Milé sestry a milí bratří,

         pokoj vám.

S člověkem se stala v životě významná změna. Byl změněn. Byl proměněn. Je z něho nový člověk. Tak to někdy říkáme, když vidíme i u svých blízkých, že prožili něco významného, co změnilo jejich dosavadní život. Nebo jiní prožijí takovou změnu, která je pro ně v jejich životních kotrmelcích zároveň i velkým vysvobozením. V tom všem můžeme spatřovat Boží působení. A někteří z nás mají změny rádi a s nadšením přijímají cokoliv nového, jiní zase se cítí ve svém vlastním světě a způsobu života jistí a spokojení, jen aby jim do jejich zaběhnutého řádu nikdo nemluvil.

V našich biblických čteních někdo mluví lidem do života, a to dost výrazným způsobem. Člověku promluvil do života Bůh. On si odděluje ty, kteří Mu patří a které si chce nějakým způsobem použít, provázet je do Svého Království. Pro Své děti má připravené ty nejlepší věci. A v Písmu máme příklady toho, jak se Bůh o Své děti stará. Tví jsme my, nás shromáždila v jedno láska Tvá, zpívali jsme. Jako rodina Božích dětí se shromažďujeme jakožto církev, jakožto sbor. Scházíme se k bohoslužbám a dalším setkáním, protože víme, komu patříme. Ale je s námi na každém místě, působení Jeho Ducha je přes naše lidská omezení. Duch vane, kam chce. Duch, stejně jako dech, je neviditelný, ale nezbytný. Je pro nás znamením Boží přítomnosti a Božího provázení.

V našem prvním čtení jsme slyšeli oddíl ze Starého Zákona o obřízce. Tak si Bůh oddělil viditelným znamením svůj lid, s nímž uzavřel smlouvu. Obřízka je viditelným znamením smlouvy Hospodinovy. Prvním krokem je sklonění Hospodina k člověku a až následným úkonem viditelný čin obřízky. Příslušnosti k Božímu lidu znamením na zranitelném a důvěrném místě.

Když jsme v našem evangelijním textu četli o Pánu Ježíši, na začátku své služby přichází k Janovi, aby byl od něj pokřtěn. Otevřela se nebesa a zazněl Boží hlas. Zároveň jako tělesné, viditelné znamení z nebe sestupuje holubice. A tak jako holubice přinášející v zobáčku zelenou snítku je pro Noeho znamením nové země a nového života, tak holubice Ducha Svatého je zvěstí přicházejícího nového věku. Otevírají se nebesa. Zaznívá Boží hlas.

A tak jsme zde svědky proměny: Ve Starém Zákoně se jednalo o tělesnou příslušnost k Božímu lidu formou obřízky a tento obřad měl na starosti kněz. V Novém Zákoně čteme o křtu, a to nejprve o křtu Ježíšově, který přijímá z rukou proroka hlásajícího pokání. Boží Syn přichází k proroku pokání. Sám ukazuje tělesnou, lidskou cestu, na niž se Bůh v Kristu Ježíši vydal a zjevil, aby nám lidem ukázal pravý život. Pokání znamená skutky nového života, a i když jako hříšní lidé potřebujeme nutně Boží vykoupení každý den, jsme na Jeho cestu zváni stále znova. Bůh nás volá jako své děti.

Tak jako Pán Ježíš při křtu prošel Jordánem na znamení očištění, tak nám zaslíbil, že ve křtu v Jeho Jméno umíráme hříchu a povstáváme k novému životu a jako Izraelci při průchodu Rákosovým mořem směřujeme do zaslíbené země, do Božího Království. Křest Janův byl na znamení pokání a byl tak vlastně vyznavačským činem. Křest, který je od počátku v církvi konán podle ustanovení Pána Ježíše, je znamením milosti. Prvotní je to, že Bůh se sklání a přiznává ke Svým dětem.

Někteří jsme byli pokřtěni jako děti, jiní z nás zaslechli Boží hlas v průběhu svého života a na Boží pozvání odpověděli tím, že se nechali pokřtít. Jedni i druzí jsme Boží děti. A i ti, kteří se ke svému křtu z dětství třeba nehlásí, jsou Boží děti a mohou kdykoli v životě být zavoláni nebo dovedeni k obrácení a k novému životu. Mám i takovou zkušenost, kdy někomu dokonce vadí, že jej nechali rodiče z tradice pokřtít jako miminko a on v životě nepociťuje žádnou potřebu po Pánu Bohu. Ale Duch Svatý může působit k obrácení i nad naše lidská očekávání. Vede každého člověka a Jeho cesty jsou tak rozmanité, že jen těžko můžeme ty zkušenosti nějak sjednotit. A současně nemůžeme vytvořit ani nějaký „ideální katechismus“, protože Pán Bůh má s každým člověkem svůj dobrý plán. A volá si jednotlivě každého z nás. Ze zpěvníku církve čs. husitské si pamatuji jednu krásnou píseň o Božím volání, zpívá se tam: Pojď, dítko milé, ten sladký hlas i tebe zve, pojď, dokud je čas. V pravý čas si nás Pán volá na Svou cestu. Boží hlas může zaslechnout kdokoli. My Boží plány neznáme, ale v důvěře v Něj mu smíme ve víře všechno předkládat a čerpat z Jeho Ducha. A i své děti, přinesené ke křtu, doprovázet životem ve víře, důvěře i zkušenosti s tím, co jsme sami na sobě poznali z Božího působení. Je to velký úkol v životě víry, ale jeden z nejkrásnějších.

Boží působení, Boží provázení v životě, co to pro nás znamená? Je to ten tichý hlas, který někdy uslyšíme ve svém srdci, je to vedení po životních cestách, je to vědomí jistoty Božích dětí. A co si můžeme odnést jako oslovení: Abychom Boží hlas nepřehlušili hlasy, zvuky, ampliony, megafony a sluchátky tohoto světa, ale abychom očekávali na Boží zavolání. Ne se založenýma rukama, ale na cestě do Božího Království. Na cestě víry, na niž jsme byli přivedeni. Na tuto cestu nám byly dány dobré dary. Jako Boží děti se na tomto světě neztratíme. Modleme se.

Modlitba: Pane Bože, modlíme se k Tobě jako rodina Tvých dětí. Děkujeme Ti, že sis nás pozval na Svou cestu a že nás zachraňuješ, i když my si někdy vyšlapáváme vlastní cestičky. Prosíme Tě, abys nás i naše děti opatroval, abychom dokázali mezi různými megafony tohoto světa slyšet Tvůj hlas. Ty, kterýs nás stvořil, kterýs nám ukázal cestu a který nás provázíš, Jediný Bůh Otec, Syn i Duch Svatý, budiž oslaven navěky. Amen.