2.adventní neděle 6.12.2020

Introit:

Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo.  (Izajáš 9,1)

Vy nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj. Vy všichni jste synové světla a synové dne. (1.Tesalonickým 5,4-5)

P 272

Modlitba

Věrný a laskavý Otče, co jsi řekl, platí, na tvá zaslíbení se můžeme spolehnout. Přišel jsi do tohoto světa jako malé dítě a od té doby svět není stejný. Udělal jsi v něm místo pro každého. Pro každé dítě, pro dospělé, pro lidi, kteří k nikomu nepatří. Pro ty všechny jsi byl mezi lidmi, aby každý z nás mohl zažít na sobě tvou lásku, tvé pochopení, tvé přijetí. To není pouhá informace, to je zpráva, která proměňuje a naplňuje. Za to děkujeme, že jsi nás neponechal nepovšimnuté a vydal ses pro nás. Díky Tobě víme, že nežijeme sami sobě, že tu nejsme náhodou, že poslední instance není moc, síla ani peníze, ale tvá milost a láska.

Největším obdarováním je tvůj příchod mezi nás. Advent nás učí vyhlížet a hledět k tobě. Prosíme, abychom narovnali své cesty a přestali před tebou kličkovat. Jen před tebou ať se skláníme a jen tebe chválíme a oslavujeme. Amen

1.čtení: Žalm 46,2-8

Vyslání dětí do NŠ

K čemu vlastně používáme ruce? K čemu používáme ruce při poznávání? K čemu používáme ruce ve vztahu k druhým lidem?

P ze Sv 387

JAK ČÍST ZNAMENÍ

Kázání: Lukáš 21,25-36

Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách…

Znamení potřebujeme, sdělují něco důležitého, podle nich se orientujeme a rozhodujeme. Všímáme si jich? Znamením tělesné nemoci může být bolest, únava, nechutenství, podle toho reagujeme a volíme vhodnou léčbu. Jsou i duchovní nemoci, na ty ale reagujeme s mnohem větším zpožděním, nebo vůbec.

Ježíš mluví o znameních na obloze, které ohlašují všem něco důležitého a převratného. Takových věcí si rádi všímají různé sekty a hlasatelé konce světa, kteří se čas od času vynoří s různými předpověďmi Božích trestů. Za každým neštěstím vidí nastávající apokalypsu, konečné zúčtování, s jistotou, že oni jsou a budou na té správné straně. Letos jsme dostali pořádnou dávku znamení: celosvětovou pandemii koronaviru s patřičným mediálním doprovodem, díky kterému to máme neustále před očima.

Vezměme to ale vážně. Je možné tuto událost číst jako znamení? Myslím, že ano. Je to něco jiného, než trest. Jde ale o to, co takové znamení má odkrýt a k čemu nás přivést, jestli k vyvolávání paniky a odsouzení druhých, nebo varování pro sebe a možnost se někam posunout. Sama Bible nám předkládá dvě možnosti, jak takové znamení číst.

Zaprvé: Znamení, které vede lidi k úzkosti a strachu (na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět.) Dokonalý obrázek beznaděje. Na tom se přiživují sektáři, vykladači karet a podvodníci. Cítí v tom všem velkou příležitost nahnat strach a potom se na tom přiživit. I teď se to děje. V souvislosti s nemocí kovid se rozmnožily podvody zneužívající obavy a neznalost lidí. Jedna společnost, která se věnuje kybernetické bezpečnosti a vyvíjí mj. antivirové programy na ochranu počítačů (ne antikoronavirové, na ty si ještě počkáme), odhalila, že v tomto roce se prudce zvýšil počet pokusů o vniknutí do cizích počítačů, falešných e-shopů s léky na virus, falešných aplikací pro mobilní bankovnictví, nebo konspiračních teorií, např. že to byl Bill Gates, kdo rozšířil vývoj kovidu, aby mohl prodávat svou vakcínu. Apod. To je jedna možnost, jak využít a zneužít neblahé situace.

Jiná možnost, jak číst znamení, je popsána hned vedle: A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Boží akce, příchod Syna člověka je ohlašován v souvislosti se znameními na obloze, ale jde o to, co z toho (koho) budeme vyhlížet a co (kdo) pro nás bude směrodatné. Vidět Syna člověka, hledět na Ježíše Krista, to je ten dobrý pohled ve světě zmítaném rozličnými znameními, chaosem a podvody. Autor epištoly Židům to píše naplno: I my odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. (12,2) Pohled upřený na Ježíše. Takto navrhuje evangelium číst znamení dnešní i jakékoliv jiné doby, abychom proti strachu a beznaději postavili víru a posílili naději. Abychom neměli před očima jen hrůzu nahánějící titulky novin a televizi, ale evangelium. Abychom se nestrašili a nebalamutili, ale povzbuzovali.  

Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.

To je docela jiná písnička, jiná reakce, než strach. Ne zmírání očekáváním, ne obavy z budoucnosti, ale naděje, ne strach, ale odvaha, vzpřímení. Dějí se a budou dít ve světě hrozné věci, kolikrát tma převáží nad světlem, ale my zvedněme hlavy, pozvedněme i svá srdce, neboť náš Pán je blízko. O to jde!  

Vypravoval jim: Podívejte se na fíkovník nebo jiný strom. Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko.

Ježíš využívá úkaz ze všedního života, obyčejný fíkovník, který rostl všude kolem. Tak obyčejný strom se může stát znamením něčeho, co není zrovna vidět, ale není radno to ignorovat. Mnozí lidé teď odkazují na virovou pandemii jako na velké znamení, ohlašující velké změny. Je možné, že po skončení pandemie bude mnoho věcí jinak a leccos se změní. Jenže jak se o něčem moc mluví a píše, stane se, že jiné důležité věci se ztratí a jako by nebyly. Není tu přece jenom pandemie koronaviru, je tu i pandemie hříchu a zla v nejrůznější podobě, jako: nevěra, lež, krádeže, sobectví, život pro sebe, podvody… To všechno je tady dlouho, všude kolem (jako ten fíkovník) a už to bereme za normální! A takto vnímáme nebo spíš nevnímáme, jak jsme se sami odcizili od Pána Boha i od sebe navzájem. Možná se tím tak moc nezalamujeme, jak to máme zažité a dané. Když jsme něčím obklopeni, přijde nám to normální, asi tak, jako že listí opadá na podzim. Ale máme-li svůj pohled upřený na Ježíše Krista, vidíme pak všechno, i sebe úplně jinak.  

Když se toto děje, vězte, že je blízko království Boží.

Toto je rozhodující, to je podstatné pro to, jak se budeme rozhodovat: vědět o blízkém Bohu, být obklopen jeho přítomností a mocí. O tom taky Ježíš mluvil od samého začátku. Hned první jeho slova v Markově evangeliu jsou: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ S Ježíšem Kristem království Boží přichází a nastává, zatím třeba v jakési ochutnávce a jednou to přijde naplno. To je základní událost a zvěst Adventu. Ano, dějí se a budou dít různá neštěstí a pohromy, virové a jiné pandemie. Bude působit síla přírodních zákonů i síla lidského, našeho hříchu. Pokud chceme vidět pandemii jako znamení, tak znamení toho, jak obtížně zvládnutelný je náš hřích, naše odpojení od Pána Boha. Tady nepomůže žádná karanténa ani očkování. Tady je pomocí, že sami si uvědomíme svou promořenost virem zla a všechno vložíme do Božích rukou. On nám jde naproti, za každým osobně, dává příležitost k pokání, jít do sebe, začít u sebe, dřív, než začneme bědovat na dobu a ostatní lidi. Spisovatel G.Chesterton měl jednou odpovědět na anketní otázku jednoho časopisu: Co je na světě v nepořádku? Jeho odpověď byla lakonická: Já sám. Kde je tedy chyba? Ve mně a jedině ve mně. Každý utváříme dnešní dobu a co se nám nelíbí na současné době, společnosti, na rodině, na církvi, spolu působíme sami. Je to úlevný a důležitý krok se z té epidemie vybabrat.

Proto Ježíš říká: Buďte bdělí a proste (modlete se) v každý čas, abyste měli sílu tomu zlému uniknout a postavit se před Synem člověka.

Buďme bdělí, mějme starost o to, abychom svůj osobní interiér nepřivedli do umělého spánku a nebyli ve své víře polovičatí. Probuďme se a zapněme všechny senzory pro přicházejícího Ježíše Krista, pro jeho oslovení, vypněme občas televizi, mobil nebo počítač a přečtěme si pár vět z Písma a vyhraďme si čas k modlitbě. Nic tím neztratíme, jen získáme. Jako křesťané žijící s Ježíšem Kristem nejsme přece žádnými troškaři. Trocha dobra v podobě pár mincí není ničím, jen alibi. Trocha víry je jen občasné zabliknutí tam, kde se očekává trvalé světlo. Bůh se celý namočil do našeho světa a koho se dotkne, ten ví, že mu nemůže dát trošku svého srdce, ale celé. Jako On se nám vydává celý.

A tak buďme bdělí a modleme se, abychom mohli stanout před Synem člověka a každý den se těšili z jeho blízkosti. Amen    

Modlitba / AVV

P 269, 1-6

Ohlášky

P 269, 1-6

Modlitba

Všichni: PANE, VYSLYŠ NÁS

- Pane, přicházíš mezi nás, tiše a nenápadně. Jednáš a my si toho mnohdy ani nevšimneme. Hodně mluvíme o strachu a šílených událostech, které se dějí ve světě. Málo se rozhlížíme po tvých stopách kolem sebe. Čekáme na tebe a přitom s tebou vlastně zas až tak moc nepočítáme. Prosíme, obrať si nás k sobě. Voláme:

- Prosíme, přijď a nenech se odbýt. Nepřestávej čekat, že ti uděláme místo, že se k tobě přidáme. Dej nám pokorná srdce a otevřeného ducha, abychom tě hledali. Voláme:

- Myslíme teď na lidi, kteří jsou na dně, na všechny smutné a rezignované. Myslíme na rozvrácené rodiny, na ty, jež se cítí osamělí a zoufale touží po blízkém člověku, myslíme na staré a opuštěné, na nemocné. Voláme:

- Myslíme na tvůj lid a tento sbor, za církev, kterou jsi povolal k životu uprostřed tohoto světa. – Prosíme, obnov nás, ať je naším pokrmem tvé slovo a každý den se ptáme na tvou vůli. Ať se tebou necháme zapalovat a stáváme se tolik potřebným světlem a solí země. Voláme:

Tiché modlitby…

Otče náš…

Poslání: 1Pt 4,7-10

Požehnání

Hle, já jsem s tebou, praví Bůh. Bude tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do mé země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil: Napřímím tvé stezky. Amen

P 671

Audio nahrávka bohoslužeb zde: https://soundcloud.com/marek-zikmund-721599199/nedele-612