Neděle Jubilate – 3.5.2020

Introit: Ž 66,1-2

Hlahol Bohu celá země! Pějte žalmy k slávě jeho jména!

Píseň 638

Modlitba

Milostivý a milující Pane,

Chválíme tě, že smíme slyšet tvůj hlas. Voláš nás z temnoty noci k novému dni, ze shonu k odpočinutí, z beznaděje k naději.

Stojíme před Tebou jako společenství různých lidí. Každý si v sobě neseme něco z předchozích dnů. Chvíle, kdy jsme se smáli, kdy se nám dařilo a něco dobrého se povedlo. Čas, kdy jsme načerpali sílu a věnovali kus z něho někomu jinému. Ale byly i situace, které jsme nezvládli a něco jsme pokazili. Dny, kdy jsme někomu chyběli. To vyznáváme, s nadějí, že i s tím nás přijímáš a odpouštíš.

Děkujeme, Pane, za to, co bylo, za každou chvíli, kdy jsme zažívali tvou blízkost. Děkujeme, že díky tobě bylo leccos k unesení a že i v tom, co zůstalo nevyřešené, můžeme s tebou počítat.

Ke tvé cti a chvále chceme zpívat a hrát. Amen

1.čtení: Ezechiel 34,22-31

Píseň ze Svítá 108

JEŽÍŠ NEKALKULUJE, PROTOŽE MILUJE

Kázání: Jan 10,10-16

Drazí přátelé v Kristu.

Vybavuje se mi jeden kreslený obrázek, který souvisí s dnešní zvěstí. Na obrázku je nakreslená ovce, jak leží na zádech, nohu přes nohu, pod hlavou polštář, na uších sluchátka, ze kterých se ozývá hlasitá hudba. V dálce prochází křovinami pastýř a volá. Hledá svou ztracenou ovečku, ale ta jeho hlas neslyší. Ani nemůže, protože ta rámusící hudba zastřela ten jediný hlas, který potřebovala slyšet.

Není to něco typického pro současného člověka? Být sám svůj, žít pro sebe, být sám v pohodě. Co se děje za mými zády neřeším, pokud se to mě přímo netýká. S tím souvisí – dovolím si tvrdit – postřehy z posledních průzkumů týkající se víry: mnozí lidé odpovídají: Ano, věřím v Boha, ale nechci svoji víru spojovat s institucí církve. Církev je pro mě omezením. Věřím přece sám za sebe a nikomu nemusím z toho vydávat počty.

Tyto pocity a názory jsou pochopitelné, vidíme-li církev pouze jako instituci, které jde jen o vliv a majetek. Pravda, někdy církev zapomene na své poslání, na to, čím ve skutečnosti je a neukazuje dostatečně přesvědčivě na svého Pána, který žije s ní a jde před ní jako Dobrý pastýř. To se stává. Ale není to důvod ji zavrhnout.

1.Hned prvním důvodem, proč bychom s odepsáním obrazu Církve jako Kristova ovčince neměli tolik spěchat, je hned to první, čím Ježíš tento obraz uvedl: Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.  

Pastýř ovcí své stádo vede, to platilo ve starověku i platí to pořád. Ani v 21. století ovečky své chování nezměnily; například se nenaučily vycítit vodu a potravu na poměrně velkou vzdálenost tak, jak to dovedou jejich hovězí kolegyně. Ovečky musí být k napajedlům a na dobré pastviny dovedeny, samy cestu nenajdou. Stádo krav je třeba hnát, stádo ovcí vést.

 Něco z těch oveček, co potřebují vedení, máme v sobě my lidé napořád. Svoboda – to je nádhera, to je jako modré nebe nad námi, ohromné, závratné. Svoboda je Boží dar, ke svobodě nás Kristus povolává, ke svobodě vede Hospodin z všelijakých zajetí svůj lid. Ale svoboda je tak velká, že potřebujeme návěstí, směrovky. Nevíme hned, co je pro nás dobré, co nám skutečně prospívá a kudy k tomu vede cesta. Jde jen o to, kým se necháme vést, kdo bude naším pastýřem. Jestli kdejaký oblíbenec s lichotícími řečmi, anebo skutečný pastýř. Stát se ovečkou Kristovou, to není degradace našeho lidství, naopak, to nás pozvedá. Naslouchat hlasu dobrého pastýře, nechat se vést, užívat si i příslušnosti ke stádu dalších ovcí, tedy těšit se ze společenství církve, to nás potěšuje, to je bonus a výsada.

2. Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. To je druhý důvod, proč se obrazu Dobrého pastýře a jeho stáda nechceme vzdát. Život, ke kterému nás Ježíš Kristus vede je pro něj samotného tak cenný a vzácný, že za něj pokládá svůj život vlastní. Tento obraz Pastýře umírajícího pro život svých oveček, nás vrací k Velikonočnímu příběhu. K ústřednímu bodu naší víry! Jak hodnotný a cenný je cíl, ke kterému míříme, cíl, za kterým nás Bůh vede – život vykoupený obětí Božího Syna. 

Ježíš jako Dobrý pastýř nás nevede ke stádovitosti, k přizpůsobivosti. Naopak – vede nás k odvaze nepřizpůsobit se tam, kde někdo chce okrouhat život náš či druhých, šlapat po životě a jeho hodnotách, ničit pravou svobodu a důstojnost druhých. Ježíš nás vede k odvaze být jinými, k odvaze žít v tomto světě jako Kristovci, když jde o jedinečný život, zaplacený životem samotného Pastýře.

3. Třetím důvodem, proč se nevzdat obrazu Církve jako Kristova stáda je ten, že nám neustále připomíná povahu našeho života. Jsme na cestě. Nestojíme v ohradě, nedeptáme vyšlapanou trávu, ale jsme v pohybu, po stopách Dobrého pastýře. Ano, dobrý Pastýř, to není ten mrtvý ohradníkový pastýř, který své ovce drží pod napětím a kopne, kdykoli se k němu přiblížíme. Je to pastýř, který se svými ovcemi chodí a hledá potravu, zdroj života. Tento obraz je jeden z nejpodstatnějších, které nám Bible o vztahu Církve a Krista podává. Církev je všechno, jen ne zakonzervované společenství, kde si jedni druhým šlapeme na paty v uzavřené ohradě, a kde už není nic nového před námi, jen udusaná hlína po námi.

Církev je společenství poutníků, společenství světla. Jsme solí země, jsme světlo světa, říká o nás Ježíš. To znamená, že tam kde působí Církev, se něco děje, je tu nabídka k životu, k občerstvení, pozvání k životu ve společenství s Bohem, s dobrým pastýřem.

4. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, slyší můj hlas.  Pán Bůh ví o každém z nás, zná nás jménem, jsme pro něj jedineční. Má o nás starost a není mu jedno, co se s námi děje. Každý pastýř na konci dne počítal své ovce, jestli se některá neztratila. Kdesi jsem se dočetl, jak vypadalo takové počítání. Každá ovce byla jeden kámen, pastýř měl v ruce ošatku s kameny a do druhé ošatky, poté co ovečka prošla brankou, vložil její kámen. Jakmile nějaký kámen přebýval nebo chyběl, bylo to znamení, že ovce chybí. Ostatně latinské slovo pro kámen je „calculus“, od toho máme kalkulačku. 

Bůh o nás ví a my slyšíme jeho hlas. Dal nám své Slovo a nejen to. Před námi jsou stopy Kristovy, často stopy utrpení a bolesti, a také Jeho hlas, Slovo Boží – to jsou směrodatné věci, které nás vedou životem. Není to málo. Vždyť z Božího slova bylo stvořeno všechno, co je. Boží slovo se stalo tělem a takto přebývalo, přebývá mezi námi, jak svědčí úvod Janova evangelia. Ze studně Božího slova čerpáme, abychom skutečně byli těmi, kdo slyší hlas svého Pastýře. Je tomu tak? Máme hlad po Božím slově, přijímáme je jako základní potravinu?

5. Ještě jeden důležitý kamínek do obrazu Dobrého pastýře a jeho stáda: Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř. Jde o otevřenost, o přijímání jiných, které si Kristus také chce přivést k sobě. Tolik lidí se ptá po Bohu, mají duchovní žízeň. Ovšem zpravidla budou přicházet tam, kde kolem sebe uvidí víru živou a žitou, vedenou Božím hlasem a budou mít, kde svou žízeň uhasit.

Bratři a sestry, v posledních týdnech pastýři a jejich ovce kamsi ztratili. Zavřené kostely zívají prázdnotou, církev se přemístila na internet nebo do karantény. Brouzdáme po televizních pastvinách, aniž bychom museli vycházet ven ze svých domácností. Naštěstí víme, že tato zkouška jednou pomine a že se Ježíšovy dveře i dveře kostelů znovu naplno otevřou dokořán. Kéž budeme touto novou zkušeností posíleni a proměněni. Amen  

Modlitba

Pane, děkujeme ti, že můžeme slyšet tvůj hlas, že nás spolehlivě vedeš. Děkujeme za radostnou zprávu, že jako Pastýř ses vydal za každého z nás. Prosíme, ať nasloucháme tvému hlasu a z něj žijeme. Amen.

Píseň 482

Ohlášky

Modlitba

- Pane, ty jsi náš dobrý pastýř – prosíme, ať nasloucháme tvému hlasu, čteme tvé slovo a přemýšlíme nad ním, přijímá je jako základ pro svůj život i budování sborového společenství.

- Prosíme, Pane za všechny, kdo přicházejí do tohoto kostela s vírou, se svými problémy i s nadějí. Ať jsme jeden druhému oporou a pomocí, jako ti, kdo mají jednoho pastýře.

- Prosíme, Pane za naše město, za naše sousedy, za všechny, kdo žijí z víry, i za všechny ostatní. Prosíme, zbavuj nás zlého, očišťuj nás od sklonů podbízet se většině a podléhat lákavým, byť klamným hlasům. 

- Prosíme, Pane za rozhodnutí, která jsou před námi, ve sboru i v rodinách. Předkládáme ti naše problémy hmotné i duchovní, ty, které řešíme na staršovstvu, i ty každého z nás. Prosíme o vnímavost vůči tvé vůli.

- Prosíme, Pane za smutné i radostné, za chudé i bohaté, za bázlivé i odvážné. Ty máš co říct do každé naší situace. Prosíme, ať přijímáme tvá pokárání i povzbuzení, a společně dosvědčujeme krásu víry.

Tiché modlitby…

Pane, smiluj se nad námi a ochraňuj nás, pro svého Syna, v jehož jménu k Tobě společně voláme: Otče náš…  

Poslání: 1Petrova 2,21-25

Požehnání

Ať vám Bůh žehná: ať je vaší útěchou a vaším pokojem.

Ať vás chrání ve všech zkouškách a naplní vaše srdce svou láskou.

Ať rozmnožuje také vaši víru a naději.

A požehnání všemohoucího Boha Otce, i Syna i Ducha svatého, ať na vás sestoupí a zůstane s vámi vždycky. Amen

Píseň 622