NA POČÁTKU SVĚTA – NEBÝT SLOVA, JE S NÁMI VETA

Kázání: Jan 1,1-5

Na počátku bylo slovo.

To je utěšené slovo do dnešní doby, která je umanutá hledáním viníků současné krize a jejího řešení. Co je opravdu na počátku, to je příčinou všeho, co následovalo, důvodem trvání a pokračování. A touto příčinou, spouštěčem je Boží slovo. Žádný chaos, temnota, náhoda, nebo laboratoř. Náš svět, můj život vzniknul díky tomu, že Bůh to tak chtěl.

Někdy žijeme v chaosu, nahodilosti, tmě, ohrožení, přesto Boží slovo trvá a dává všemu smysl, tvar a zacílení. Nic tu není náhoda, nikdo tu nejsem zbůhdarma. Všechno vzniklo a trvá jen díky Božímu příklonu k nám, z jeho podnětu, z jeho lásky.

To si opakujme a vyznávejme právě teď, v tomto zvláštním Adventu. Slovo advent znamená příchod, přibližování, postup. K něčemu se přibližujeme, máme před sebou nějaký cíl. Přibližujeme se k Vánocům a to jen díky tomu, že se Bůh přiblížil k nám.

Na počátku bylo Slovo, jinými slovy to znamená, na počátku byl vztah, Bůh v osobním, vášnivém vztahu k nám. Bůh obrácený k nám a toužící, abychom se i my obrátili k Němu. Abychom naslouchali Jemu a ne katastrofickým vizím a hláškám plným strachu a nenávisti. Slovo znamená komunikaci, osobní vztah. To stojí na samotném počátku, na začátku všeho.

Díky tomu Adventem začínáme církevní, liturgický rok, na jehož počátku není číslovka jako u občanského roku (1.1.), ale Boží Slovo. Ježíš Kristus. Náš Pán a Bůh.

To Slovo bylo u Boha. 

Některé překlady tady píšou: To Slovo bylo otočené směrem k Bohu. Myslí se tím k Bohu jako ke svému cíli nebo účelu. Ježíš je stále obrácený ke svému Otci, žije s Ním a Otec v Něm. A takový je jeho záměr s námi. Přichází do světa, do mého života, aby jej obrátil k Bohu jako k tomu, kdo stál na našem počátku a stojí při nás stále. Toto Slovo není pouhá informace, ale vztah, který naplňuje a proměňuje.

Bez zkušenosti s tím, že informace se uskutečnila, že se proměnila v žitou realitu, se nic v životě nezmění a nestane. Zůstane jen u nové informace, kterou za chvíli přemaže informace další. A toto je jedno z velikých nebezpečí církve – konkrétně to, že v ní sedí pouze lidé, kteří jsou dobře informovaní, ale nejsou proměnění. Něco se o Kristu dověděli, ale nežijí s ním a v něm, něco pochopili, ale nemají s Kristem nové zkušenosti. 

Proto Bůh přichází jako Slovo, ten, který oslovuje, který se pouští do rozhovoru, který nás vyhledává a potřebuje. Který navazuje vztah, chce se s námi spojit. Někdy se toho bojíme. Víme, že úzký vztah znamená dobrodružství i riziko. Když s někým sdílíme svůj život, vystavujeme se tomu, co nás může obohatit, i tomu, co nás dokáže zranit. Druhý člověk nás může svými slovy a vlivem utěšovat, povzbuzovat, vzdělávat, posunovat v životě někam dál. Ale také jsou slova, která kritizují, zraňují a odsuzují. O tom věděl autor Jakubova listu: Jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu. Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme… (Jak 3)

V těchto větách se odráží autorova zkušenost s tím, jak dokážou být slova destruktivní pro mezilidské vztahy. V dalších dějinách se pak prokázalo, že slovo je i mocným nástrojem propagandy a ovládání jednotlivců a davů. Slovo se zkrátka může stát nástrojem dobra stejně tak jako zla, řečeno nábožensky: se slovem se setkáváme jako s Božím voláním i ďáblovým našeptáváním. Když tedy evangelista Jan na počátku svého svědectví píše „na počátku bylo Slovo“ nutně vyvstává otázka: Jaké Slovo? Bylo to Slovo dobré, nebo zlé?

V něm byl život a život byl světlo lidí.

Slovo bylo světlem a byl v něm život. Světlo je to, díky čemu vidíme věci zřetelně a přesně. Slovo, které je světlem umožňuje, abychom se správně orientovali v životě a neztratili se na mnoha křivolakých životních cestách. Slovo, které je světlem, je slovo přicházející v pravý čas tam, kde vládne temnota. Slovo, které je tmou, naopak pravý stav věcí zastírá či rovnou překrucuje.

Evangelista Jan nás ovšem ubezpečuje: Slovo, které je na počátku, není slovem propagandy a nevede do temnoty ani smrti. Toto slovo je světlem a je v něm život, ba ono samo je životem – vždyť svět skrze toto světlo, skrze toto slovo, povstal. Bůh tvoří svět slovem či lépe řečeno oslovením a jakékoli tvoření je opakem ničení. Ten, kdo tvoří, miluje své dílo, a miluje život. A my víme, že nelze milovat, aniž bychom se nějak angažovali, něco dělali. Kdo miluje, jedná a planě neřeční. Milovat přírodu znamená ji aktivně chránit a neznečišťovat. Milovat lidi znamená snažit se jim nejrůznějším způsobem prospět. Milovat spravedlnost znamená upozorňovat na útisk a někdy i vyjít do ulic protestovat. Láska je tedy spjata i s určitým sebeomezováním – již nemohu házet odpadky, kam mě napadne, již nemohu žít v blažené izolaci, a někdy musím dokonce riskovat, že dostanu pendrekem do hlavy. Milovat znamená vydávat se do nebezpečí, stejně jako se vydalo do nebezpečí „Slovo, které se stalo tělem a přebývalo mezi námi“ – Ježíš Kristus, Boží Syn a náš Pán.

Bůh v Ježíši se dobrovolně vydává do lidských rukou. Ježíš se rodí jako bezmocné dítě ohrožené vším, co ohrožuje nás, a umírá na kříži jako zločinec. Bůh k nám nepromlouvá nezaujatě někde z tepla nebeské kanceláře, ale sám k nám sestupuje a na vlastní kůži zažívá, jak to na světě chodí. Není to antický Zeus, který prý přicházel na Zem v utajení, aby zkoušel dobrotu lidí, ale pak se ze všech nebezpečí bez jediného šrámu zase vrátil na Olymp. Ježíš zažívá, že mu nerozumí vlastní rodina, že jej nechápou jeho učedníci a přou se o to, kdo z nich je lepší. Ježíš se stává terčem pomluv a obvinění ze strany svého okolí i vrcholných náboženských a politických autorit. Vidí krásu i křehkost a bídu těch, kdo jej následují a nazývají se církví. Ježíš nezavírá oči před bolestí a zlem, které se děje – ví o utlačování chudých, vylučování nemocných, živoření mnoha lidí na okraji společnosti, neštěstích i pandemiích, slyší o zvůli mocných a sám ji na sobě zakouší. Také vnitřní i vnější pokušení na něj doléhají stejně jako na nás. Nic z hrůz ani zakoušených pokušení a ústrků jej ovšem neodradí, aby se vzdal nastoupené cesty.

To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

O první adventní neděli zapalujeme v temnotě, kterou si uvědomujeme, první svíci. Uvědomujeme si, že bez světla a naděje se nedá žít. Soustřeďujeme se na to, co zakládá a drží naši naději a víru. Rozsvěcujeme první svíci, ale jen díky tomu, že světlo, které svítí v temnotách, zapálil Bůh sám. Kdykoliv budeme zapalovat svíce na adventním věnci doma nebo v kostele, mějme touhu, aby Bůh zapálil světlo víry v našem nitru. Touhu po setkání s Kristem a jistotu víry, že jeho světlo žádná tma nepohltí. Amen

SBOROVÁ OZNÁMENÍ

Vítáme vás všechny při adventních bohoslužbách, děti i dospělé, domácí i hosty. Děkujeme všem, kdo je připravili.

Děkujeme bratru Moravetzovi za doprovod.

1. Z důvodu opatření proti šíření covidu-19 se během týdne nekonají žádné sborové akce, zatím jsou umožněny pouze bohoslužby, srdečně na ně zveme v neděli v 10 hod.

2. Dobro-trh se koná 13.-27.12.

Přijďte si vybrat domácí produkty nebo ručně tvořené originální výrobky. Můžete i sami do prodeje Dobrotrhu něčím domácím, ručně vyrobeným přispět – nápaditosti se meze nekladou.

Výtěžek Dobrotrhu je určen pro práci a provoz mobilního hospice Strom života. Děkujeme.

3. K objednání jsou:

- nástěnné kalendáře s fotografiemi evangelických kostelů

- výrobky klientů střediska Rolnička

Zájemci se zapisujte na objednávkový list. 

4. K zakoupení jsou:

- Evangelické kalendáře 

- čtení na Každý den (oboje za 100,-Kč)

5. Narozeniny příští týden slaví:

Jaroslav Indruch, Františka Bortlová, Vladimír Gerlík, a Judith Vlatennová.   

Oslavencům přejeme slovy Janova evangelia 14,27: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! 

Audioverze bohoslužeb zde: https://soundcloud.com/marek-zikmund-721599199/nedele-2911