Čtení: Numeri 6,22-27

Bratři a sestry, 
téměř všechny velké křesťanské svátky, Vánoce, Velikonoce, Letnice, stojí na nějaké události, vycházejí z příběhu. Předmětem dnešní slavnosti je však určité učení, dogma, týkající se svaté Trojice.
Slovo dogma se v naší době stalo nadávkou, označením zkostnatělosti a tmářství. Přitom je tomu ve skutečnosti naopak. Dogmata vznikala z velkých a vášnivých zápasů víry. Zápasů, ve kterých šlo na první pohled jen o správné formulace, ve skutečnosti se jejich aktéři snažili vyhmátnout, na čem záleží spasení. Víra byla pro ně otázka bytí a nebytí, a stejně tak zájem o podobu a život církve. Díky tomu jsou tyto zápasy stále aktuální výzvou k dalšímu promýšlení a životní orientaci. Není vůbec náhoda, že několik anglických křesťanských myslitelů, např. G.Chesterton, kteří se zabývali dogmaty, byli zároveň autory napínavých a čtivých detektivek. To je příznačné: Podobně jako jejich knihy je i život křesťanské víry napínavý a čtivý příběh. A každý z nás k němu připojujeme svou kapitolu.  
Je to napínavé a tajemné. Něco takového provokuje k hlubšímu poznávání. Jako třeba tajemství přírody, která jsou postupně objevována a poznávána. Například jak je nožné, že netopýr i v úplné tmě bezpečně létá a do ničeho nenarazí, jak je možné, že dravý pták i z velké výšky vidí malou myšku na poli. Podobně je to s tajemstvím lidského těla, s dědičností apod. Mnoho se už podařilo objasnit a vysvětlit, mnoho ještě zůstává nerozluštěno. Ale jsou tajemství, která svým rozumem úplně nepojmeme. Jsou to tajemství toho, kdo a jaký je Bůh. Vyznáváme víru v Boha Otce, Syna a Ducha svatého, a přece tím nevypovíme všechno. Jak je možné, že je jeden Bůh ve třech osobách? Jsme zvyklí, že tři osoby nejsou jeden člověk, i kdyby nesly stejné jméno. Svatý Patrik se to kdysi pokoušel osvětlit na jetelovém lístku, kdy trojlístek je přece jeden. Podobně trojím skupenstvím jedné vody nebo rozkladem bílého světla na barevnou duhu, a přesto se jedná o jedno bílé světlo. V dnešní době můžeme vidět ještě jeden působivý příklad a to je atom. Kdysi byl považován za nejmenší částečku hmoty, která je pevná, neměnná a nedá se rozdělit. V minulém století se zjistilo, že to není nějaká naprosto pevná uzavřená částečka hmoty, ale že v atomu je neuvěřitelný pohyb, kde kolem jádra z protonů a neutronů kmitají elektrony a že je v nic skryta veliká síla. A ta, když se ji podaří uvolnit, může člověku nesmírně posloužit. Něco podobného můžeme tušit u Pána Boha. Navenek je zcela pevný a neměnný, přitom dynamicky působí, každého se může dotknout docela jinak. Jeho život je velký pohyb, přímo tanec, jak to kdosi nazval. 
Tanec a také společenství lásky. Augustin to vyjádřil tak, že Otec je milujícím, Syn milovaným a Duch svatý láskou. A jako takový Bůh nemůže než lásku vyzařovat, dávat, sdílet. Bůh nám přeje a dává dobro. 
Dává dobro, jiným slovem to můžeme vyjádřit, že Bůh nám dobro-řečí, žehná. Nabíjí nás vším dobrým, co vede k životu. Je to něco podobného, co všichni známe, když připojujeme své mobilní telefony k nabíječce, abychom je další den mohli používat. Také Božím požehnáním se potřebujeme pravidelně dobíjet. 
Tak Boží dobro-řečení nechejme zaznít a prozvučit nás každého a celý tento prostor. „Ať Hospodin ti žehná a chrání tě“. V originále ale není slůvko „Ať“. Není to žádné zbožné přání ve smyslu, přeji vám, ať to tedy Hospodin udělá. V originále je řečeno, že Hospodin žehná, aniž by k tomu byl vyzýván. On sám je tou životodárnou a působivou silou. On je tím dárcem života, naším Otcem. První část tohoto požehnání nás tedy ujišťuje o tom, co je, co platí a vždy bude platit. Tady nejde o naše zbožné přání! Tady jde o jasné ujištění, že Bůh Otec nám žehná, provází, pečuje o nás.
Dále slyšíme: „Ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv“. Opět tam správně nepatří slůvko „ať“. Kdybychom tuto část chtěli vyjádřit parafrázi, řekli bychom, že to rozjasnění tváře znamená, že Hospodin se nad tebou usmívá, jak to činí láskyplný otec či matka nad svým milovaným dítětem, a je k tobě shovívavý. Cítíme v tom bezpečí, které zažívá dítě při takovém pohledu v náručí láskyplné matky? Tak toto bezpečí prožívá člověk, který do srdce přijímá slova tohoto požehnání. Bůh je tu najednou naprosto zlidštěn. Není to nějaký nepředstavitelný mohutný vládce, ono „něco nad námi“, ale odpouštějící, shovívavý, láskyplný otec, či matka, nebo ten nejbližší, nejlepší přítel. A my v tomto vyjádření cítíme Ježíšovu láskyplnou náruč, která se ujímá slabých, opuštěných, bezbranných, tedy všech, kteří potřebují zažit bezpodmínečné přijetí. 
A do třetice v Áronském požehnání přijímáme: „Hospodin obrací k tobě svou tvář a obdarovává tě pokojem.“ V originále to vyjádření „obrací k tobě svou tvář“ zní spíše, že „Hospodin nese k tobě svou tvář“, neboli jeho tvář se té tvé dotýká. Ano, Hospodin prostupuje tvou tvář, tvé nitro a naplňuje tě pokojem. Tím nás také Pán Ježíš ujistil, když mluví o Duchu svatém. Díky působení Božího Ducha, který se rozhostí v srdci člověka, se člověk stává Božím synem či dcerou. Třetí osoba božství – Duch svatý je tím pojítkem. Jsme propojeni s Bohem díky tomu, že k nám Hospodin obrací svou tvář. Ještě dřív, než my se obrátíme k němu, On jde za námi. Člověk je zahrnutý do Božího života, ne díky svým schopnostem a kvalitám, ale díky tomu, že Bůh Otec nikdy své děti neopustí. 
Křesťanská víra je vytvarovaná vášnivým a napínavým hledáním toho, jak vyjádřit a oslavit Boží jednání s námi. Vyznáváme jednak vztah k Bohu Otci jako tomu, kdo je původcem a počátkem našeho života; vyznáváme, že tento Bůh přichází ke každému člověku v naprosto pro nás srozumitelné, lidské podobě a ukazuje nám svou láskyplnou tvář v Ježíši Kristu; a do třetice vyznáváme víru v Ducha svatého, který v nás probouzí víru a propojuje. V biblickém pojetí nestojí na začátku chaos, zlo, hřích, porušení, nýbrž Boží tvořící a žehnající slovo. Díky tomu víme, že tu nejsme náhodou, jsme svéprávnými Božími dětmi, synem či dcerou, kteří nesou v sobě tuto krásu a hodnotu. Jestliže ji občas, nebo často zanášíme nejrůznější špínou a slabostí, buďme si jisti platností Božího požehnání, které nabíjí a očišťuje. Bůh nad tebou drží své ruce jako otec či matka u svého milovaného dítěte. Hospodin ti žehná. Hospodin rozjasnil svou tvář nad tebou. Hospodin se nese k tobě a naplňuje pokojem. Sláva Bohu Otci, Synu a Duchu svatému. Amen