Introit: Žalm 78,2-4

Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli, nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal.

Modlitba

Otče v nebi,

Buď tobě chvála i díky za pokojnou noc, buď tobě chvála i díky za nový den.

Buď tobě chvála za všechno tvé dobrodiní, za tvou věrnost v tom, co už je za námi a zaslíbení tvé blízkosti v tom, co nás čeká.

Ty jsi nám prokázal mnoho dobrého, pomoz nám, ať nyní i to těžké přijímáme z tvé ruky. Ty na nás nenaložíš víc, než jsme schopni unést. Ty působíš, aby tvým dětem všechny věci napomáhaly k dobrému.

Pane, ve všem, co přinese tento den, buď tvé jméno pochváleno. Amen 

Kázání

BOJÍME SE NEMOCI NEBO HŘÍCHU?

Matouš 9,1-8

Ježíš vstoupil na loď, přeplavil se na druhou stranu a přišel do svého města. A hle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy. “Ale někteří ze zákoníků si řekli: „Ten člověk se rouhá!“ Ježíš však poznal jejich myšlenky a řekl: „Proč o tom smýšlíte tak zle? Je snadnější říci ‚odpouštějí se ti hříchy‘, nebo říci ‚vstaň a choď‘? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ – tu řekne ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ On vstal a odešel domů. Když to uviděly zástupy, zmocnila se jich bázeň a chválily Boha, že dal takovou moc lidem.

Už jsme zase uzavřeni doma, sledujeme statistiky nakažených, jsme obklopeni blbou náladou, nervozitou, hrubostí, jak se utahují šrouby, selhávají plány a šíří se nejistota. Na co jsme byli zvyklí, nefunguje. Zažili jsme to na jaře, ale teď to má najednou větší grády a cítíme větší bezradnost. Jak to bude dlouho trvat a jak se s tím vyrovnáme, to ještě nějaký čas nebudeme vědět.

Do toho slyšíme příběh o Ježíšově setkání s ochrnutým člověkem, zvláštní příběh o odpuštění a uzdravení. Jacísi lidé přinesli ochrnutého člověka, aby mu Ježíš pomohl. Takovou v něj měli víru. Anebo to bylo spíš zoufalství, které je přimělo přijít, když vše ostatní selhalo? Co vlastně ze svého setkání s Ježíšem očekávali? Zřejmě to byla pro ně poslední šance, jak tomu nemocnému pomoci se uzdravit a znovu postavit na nohy.

Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy.“

Cože? Tím Ježíš nadzvednul spoustu lidí kolem. „On se rouhá!“ Nikdo nemůže odpouštět, jedině Bůh. To je Boží doména, nepřístupná nikomu jinému.

Nás Ježíšova slova taky udiví, možná zarazí, jenom z docela jiného důvodu. Tady je evidentně nemocný člověk, který potřebuje pomoc, potřebuje uzdravit, a ne nějaké zbožné fráze. Ty mu život nijak neulehčí. V naší společnosti jsme hákliví na prázdné náboženské řeči, které často zakrývají pravý úmysl těch, kdo se jimi ohánějí.

A zvláště teď, ve stavu nouze, kdy strmě rostou počty nemocných, nakažených virem, všude se bije na poplach, že brzy budou chybět lůžka v nemocnicích a situace se vymkne kontrole. S tím je potřeba něco udělat a ne poslouchat řeči o odpuštění hříchů. Ty jsou dobré tak pro loučení s umírajícími…

A to ještě není všechno, co nás tady nadzvedne. Co je víc provokativní, odpuštění hříchů nebo Ježíšova výzva „buď dobré mysli“? Stačí jedna věta, aby se tu Ježíš vybarvil jako ten, kdo se zcela míjí s očekáváním i mentalitou lidí. Jaképak odpouštění, jaképak hříchy, když tu máme zákeřnou epidemii a urgentní nedostatek lůžek a zdravotního personálu…? Tyto věci je třeba řešit a vedle toho vakcínu dostatečně účinnou pro zlikvidování té všudypřítomné nemoci!

S tou dobrou myslí ať jde Ježíš do háje! Ten nemocný člověk je ochrnutý, nemůže chodit, je odkázán na pomoc druhých a teď do něj Ježíš hustí, ať je dobré mysli… To snad nemyslí vážně.

Sestry a bratři, nejsou to všechno dobré argumenty si myslet, že v situaci nemoci nebo současného ohrožení virem jsou věci spojení s vírou, s křesťanstvím jaksi mimo realitu a schopnost cokoliv vyřešit?

Tehdejší zákoníci na to reagovali obviněním, že se Ježíš rouhá. Pro současného člověka, tady v Čechách, je to možná k pobavení, nebo nanejvýš k naštvání nad tím, jak lehkovážně či mimosvětsky chce někdo řešit současné problémy. Což nejsme denně varováni před neověřenými zprávami, nepravdami a mýty působícími jen zmatky? Nepatří k falešným zprávám i to, co slyšíme od Ježíše?

Buďme k sobě upřímní a povězme si, že i my, věřící lidé, nevidíme záchranu v tom, co se píše v Bibli a jednáme podle toho, co slyšíme od úřadů a důvěryhodných lidí. Častěji máme zapnutou televizi nebo internet, než otevřenou Bibli. Tu máme schovanou pro slavnostní chvíle, pro osobní duchovní život, zatímco záležitosti kolem svého zdraví svěřujeme patřičným odborníkům. Boží slovo nemůžeme zaměňovat s lékařským předpisem, jeho četbou a modlitbou nevyřešíme současnou pandemii, ani své osobní zdravotní či pracovní problémy. Bible opravdu takto nefunguje, jakkoliv se v ní píše o uzdravování.

Aha, takže Bible je dobrá tak pro osobní duchovní útěchu?

To v žádném případě, třebaže útěchu a povzbuzení v ní najdeme také. Ježíš do našeho rozhovoru vstupuje otázkou: „Proč o tom smýšlíte tak zle?“ A pokračuje: „Je snadnější říci: odpouštějí se ti hříchy, nebo říci: vstaň a choď?“

Mnohem nesnadnější je odpustit než uzdravit. Ježíš tím nemyslí nějakou schopnost technickou, duchovní či medicinskou, ale spíš stupeň důležitosti. Co je nejvíce potřeba, je odpuštění hříchů, až potom následuje uzdravení těla. A v tom je Bible, evangelium Ježíše Krista nenahraditelná, pravdivá a prozíravá. Neboť kořenem, počátkem zla, nemocí, úzkostí je skutečnost hříchu – jinými slovy ztráta vztahu, odpojení od Toho, kdo stvořil náš život, kdo nás tak neobyčejně obdaroval, kdo stál na našem samotném počátku a ví o každém okamžiku našeho života. Říká se, že víra v Boha je dar. Troufám si tvrdit, že víra, nebo jinými slovy spojení s Bohem je něco přirozeného, co patří k základům života. Bůh mě chtěl ještě dřív, než stvořil tento svět, vlastně svět kvůli tomu stvořil. Udělal to proto, že je Bohem lásky, a díky tomuto vztahu tady jsme. A jen díky vztahům lásky tady jsme. Když dokážeme lásku opětovat a z ní nabírat pro sebe i pro naše bližní, není nic krásnějšího. A taky vzácnějšího. Jelikož se snadno přihodí, že se z takového vztahu odpojíme, začneme si žít pro sebe, podle svých měřítek a zájmů, bez zkušenosti s Bohem a ochoty s Ním komunikovat. Tuto situaci Bible popisuje slovem hřích (stav oddělenosti). To je hlavní průšvih člověka, všech lidí.

Ale tímto konstatováním to nekončí. Odstraňování hříchu (jeho rozpoznání, vyznání, odpuštění) je hlavní náplň Boží práce. Protože On ví, že tady se rozhoduje mezi dobrem a zlem, mezi příklonem k životu nebo ke smrti, mezi nadějí nebo zoufalstvím. Odpojení od Pána Boha, od jeho lásky, nevyznaný a neodpuštěný hřích je na počátku mnoha neštěstí i nemocí. Je tou skutečnou pandemií, která se rychle rozmohla po celém světě a je o to nebezpečnější, oč je víc ignorována, zlehčována než její následky. Dokážeme léčit různé nemoci těla a v současné době si jen přejeme, abychom měli brzy vakcínu na příčinu koronavirové krize. Pilně na tom pracuje řada vědeckých týmů. Ale jak dokáže s člověkem zamávat jeho hřích, to nebereme ani ze setiny vážně. O tom si leda zavtipkujeme, jelikož nevnímáme důsledky.

Jak Ježíš provokoval ve své době, dnes snad ještě víc. A je radno ho brát vážně. Kéž bychom také vyhlíželi a přáli si odpuštění, uzdravení od hříchu, kéž bychom v sobě našli pocit hrůzy a studu nad tím, kolik ten ignorovaný zabiják vztahů dokázal a dokáže natropit.

My sami s tím moc nesvedeme, ale Bůh svou hlavní činnost nezabalil, svědčí o tom sám Ježíš Kristus a všichni, kdo se s ním a s jeho mocí setkali. Je to moc lásky, která odpouští a uzdravuje.

„Syn člověka má moc odpouštět hříchy“.

A tak, bratři a sestry, buďme dobré mysli, ať je nálada lidí kolem nás jakkoliv napuštěná zlobou, nervozitou či jinými běsy. Dobrá mysl, vděčnost a naděje patří k výbavě a poslání Božího lidu, každého z nás. Bohu díky! Amen   

Modlitba

Milostivý Bože, Pane náš a Spasiteli Ježíši Kriste!

Ty nám dáváš zaslíbení: blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. Zaslibuješ potěšení všem smutným a plačícím. Náš smutek a náš pláč, naše slzy, nejsou ještě tím posledním v našem životě. Nemusíme se utopit v slzavém údolí ani se rozpustit v slzách.

V mém lidu je mnoho smutných a plačících, více, než kolik si dokážu představit. Ty, Pane, vidíš každého z nich. Ty jsi Bůh, Všemohoucí, Ty dokážeš unést tíhu každého lidského trápení. Pomoz nám v těchto dnech! V mém lidu prochází nemoc a smrt. Projdi mezi námi veškerou svou dobrotou. Oslab sílu toho, co nás ohrožuje. Ujisti nás o své lásce a povzbuď nás myšlenkou na ty, kteří nás mají rádi.

Otče náš, smiluj se nad námi - posvěť se jméno Tvé.

Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nad námi - přijď království Tvé.

Duchu svatý, smiluj se nad námi - buď vůle Tvá.

Amen.

Požehnání

Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš. (Jozue 1,9)

Bůh ti žehnej.