Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky a řekl jim: "Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: 'Pán je potřebuje.' A ten člověk je hned pošle."

To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka: 'Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.'                                                   Matouš 21,1-5

Píseň z Evangelického zpěvníku 306 Když se Pán Ježíš narodil

ADVENTNÍ HLEDÁNÍ TICHA,

KTERÉ PROMLOUVÁ

Když slyším „Ježíšku, panáčku“ od poloviny října i tehdy když si chci koupit jen chleba, je to buď k vzteku, nebo to člověka naplňuje lítostí. Avšak lítostí nad čím? Nad tím, že ti druzí nechápou. Ale chápu vlastně já sám?

V centru adventu, tak jako v centru všeho, stojí Ježíš. Ten, po kterém toužíme, na kterého se těšíme. Je to on, kdo se nám z lásky dává. Ježíšův příchod na svět, do našeho života – to je ona radostná zvěst. Advent je tak dobou, kdy k této události hledáme správný vztah.

Ve vánoční zvěsti slyšíme, nejen jak se to stalo, ale co se stalo: na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh…A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.

Abychom nalezli vtělené Slovo, abychom se setkali s Ježíšem Kristem, musíme objevit ticho. Toto ticho není jen absencí zvuku. Jsou různé druhy ticha…

Dnešní doba je dobou slov a informací. Hrnou se na nás z televizních kanálů a bezedných hlubin internetu.  Nezřídka  to  působí  apatii vůči    všemu, co se nás přímo  netýká.   Taková  inflace  slov potřebuje touhu po  tichu,  abychom mohli  slovo  znovu  objevit  a  doslova    vychutnat. Advent je k tomu  ideální  příležitostí.  Je to doba očišťování, kdy se chceme těšit opravdu na to podstatné v našem životě.

Další druh ticha je tichem smutným, je to ticho opuštěnosti. Kdy není s kým mluvit. Toto ticho je rozrušováno adventem – příchodem Božího syna. Křesťanovi se nemůže stát, že by neměl s kým mluvit. I když je lidsky viděno sám, ve skutečnosti není sám nikdy. Immanuel – Bůh s námi – je opravdu s každým z nás.

A pak je tu další ticho, způsobené výpadkem spojení. V době mobilních telefonů a e-mailu jsme plni hrůzy, když někdo okamžitě nereaguje. To se může stát i při komunikaci s Bohem. Očekáváme, že Bůh zareaguje, a ono tomu tak není. V takové situaci je výpadek na naší straně. Navázat funkční spojení s Bohem, aby do našeho ticha  zaznělo živé Boží slovo, i to je adventní úkol.

Je dobré usilovat o správné ticho, v němž může promluvit Bůh, v němž uslyšíme jeho hlas, který tříbí naši pozornost. Velké věci se rodí v tichu. V tichu noci se narodil i náš Spasitel, v tichu se rodí i do našeho srdce. Nalezení takového ticha, to je nekrásnější příprava na Vánoce.

Přeji vám požehnaný advent, s tím, ať zaslechneme kroky toho, jehož narození dodnes oslavuje andělský zpěv Gloria, prostupující tichou nocí.

Pane, přišel jsi mezi nás v takové tichosti, že jsem si tě nevšiml… Bez halasu a okázalosti, jako ten poslední, služebník všech, a přece jsi naplnil čas a vesmír. Ztišením se tebe sluší chválit teď a vždycky.

Amen

„Bůh je bezpečí před včerejškem.

Bůh je bezpečí pro dnešek.

Bůh je bezpečí pro zítřek.

Do nastávajícího roku vyjděme

s trpělivou jistotou a vědomím,

že před námi kráčí Bůh."

(O. Chambers)

-------------------------------------------------------------------

SESTRA ZDEŃKA ELŠÍKOVÁ

Stojí za to si připomenout, že je to už dvacet let, co se úklidu ve sboru chopila setra Elšíková a na výbornou ho provádí do dneška. Sestra Elšíková nejdřív fungovala jako zástup za sestru Pliskovou, která musela na operaci – no a už jí to zůstalo. Tehdejší farář Červenka jí  do začátku poradil, navíc jí snaživě vypomáhá syn Petr.

Zdeňka  Elšíková se narodila na Uherské, což je blízko Huslenek, ve valašských kopcích. Pokud je to jen trochu možné, ráda se tam vrací. Má tři sourozence, vyučila se pro Zbrojovku Vsetín a v roce 1975 se i s manželem nastěhovala do drážního bytu v Přerově. Pracovala jako dělnice v Kazetě, na dráze a pak uklízela ve škole Na Trávníku. Ještě teď občas vypomáhá s úklidem na Střední pedagogické škole, platí za naprosto spolehlivou sílu a takových není moc.

V důchodě chodí ráda na procházky, s chutí uvaří a upeče, a co je pro nás nejdůležitější – uklízí každou sobotu ve sboru a dívá se kolem sebe. A to není málo, protože ten, kdo se opravdu dívá, vidí – co se kde kýve, viklá, kde zatéká, co se ulomilo. Jen vidět nestačí, ale spolu se synem Petrem se postará o to, aby věci byly lepší…

Dovolte zcela osobní dva postřehy. Když jsem vedla synka k maturitní zkoušce právě na budovu Pedagogické školy a potkala na chodbě sestru Elšíkovou, věděla jsem, že to dobře dopadne, takový jsem nabyla klid. A když první den příměstského tábora sestra Zdeňka mezi přihlášené děti strčila úplně cizího kluka Matyáše s tím, že nemá nic moc na práci a mohl by se s námi zabavit, dostalo mě to. Matyáš byl vynikající parťák a to, jak se choval k mladším a táhl celý tým, bylo nečekané. A to   se sestře bez dlouhých úvah, zda se to hodí či ne,  stačilo podívat a uviděla – bezprizorní kluk a týden akce v kostele. To jde dohromady. Dobré, ne?

-------------------------------------------------------------------

Kdo nemá cíl, ten se asi sotva vydá na cestu

Jakou představu vlastně máme před očima dnes, v době adventu? Co očekáváme, že se posléze stane v posledních dnech před svátky? Tyto otázky jsou na místě. Bez nich se nám nepodaří dobře prožít letošní čas adventní, protože kdo nemá cíl a kdo se do cíle netěší, ten se asi sotva vydá na cestu. 

Důvody pro adventní těšení

Pokud bychom snad nevěděli, jaký důvod vlastně máme pro svoje adventní těšení se, pak nám jich prorok Izaiáš nabízí nesčetně. Mnohé obrazy z jeho vize budoucího mesiánského věku mají až poetickou kresbu: „Levhart si lehne vedle kozlátka (…) a nemluvně sáhne rukou do skrýše jedovatého hada.“ Ale nemylme se – nejedná se o žádnou sentimentální idylku ze starých kýčovitých barvotisků. Takové vnímání Božího slova by nás nedovedlo nikam jinam než právě jen k onomu nasládlému a Boha prázdnému prožití Vánoc, jaké každoročně vidíme.

Vánoce: svátky o ničem?

Spisovatel Ludvík Vaculík ve své knize „Český snář“ atmosféru pohanských vánoc ironizuje: „Vánoce, milé děti, jsou takové svátky o ničem, kdy se radujeme z hadrů a žrádla.“  Buďme těmi, kdo budou otevřeni duchu Hospodinově: duchu moudrosti a rozumu, duchu rady a síly, duchu poznání a zbožnosti, duchu bázně před Hospodinem.

Bůh počítá s naší nemohoucností

Příchod Božího království znamená uzdravení a naplnění lidského bytí. To, co bylo dosud vystaveno nejrůznějším úskalím a nebezpečím, mrzačeno lidským sobectvím a zraňováno hříchem, nabude znovu vnitřní krásy a dokonalosti. Nemáme žádný důvod se cítit odstrčení na vedlejší kolej nebo frustrovaní vlastní nemohoucností. V Božím plánu spásy se s touto skutečností počítá. Ne proto, abychom složili ruce do klína, nýbrž proto, abychom neztráceli naději: Přichází Bůh, který má moc a touhu nás uzdravit a zachránit. Který nás zbavuje skepse, že se nedá nic dělat a ukazuje, že se dá udělat mnoho, když ti, – jak píše Ivan Martin Jirous* - kdo to dělají, chtějí málo pro sebe a víc pro druhé.

Ježíš říká: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. A cestu, kam jdu, znáte. Já jsem ta cesta, pravda i život." (Jan 14,1-6)

* Zpráva o třetím českém hudebním obrození (1975)

-------------------------------------------------------------------

ROZHOVOR S ALENOU ORSAVOVOU

Sestro Aleno, popiš svoji cestu víry.

Narodila jsem se v době, kdy se všechny děti křtily. Jsem pokřtěná a od narození patřím do křesťanského společenství. Rodiče byli věřící a ti mě svým životem ve víře směřovali. Moji rodiče byli úžasní lidé, oba pocházeli ze skromných poměrů, žili s Bohem a nás děti – měla jsem sedm sourozenců – vedli k víře. Dávali nám příklad svým životem, ale také jsme zažívali velikou volnost a svobodu. Ve škole jsem chodila do náboženství, vyučoval nás Jan Hejda, farář sboru ČCE v Zádveřicích. Konfirmace byla samozřejmostí, stejně jako svatba v kostele a křest mých dětí – za sejití celé velké rodiny, bratranců, sestřenic, strýců a tet.

Co bys poradila synodní radě do další práce?

V synodní radě jsou podle mne fundovaní zástupci našich sborů a tak nepotřebují moji radu.

Z čeho pramení tvá stále dobrá nálada?

Já jsem šťastný člověk. Bůh mně a celé mojí rodině dopřává zdraví, děti mají fungující rodiny. Naučila jsem se neřešit to, co nemohu ovlivnit a změnit. Snažím se chápat názory a chování lidí kolem sebe. Snažím se o korektnost, aby křesťanství nebylo tupeno. S velkou Boží milostí se dá všechno zvládnout.

Na co se těšíš?

Nedá se říct těším. Spíš se modlím a prosím Boha, aby mi dopřál další příští roky ve zdraví.

Kdyby sis na návštěvě mohla přát cokoli na večeři, co by to bylo?

Ať jsem pozvaná kdekoliv, nevymýšlím si a s vděčností přijmu, co se mi nabízí.

-------------------------------------------------------------------

RORATE COELI DESUPER

Rorate coeli desuper

andělských slyším šustot per,

od křídel vánek cítím vát,

končí noc, nemusím se bát,

bát se a zoufat.

Rorate coeli desuper,

povětří svěží bez příšer,

kreatur, moci nečisté,

zase andělé se mnou jste

ve světle jasném.

Rorate coeli desuper,

starosti od nás odeber

jako to děláš s každým dnem,

v modlitbě vděčné zůstanem

před úsvitem.

Ivan Martin Jirous, zvaný Magor

(Magorovy Labutí písně, psány ve věznicích Litoměřice, Ostrov a Valdice v letech 1981-85)   

Rorate coeli desuper znamená „Rosu dejte nebesa“ a je to vstupní modlitba z adventní bohoslužby konané časně ráno před rozedněním: „Nebesa, vydejte krůpěje shůry, ať kane z oblaků spravedlnost, nechť se otevře země a urodí se spása a spravedlnost vyraší s ní. Já Hospodin to stvořím.“ (Izajáš 45, 8).

Při této bohoslužbě se hodně zpívá. Tématem rorátních zpěvů jsou starozákonní prorocké texty předpovídající příchod Mesiáše, prosba o jeho příchod, události, které narození Ježíše předcházely, jako setkání Panny Marie s andělem, prosba Panně Marii, aby přijala andělovu zvěst o Ježíši, který se má narodit v jejím lůně.

V Evangelickém zpěvníku máme jednu rorátní píseň, Rosu dejte, ó nebesa (EZ 267), jejím autorem je spisovatel, básník a luterský kněz Jiří Třanovský. Je zde zkrácena o tři verše oproti původní podobě (8-10), publikované v kancionálu Citara Sanctorum z roku 1636.

ROSU DEJTE, Ó NEBESA!

1.
Rosu dejte, ó nebesa!

Tak otcové volali,
Aby Mesiáš radost nesa,

Přišel k nim, srdečně žádali.
2.
I přišel k mnohé žádosti

V osobě ponížené
A svlažil déštěm spraved’nosti

Srdce všech věřících zemdlené.
3.
Rosu dejte, ó nebesa!

I my také volejme,
Aby Kristus Pán, pomoc nesa,

Přišel k nám, srdečně žádejme.

4.
Neboť od bíd, jež neseme
Na tomto bídném světě,
Čím dále, tím již více schneme,
Jako kvítí od horká v létě.
5.
Rosu dejte, ó nebesa!
Přijď, ó Pane Ježíši!
Jakož jsi dávno, na světě jsa,
Sliboval své křesťanské říši:
6.
Kdekoli dva, neb tři budou
V mém jménu shromážděni,
Uprostřed sebe mne dostanou,
Chci býti jejich občerstvení.
 

7.
Chraň své slovo i svátosti
V čistotě mezi námi
A tak v těch dařích nám k radosti
Zůstávej, Pane, vždycky s námi.
8.
Rosu dejte, ó nebesa!
Přijď, ó Pane Ježíši,
Když tělo již nemocné klesá
A má vypustiti svou duši.
9.
Navštěv nás, chraň i opatruj
Na posteli smrtelné,
Srdci mdlému lékařství daruj
Skrze slovo své spasitelné.
10.
Přijmi duši v slávu k sobě,
Tělu dej oddechnutí,
Myť se jen poroučíme Tobě,
Nedej nám, Pane, zahynouti.
11.
Rosu dejte, ó nebesa!
Přijď, ó Pane Ježíši!
K příchodu Tvému církev plesá,
Uslyš srdečnou žádost naši.
12.
Učiň konec světa zlosti,
Jsa všech Soudcem a Králem,
Nám pak otevři z své milosti
Ten zlatý, nový Jeruzalém.
13.
Rosu dejte, ó nebesa!
Ó ať se to vše stane!
Prosbám všech věrných přítomen jsa,
Vyslyš i nás, přemilý Pane!
J. Třanovský

-------------------------------------------------------------------

ADVENTNÍ KONCERTY

V EVANGELICKÉM KOSTELE

• 16.12. od 17.00 h. – Arrythmia
• 18.12. od 16.30 h. – sbor SPgŠ
• 22.12. od 18.30 h. – Entuziasté

-------------------------------------------------------------------

STUDENTI TEOLOGIE A VIKARIÁT

Na Boží hod vánoční bude chrámová sbírka určena pro bohoslovce a vikariát. Sbírka pomáhá vytvářet dobré podmínky pro studium a přípravu k farářské službě.

Prosíme o modlitby za bohoslovce, aby měl radost ze svého poslání, i za další mladé lidi, kteří se rozhodují pro tuto službu.

-------------------------------------------------------------------

Bratři a sestry, pro čas Adventu a Vánoc Vám přejeme požehnaný nepokoj od Ježíše Krista přicházejícího do našich plánů, práce, nálad, abychom v dobách pohody i nepohody byli neseni a upevňování jeho přítomností. 

Kéž s naším Pánem prožijete nadějeplný Advent a radostné Vánoce!

SBOROVÝ PROGRAM