Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.

                                     Matoušovo evangelium 2,2.9-11

Divný král – dítě

Proč se vlastně Boží Syn narodil do našeho světa? Pán Bůh přece může prosadit svou vůli i z nebeské výše. Ježíš se přitom narodil v úplně obyčejných podmínkách našeho světa a hned nato ještě zcela nekrálovsky utíkal před Herodem do ciziny. Nemohl to s tím vykoupením zařídit jinak a zachránit aspoň nevinná nemluvňátka, která místo něj padla Herodovi do rukou?

Mohl, jenže to by už nebylo Vtělení, Bůh s námi, v našem středu. Byl by nad námi a ne jedním z nás. Jeho moc, které by se nikdo nemohl protivit, by snad vnesla do našeho světa pořádek, ale vnesla by jej shora, mocí. Vzpomínáme si na poslušnost, kterou vyžadoval totalitní režim?

Bůh svým příchodem naproti tomu působí zevnitř lidstva, zevnitř srdce každého člověka, který se pro to otevře. Mezi oběma takto naznačenými cestami je obrovský rozdíl. Rozdíl mezi mocenským zásahem a vnitřním přerodem jednotlivého člověka i celého lidského společenství.

Tady můžeme parafrázovat známé přísloví a říci, že Bůh nám nechce dát rybu, která by nás uspokojila na jeden den, ale chce nás naučit lovit ryby a starat se tak o vlastní potřeby. Nechce, abychom byli jeho poddanými, chce nás místo toho vtáhnout do své rodiny. A proto se musel narodit jako jeden z nás. Od té doby pracuje na epochální proměně srdcí a mezilidských vztahů v našem světě.

Boží působení nám může přiblížit situace z našich rodin. Když si matka nebo otec hrají se svým dítětem, nezůstanou stát a nepřihlížejí shora, ale kleknou si k dítěti. Sníží se k němu, na jeho úroveň. Přizpůsobují se mu gesty a slovy, kterým dítě rozumí. Možná to někomu zvenku přijde směšné. Ale strategie lásky si razí svou cestu. Když si dítě šťastně hraje nebo nešťastně pláče, milující rodiče se k němu sníží. Vžijí se do jeho situace. Chtějí mu být co nejvíce nablízku. Stávají se „malými“, aby se dítě cítilo bezpečně a aby mohlo růst a rozvíjet se.

Velebíme tě, Pane, že ses k nám sklonil a přijal nás do své vlastní rodiny. Prosíme, ať tě dokážeme pustit do svého srdce, do našeho společenství      i celé společnosti. Amen

Píseň z Evangelického zpěvníku 294 Ó křesťané všichni

-------------------------------------------------------------------

Vstávají ze sna pastýři

  a diví se a žasnou.
A bez váhání zamíří,
kde vidí hvězdu jasnou.

Nad holým chlévem z kamení,
co hledí dolů k městu,
hoří to Boží znamení
a osvětluje cestu.

Svolává k chlévu ze všech stran
i anděle i lidi.
A kdo má srdce dokořán,
každý to světlo vidí…

-------------------------------------------------------------------

KAREL ČAPEK

byl český spisovatel, intelektuál, novinář, dramatik, překladatel, fotograf.  Připomínáme si jej s ohledem ke 100.výročí vzniku Československa a k 80.výročí jeho úmrtí, 25.12.1938.  Zde je jeho zkrácená úvaha BETLÉM z knížky O  věcech obecných (1932).

Často tvrdíme, že jsou u nás malé poměry; jsme nepochybně malá země s malými prostředky, ale to se nám, ku podivu, nezdá být něčím kouzelně krásným a poetickým. Vrací-li se člověk z ciziny, shledává najednou, že se Stvořitel u nás příliš nerozmáchl a nevyhrnul si rukávy do práce: spíše pracoval v drobném, trpělivě robě chlumy a rovinky, mírné řeky a zavřené obzory; a že člověk, který po něm přišel, se rovněž nerozmáchl a neprovolal s velikým gestem „toto všechno je mé“, nýbrž rozkrájel zemi na drobné čtverečky polí a místo tvrzí si postavil domečky mezi drobnými jablůňkami a slívami; a tu člověk, který, vraceje se domů, vidí toto vše, vydechne s nadšením, že je to jako Betlém….
I Betlém se reprezentuje před cizinou; ale reprezentuje se tím, že je malý, ač „nikoli nejmenší mezi knížaty Judskými“; dokonce nereprezentuje se nějakou novou radnicí, nýbrž starým chlévem. Nereprezentuje se před cizinou nějakou padesátičlennou vítací delegací, placenou z peněz chudých ovčáků, nýbrž padesáti chudými ovčáky, kteří zadarmo projevují svou radost a účast s událostí ve chlévě. Reprezentuje se vhodně tím, že tam na novorozeně dýchá vůl a osel, zvířata skromná a užitečná, místo aby na to dítě dýchali dva slavnostní řečníci. Je to zkrátka Betlém spokojený s tím, že je malý, a pravící světu: Pojďte se podívat, jak je to hezké, když dovedeme být malí a chudí. A svět se dívá a může na tom oči nechat….
A netlačiž nás, že Betlém je snad příliš malý pro nějaké ty tři krále od východu; horší je, je-li malý pro betlémské pastevce tím, že pro ně nemá krovu ani výživy. A tu jasnou hvězdu nahoře nikdy nezažehnete na státní útraty.

SBOROVÝ PROGRAM