Nikdo nemůže říct, Ježíš je Pán, leč v Duchu svatém!

Sestry a bratři, toto je zcela zásadní téma a pilíř našeho křesťanského života. Tady jde o naše osobní vyznání – vyznání, na koho se orientuji, komu náležím, koho poslouchám. 

Na první poslech to může vyvolat údiv a otázku: Proč potřebujeme Ducha svatého k tomu, abychom mohli vyslovit tak jednoduchou větu? Copak nedokáže vyslovit něco takového i nevěřící? Jistě, dokáže, ale ne jako své vyznání. Takový člověk vysloví … jen slova, hlásky. Víme dobře, že je nemálo lidí, kteří vědí o Ježíši Kristu mnohem víc, než my zde. Např. historici zabývající se antikou, jazykovědci, filosofové a další. Ti dokáží sepsat tlusté knihy o Ježíši z Nazaretu, o jeho myšlení a životě, ovšem bez toho, že by to jakkoliv ovlivnilo jejich život.

Proto apoštol Pavel nemá na mysli jen "slova", nýbrž postoj celého člověka. O tom máme svědectví v listu Římanům: "Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen." (Ř 10,9) Tedy ústa i srdce jsou důležitá, nejen vnější slova, ale i vnitřní postoj víry. Na tom se rozhoduje. Na tom závisí náš život, jeho zaměření, jeho naplnění. Srdcem věříme, ústy mluvíme. Tady jde o to, propojit naše vnitřní zaujetí, naše myšlení a postoje s tím, co vyhlašujeme svými ústy.

Už začínáme tušit, proč není možné říct "Ježíš je Pán" bez Ducha svatého: můžeme pravdivě vyznat jen tehdy, když věříme. A můžeme věřit jenom tehdy, když se nám otevřou oči a nahlédneme živého Pána, prožijeme jeho přítomnost ve svém životě. To působí Duch svatý. On ujišťuje, že Ježíš je Pán, že žije, že nepatří do minulosti. Ježíš přemohl smrt, otevřel hrob a vyšel jako vítěz nad smrtí. Vítěz a Pán nade vším, co ohrožuje člověka: nad prázdnotou, zlobou, strachem, zběsilými atentáty, nevyléčitelnými nemocemi, ekonomickou nejistotou, ekologickou katastrofou … Nad tím vším je Ježíš silnější a mocnější – věříme-li v Něj, jeho moc je větší než všechny tyto síly, které by chtěly určovat a diktovat naše jednání i postoje.

Duch svatý není nějaká kosmická síla, energie, která se někde vznáší a zvlášť obdařeni lidé jsou jí pohnuti k mimořádným skutkům. Ne. Duch svatý je živý Bůh, tvořící láska, která probouzí lásku a víru a vytváří společenství. Někdo jej přirovnává k ohni, který zapaluje lidská srdce nadšením z Boží blízkosti. Jiný mluví o Duchu svatém jako o duchovní GPS (navigační zařízení) – poskytuje vedení na cestě k Bohu a k bližnímu.

Dovolte mi ještě jeden příměr, z oblasti zahrádkářství. Hlínu, kompost, hnojivo můžeme na záhon navozit. Vodu můžeme přivést. Sazenice či semínka si koupit a vsadit do půdy. Ale sluneční paprsky si opatřit nemůžeme. Ty musí ze slunce na zem proudit a náš záhon ozářit. Bez nich by nám všechna práce s půdou a sazenicemi nebyla k ničemu.

Duch svatý je neuchopitelný jako paprsek, ale je životodárný pro naši víru – jako slunce pro rostliny. Je někým, ne něčím. Je to On, jehož nevidíme, ale jeho působení můžeme vidět, s námi komunikuje. Jeho paprsky, jeho navigace způsobily, že se někdo stal věřícím křesťanem, byť k tomu nebyly podmínky. Působí, že je vůbec možné, aby církev žila a stále předávala svou víru, třebaže jsme my křesťané tak nedokonalí a slabí.

V síle Ducha svatého vyznáváme, že Ježíš je Pán. To má dalekosáhlé důsledky – pro nás osobně i pro celou společnost.

1) Co pro nás znamená vyznání, že Ježíš panuje ve světě, nade vším co je na nebi, na zemi, pod zemí? Především to, že co nám nahání strach - všechny peněžní, politické, hrubiánské a jiné "mocnosti“ - jsou před ním bezmocné. Před Ježíšem nakonec pokleknou i takoví, kteří se dnes považují za největší pány. Nejde jen o konkrétní lidi, ale i mocnosti v podobě agresivity, odcizení, bezohlednosti, egoismu. To není plané utěšování. To nás osvobozuje od strachu a posiluje nadějí, že život ve víře, v lásce, v pravdě a službě má smysl. Je-li Ježíš Pánem nad tímto světem, musí ho mít rád a nám dává sílu se mu nepřizpůsobovat, ale proměňovat jej svou vírou.

2) Co znamená vyznání, že Ježíš je Pán, v mém osobním životě? Pravdivě vyznat "Ježíš je můj Pán" znamená svrhnout z trůnu své já a postavit místo něj Krista. Jde o mé svobodné rozhodnutí. Kdo je vyslovuje, rozhoduje o smyslu a zaměření svého života. Jakoby říkal: Ty jsi můj Pán, podřizuji se ti, svobodně tě vyznávám za svého spasitele, za svého vůdce a učitele, za toho, kdo má nade mnou všechna práva. Jedná se o obrat, kdy můj život se přestane točit kolem "mého já", kolem mých práv, a začne se otáčet kolem Krista. Starý (bezduchý) člověk žije pro sebe, pro uspokojení a naplnění sebe - člověk nový (v Duchu) žije pro Krista a v něm nachází i svoje naplnění. Starý člověk se rozhoduje "výlučně podle svého názoru" - člověk nový podle Božího slova. Starý člověk má vlastní nedotknutelný žebříček hodnot, nový člověk se nebojí "postavit se čelem k Bohu" a je ochotný se vzdát všeho, co jej uzavírá Bohu. (Co může být takovou obětí, které se vzdáme? - určitý navyklý postoj? Vztah? Věc? Peníze?). Bylo by možná bolavé projít různé oblasti svého života a zjistit, že mnohde tím pánem není Bůh, ale já sám (respektive nějaká věc…). Taková osobní inventura je často bolestná a nepříjemná. Bible však se vším důrazem hlásá, že je možné vždy znovu začít, v síle Boží milosti, která dává novou šanci.

Starý člověk říká: "Pán jsem já", kdežto člověk nový "Ježíš je Pán". Právě Duch mění styl a směr našeho života - od života pro sebe k poznání, že život mi byl darován a svému Dárci mám co vracet. Toto neznamená, že bychom měli opustit rodinu nebo zaměstnání a vstoupit do kláštera - znamená to však, že hlavou rodiny, podobně jako hlavou sboru, církve bude Ježíš Kristus. 

Vyznání Ježíše jako Pána působí hlubokou změnu. To stálo za Pavlovou zkušeností, když prohlásil, že všechen zisk považuje za ztrátu a smetí ve srovnání s nejvyšším poznáním Krista. Chceme-li poznat a vyznat Ježíše jako živého Pána, prosme o zkušenost, že Ježíš žije a jedná v našem životě. Takovou zkušenost působí Duch svatý a my s tím máme konkrétní zkušenost:

Ukázat obrázek – kde Duch působí, tam se věci mění:

Z vystrašeného hloučku učedníků se stává        církev

Z nesourodé skupiny lidí                                        sbor kolem JK

Ze shromáždění věřících                                        bohoslužba

Z chleba a vína                                                         chléb života a kalich spásy

Z potištěných stran Bible                                        živé Boží slovo.

Bratři a sestry, k tomu jen můžeme dodat, ať se tak stane, neboli hebrejsky amen.