Kázání - Neděle 22. 11. 2020 - POSLEDNÍ NEDĚLE V CÍRKEVNÍM ROCE
POSLEDNÍ NEDĚLE V CÍRKEVNÍM ROCE 22.11.2020
MODLITBA
Vítej nám hoste přemilý, náš vzácný Ježíši, který ses zřekl slávy, kterou jsi měl u Otce a rozhodl ses sestoupit k nám v lidské podobě. Děkujeme Ti za ten veliký dar, za Tvou odvážnou lásku, která se nebála vzdát sama sebe. Co Ti můžeme nabídnout my? Sešli jsme se před Tebou, abychom Tě uctili, ale nemáme nic, co bys nám nedal Ty sám. Rádi bychom Ti přinesli dokonalý život bez hříchů, chceme činit dobro, chceme Ti dělat radost, jenže často se nám to nedaří. Nezasloužíme si, abys k nám přišel. (ticho) Tys k nám však přišel v bezbranném dítěti a přicházíš k nám i dnes v Duchu Svatém. Ne kvůli naší dokonalosti, ale kvůli sobě mezi nás přicházíš a my Ti děkujeme, že nás od Tvé lásky nemůže nic odloučit. Oslavujeme Tě za dar Tvé stále se obnovující naděje. My nevidíme tak daleko jako Ty. My jsme zahleděni sami do sebe, jsme fascinováni svými nedostatky. Tvoje láska nás ale nikdy neopouští, daruje nám milost. Jen ty nás činíš hodnými Tvé přítomnosti. A proto nám vítej, králi světa, vítej mezi námi v tomto společenství a v každém z našich srdcí. Amen
PÍSEŇ 269
O VYHOŘENÍ A BDĚLOSTI
Kázání: Matouš 25,1-13
Sestry a bratři, pokoj vám!
Máme z čeho čerpat? Anebo nám došel olej? Vytvořili jsme si zásoby? Anebo jsme s nimi na dně? Jsou okamžiky, kdy prožívám ve svém životě světlo, a jsou chvíle, kdy si připadám vyhaslý. Máte to taky tak?
Jako ten, kterému dochází šťáva? Jistě, můžou nám docházet fyzické síly, stres, nemoc a únava udělají taky své, přepracovanost, tíživé situace, to vše může vést k určitému vyhoření. Co nás pozvedává a nabíjí?
Zbývá nám už jen týden, než zahájíme adventní čas. Advent znamená příchod. Příchod Ježíše Krista a s Ním příchod Jeho vlády, Jeho království. A právě podobenství o deseti družičkách vypráví o tomto dlouhém čekání a přípravě na příchod. Scéna, z níž podobenství čerpá, byla zřejmě Ježíšovým posluchačům dostatečně známá. Tak to na svatbách chodilo. Družičky čekaly na příchod ženicha na svatební hostinu. A když přišel, měly mu tvořit doprovod s rozsvícenými lampami. A pak s ním vešly na svatbu.
Podobenství ale hned v úvodu prozradí, že jedny byly pošetilé a druhé rozumné. Pošetilé si vzaly lampy s trochou oleje, ale nevzaly si s sebou olej do zásoby. Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. A právě rozdíl s olejem je to, co družičky od sebe odlišuje. Kdyby ženich přišel hned teď, viděl by, jak všem deseti družičkám jejich lampy krásně svítí. Jenže ženich stále nepřichází. Pořád tu ještě není. Už to trvá moc dlouho. Je večer, všude tma, jaký div, že na všechny družičky přišla ospalost a usnuly. Možná, že nám přijde divné, že i rozumné družičky spí. Jsou-li označeny jako rozumné, pak předpokládáme, že budou vzorné ve všem, i v té bdělosti. Ale i družička je jen člověk. Přijde-li na ni únava, skleslost, ospalost, prostě se složí, kde je, a usne.
Rozumnou družičku nepřekvapí, když se uprostřed noci rozlehne křik: „Ženich je tu, jděte mu naproti!“ Prostě doleje nový olej do lampy a jde. Protože od počátku počítala s tím, že olej musí vydržet nejen na chvíli, ale na dlouho. Zatímco pošetilá družička na budoucnost nemyslela. Říkala si: Stačí, že mi to svítí teď. Nepočítala s tím, že jí to musí svítit celou noc. Už o půl noci byla její olejová lampa prázdná a k ničemu. A všechny, které takto doplatily na svou krátkozrakost, začaly běhat k rozumným družičkám: „Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!´ Ale rozumné odpověděly: `Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!´“ Rozumné skutečně mají rozum, protože vědí, že lampa naplněná jen z polovic do rána nevydrží, a pak by svůj úkol nesplnila žádná z družiček. Olej tu znamená prostě něco nedělitelného. Pošetilé družičky se tedy začaly shánět po oleji, ale bylo pozdě. Už se na svatbu nedostaly. Tolik nám říká podobenství.
A teď přemýšlejme o sobě. O své rozumnosti nebo pošetilosti. Mezi těmito dvěma alternativami totiž leží zdánlivá maličkost. U družiček je to zásoba oleje. Jinak jsou téměř k nerozeznání. Mají stejné šaty, stejné lampy, všechny čekají na ženicha, dokonce jsou stejně unavené a všechny usínají. Ale čas brzy ukáže rozdíl. Je hezké, když toužíme po Kristu a naše srdce hoří pro Krista. Ale co za pět, za deset či dvacet let? Nedošel nám dech? Vytrvali jsme ve víře? Nevyhořeli jsme časem? Olej v podobenství představuje něco, co se časem spotřebovává. Je to spotřební zboží, které je třeba doplňovat. Spotřebovává se proto, protože se používá. Protože slouží ke svícení. A stejné je to s vírou. Věřit je sloveso, stejně jako hořet. Víra v Boha není nic statického, není to pouhý názor, přesvědčení nebo učení.
Víra je způsob života. Projevuje se v našem jednání, rozhodování, v našich činech. Ale může se stát, že nám naše odhodlání používat víru nevydrží napořád. A pak se z nás stanou lidé, kteří sice mají lampu, aby svítili, ale olej jim došel. Najednou zůstaneme v životě stát s pocitem prázdné lampy. Ta lampa představuje náš úkol, naše poslání na tomto světě. Naše povolání k životu s Bohem. Naše křesťanství je jako lampa, která je ovšem prázdná a nesvítí, není-li naplněna živou a praktickou vírou.
Obraz lampy a oleje ukazuje dvojí: Za prvé – potřebu vytrvalosti ve víře. A za druhé – varuje před nebezpečím, aby se nám nevytratil obsah víry a nezůstala nám jen prázdná forma. Odtud je i slovo formalita. Tedy, aby se nám z víry nestala pouhá formalita. Zvláštní moment v podobenství nastane, když přijde rozhodující chvíle a pošetilé družičky se domáhají pomoci od rozumných, aby jim věnovaly trochu oleje. A rozumné to odmítnou. Argumentují tím, že by pak olej chyběl všem. Olej zde totiž představuje něco nedělitelného a zcela osobního.
Jestliže jde o vytrvalost ve víře, pak je zcela evidentní, že ji nelze v určitou chvíli někomu přidělit, ulít do lampy, ani darovat. Vytrvalost není momentální status, ale dlouhodobý děj. Navíc vypůjčením oleje by se pošetilé družičky stejně nestaly rozumnými, ale byly by pouze vychytralé. Je zajímavé, že podobenství nekončí výzvou k vytrvalosti, ale k bdělosti. Jestliže jsme nebyli vytrvalí, už to nevrátíme zpět. Ale můžeme to napravit tím, že si doplníme, co nám schází. Jenom potřebujeme být bdělí a včas si všimnout, že nám něco chybí. Tak jako si průběžně hlídáme, aby nám v autě nedošel benzín. Proto pravidelně jezdíme na benzínku, tankujeme a doplňujeme prázdnou nádrž. Jenom to nesmíme zjistit příliš pozdě, kdy auto už dál nejede. To taky můžeme promeškat něco důležitého, kam jsme měli namířeno.
Ježíš to znázornil ještě jiným podobenstvím, kde se také hovoří o člověku rozumném a člověku pošetilém (Matouš 7,24–27). Oba stavěli dům a na oba přišel ne spánek, ale bouře, příval, zkouška a krize. A dům pošetilého člověka se skácel, protože byl postaven na písku. Vše bylo jen povrchní. Ale dům moudrého muže zůstal stát, protože byl postaven na skále. Muž, který staví na skále, je člověk, který ve svém životě zachovává Boží slovo. Tzn. nejen, že se podle něj chová, ale že ho uchovává ve svém srdci, aby se v pravý čas ozvalo, když přijdou těžkosti. Tak jako moudré družičky uchovávaly v těch svých nádobkách olej, aby s ním v pravý čas mohli doplnit dohasínající lampy.
Bratři a sestry, přemýšlíme-li o sobě, o své rozumnosti či pošetilosti, víme, že některá naše rozhodnutí byla rozumná, jindy jsme jednali pošetile. Podobenství nás znovu probouzí, protože všichni máme tendenci usínat. Ať už usínat na vavřínech nebo usínat únavou. Proto v závěru Ježíš zdůrazňuje: Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu. Amen.
PÍSEŇ 622
PŘÍMLUVNÁ MODLITBA
● Prosíme za ty, kteří se bojí Tvého příchodu, kdo o Tobě mluví jako o zlém nemilosrdném soudci a za ty, kdo ostatní straší peklem a zneužívají k tomu Tvé svaté jméno Tě prosíme. Voláme k Tobě: Prosíme Tě, vyslyš nás. ● Za ty, kteří se tvého příchodu nebojí vůbec, nic si z Tebe nedělají a jsou si příliš jistí svojí spravedlností, za ty, kdo tě vyznávají jen svými ústy, kdo ti říkají Pane, Pane, ale ve skutečnosti tě neznají a zneužívají Tvé svaté jméno Tě prosíme. Voláme k Tobě… ● Za ty, kteří přestali čekat, že vůbec někdy přijdeš. Za ty, kdo zavřeli svá srdce do beznaděje a nepočítají s tím, že bys kdy mohl přijít do jejich srdcí, do jejich situací nebo do tohoto světa. Za ty, kdo Tobě, jako ženichovi, už ani nejdou naproti, ale zůstávají doma, za ty k Tobě voláme… ● Za ty, kteří při čekání na tvůj příchod spí, prosíme, abys jim dal milost se ještě dostatečně připravit, než bude pozdě. Probouzej nás a ukazuj nám, co nám schází, co potřebujeme pro to, abychom se s Tebou mohli setkat a radovat. K tobě voláme… ● Prosíme tě za ty, kteří jsou venku za dveřmi. Prosíme tě za to, abys je pustil dovnitř, aby nemuseli být v zimě a ve tmě, ale mohli se s tebou radovat. Najdi i tu poslední ztracenou ovci a dej jí milost. Dávej nám svoji milost neustále, protože víme, že sami si tvoji přízeň nezasloužíme… ● Společně k tobě voláme tak jak nás to naučil Pán Ježíš OTČE NÁŠ
POŽEHNÁNÍ
Ať Hospodin ti požehná a ochrání tě, Ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem A na cestu do svých všedních dní zazpívejme společně prosbu o to, aby přišel i do našich srdcí mesiáš se svojí nehynoucí nadějí
PÍSEŇ 275
SBOROVÁ OZNÁMENÍ
1. Příští neděli začíná Advent a konečně se otevře kostel pro bohoslužby. Srdečně na ně zveme od 10.00 hod. Zatím je účast umožněna pro max. 20 osob, roušky povinné. Nebude vysluhována svatá večeře Páně. Doprovázet nás bude Ladislav Moravetz.
2. Děti budou mít svůj pravidelný program v pátek ve 14 hod. online.
3. Schůze staršovstva bude první prosincový týden, také online.
4. Byly objednány elektrofonické varhany, o kterých byla diskuse a staršovstvo jejich pořízení opakovaně schválilo.
5. Narozeniny tento a příští týden slaví: Přemysl Dvorský a Renata Stoklásková.
Přejeme jim slovy proroka Izaiáše 43,11: Já, já jsem Hospodin, kromě mne žádný spasitel není.
Audio nahrávka bohoslužeb zde: https://soundcloud.com/marek-zikmund-721599199/nedele-2211