Kázání: Jan 12,1-8

Sestry a bratři,
někdo přijel do kostela autem, někdo na kole, jiný přišel pěšky. Aby to tak fungovalo, něco za tím musí být, něco to musí umožnit. V autě musí být dost benzínu, pro kolo musíme mít dostatek sil a energie, abychom šlápli do pedálů a rozjeli to, a stejně tak i pro pěší procházku. Je za tím energie, která je nezbytná, abychom se dali do pohybu. Občas to jde i bez ní, kdy jedeme ze setrvačnosti a ždímáme se zebe poslední zbytky sil, ale to nemůže fungovat dlouho. Bez energie máme stopku. Už jsme určitě někdy viděli na obloze vznášet se větroně, kterého dostalo do vzduchu jiní letadlo, ve správnou chvíli se odpojí a plachtí si díky síle větru. Jenže jakmile přistane na zemi, sám se nahoru nedostane. Potřebuje sílu zvenku, která jej znovu uvede do letu.
Takovým zdrojem energie je pro nás Boží Duch svatý. Boží síla, kterou nevidíme, nedokážeme si ji pořádně představit, vysvětlit, ale bez které jsme na tom podobně jako ten větroň na letištní ranveji. Sami se nehneme z místa. Nedokážeme využít všechny možnosti, které máme.  
Proto Ježíš slíbil svým učedníkům, že je po svém odchodu nenechá bez pomoci, nezůstanou bez Boží síly a moci. Asi si tehdy neuměli představit, co je čeká. Myslím, že se do nich můžeme dobře vžít: Jak moc spoléháme na Boží zaslíbení ve svém životě? Býváme v tom opatrní. Co se pak s učedníky a dalšími přihodilo, byl nakonec hukot. Četli jsme o tom z knihy Skutků. Silný vítr, oheň. Vichr naplnil celý dům. Místo, které sloužilo učedníkům k úkrytu, jak měli strach z okolního světa, bylo najednou plné energie. Ta síla otevřela dveře, které před tím zabouchli a uvedla je do pohybu mezi lidi, i za těmi, ze kterých měli strach, nebo kterým se vyhýbali. Ta Boží síla jim otevřela srdce a ústa a oni začali spolu mluvit, vyznávat svou víru, chválit Pána Boha, setkávat se. Byla to síla. Ježíšovo vzkříšení už nebyla jen minulost, vzpomínka, teorie, učení, ale díky Duchu svatému je zažívali na sobě. Jakoby sami dostali nový život. A on to byl opravdu nový život. Nová kapitola, impulz, který je dostal ze slepé koleje na dráhu Ježíšových svědků. Na cestu, po které šli spolu, ať pocházeli z různých míst. Ta Boží síla je držela pohromadě a takto působí dodnes. Tak se neklamně projevuje Duch svatý.
To vidíme i na té zvláštní události v Betanii. Byla to předjímka toho, co se seběhlo později o Letnicích při seslání Ducha svatého. V jednom domě se sešla rodina domácích: sourozenci Marie, Marta a Lazar, s nimi tam byl Ježíš a asi jeho učedníci. Společnost hodně pestrá. Jsou u jednoho stolu při večeři. Docela výstižný obrázek církve, rodiny Božích dětí. Toho, co vyznáváme slovy Apoštolského vyznání víry: společenství svatých. Jen s tím rozdílem, že tady je to spíš společenství svatých i nesvatých. Je tu Ježíš, Lazar, ale i Jidáš. Toho bychom asi do církve nezařazovali. Jeho jméno je symbolem zrady a temnoty. Takoví lidé vzbuzují jen negativní emoce. Papež Gelasius na konci 5.století napsal na jeho adresu, že zanechal své proklaté jméno judejskému národu. Byl pro něj prokletý a stejně tak i židé. My tento pohled nesdílíme, přesto bychom se ostýchali vzít Jidáše do své party, do svého společenství. Neradi se stýkáme s někým, kdo neodpovídá našim normám, kdo je jiný, kvůli komu bychom se třeba zkompromitovali.
Je ale zajímavé, že jediná přímá řeč v tomto příběhu je mezi Ježíšem a Jidášem. Mluví tady pouze tito dva. Nejsou spolu zajedno, ale mluví spolu. Ježíš dopředu nikoho neodsuzuje, nevytváří sociální bublinu jemu blízkých lidí, se kterými si bude vždy rozumět a mít se fajn, ale oslovuje každého, nikdo pro něj není dopředu odepsaný. Dokonce ani ne zpětně. Nic, ani zrada, ani smrt nás z jeho zájmu nevytrhne.
O tom hodně ví přítomný Lazar. Krátce před tím se stalo, že Lazar zemřel, byl pohřbený, byl s ním konec. A Ježíš jej vzkřísil. Daroval mu nový život. Laza na tom byl stejně jako učedníci a další lidé po přijetí Ducha svatého, který obnovil jejich život, dal jim novou energii, přivedl k Ježíši Kristu a dal je dohromady. Možná proto se ti dva, Lazar a Jidáš, potkali v jednom domě, že jak ten, kdo byl mezi mrtvými, tak i ten, kdo je považován  za proklatého a zavrženého dostává od Ježíše novou šanci. Možná proto se ti dva, Lazar a Jidáš tady sešli vedle sebe, abychom viděli, že nic a nikdo není ztracený, natož zatracený. Že církev je tvořená lidmi, kterých se dotknul Bůh, jeho láska v nich přebila nahromaděné zlo a hřích, jeho blízkost byla pro ně novým životem.
A to jen díky tomu jednomu, který je v centru všeho dění - Ježíši Kristu. On je dárcem nového života, víry, on dává sám sebe a svého Ducha svatého. Bible jej popisuje jako vítr, oheň, anebo jako olej. Proto bývali králové pomazáni olejem na znamení vyvolení k nejvyšší službě. A toho oleje a jeho působení je v tomto příběhu vrchovatě. Malá nádobka vylitá na Ježíšovy nohy, ale jeho vůně naplnila celý dům.
Jednou byl dům plný vichru, teď plný vůně. To je obraz plnosti, hojnosti toho, co dává Bůh. Od něj dostáváme víc, než dost. Dar víry dokáže naplnit a provonět celý náš život, náš kostel, celé společenství. Takový dar vytváří motivaci a energii pro různé služby při společném budování sboru i pro osobní život. Dostáváme sílu se vzepřít různým těžkostem. Vyrovnat se s povzdechy nad tím, jak složitá je dnešní po-covidová a válečná doba, jak je nás v církvi málo, jak je všechno drahé a odvody do Personálního fondu na mzdy kazatelů čím dál vyšší. Skutečnost je taková. Nechceme nic zlehčovat a lakovat na růžovo. Ale pravda je i to, že Bůh vždy poskytuje tolik svých darů, abychom takové situace zvládli a nakonec získali mnohem víc, než jsme počítali. Díky Duchu svatému například:
-    Dostaneme sílu mluvit s těmi, s nimiž máme zablokovaný vztah;
-    Naštve-li nás někdo nebo něco, nenecháme se tím strávit a otrávit svůj vztah ke společenství;
-    Bude-li nám ve sboru něco vadit nebo chybět, budeme o tom spolu mluvit, budeme se za to modlit a hledat řešení;
-    Nenecháme se ovládnout a znechutit prvním rozčarováním. Ježíš to taky nezabalil, ani co ho jeden z učedníků zradil a druhý několikrát zapřel. Naopak se za ně modlil.
Určitě nás napadnou další případy, kdy jsme potřebovali povzbudit, poradit, posílit, načerpat, zkorigovat a Bůh nám pomohl. On ví, jak na tom jsme. Jen mu to vše předkládejme, prosme a děkujme. Určitě nezůstaneme s prázdnýma rukama. Bůh naplní je i celý náš dům, naše společenství vůní duchovních darů, vůní dobré zprávy o Ježíši Kristu, příjemnou pro nás i pro náš svět. Amen