masopustu a na karnevalových plesech. Někteří to dělají pro zábavu a pro zážitek dobrodružství, často jako únik ze všednosti života, někteří zase z nutnosti – třeba proto, aby přežili a obstáli v těžkých životních situacích. Také do dveří kostela často vkročí místo našeho skutečného já maska farizeje (Bože, děkuji ti, že nejsem jako tamten vzadu, co zase přišel pozdě, že se nechovám jako tamti, atd.) 


hlas0117_post.jpg


Ale žádné představení netrvá donekonečna. A nám se jednou může stát, že zůstaneme sami v převlékárně, vyčerpaní a smutní… 


A když se podíváme do zrcadla, uvidíme prázdnotu nebo maximálně usazenou hrstku prachu. 

Pomni člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš!


S koncem karnevalu nebo masopustu je dobré odložit svoje masky. Pusťme je po vodě, neboť nadchází půst a ten je odvozen od slova "pustit". A nejen ty hmotné masky, ale i ty povahové a mentální. Zároveň je dobré přiznat si, jací bez těchto masek skutečně jsme. Přiznat bychom to měli především sobě, protože na Boha jsou všechny naše masky krátké. Na to přišel ostatně už i král David, který říká: „Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat. Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno." 


Bůh nás poslal do tohoto světa, abychom zde odehráli určité role, které nám vybral, ale bez masek. 

Pokud všechny tyto role od Pána Boha doopravdy přijmeme, máme pak jistotu, že žádná z nich nebyla zbytečná a promarněná – ať už se nám líbila více či méně. 


Smysl některých těchto „rolí“ je někdy ještě pro nás tajemstvím, ale už teď víme jedno: 
Pokud je doopravdy přijmeme od Pána, jako dar, smysl mají a nic není zbytečné nebo náhoda. Náhoda totiž u Boha neexistuje. Svůj smysl má i to pozitivní, ale i to negativní. Vždyť bez toho negativního a bez zla, by nemohlo existovat, ani vyniknout to dobré, to krásné. Kdo by si například všiml krásné květiny, kdyby byly všechny stejně krásné?  


Pokud do všech těch našich rolí dáme společného jmenovatele, Ježíše Krista, bude náš život mnohem hodnotnější a často tak dobrodružný, že si to ani nedovedeme představit. Bůh nás má totiž vždycky čím překvapit. Na masky si pak ostatně ani nevzpomeneme. 


Má tedy smysl si je, kromě zábavy a maškarních plesů, navlékat? 

hlas0117_post2.jpg

------------------------------------------------------------

 

SBOROVÝ KARNEVAL

 

Únor je sezónou plesů a bálů a různých taškařic. Dávná křesťanská tradice, přejatá celou společností říká, že po zahájení postní doby už na takové radovánky není vhodný čas, proto se takové akce pořádají před popeleční středou. Všechno má svůj určený čas, jak píše Kazatel a je moudré tomu dostát a umět rozlišit, kdy je čas na veselení a kdy na je třeba zvážnit a jít do sebe.

 

V sobotu 25.2. jsme našli dobrý čas pro další ročník sborového karnevalu, opět v Komenského sále. Nevím, jak by na to hleděl člověk, podle něhož jsou prostory pojmenovány; věřím, že s velkou vstřícností a zaujetím, podle jeho pedagogicky moudrého přístupu k dětem.

 

I tentokrát jsme první část programu věnovali jedné cizokrajné zemi, a to Filipínám. Odtud totiž pocházejí pracovní materiály k letošnímu Světovému dni modliteb, včetně informací určených dětem. Tak jsme se hravou formou, v podobě scénky dověděli, jak se v této zemi žije, co všechno tam roste, jaká zvířata tam můžeme potkat – jedno z nich, opička koboldmaki se dostala až mezi nás. Překvapilo nás např., že Filipíny se rozkládají na více než sedmi tisících ostrovech. Mít moře stále kolem sebe, to je pro nás rajská představa, ve skutečnosti místní lidé nemají na povalování na plážích čas, jak se musejí tvrdě starat o obživu. S tím musejí pomáhat i děti, například na rýžových polích, nebo při úklidu nepořádku, který natropí časté tajfuny.

 

Je to úplně jiný svět, ale velkým pojítkem je společná víra v Pána Ježíše Krista. Většina Filipínců, přes 80% jsou křesťany a díky některým z nich, kteří pro nás připravili program, jsme se mohli o nich něco dovědět.     

 

Na Filipínách se zdraví slovem Mabuhay, to pochází z národního jazyka tagalog a znamená „Ať žiješ“, „Vítej“, nebo „Hurá!“.

 

Filipíny jsou s Východním Timorem jediným státem v Asii, kde převládá křesťanství.  

hlas0117_karneval1.jpg

 

Potom následoval samotný karneval. Na úvod se představily jednotlivé masky a hned na to se roztančily na „parketu“. Pro děti byla připravena řada soutěží, např. tanec na tající kře, neboli čtvrtce papíru, který se postupně zmenšoval, pojídání indiánků s rukama za zády, tanec s balónkem, který se musel udržet ve vzduchu, přenášení smaženého vajíčka a další. Pohybu i zábavy bylo víc než dost. Na závěr byla tombola, ceny sice nedosahovaly lukrativity jako na mysliveckých a podobných bálech, přesto byli všichni výherci nadmíru spokojeni. A výherci byli všichni, kdo přišli, děti i dospělí, celkem asi 35 lidí. Členové sboru sice představovali menšinu, to ale nic neubralo na skvělé náladě. Je prima, že se lidé scházejí i z různých společenství, různých názorů, zrovna v kostele. Pánu Bohu díky.                                 Marek Zikmund                          

hlas0117_karneval2.jpg

-------------------------------------------------------------

 

ROZHOVOR S RENATOU STOKLÁSKOVOU

 

Milá sestro Renato, napadlo Tě někdy přemýšlet o hlubším významu svého jména? Pokud ano, je pro Tebe jménem zvěstným?

Vím, že moje jméno znamená znovuzrozená. Jsem velmi ráda, že jsem před lety mohla znovuzrození prožít.

 

Zkus jednoduše popsat, jak se mladá žena z Újezdce ocitne v evangelickém kostele. Jaký na Tebe dělal sbor dojem tehdy a jaký nyní?

Pán Bůh dává v životě člověku šanci se s Ním potkat. Modlitba mé babičky, poté kamarádky, životní těžkosti, svědectví věřící ženy a touha po někom, komu na mě opravdu záleží a zná mě.  I za ty těžkosti děkuji.

Dříve na mě sbor působil stísněně, postupem času se moje vnímání hodně proměnilo a dnes jsem tu doma, přestože jsme tolik různí, na můj vkus ještě tolik uzavření.

 

Představ si, že bys měla vysvětlit svým žákům na prvním stupni základní školy, proč je lepší být věřící, než nebýt věřící.

Dětem nejen na 1. stupni sděluji, kým je Bůh pro mě. Nechci, aby to znělo lacině, ale říkám jim, že je úžasné mít jistotu, že na všechny starosti ale i radosti nemusím být sama, je tu někdo, kdo má o mě zájem a je dobré se ho držet.

 

Působíš nesmírně klidně a vyrovnaně. Přesto – co Ti spolehlivě zvedá tepovou frekvenci? Jaké postupy  Ti pomáhají vrátit se do stavu emoční stability?

Ráda řeším věci v klidu, ale taky se umím pěkně „vytočit“. Nejvíc mě štvou podrazy, faleš, lhaní. Dětem vždy říkám, ať řeknou pravdu, ať je jakákoli. Vše se dá řešit.

Většinou se neumím moc dlouho zlobit, pomáhá mi práce – při práci na zahrádce ráda relaxuji, nechat věci chvíli uležet a pak se pokusit je znovu řešit, modlitba – naprosté odevzdání těžkostí Pánu Bohu, gospel – radost ze svědectví lidem prostřednictvím písní.

 

Je něco, čím Tě tvůj manžel dokáže ještě i po letech překvapit? Přibylo po odchodu dětí z domu vašich společných aktivit?

Můj manžel mě umí překvapovat stále. Umí být pozorný, občas překvapí nečekanými drobnými dárky, milým slovem. Má správný chlapský nadhled, který je třeba.

Po odchodu dětí z domu jsme oba více zaměstnáni prací i svými koníčky. Společných aktivit zatím nijak nepřibylo, ale rádi si každý den najdeme čas na popovídání, vypadá to, že docházíme ke zklidnění, takže syndromem prázdného hnízda netrpíme. Jsme rádi, když děti v různých časových intervalech přijedou domů.

 

Představ si, že jsi vyhrála večeři s nějakou současnou osobností. S kým bys chtěla večeřet? Na co by ses určitě nezapomněla zeptat?

Ráda se setkávám s různými lidmi. Kdybych vyhrála večeři s nějakou současnou osobností, asi by ta osobnost byla předem daná a podle toho by se odvíjel rozhovor.

Pokud bych si mohla vybrat, ráda bych se setkala s Marianem Kuffou slovenským knězem, který svůj život věnuje aktivní práci s Romy a mnoha dalšími lidmi, kteří mají za sebou těžké věci. Asi bych ani nedutala a se zájmem poslouchala každodenní život tohoto muže.

Jak by vypadala Tvoje dovolená v případě neomezeného rozpočtu?

Nepotřebuji k životu drahé dovolené, mám ráda les, hory, prostě přírodu.

 

Nechává Tě chladným katalog plavek na letošní sezónu?

Naprosto. J

 

Jakou knížku jsi v poslední době přečetla a stálo to za to?

Doporučuji knížku Z. Czendlika– Postel, hospoda, kostel.

-------------------------------------------------------------------

ZAMYŠLENÍ NAD KNIHOU

Ellen G. Whiteová – Cesta k vnitřnímu pokoji

 

Knížka vyšla poprvé v angličtině v roce 1982 pod názvem Kroky ke Kristu. Snaží se člověka provázet na začátku cesty víry. Skládá se z jednotlivých autentických příběhů, které autorka znala a vypráví, aby oslovila hledající.

Válečný  příběh o malých opuštěných sirotcích, kterých se ujme americký zdravotník, je příběhem projevu nesobecké lásky. Ten muž odvezl děti s sebou do Spojených států, vychoval je a uvědomil si, kde on sám by bez nich byl, jak by postrádal smysl života. Přemýšlel o Boží lásce, jak je popsána v žalmu 145, verše 8-9. Hospodin je milostivý, plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný. Toto přemýšlení ho přivedlo k pokoře a může přivést i nás.

Dluhy za přítele je povídání o tom, jak vztah spisovatele a vydavatele postavený na důvěře a přátelství, dospěje až smrti jednoho z nich. Jen pro to, že bylo třeba neustále na splácení starých dluhů, bez ohledu na zdraví. Vždyť v sázce bylo dobré jméno, dlouhodobý vztah a nesení viny jednoho za druhého. Ano, může nám to připomínat příběh Ježíše Krista, který vzal na sebe naše slabosti, naše dluhy, naše soužení a naši vinu, aby nás zachránil a přinesl nám pokoj.

V dalších příbězích můžeme číst o mladé kuchařce, která se nakazila tyfem, vyléčila, ale zůstala bacilonosičkou. Bezděky tak roznášela nákazu v místech svého působení, než ji zavřeli do domácího vězení a nechali dlouhé roky o samotě. Mohou nás potěšovat slova krále Davida: Blízko je Bůh těm, kdo jsou zdrceni v srdci, a zachraňuje ty, jejichž duch je zdeptán.

Zasáhl mě příběh adoptovaného chlapce, opuštěného matkou alkoholičkou. Rovněž příběh o vině a veliké nenávisti, který ústí v odpuštění a usmíření. Všechny dohromady spojuje myšlenka, že ačkoli se člověk od Boha vzdálí hodně daleko, nesmí ztrácet víru. Modlit se, prosit o odpuštění, vyznat své hříchy, to je cesta správným směrem.“Syn člověka má moc na zemi odpouštět lidem hříchy. Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.“

            Dáša Sottnerová

 

ALIANČNÍ VEČERY

Stalo se dobrou tradicí za začátek ledna, že se scházíme s ostatními křesťany v Přerově v rámci ekumenických setkání. Navštěvujeme se navzájem v našem sboru, ve sboru církve husitské a v modlitebně Armády spásy. Letošním jednotícím prvkem byla otázka – Kdo je můj bližní a my jsme ji mohli nahlížet z různých úhlů. Sestra farářka Alena Milová se v úterý u nás ptala, zda má smysl pomoc, u které je téměř jisté, že ji obdarovaný neocení, nebude moci vrátit nebo ji dokonce zneužije. Možná ne všichni se ztotožnili s jejím pojetím, ale určitě nás spojila modlitba a společné písně.

Za sebe bych chtěla říct, že alianční večery mám ráda ještě z jiného důvodu. Jasně, dělá mi radost hojnost příchozích (bývá nás tak 40) a pestrá skladba hostů. Navíc mě hodně těší ještě společné posezení, které po oficiální části bývá dobrou hodinu. Potkávám na něm lidi, které jsem znala (Vláďu Doška, sestru Sašu atd.) i úplně nové tváře přerovských křesťanů. Mívám možnost neformálně a srdečně promluvit s děkanem Hofírkem a obohacuje mě to. Věřili byste, že katolíci mají velmi podobné problémy s financováním, jako my? Že se potýkají se zakořeněnými představami některých o dostatečnosti dvacetikoruny na financování čehokoli na prahu samofinancování církve? Že pro některé věřící je kostel podobné místo k poskytování služeb, jako opravna mobilů – zaplatím a nestarám se. Je v tom hrozba, ale je v tom i šance. Časem se snad naučíme vírou žít i prakticky, nebudeme církev vnímat jako spolek hasičů, ale živé společenství, které tvoříme.

 

SETKÁNÍ S HRANICKÝM SBOREM

Ve čtvrtek 16. února jsme pozvali do Přerova bratry a sestry ze sousedního hranického sboru na společný večer. Žijeme blízko sebe, občas sdílíme společného faráře a moc se neznáme. Z Hranic přijelo jedenáct hostů včetně sestry farářky Pavlíny Lukášové, nás se sešlo asi deset. Byla to pestrá směs věkově i profesně a bylo to výborné. Možnost mluvit o směřování církve, její roli ve společnosti, o vnímání nevěřícími a proměnách všeho druhu bylo obohacující. Hraničtí dlouhodobě zápasí s nutností celkové rekonstrukce kostela. který je kulturní památkou a slouží s přestávkami přes čtyřista let. Chybí jim prostory pro obyčejné setkávání,  kulturní akce nebo třeba záchod. To jsem si uvědomila, jak obrovskou výhodu máme v našem sborovém zázemí. Co jim rozhodně nechybí, je úsilí a chuť to  nevzdat přes řadu překážek od peněz po památkáře. Převážně ženské osazenstvo staršovstva nevypadá ani vyděšeně ani poraženecky a mně se líbil zápal, se kterým se sestry vedle běžných povinností věnují společné práci. Bylo to příjemné posezení, byli jsme všichni dobré mysli a máme si co říct i napříště. Věříme, že ten, který nás spojuje – Pán Ježíš – nás drží a podrží i do dalších dní.

           Šárka Zacpalová

 

PRAVIDELNÁ SBOROVÁ SETKÁNÍ

Březen 2017  

3.3.

15.00 h

Biblická hodina pro děti

 

 

15.30 h

Modlitební skupinka

Ne

5.3.

10.00 h

Bohoslužby - 1.postní neděle

s vysluhováním sv. večeře Páně

Út

7.3.

15.00 h

Kavárnička pro všechny generace

 

 

17.00 h

Biblická hodina pro dospělé

 

 

18.15 h

Schůze staršovstva

St

8.3.

18.00 h

Zkouška ADD Gospel

10.3.

15.00 h

Biblická hodina pro děti

 

 

15.30 h

Modlitební skupinka

Ne

12.3.

10.00 h

Bohoslužby – 2.postní neděle  

Út

14.3.

17.00 h

Biblická hodina pro dospělé

St

15.3.

18.00 h

Zkouška ADD Gospel

17.3.

15.00 h

Biblická hodina pro děti

 

 

15.30.h

Modlitební chvíle

Ne

19.3.

10.00 h

Bohoslužby – 3.postní neděle

Výroční sborové shromáždění

Sborový oběd

Út

21.3.

17.00 h

Biblická hodina pro dospělé

St

22.3.

18.00 h

Zkouška ADD Gospel

24.3.

15.00 h

Biblická hodina pro děti

 

 

15.30 h

Modlitební skupinka

Ne

26.3.

10.00 h

Bohoslužby – 4.postní neděle

Út

28.3.

17.00 h

Biblická hodina pro dospělé

31.3.

15.00 h

Biblická hodina pro děti

 

 

15.30 h

Modlitební skupinka

Ne

2.4.

10.00 h

Bohoslužby – 5.postní neděle

s vysluhováním sv.večeře Páně

 

Pozvání z ekumeny:

Neděle 19.3. od 14.30 hod. – postní ekumenická křížová cesta, kostel sv.Michala na Šířavě

 

Velikonoční program:

Zelený čtvrtek 13.4. - sederová večeře

Velký pátek 14.4. – 10.00 h. bohoslužba s VP

  • výlet (bude upřesněn)

Neděle vzkříšení 16.4. – 10.00 h. bohoslužba s VP

 

27.4. – představení „Trojí trefa“ (divadlo, zvěst evangelia, hudební kapela), v kostele

 

Výhled na léto:

V pátek 9.6.  - Noc kostelů

17.-21.7.  - příměstský tábor

------------------------------------------------------------------------------------

cce.jpg

adresa.jpg