Neděle 17.1.2021

Introit: Žalm 66,1-2

P 607

Modlitba

Pane Bože, přicházíme ti děkovat a naslouchat. Děkovat za uplynulé dny, za sníh i za slunce, za možnost přicházet na bohoslužby i v době nouzového stavu, za tvou blízkost. Přicházíme také naslouchat. Slyšet, co bychom si sami nevymysleli, co bychom se neodvážili vyslovit, co bychom si neradi připouštěli, čeho bychom se nikdy nenadáli, co bychom si netroufali doufat... Pane, Ty nám ukazuješ, na čem záleží. Co můžeme pustit z hlavy a nač se soustředit. Nač dávat pozor, o co usilovat, co nevzdávat, v čem neustoupit, čemu a jak vzdorovat. Ty nám chceš dát svého Ducha svatého, svou moudrost, sílu, odvahu, abychom byli tvými svědky. Spojuješ nás s Kristem, tím živým, vzkříšeným, který nás nese a inspiruje, spojuješ nás v důvěře i spolu navzájem, abychom stáli jeden za druhým a podpírali se v osobních věcech i ve službě tvých svědků. Tobě, náš Pane, za to všechno patří naše chvála. Amen 

1.čtení: 1Jan 4,7-12

Vyslání dětí do NŠ: O rozsévači

P ze Sv 120 Jednou budem dál

Kázání: Jan 15,9-13

Milé sestry a bratři,

co utváří život ve víře, co buduje sbor, co utváří a prohlubuje společenství? Co ho dělá otevřeným a přitažlivým? Jaká je první a základní otázka, kterou nám v tomto smyslu klade evangelium? Co myslíte? Kolik vybereme peněz ve sbírce? Či snad jaká je teologie faráře nebo farářky? Nebo jak hlasuje staršovstvo? Jaká je liturgie, jak jsme ekumeničtí, jaké máme týdenní aktivity? Všechno vedle. Ta základní otázka, naléhavá, pádná, nezpochybnitelná, zní: Jaká je vaše láska?

Totiž – jaká je naše láska, takové je také naše ovoce, ovoce naší víry. Takový je tento sbor a vše, co se zde koná. Taková je naše radost a naděje, taková je naše touha být spolu, naše misijní otevřenost, naše oslovitelnost a přitažlivost. Takové je naše vyznání a svědectví o Ježíši Kristu.

Oddíl z Bible, který jsme dnes četli, navazuje na oddíl o kmeni a ratolestech, která končí slovy: „Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky“. Ponesete hojné ovoce. A to je právě ta láska. Albert Schweitzer řekl, že jediné, co bude důležité, až odejdeme, budou stopy lásky, které po nás zůstanou. Trvalé ovoce. Stopy, ukazující – kam? Ke komu? Ke Kristu přece, který si nás zamiloval. Ke Kristu, který lásku povýšil na kotvu, prostředek, určení i cíl. Na životně důležitý dar, prostředkující vztah Bůh - člověk a člověk – Bůh. Všechna přikázání Zákona shrnul do dvojího přikázání lásky: „Milovat budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, ze vší duše své a ze vší mysli své. To je první a největší přikázání. To druhé pak je podobné: Milovat budeš bližního svého jako sebe samého“. O nedělitelnosti této dvojice pak Kirkegaard řekne: „Láska k Bohu a láska k bližnímu jsou dvě křídla okna, které nelze otevřít ani zavřít samostatně“. Tak k sobě patří ty dva směry, cíle, určení, cesty lásky. Láska k Bohu i láska k člověku.

Kde se to bere, taková láska? U koho se jí učíme, kdo nám ji dává, kdo ji dává tomuto společenství sboru? „Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce“, řekne Ježíš. On je tou odpovědí. „Budete-li milovat Boha i bližního, neboť jedno bez druhého je vždy jen polovina cesty, zůstanete v mé lásce.“ Zůstaneme u zdroje.

Zůstaňte v mé lásce, řekne Ježíš. Neřekne zůstaňte v lásce, ve které jste vyrostli, byli vychování, v lásce, jak ji cítíte, jak jste o ni četli, zůstaňte ve své lásce. Ne. Jakkoliv to jistě může být a je láska nosná, hluboká, krásná, nestačí. Chybí ji – a není možné jinak – ten poslední krok, který udělal Kristus Pán. Tehdy o Velikonocích, kdy slyšíme o jeho oběti, o kříži, na kterém visí spolu s Kristem náš hřích, na kterém je dokonáno pro nás, na kterém je dokonána Kristova láska. A pak se rozneslo, že Ježíš vstal z mrtvých. Byl vzkříšen, přemohl náš hřích a svou i naši smrt. Neobětoval se a nebyl vzkříšen jen pro pár svých blízkých, pro malý kroužek přátel, ale pro všechny lidi. I pro nás. Zůstaňte v mé lásce, řekne Ježíš a nám se tou nabídkou otevírá cesta k trvalému zdroji lásky, ze které smíme nenasytně hltat, abychom pak lásku mohli žít.

Lásku, která je ovocem velikonoční víry, lásku, která pak ovoce přináší. Ještě jeden citát, tentokrát z Ericha Fromma: „Kdo má málo víry, má také málo lásky“. „Zůstaňte v mé lásce“, řekne Ježíš a my již víme, že k té lásce nás vede naše víra, víme o lásce, která sama prochází křížem, spojuje nebe se zemí, spojuje oba světy, ten, ve kterém nyní žijeme s tím, jehož občanství je nám připraveno v nebi. Tam až dosahuje naše víra, ale jen s pomocí Boží lásky.

A taková láska, milé sestry a milí bratři, buduje společenství. Předně přináší radost a naplňuje radostí. Společenství, kde je láska, je radostné společenství. „ …moje radost aby byla ve vás a vaše radost aby byla plná“.. Kde láska otevírá lidská srdce, kde lidé vědí, proč jsou spolu, kdo je spojuje, kde žijí z lásky Kristovy, tam je skutečná radost. Radost v Pánu, řekl by apoštol Pavel. Radost ze sdílené víry, ze společného konání, radost ze společenství, která to společenství nese, upevňuje, dělá přitažlivým. Tam, kde žije láska, žije i radost.

A taková láska, milé sestry a bratři, je vzájemná. Jeden druhého milovat. Vzájemně se milovat. Nemá nic společného s jakousi romantickou, jednosměrnou, pocitovou láskou mezi individuálním člověkem a Bohem. Milovat jeden druhého ne pro něco, co by nám na tom druhém bylo sympatické, ne proto, že on pak bude také milovat mě, ne že z toho budu mít nějaký prospěch, nebudu sám, bude mi dobře a tak podobně. Ale proto, že Ježíš Kristus nás, mě takto miloval. Až se obětoval. „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele“, to Ježíš naplnil do krajnosti. Tato výzva se často připomíná např. v souvislosti s obětí Jana Palacha, který se upálil na protest proti rezignaci a přizpůsobování se poměrům po okupaci (včera to bylo 52 let); svým činem sdělil, že jsou věci, pro které stojí za to trpět a za které bojovat v době nesvobody. Nicméně ta slova o oběti z lásky ukazují především ke Kristu. Vždyť on položil svůj život za své přátele i nepřátele. Ne za hrstku blízkých. Za člověka, za nás. Obětoval se, aby prosadil svou lásku, která dokáže zapomenout na sebe před Bohem a bližními.

Tam, kde žije láska, tam je milosrdenství. Jeden druhého milovat, to má své konkrétní projevy. Když Ježíš umývá nohy učedníkům ve známém příběhu, řekne: „I vy máte jeden druhému nohy umývat.“ Společně, jeden druhému. Jeden druhému prokazovat milosrdenství. Ulevit od mnohé zátěže života, zátěže životních cest. Být jeden druhému nablízku, mít jeden pro druhého otevřené srdce. Přijímat jeden druhého bezvýhradně, v jeho jinakosti. Umět před druhým pokleknout, tak jak Ježíš před svými učedníky, dostat se do úrovně druhého. I vy máte jeden druhému nohy umývat. Kolik jen dalších životních situací a příkladů si zde můžeme dosadit…Kde žije láska, kde je radost, kde je prokazováno milosrdenství, tam žije a roste společenství, tam je budován sbor.

A teď ještě pozor na pořadí. Ne vy jste vyvolili mě, já jsem vyvolil vás. „Ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření. V tom je láska“, slyšeli jsme v prvním čtení z 1. epištoly Janovy. Ano, je to Bůh, který stojí na začátku cesty lásky. Boží rozhodnutí pro člověka, pro jeho záchranu. A člověk, který přijímá Ježíše Krista, nese trvalé ovoce. Ty naše stopy lásky, ty aby zůstaly, až my odejdeme. Můžeme v závěru parafrázovat: Abyste žili ve společenství, měli lásku jeden ke druhému, měli naději a světlo pro tento svět, radovali se a byli milosrdní - proto jsem vás vyvolil.

To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali. Slyšíme ten Kristův příkaz? A brání nám snad něco, abychom ho uposlechli, vzali vážně? Je to těžké. Všechno, co za něco stojí, je těžké. Ale nemějme obavy. Bůh je vedle nás. Amen

Modlitba / AVV

P 203

Ohlášky

P 221

Modlitba  („Prosíme tě, vyslyš nás“)

Uzdrav ty, kteří virem onemocněli. Ať mají dobrou zdravotní péči, která jim navrátí sílu a zdraví.

Uzdrav nás ze strachu, který lidem brání spolupracovat a bližním vzájemně si pomáhat.

Ježíši Kriste, který vše uzdravuješ, zůstávej nám nablízku v této nejisté a smutné době.

Buď s rodinami těch, kteří onemocněli nebo zemřeli. V jejich strachu a smutku buď s nimi a chraň je před nemocí a beznadějí. Ať zakusí tvůj pokoj.

Buď s lékaři, sestrami, výzkumníky a všemi zdravotníky, kteří se snaží všechny zasažené léčit a pomáhat jim, a sami se přitom vystavují riziku. Ty sám je ochraňuj je a dávej jim svůj pokoj.

Buď s těmi, kdo jsou ve vedení států. Dej jim prozíravost, aby jednali s láskou a skutečným zájmem o dobro lidí, kterým mají sloužit.

Ježíši Kriste, zůstávej s námi. Buď s námi, když bojujeme o životy, a když je oplakáváme. Pomáhej nám vytrvat a být připraveni.  Kéž naše úzkosti vystřídá tvůj pokoj. 

Ježíši Kriste, uzdrav nás.

Předkládáme Ti své tiché modlitby…

Otče náš…

Poslání: Řím 12, 9-14

Požehnání

Bůh ať je s vámi jako vzduch, který dýcháte.

Bůh ať je s vámi jako chléb, který vás posiluje.

Bůh ať je s vámi jako jako voda, která vás osvěží.

Bůh ať je s vámi jako dům, který vás chrání.

Bůh ať je s vámi jako slunce, které den proměňuje světlem. Amen

P 678