Introit: Ž 118,26-28

P 81

Modlitba

Bože, náš Otče, ty působíš slovem a Duchem svatým. Kde promluvíš, dávají se věci do pohybu. Proměňuješ, uzdravuješ. Děkujeme, že oslovuješ i nás, bez rozdílu, bouráš zdi mezi námi, sjednocuješ nás. Pověřuješ nás posláním, abychom vytvářeli obecenství s Kristem a tak nás přetváříš v jednu rodinu. Všichni jsme její součástí. Máme z toho radost. Chválíme tě, že sis nás povolal a vybral.  

Ale ty znáš i naše slabosti. Ty víš, jak tě potřebujeme. Tak se na tebe obracíme znovu a znovu. Přijď a každého z nás se dotkni a naplň odvahou a novou vírou. Naplň nás Duchem svatým. S tebou dokážeme všechno, bez tebe nedokážeme nic. Otevíráme svá srdce, abychom nežili sami sobě, ale žil v nás Kristus.

Prosíme tě o to skrze Ježíše Krista, který v jednotě s Duchem svatým s tebou žije a působí na věky. Pane, smiluj se. Amen

Čtení: Lk 13,6-9

Vyslání dětí do NŠ

Jednou za evangelistou Markem přišla holčička ze sboru s těžkou hlavou. Dívala se totiž s rodiči na zprávy a tam mluvili o křesťanech, které jiní lidé mučili a ubližovali jim jen proto, že věří v Pána Boha.

„Myslíte si, že tihle křesťané nepřestali v Pána Boha věřit?“ ptala se holčička. „Já bych totiž asi už nevěřila.“

Marek chvilku přemýšlel a pak jí na to odpověděl: „Naše víra bývá často slabá jako stéblo obilí. A když nás potká v životě něco zlého, tak se může snadno zlomit. Pán Bůh to ví. Proto si máme vyprávět příběh o tom, jak Ježíš zachránil učedníky ze strachu z bouřky na moři.

Co je to bouřka? Dokáže ji snad někdo vysvětlit fyzikálně? Společně udělejte bouřku pomocí zpěvníků (chyťte za hřbet a třepejte, málo, víc, co nejvíc). Pokud byste se o zpěvníky báli, tak zkuste bouřku vyrobit pomocí bručení.

P ze Sv 119

Kázání: Ex 3,1-12

Bratři a sestry.

„Křesťanský život neznamená být zbožný, ale stávat se zbožným, ne být zdravý, ale uzdravovat se, ne být, ale stávat se, nikoli pokoj, nýbrž cvičení. Ještě tím nejsme, ale jednou tím budeme. Není to konec, ale je to cesta.“ (Martin Luther)

Bůh nás tak stvořil, abychom rostli, zráli, dobrušovali se. Bible často mluví v obrazech stávání - proměnění. Vidíme Mojžíšovu hůl, která se proměňuje v hada; skálu, která se stává zdrojem čerstvé vody. Tyto a další obrazy nám ukazují, co na nás a v nás může Bůh proměnit.

Trní je pro Izraelity čímsi bezcenným, nepotřebným na pokraji pouště. Může to symbolizovat všechno uschlé a strnulé v nás, všechno suché, prázdné, přehlížené či zraněné. A právě v tom obyčejném, bezcenném roští Mojžíš vidí Boží slávu, nám chce Bůh ukázat něco důležitého.

Keř tu zastupuje zkušenost, kterou udělá ve svém životě mnoho lidí. Mají dojem, že se jim život ubírá jiný směrem, než chtěli, že z jejich snů a plánů jsou trosky, málokde nalézají smysl, všechno je prázdné a vyschlé. Jakoby se svým životem minuli s něčím, po čem toužili.

Nemusíme přitom malovat čerty na zeď. Mnoho jiných věcí je hezkých, podařených. Ale ten Mojžíšův příběh je silný a oslovující v tom, že i takový velikán jako Mojžíš je zobrazen coby zkrachovaný cizinec. Pokoušel se o vlastní akci proti Egypťanům a vyhořel, musel utéct do pouště. Míváme podobnou zkušenost – v našich vztazích, rodinách, v životě víry, sboru. Toužíme něco vytvořit, namáháme se, zasazujeme se. A jakoby nic nepomáhá. Stojíme pak často bezradní, bez chuti a zmatení.

A právě v tom přehlíženém trní se Mojžíšovi ukazuje Bůh. Je jako plamen, který z keře vyšlehuje a přece jej nesežehuje. Právě suché dřevo se snadno zapálí. To, co v nás je suché a prázdné, ztroskotané, zraněné a přehlížené, chce Bůh uzdravit, proměnit, ukázat se v něm. Je to, jak slíbil Ježíš, že nepřišel ke zdravým, ale k těm, kdo potřebují uzdravení. Nad krizemi a nezdary nemusíme jen bědovat, ale jako Mojžíš v nich objevit samého Pána Boha.

Díváme-li se na sebe očima víry, dostáváme novou perspektivu. Všechno má svůj smysl. Každé ztroskotání, krize, rozčarování – vše nás může posunout dál. A především mne samého, jaký jsem, často jak si myslíme nepotřebného, vyprahlého, odsunutého na okraj – právě takového mne může Bůh vzít do své služby jako Mojžíše, právě tak mne může učinit nástrojem svého světla a svědkem lásky.

Nejprve však musím i já (jako Mojžíš) zout ze svých nohou boty. Znamení pokory, že stojím před Bohem. Pouhá zvědavost Pána Boha neobjeví. Musím se nohama dotýkat země, humusu, potřebuji pokoru, abych viděl, jak uprostřed šedi a špíny mého života bleskne Boží světlo. Potřebujeme prostou důvěru, která v krachu, hříchu a bezmoci objeví Boží přítomnost.

Vzpomeňme si na prvotní rajskou zahradu Eden, kde Adam s Evou pobíhali docela bez šatů a nestyděli se. Před Bohem smí člověk stanout ve své reálné podobě, nemusí nic skrývat ani schovávat, nemusí si na nic hrát. Může se prostě postavit před svým Pánem a jako takový být přijat. Vždyť takové, jací jsme, nás Pán Bůh stvořil – ukažme se před ním s tím dobrým i pokaženým.

A to se týká především našich slabých stránek, toho pokaženého. Náš život po setkání s Bohem není totálně jiný. Zůstáváme stejní, vzpurní, tvrdošíjní či uzavření, bezmocní a slabí. A přece naši ubohost chce proniknout a zasáhnout Boží světlo a láska. Trní zůstane trním, ale Božím světlem je proměňováno a my poznáváme: Pán je tady.  

Bůh řekl Mojžíšovi: „JSEM, KTERÝ JSEM.“ A pokračoval: „Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám.“

Jsem, který jsem, znamená: Jsem tu s vámi, takže se na mě můžete spolehnout. I když o mně pochybujete, i když už si na mě ani nevzpomenete, dokonce i když mě neznáte, jsem s vámi. Jsem s vámi i tehdy, když je pro vás má přítomnost nepříjemná a rušivá, když chcete být jen sami se sebou a pro sebe, žádného boha nepotřebujete nebo se obracíte k bohům jiným. Nic z toho mi nezabrání, abych s vámi a pro vás byl. Jsem ten, který jsem vždy byl a vždy také budu.  

A tak Hospodinovo „jsem“ doléhá i k nám. Budu s vámi, malověrní křesťané, kteří se bojíte, jak obstojíte v dalších letech a desetiletích. Budu s vámi, novodobí pohané, až vás všechna božstva, dnes tak úspěšná a atraktivní, zklamou a jejich sliby spásy se ukáží jako falešné. Budu s vámi, ateisté, až zjistíte, že člověk není středem vesmíru a nemůže být sám sobě bohem.

Pohled na hořící keř mi dovoluje věřit, že i ve mně pracuje Bůh, že ve mně v tichosti působí, aby všechno on sám proměnil, aby použil i to, co se mně zdá jako slabé a k ničemu.

Hořící keř nám ukazuje, bratři a sestry, novou cestu víry. Třebaže nevíme, jak dál, Bůh cestu ukáže. Jen se nebojme před něj postavit a nabídnout se mu tak, jací jsme. Bůh jde do našeho trní, do našich ran, úzkostí, do toho, co jsme nedovedli do konce. Nemusíme se vždy cítit mimořádně zbožně. Život víry spočívá v tom, že ve všem objevím Boží stopy, i ve vlastním nitru a v ranách. Moje vnitřní roztříštěnost a prázdnota se promění, jestliže se vzdám pouze vlastních akcí a předám-li prostě sám sebe Bohu se vším, co je ve mně. Pak Bůh uzdravuje, proměňuje a zapaluje.

Co si z toho příběhu můžeme odnést my? Také pro nás je - a kéž je - setkání s Ježíšem Kristem setkání s plamenem, který pálí a přece zachraňuje. Připusťme si k tělu Ježíšův pohled, pronikavý pohled evangelia, který obnažuje a odhaluje všechno skryté hluboko v srdci. I když se takového pohledu bojíme, nechce nám přinést zkázu, ale záchranu. Kristus vstupuje do našeho srdce, vynese z něj leccos, co bychom chtěli, aby tam uvnitř zůstalo. A to pálí. Ale Kristus je zároveň ten svatý, který přijímá nás nesvaté, který dává svůj život na odpuštění hříchů. Který přijímá a odpouští. A tak přicházíme před tvář toho jediného Svatého, jehož pohled nemůžeme snést a slyšíme jako Mojžíš: „Já jsem Bůh tvého otce“ a já jsem i Bůh tvůj. Jsi můj. Za tebe jsem dal svůj život, abys ty mohl žít. A právě tebe a nikoho jiného chci poslat a použít. Jdi a splň svůj úkol, který pro tebe mám. Já budu s tebou. I pro tebe „jsem, který jsem“ a s tebou zůstanu. A tak i ty nyní „buď“. Buď můj. Amen

P 693

Ohlášky

P 691

Modlitba  („Prosíme tě, vyslyš nás“)

- Bože, dej nám svého Ducha moudrosti, abychom rozpoznali, že jsi i v krizích přítomný v našem životě. Prosíme..

- Bože, dej nám svého Ducha rozumu, abych poznali, k čemu nás vedeš a k jakému úkolu nás připravuješ. Prosíme…

- Bože, dej nám Ducha síly, abychom se odvážili - i proti názoru ostatních - stát při tobě, tebe vyznávat jako svého Pána. Prosíme…

- Bože, dej nám Ducha srdečnosti a víry, abychom se modlili jeden za druhého a ve všech věcech, i v těch nejmenších, ti důvěřovali.

Prosíme…
- Bože, dej nám Ducha naděje, abychom se spolehli, že dokážeš uzdravit, proměnit, tvořit i tam, kde my nevidíme šanci. Prosíme…

- Prosíme za náš sbor, ať vše, co konáme, bylo neseno tvým svatým Duchem a v poslušnosti před Tebou. Ty sám oživuj naše společenství. Prosíme za všechny připravované akce, ať jsou výrazem naší víry i pozváním pro všechny hledající a žíznivé… Prosíme tě…

- Prosíme za každého z nás, za naše rodiny, rodiče, děti, za naše přátele… Prosíme tě…

Otče náš…

Poslání: 2Pt 3,9

Požehnání

Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen

P 579