Introit: Ž 119,12-16

Píseň 119 (21-24) 

Modlitba

Tobě, Pane, patří všechno, co je, co máme, co bezmyšlenkovitě užíváme a považujeme za samozřejmé: vzduch, voda, dům, kde bydlíme, úsvit nového dne, lidé vedle nás. Ty jsi byl na počátku všeho, tobě za to vše děkujeme, a tebe stavíme na první místo. Ty jsi nám daroval život, ty máš i moc náš život obnovit, ty dáváš ducha, který naše životy vytahuje z bezduchosti.

Jako slunce je pro nás tvůj syn, Ježíš Kristus – jeho láska neuhýbá před naší nouzí, brání odsudkům i předsudkům. Kolem něj se setkáváme při bohoslužbách, s ním prožíváme každý všední den, naše zápasy, propadáky i výhry. Pane, jsme-li s tebou, jsme silní, když se tě pouštíme, jsme polovičatí, povrchní a ubozí. Toho všeho nás chceš zbavit a tak tě prosíme o obnovení víry, lásky a poslušnosti. Tomu přeješ, tomu dáváš požehnání. Prosíme, promlouvej, oslovuj si nás a spojuj svým Duchem svatým. Amen

1.čtení: Neh 8,1-3.5-8

Vyslání dětí do NŠ

Ahoj Marku, mám takový problém. Na cestě ze školy potkávám každý den na nádraží jednoho bezdomovce. Hrozně smrdí, nemá skoro žádný zuby a je hodně divnej. Lidi mu dávají peníze, jídlo i jiný věci. Jenže on na ně začne křičet, i sprostě a háže po nich to, co mu přinesli. Myslím si, že dlouho nevydrží. A jestli přijdou v zimě velký mrazy, tak umře. Docela mě to trápí. Kdybys mi k tomu mohl něco dobrýho říct, tak budu rád. Čau. Jenda

Milý Jendo, asi nemám žádnou dobrou radu, ale napadl mě jeden příběh, který je tomu tvému podobný. Je o člověku, který byl taky takový bezdomovec a vypadalo to s ním hodně zle, ale Ježíš ho dokázal vrátit zpátky do normálního života. Třeba ti to nějak pomůže. Marek

Perníčky s ML po bohoslužbách!

Píseň ze zpěvníku Svítá - 300 Radostná

Kázání: Zj 10,8-10

„Ta kniha je k jídlu“. Co se tady nabízí k snědku? Písmo, Boží slovo. To jsme totiž nedostali pro okrasu nebo k zaplnění našich knihovniček, Písmo je určeno k užívání, přímo k duchovní konzumaci. Dnešní zvěst vybízí k návratu k Božímu slovu jak k tomu, co nutně potřebujeme. Každý pokus o reformu či obnovu církve začal znovuobjevováním hloubky, krásy a bohatství Písma svatého. Co kdybychom do toho šli i my? Máme k tomu zvláštní příležitost. Letos slavíme 500.výročí počátku evropské reformace – obnovy církve. Taková obnova vždy vychází z Božího slova. A z Božího slova se stejně tak rodí duchovní život každého z nás. Naše sborové společenství je především drženo slovem evangelia. „Církev Boží je udržována Slovem Božím.“ (Martin Luther)  

Jak se však Bible stane živým a působivým Božím slovem, které zasáhne a promění? K tomu tři body.  

1. Poslušnost

Ženevský reformátor Jan Kalvín napsal: „Každé pravé poznání Boha se rodí z poslušnosti“.

Opravdu, čteme-li SZ i NZ, v celé Bibli je poslušnost předpokladem porozumění a života víry.

Ve SZ je ústředním výrazem víry vyznání v Dt 6,4: „Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný“.

Sloveso slyšet, naslouchat – to znamená především uposlechnout Boží hlas. To se táhne celou Biblí. Ozve-li se Boží slovo, je možné buď uposlechnout, nebo se zatvrdit. Poslouchat a sloužit Hospodinu je jedno a totéž. Poslušnost je předpokladem víry.

Podobně i v NZ. Celý Ježíšův život je prosycen poslušností. „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mě poslal“. (J 4,34)

V listu Římanům 6 apoštol Pavel spojuje křest s poslušností: „Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte.“ (6,16)

Křtem jsme jakoby změnili pána a přešli z jednoho tábora do druhého: z hříchu do spravedlnosti, z neposlušnosti do poslušnosti, od Adama ke Kristu. V některých liturgických obřadech se při křtu prováděla gesta, která tento vnitřní přechod viditelně znázorňovala. Křtěnec se nejprve s gestem zavržení a odvrácení od ďábla obrátil k západu, považovanému za symbol tmy, aby se potom otočil k východu, symbolu světla a s hlubokou poklonou pozdravil Ježíše Krista jako svého nového Pána.

Poslušnost je tedy v křesťanském životě něčí ustavujícím, nutným k přijetí Kristovy moci. Každá moc ztrácí svou účinnost, pokud schází poslušnost. V duchovní i světské rovině. Sám Ježíš se stal Pánem pro svoji poslušnost („V poslušnosti podstoupil i smrt“, Fp 2,8-11) – lze říci, že jeho moc stojí na poslušnosti. Tak i moc naší víry i schopnost porozumět Písmu stojí na tom, jak budeme poslušní.

Znamenitě to formuluje list Petrův 1,2: „vyvolení byli předem vyhlédnuti od Boha Otce a posvěceni Duchem, aby se poslušně odevzdali Ježíši Kristu“.

Věříme-li Ježíši Kristu, podřizujeme se jeho Slovu, přiznáváme mu skutečnou moc nad sebou. Učíme se kázni, závaznosti, sebezapírání, oběti při následování Ježíše. To platilo vždy a platí i dnes, že se znovuobjevením Božího slova v církvi těsně následuje i znovuobjevení poslušnosti. Jestliže tento objev přijmeme pro sebe, stane se nám poslušnost velkým požehnáním.

2. Ta kniha je k jídlu

V oddíle z knihy Zjevení Jan slyší hlas z nebe, aby si vzal knihu z rukou anděla. Možná myslí, že si ji bude moci odnést a někde uschovat. Ale anděl mu říká: Vezmi ji a sněz. Rozmělni ji svými čelistmi, ať slova této knihy kolují v tvém krevním oběhu, žvýkej je a polkni, aby se mohly proměnit ve svaly, dřeň a kosti. A Jan to udělal. Nepřečetl ji jen, ale snědl ji. Stala se součástí jeho nervových zakončení, jeho reflexů, jeho představivosti, jeho způsobu myšlení. Kniha, kterou snědl, byla Božím slovem.

Akt jedení knihy znamená, že čtení není pouhým čtením slov a hledáním jejich významu. Snězením knihy se čtenář stává tím, co čte. Pokud se má Bible stát něčím víc, než sbírkou příběhů o Bohu, musí se stát součástí našeho nitra, proměnit se ve tkáně našeho života. To je formativní čtení Písma, kdy necháváme Boží slovo působit, formovat náš život.

Ježíš říká: Já jsem chléb života. Jíme-li tento pokrm, nebudeme nikdy hladovět.

3. Ochočená Bible

Boží slovo, které Jan snědl chutnalo dobře v ústech, ale když doputovalo do žaludku, udělalo se mu z něj špatně. V mých ústech byla sladká jako med, ale když jsem ji pozřel, zhořkla mi v žaludku. Co to znamená? V Bibli nacházíme Boží požehnání a zaslíbení. Oceňujeme její moudrost a užitečnost pro náš život. Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš. Sladší než med je to pro má ústa (Ž 119,103).

Ale také zjišťujeme, že jsou v Bibli věci, které je mnohem těžší strávit. Na počátku to zní sladce, ale pak zjišťujeme, že to našemu nitru není příjemné. Bible nebyla napsána proto, aby nám lahodila, hladila, ale aby nás přivedla k Bohu a to často zkříží naše plány.  V té knize je mnoho těžkých věcí, které je obtížné poslechnout. Jde o ty chvíle, kdy nám Boží slovo připadá nemožné, neuskutečnitelné, nereálné – když nezapadá do našich schémat a zvyků. Pak se snažíme Bibli ochočit, osladit, obrousit její hrany. Jak snadno zlehčujeme a ředíme nároky Božího slova, třeba s ohledem na rodinu, zaměstnání nebo životní pohodlí. Někdy jsme ochotni vyčíst z Božího sova úplný opak toho, co je nám sdělováno. Např. ze slov „prodej svůj majetek“ dokážeme vyčíst „nakupuj a užívej si“. Proto jsme voláni k poslušnosti. D.Bohoeffer v knížce Následování píše: „Kde poslušnost chybí, tam se drahá milost stává lacinou milostí vlastního sebeospravedlnění.“ A můžeme dodat: i vlastního sebeklamu.

Písmo vyžaduje takového čtenáře, který čte a naslouchá srdcem. Takové čtení vyžaduje ochotu nejen číst, nejen zvládat slova, ale nechat se jimi ovládnout… Otevíráme se Božímu hlasu, tomu, co přímo mně osobně říká Bůh. Čteme, abychom přijali Boží slovo, ale také, aby slovo nás přiblížilo Bohu.

Bratři a sestry, dnešní zamyšlení nad Písmem zakončíme 8. a 9. veršem 40.žalmu, jako ochutnávku rozhovoru mezi Bohem a člověkem. Rozhovoru, ze kterého sestává celá Bible:

Bůh říká: Hle, přicházím, jak ve svitku knihy o mně stojí psáno.

Člověk odpovídá: Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru. Kéž je to i naší odpovědí. Amen

Modlitba + AVV (Apoštolské vyznání víry)

Píseň 454

Ohlášky

Píseň 631

Modlitba

Jak mocná je vytrvalá společná modlitba. Spojme se i my v modlitbě za náš svět a volejme při každé prosbě: Pane, smiluj se.

▪▫ Prosíme za nás, ať je pro nás tvé slovo závazné a řídíme se jím při každém rozhodování.

- Prosíme, ať jsme tvými učedníky, kteří zvěstují tvé slovo, těší se radostnou zvěstí a spolu tvoří sbor jako domov pro nás všechny.  

- Prosíme za všechny, kdo víru ztrácejí, nebo duchovní cestu vůbec nehledají. Prosíme, oslov je, třeba skrze nás.

▪▫ Prosme za všechny, kdo touží slyšet Boží slovo a rozumět mu. Prosíme za naše bohoslužby, za biblické hodiny.

• Prosíme za ty, kdo byli zvoleni ve volbách do poslanecké sněmovny, ať usilují o dobro pro naši zemi, o spravedlnost, právo a solidaritu.

- Prosíme za vládu naší země, za státnickou odpovědnost, která nepodléhá vlivům peněz nebo populistů.

- Prosme za lidi, kteří se pro přemíru starostí, bolesti nebo neštěstí nemohou radovat.

- Prosme každý za to, co nám působí starosti, o co usilujeme a po čem toužíme.

Vyslyš nás, Bože, když voláme ve jménu Tvého milovaného Syna:  Otče náš…

Amen.

Poslání: Kol 3,16-17

Požehnání

Buďme vděčni za to, že dostáváme neotřesitelné království, a služme proto Bohu tak, jak se jemu líbí, s bázní a úctou. Jeho milost a požehnání nechť zůstávají se všemi námi.  Amen (Žd 12, 28)

Píseň 684