Neděle 31.7.2016

Kázání: Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. Lukáš 6,36

Bratři a sestry,

slovo milosrdenství dostalo nádech určité slabosti. Kdo milosrdenství potřebuje, je nějak postižený, pro někoho dokonce méněcenný. Člověk, jemuž se prokazuje milosrdenství, je ubožák. Schopný a hrdý člověk může milosrdenství prokázat, ale rozhodně o ně nestojí, od nikoho je nežádá. Nechce mít pocit, že je na někom závislý, že někomu něco dluží.

Tento pohled nevidí dvě skutečnosti. Jednak není milosrdenství v bibli něčím, co by dával bohatý chudému, schopný neschopnému, silný slabému. Není to věc darů a služeb (ačkoli i ty k milosrdenství patří), nýbrž věc vztahu ke druhému člověku. Máme být milosrdní právě tak k žebrajícímu bezdomovci jako k úspěšnému a samolibému majiteli čehokoliv. Ten druhý to nepotřebuje o nic méně, i když o tom nechce vědět.

Zadruhé: bez milosrdenství nemůže existovat žádné lidské společenství. Člověk, který nechce milosrdenství, který je považuje za cosi pro slabé, se nevyhnutelně izoluje, odděluje od druhých. Společnost lidí, kteří nechtějí milosrdenství, je klub snobů, shluk osamělých, kteří nemohou mít hlubší vzájemné vztahy.

Co tedy slovo milosrdenství v bibli a v křesťanském životě znamená? Znamená to mít soucit s druhými, být ochotni pomáhat, mít trpělivost a odpouštět? Ano, to všechno s milosrdenstvím souvisí. Ale základní charakteristikou milosrdenství není cosi činit, nýbrž určitým způsobem vnímat a přijímat lidi. Ježíš, když podle Lukáše káže o milosrdenství, mluví nejprve o lásce k nepřátelům, potom o činění dobrých skutků, a nakonec o souzení druhých. Milujte i nepřátele a nesuďte druhé. To je rámec, ve kterém je slovo o milosrdenství zasazeno.

Jde o to mít člověka rád a činit mu dobře. V tomto pořadí. Vztah je první a rozhodující, proto milosrdenství nemůže znamenat nějakou povinnost, kterou je třeba plnit. V Ježíšově době byly v Izraeli takto chápány almužny - jako záslužný skutek, jako projev mé dobroty, jako důkaz, jaký jsem dobrý člověk. Nejde o to, jaký mám k druhému vztah, ale o to, udělat dobrý skutek. To je ovšem postoj, proti kterému mluvili už proroci a Ježíš to připomíná znovu. Milosrdenství neznamená splnit normu slušného člověka, ale najít ke druhému člověku nový vztah. Vztah lásky, který znamená vždycky do určité míry ztotožnění. Máme-li někoho rádi, záleží nám na něm, na jeho problémech a trápeních, podílíme se na nich, stejně jako na jeho radosti. A Ježíš dává za příklad právě vztah k nepřátelům. Na něm se prověří, jestli známe milosrdenství, jestli víme, o čem mluvíme. V běžných záležitostech a vztazích dodržuje většina lidí jakousi normu slušnosti, vstřícnosti, laskavosti. Ale tam, kde jsou dobré důvody k hněvu, k nenávisti, kde všechna lidská konvence jde stranou, tam se projeví zřetelně, kdo žije z milosrdenství a kdo se jenom dobře ovládal.

Buďte milosrdní. Jak toho však dosáhnout? Jediná možnost, jak poznat pravou povahu milosrdenství, je poznat Boha jako Otce - buďte milosrdní jako váš Otec. Musíme nejen slyšet a věřit, ale z vlastní zkušenosti poznat, jak je milosrdný Bůh, jaká je jeho láska k nám. Z tohoto poznání lze potom žít. Poznat Boží milosrdenství znamená poznat Boží lásku, nechat se jí zasáhnout, podmanit, proniknout. Nejen vědět, že Bůh je se mnou, ale zakoušet jeho přítomnost.

Milosrdenství tedy neznamená jen sklonit se k někomu slabšímu, udělit mu cosi ze svého dostatku. Opravdové milosrdenství je vztah, ve kterém víme, že milost potřebujeme všichni stejně a všichni stejně zoufale. Silní jako slabí, zdraví jako nemocní, chudí jako bohatí. A Bůh je k nám ke všem také stejně milosrdný jako ke svým dětem - jde jenom o to, abychom to poznali a zakusili.

Být milosrdný znamená mít takovou lásku k lidem, která je nechce popadnout a dovést k našim cílům, natlačit je do našich forem. Naopak, znamená to ochotu jít za lidmi tam, kam jdou oni a sloužit jim. Je-li základem naší víry Ježíš Kristus, jako Bohem poslaný zachránce, měli bychom se orientovat na něm. Co dělá Bůh? Popadne člověka a donutí ho změnit se, předělá ho, dožene ho tam, kde ho chce mít? Ne, Bůh jde za člověkem, stává se jedním z lidí, žije s nimi, slouží jim. Milosrdenství znamená dát se druhému, ne manipulovat jím.

Jako křesťané, tedy ti, kdo Boží lásku poznali, máme všechny předpoklady, abychom mohli být milosrdní. Dobrořečit těm, kdo nás proklínají, pomáhat a rozdávat a nehledět na zisk, chválu, odměny. Jsme se všemi lidmi spojeni společným údělem hříšníků, potřebujících Boží odpuštění. Jsme zcela závislí na milosrdenství, stejně jako všichni ostatní lidé. Jenže - my to smíme vědět. Uvědomujeme-li si to, žijeme-li s touto jistotou, můžeme být milosrdní. Můžeme prožívat zkušenosti, kdy se v lidských vztazích cosi nečekaně změní, kdy zažijeme nové, nějak plnější a opravdovější lidství. Ne jako plody naší zásluhy, jako výsledek našeho cílevědomého úsilí, ale jako dar.

Být milosrdný, trpělivý, shovívavý, odpouštějící, bývá považováno za určitou slabost. Za nedostatek rozhodnosti a odvahy, možná dokonce za projev strachu. Ale opak je pravdou. Být milosrdný je projevem síly a jistoty.

Zdrojem, pramenem, který nám pomáhá takto žít, je Boží milost v Kristu. Může a chce nás vést k tomu, abychom uměli v lásce přijímat i dávat. Abychom věděli, že milosrdenství potřebujeme jedni i druzí, všichni bez rozdílu. Někdy zjevně a naléhavě, jindy ne tak nápadně, ale vždycky. K tomuto zdroji nových vztahů mezi lidmi odkazuje Ježíšovo slovo: buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. To není rozkaz, to není zákon, ale upozornění, že je tu možnost plnějšího, opravdového života a lidštějších vztahů mezi námi. Nejmocnější jistota, ze které může lidský život dostávat sílu, je Boží láska v Kristu. Poznat ji znamená poznat milosrdenství, zjistit, jak velmi je potřebujeme, a učit se s ním žít.

Člověk se často ptá: Proč bych pomáhal, odpouštěl, staral se, když mně nikdo nepomůže, neodpustí, nestará se o mě? Proč bych prokazoval milosrdenství, když je od nikoho nemohu čekat? Proč bych měl někomu něco dávat? Evangelium je zvěstí, že někdo skutečně pomůže, odpustí, stará se a dává. Ba dokonce už pomohl, odpustil a postaral se. Jestliže jsme evangelium přijali, víme to a máme tedy důvody i možnosti, abychom z milosrdenství žili a sdíleli se o ně. Abychom s ním nešetřili.. Pak se třeba stane, že nebudeme jen naříkat na současnou dobu, ale jako Boží nástroj milosrdenství ji budeme proměňovat. S Boží pomocí na to máme, jinak by to Ježíš neříkal. Amen.