Kázání - neděle 19.8.2018
Kdo propásl nebo si chce připomenout, čtěte kázání sestry Šárky Zacpalové z 19.8.2018
- čtení je z 1. listu Petrova, 3, 8-10
- čtení je z listu Římanům, 13, 8-10
Bratři a sestry,
co z nás dělá křesťany? To, že teď v neděli sedíme šedesát minut v kostele? To, že platíme salár a umíme Otčenáš? Nebo to, že jsme vyrostli v křesťanské rodině, slavíme Vánoce a Velikonoce? Poslední dobou mi to dost vrtá hlavou. Jak vypadá věřící křesťan v roce 2018? Čím se liší od nevěřících? Je nás tady hrstka, společnost na nás hledí jako na skupinu divných lidí, kteří bývají někdy neškodní a někdy fanatičtí. Jsme schováni ve zdech kostela, venku se to na nás zas tak nepozná. Někteří mají rybičku na autě. A co víc?
Slyšeli jsme dva texty z Nového zákona, z listu apoštola Petra a listu apoštola Pavla. Jsou adresovány křesťanům, oba vznikají v době Neronova pronásledování věřících. Záměrem apoštolů je posílit a povzbudit křehké křesťanské obce v těžkém postavení. Střídají se napomenutí a výpovědi víry. Člověk, který uvěřil Kristu a dal se pokřtít, se v té době vystavoval otevřenému útlaku a ohrožení na životě. Takovému člověku píše Petr: … buďte soucitní, plní bratrské lásky, neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte, vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání. Není to paradoxní výzva pro lidi, kterým jde o život? Kolik z toho dnes plníme v životě my? Nejsme ohroženi na životě ani kariéře, máme se dobře a přitom množství jedu, které otrávilo veškeré lidské vztahy, je zarážející. A každý z nás, jak tady jsme, by se měl zamyslet, jestli se mezi křesťany vůbec může počítat.
Chceš-li vidět dobré dny, zdržuj jazyk od zlého a rty od lstivých slov, odvrať se od zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj. Tak to čteme slovo od slova – nelži, nepomlouvej, nepředávej dál zprávy, které ubližují. Usiluj o pokoj – tedy mírni spory, ustup, snaž se nevyvolávat rozbroje.
Pavel vybízí křesťany v Římě – a věřte, bratři a sestry, že to nepsal v pohodlí obýváku u kávičky - Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali. Pokud jsme věřící Kristovi následovníci, musí to platit i na nás Přerově. Nikomu nebuďte nic dlužni. Nedlužte druhým ani omluvu, vstřícný krok, který vede k urovnání hádek. Bratři a sestry, kam dospělo naše křesťanství?
Přečetla jsem znepokojivý článek, který vyšel nedávno v Hospodářských novinách. Zasáhl mě natolik, že o něm nemůžu přestat přemýšlet. Autorem je ekonom a publicista Tomáš Sedláček. Jmenuje se - Zaklínáme se křesťanskými hodnotami, ale sloužíme Satanovi. Vybírám: Nejen víra v Boha, ale i satanismus má svoje pravidla, svá přikázání. Ta jsou v podstatě shrnuta ve dvou základních principech. První: Miluj sebe samého. Druhý: Miluj ty, kdo milují tebe, nenáviď ty, kteří tě nenávidí. Jinými slovy, stav sebe a svůj užitek na první místo. Čiň dobro těm, kteří činí dobro tobě – těm, ze kterých může něco kápnout. Páchej zlo na těch, kteří ho páchají na tobě nebo mohou být pro tebe nebezpečím do budoucna. Z pohledu satanistů je to prosté. Dělej to, co přináší blaho tobě – ty jsi přece nejvyšší hodnota. Dělej jen věci výhodné pro tebe. Na nikoho se neohlížej, mysli na svůj užitek. Kvůli ostatním nemusíš obětovat ani kousíček svého prospěchu.
Cokoli mimo to je hloupost. Dobro je šalba, říkají satanisté, neexistuje. Jakákoli péče o druhé, věrnost, odpuštění, milost, solidarita – to je iluze. Iluze, kterou vytvořili slaboši. Když ti dá někdo facku, dej mu dvě, ať si dá příště pozor. Pro člověka, který na místo nejvyšší – na místo Boha – staví sebe samého, neplatí žádný morální zákon nad námi. On sám soudí, co je dobré a zlé. Druzí lidé jsou pro něj prostředkem k dosažení cílů. Satanista věří, že vlastnímu blahu je třeba obětovat vše ostatní a já se bojím, že řada těch, co se počítají mezi křesťany, to má stejně.
Křesťan, člověk, který se snaží následovat Krista, ať na počátku církve nebo v 21. století v Přerově – uvěřil absurditě dobra. Ježíš ji vytyčil několikrát v evangeliích. Co je na tom, milovat ty, kteří milují nás? To umí každý! Pokud umíme přát dobré těm, kteří chtějí to samé i pro nás, čím se lišíme od lidí bez morálky? Ježíš říká: miluj své nepřátele, když tě někdo udeří, nastav i druhou tvář, tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť. Je to absurdní, nepraktické, nepochopitelné, naivní, hloupoučké a připadá nám to přehnané. Ježíš mluví o jádru skutečného křesťanství a z jeho slov neztratilo na platnosti ani jediné! On sám se jako všemocný Boží syn stal slabým, jako vševědoucí nevěděl, kudy dál, dal v oběť sebe sama. Silnější se vydal za slabší, aby ti slabší mohli žít v pokoji a spáse. Konec článku.
Na těchto hodnotách by měla stát naše západní křesťanská civilizace, ke které se počítáme. Na křesťanské hodnoty se odvolává v poslední době čím dál víc lidí. Trochu mi připadá, že si pod tím často představují – a upřímně řečeno, my tady na tom nejsme o nic líp – tradiční rituály, svatba v kostele, fotky ze křtu, vánoční slavnost. Nesmí se po nás nic chtít, nic nás to nesmí stát. Nejsme ochotni obětovat ze svého pohodlí ani trochu. Víte, kolik lidí ze sboru je ochotno odmykat a zamykat při romských bohoslužbách? Čtyři. Tak jsme si zvykli, že stát platí faráře, že dáváme církvi, až to, co nám zbude – a říkám vám rovnou, že dnes už to nestačí. Někteří se dokáží křesťansky rozhorlit kvůli tak zásadním věcem, jestli se na večeři Páně přichází nejdřív zleva a pak zprava nebo děti odchází před písní nebo po ní. Přitakáme těm, co mají stejný názor jako my, ostatní vytěsníme nebo nesneseme.
Ježíš vytrvale vyhledával „lůzry“. Ve svých podobenstvích notoricky připisoval pozitivní roli příslušníkům nenáviděných skupin – Samaritánům, opovrhovaným celníkům, prostitutkám, malomocným, postiženým. Absurdně ty vyřazené ze společnosti staví nad ty, kteří stojí v čele. Staví je nad skupiny, instituce a symboly, které tvoří elitu, ale mají srdce kamenná. Svět, do něhož Ježíš přišel, byl nemocný, prázdný, do sebe uzavřený. Slyšíte to? – kdyby přišel dnes, žádná změna. Mnozí lidé se v tomto světě cítí opuštění, jako ovce bez pastýře. Ježíš vzal tradiční a nezpochybnitelné hodnoty, rituály a předpisy a odsunul je stranou. Neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon. Ježíš do centra staví jedinou hodnotu, která je absolutní, která má před vším přednost – lásku. Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Láska neudělá bližnímu nic zlého, ani mu nic zlého nepřeje. Láska je tedy naplněním zákona.
Bratři a sestry, někdy si připadám lepší, než jsou ostatní lidé. Žiju spořádaně, dodržuji pravidla, jsem součástí tradiční instituce a nevybočuji z řady. Není to málo, ale člověk si nesmí myslet, že to stačí. Je potřeba se podívat, co je v centru našeho zájmu, co my jsme postavili nad to ostatní. Jestli jsem to já a to, co chci, nejsem křesťan. Satanista není člověk, který v temné kápi usekává slepici hlavu. Satanista je sobec. Nevěří na dobro, lásku, pomoc nebo milosrdenství. Věří na to, co mu přinese užitek. Tak jednoduché to je. Musíme se každý ptát – co ze mě dělá křesťana? Musíme si vybrat, čemu dáme přednost. Vyberme si, dokud je čas. Amen.