Kázání: Lukáš 2,21

Milé sestry, milí bratři,
slavíme začátek nového kalendářního roku, zároveň 30 let samostatné České republiky. (Chtělo by to fanfáru! Anebo ne?) Vlastně, slavíme vůbec? Asi záleží na tom, v jakém jsme rozpoložení. Osobně jsem přesvědčený, že máme být za co vděční: žíjeme v míru, ve svobodě, máme se dobře ve srovnání se světem a taky máme naději, že různé věci půjdou spíš k lepšímu. Třebas to neplatí o všem, jako třeba o  přibývajících zdravotních problémech. Tak jak se k tomu všemu postavíme? Optimisté s nadějí, pesimisté s obavami.
Z pohledu církve ale první leden jako Nový rok nijak zvlášť významný den není. Jako začátek roku jej nepřikázal slavit Hospodin v Bibli, ale známý římský vojevůdce (a pohan jako poleno) Gaius Iulius Caesar. A Caesar to přikázal ze zcela prozaického důvodu – aby se jeho úředníkům lépe počítaly daně. Tak proč kolem toho dělat nějaký velký povyk v kostele, pro připomenutí by snad stačily rachejtle, šampaňské a projev pana prezidenta.
První leden je ale vedle začátku občanského kalendářního roku také osmým dnem po Božím hodu vánočním. A v dnešním textu jsme četli: Když uplynulo osm dní [rozumí se od narození] a nastal čas k obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala (Lk 2,21). Osmý den po narození byl tedy také důležitý mezník v Ježíšově životě – nejen že se stal součástí našeho světa, že se stal člověkem, tak také byl přijat do společenství Božího lidu Izraele: tím že byl obřezán, tím se podrobil Mojžíšovu Zákonu. Jak píše Pavel v listu Galatským: Když se naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu (Ga 4,4) – tedy Ježíš jako Boží Syn, který se narodil jako člověk a nadto jako Žid. Stal se členem určitého náboženství. Z tohoto důvodu nemůžeme tvrdit, že by Ježíš o takové formální věci jako příslušnost k náboženství nebo církvi nestál, že to údajně vzniklo mimo něj.
S obřízkou bylo spojené, že byl narozený chlapec svému lidu představen svým jménem – Ježíš, Jošua, česky „Hospodin je spása“. Proto první leden vstoupil do církevního kalendáře také jako svátek Jména Ježíš. Mohlo by se zdát divné, proč slavit to, že někdo dostal nějaké jméno. My jméno považujeme za cosi, čím se identifikujeme, nebo jako projev naší rodinné tradice (po dědečkovi, pradědečkovi atd.), módy nebo našich osobních sympatií (po obdivovaném hokejistovi nebo oblíbené seriálové postavě).
V Bibli je ale jméno víc než pouhá nálepka, visačka či viněta na lidské bytosti. Jméno s jeho nositelem souvisí jaksi hlouběji, můžeme říci, že nějakým způsobem vystihuje podstatu nebo význam člověka (nebo místa). Tady je to zároveň jakýsi životní program. „Dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů,“ tak to vyjadřuje Matoušovo evangelium. Jméno Ježíš – to je program, oznámení, že začíná něco mimořádného. Ten kdo jej nese, přichází jako ten, kdo vysvobozuje, uzdravuje, přináší naději. Proto už několik století dříve prorok Izaiáš uvádí, že očekávanému chlapci bude „dáno jméno“, a to „Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje“ (Iz 9,6). Takové jméno si zasluhuje úctu – „zlehčovat jméno Boží“ je v Bibli totéž co znevažovat samého Boha: „Nepozdvihneš jméno Hospodina k marným věcem“, říká doslova třetí přikázání Desatera (Ex 20,7). Pohané věřili, že kdo zná jméno nějaké bytosti, má tím jakousi magickou páku, pomocí které může takovou bytost, včetně samotného Pána Boha, nějak manipulovat. (Podobně to bylo u oživování Golema ve známé pověsti, pomocí kuličky „šém“, což znamená jméno).  
Slavíme-li dnes Ježíšovo jméno, připomínáme si tím zároveň, co všechno pro nás Ježíš znamená – především to, že „Hospodin zachraňuje“. V Něm je naše záchrana, On je naší jistotou a nadějí. Proto v jeho jménu začínáme nový rok. A tím vyznáváme a věříme, že Bůh nás neponechává svému osudu, že byl a bude s námi, že nás vytáhne i z toho, co se zdá být nad naše síly. Hospodin je s námi a takto jedná každý den. Ke spojení začátku kalendářního roku se svátkem Ježíšova jména možná došlo shodou různých okolností a císařských záměrů. Můžeme to ale považovat za úžasnou Boží náhodu. Dnešní den nám sděluje něco důležitého. Celý rok, včetně Caesarových úředníků počítajících daně, začínáme ve jménu našeho Pána, který je nad všemi hlavami států a říší. Číslovku letopočtu počítáme od Ježíšova příchodu na tento svět. Rok 2023 je Létem Páně, a tak již tolik let víme, že nám mimo Ježíšova jména nebylo dáno žádné jiné jméno, které by nás mohlo propojit a být společným domovem. Které jediné zachraňuje z opravdových krizí. Všechny otřesy, osobní, ekonomické, politické jsou jen následkem toho, že se člověk zapomněl sklánět před jménem Ježíšovým a jej vyznávat jako svého jediného Pána. Jeho jménem si žehnat a přát pokoj sobě a všem.
Ježíšovo osobní jméno, to je označení Božího projektu. Božího osobního zájmu o každého z nás. To jméno zaznělo v souvislosti s obřízkou. Podobně začíná náš osobní život s Bohem, život Božích dětí - když jsme křtěni, není to ve jménu, ale doslova do jména Boha Otce, Syna a Ducha svatého. Jsme do něj ponořeni, naroubováni, propojeni. Náš život je spojený s Božím životem. Náš čas, nový kalendář plánovaných i neplánovaných akcí je předznamenán Ježíšovým jménem – vše se děje s Ním, v Něm a pro Něho. V Janově evangeliu Ježíš zaslibuje, že dostaneme vše potřebné, budeme-li prosit v jeho jménu. Z druhé strany je to zase Bůh a Ježíš, kdo svým jménem označují nás, podobně jako rodiče své adoptované děti - proto naše společenství víry se nazývá „křesťané“, tedy „kristovci“, ti kdo náleží Ježíši Kristu a jsou označeni jeho jménem. Podle Zjevení Janova ti, kdo hledí na Boží tvář jsou těmi, kdo na čele nesou jeho jméno (Zj 22,4). Tím se posilujme. My neseme na sobě jeho jméno, a také Bůh nese jméno každého z nás ve svém srdci.
A tak je správné, že nový rok 2023 začínáme ve jménu Božím, ve jménu Ježíše Krista. Co nám nový rok dá a vezme, to nemůžeme tušit. Pro některé z nás bude letošní rok poznamenaný narozením dítěte, jiní se s bolestí rozloučí s někým blízkým. Apoštol Pavel však píše, že „ať žijeme nebo umíráme, patříme Pánu“ (Řím 14,8). To není klišé. To je naděje, která se nemění. Patříme Pánu Bohu stejně jako celý rok 2023. Někdo jej začíná s optimismem, jiný je spíš pesimista. Ale ať jsme takoví či makoví, pojďme do nového roku vstoupit s vírou, že nás provází Pán a Dárce veškerého času, my se jej můžeme držet, jít v jeho pokoji a žehnat si v jeho jménu. Amen