Neděle – 13.7.2014

Kázání Gn 9,12-16; Ga 3,26-27

Bratři a sestry, milí rodiče a kmotři.

Kristýna už od útlého dětství nese na sobě Kristovo znamení. Rozhodli se pro to, nezávisle na tom, zda si to malé dítě přeje nebo ne, zda tomu vůbec rozumí. Je to tak samozřejmé, vždyť chtějí pro své dítě to nejlepší. A to nejlepší mu nemůžeme dát sami, to nejlepší dostáváme od Pána Boha.

Ale než budeme mluvit o křtu jako znamení, tato svátost je pro nás především velkým předělem. Mezníkem nebo vstupem, kterým procházíme do nové krajiny či na nový břeh. Z knihy Genesis jsme si připomněli příběh o potopě, která nastala, aby zatopila celou zemi. Lidé, to původně dobré stvoření se odvrátili od Pána Boha, svého Stvořitele, a důsledkem bylo, že všechno bylo zatopeno vodou. Voda spláchla vše nečisté, a to jen proto, aby mohl začít nový život. To je hlavní smysl tohoto příběhu. Zpráva o potopě není popisem destrukce, ani předjímkou celosvětového kolapsu. Jedná se tu především o nový začátek. Po potopě, když opadla voda se jakoby děje nové stvoření. Staré pominulo, nové začíná. A to pod Božím požehnáním, které nám připomíná duha. Jako se duha pravidelně objevuje na nebeské klenbě, tak si smíme připomínat opakované Boží odpuštění a náš návrat k Němu.

Voda při křtu nám připomíná, že je v našem srdci co očišťovat. Ani poté, co je člověk pokřtěn nezůstane sněhobílý. A přece křestní voda, potopa Boží milosti je silnější než špína lidského hříchu. Ve křtu jsme v nejhlubším smyslu zaliti až nad hlavu Boží láskou, odpuštěním a přijetím. Jako tehdy po potopě začalo nové stvoření, při křtu se děje totéž – jsme nové stvoření v Ježíši Kristu. Jak píše apoštol Pavel, „vstupujeme na novou cestu života“. Je to velký předěl, mezník, nový břeh. Odvracíme se od sebelásky k Boží lásce, od svévole k poslušnosti, od pozemských pánů k jedinému Pánu nad nebem a zemí. Nyní patřím Kristu, ať se děje co se děje.

Kristýna o tom ještě moc neví. Ale je důležité a krásné, že tento předěl stojí na začátku jejího života – jako pramen výchovy a především povzbuzením, pro ně samé i pro rodiče.

Svátost křtu je zásadním předělem, ale také znamením. Viditelným znamením toho neviditelného předělu. Znamení jsou v životě důležitá. Známe jich plno, např. bliká-li před přejezdem červené světlo, znamená to, že se blíží vlak a je třeba zastavit. Nebo zvoní-li na kostele zvony, víme, že za chvíli začnou bohoslužby.

Křest je také znamením, tak velkým, že nás provází po celý život. Je znamením toho, že patříme Ježíši Kristu, že neseme na sobě jeho jméno, podobně jako sportovci nesou na sobě název a znak svého klubu. „Vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli“. Vy všichni – tady nejde jen o ty, kteří jsou dnes křtěni, ale o nás všechny pokřtěné. Apoštol Pavel mluví záměrně takovým způsobem, jako bychom na sobě nesli stejné roucho, stejné oblečení. Jako děti, nebo dospělí, víme, že patříme k sobě, že nás něco spojuje. Tedy, že nás Někdo spojuje.

Ve svátosti či znamení křtu oblékáme Krista. Jedno Ježíšovo podobenství to vyjadřuje o něco srozumitelněji: jako nové ratolesti jsme naroubováni na kmen, kterým je JK. To On nás spojuje, On z nás vytvořil jednu rodinu, zcela unikátní. Tým, kde nejsou hvězdy

a v jejich stínu náhradníci, protože s každým se počítá a každý má jedinečnou hodnotu.

A tak, milí rodiče, kmotři a všichni přítomní, křest pro nás znamená tyto dvě věci:

1. Křtem vyznáváme své rozhodnutí, aby Kristýna spolu s námi patřila k Božímu lidu. Aby náležela do Kristovy rodiny. Přeji si, abychom v tom měli vždycky jistotu. Abychom si tuto chvíli natrvalo zapamatovali a kmotři to vám i vašim dětem dosvědčovali – že Kristus zahrnul i vaše dítě do svého lidu a chce být jeho Pánem i Otcem. Přeji vám, aby se to nakonec potvrdilo i viditelně tak, že Kristýna bude nesena Božím požehnáním.

2. Druhou klíčovou věcí je otázka: Čí jsem? Komu patřím? Nestačí jen občas vyznat při bohoslužbách spolu s druhými, v co věřím. Ptejme se před jakýmkoliv rozhodováním, zcela osobně a nejvnitřněji: Komu patřím? Apoštol Pavel říká: „Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši.“ V této chvíli, svátost křtu nám dosvědčuje a připomíná: Toto je znamení, že i tato maličká není sama svá, ale také není jenom svých rodičů, nýbrž je zasvěcena, oddělena, určena pro svého nebeského Pána. A všichni, kdo na sobě nosíme znamení křtu, jsme také určeni k tomu, abychom žili jako Boží synové a dcery. A abychom si to vzájemně dosvědčovali. To je úžasná věc, kterou nikdy neztratíme – patřit Bohu jako jeho děti. Může se stát, že na to zapomeneme, můžeme se k Bohu otočit zády, jako to učinil Jonáš, nebo nezvedený marnotratný syn. Ale Bůh na nás jako na své dítě nezapomene a udělá všechno pro to, aby nám dal zakusit svou lásku a blízkost.

BaS, jméno Kristýna je odvozené z řeckého slova christianos a znamená „křesťan, křesťanka“. Petra má svůj původ taky v řečtině a znamená „skála, či pevná jako skála“. A tak Kristýno Petro, jména, která ti byla vybrána, ať jsou ve tvém životě výmluvná. V životě víry, která nás obrací k Ježíši Kristu, k naší skálopevní jistotě. A to je slovo pro nás všechny: že Boží milost je pevná, je to nejlepší základ pro život se všemi otřesy a nejistotami a stojí nade vše na něm stavět. To známe, že ratolesti, poupata, nové výhonky se mohou rozvíjet do krásy a užitku jen tehdy, jsou-li napojeny na kmen. Čerpají-li životodárnou mízu z kmene a kořenů. Pak může vítr s nimi lomcovat, jak chce. A tak ať nás všechny nese síla křtu a dar Božího požehnáním. Amen