Čtení: Jan 7,37-52 + 8,12

V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´, jak praví Písmo." To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.

Když někteří ze zástupu slyšeli ta slova, říkali: "To je skutečně ten Prorok!" Druzí prohlašovali: "Je to Mesiáš!" Jiní namítali: "Což přijde Mesiáš z Galileje? Neříká Písmo, že Mesiáš vzejde z potomstva Davidova a z Betléma, odkud byl David?" A tak došlo v zástupu kvůli němu k roztržce. Někteří ho chtěli zadržet; ale nikdo na něj nevztáhl ruku. Chrámová stráž se vrátila k velekněžím a farizeům a ti se jich ptali: "Proč jste ho nepřivedli?" Oni odpověděli: "Nikdo nikdy takto nemluvil!" Farizeové jim řekli: "I vy jste se dali svést? Uvěřil v něj někdo z předních mužů či farizeů? Jen tahle chátra, která nezná zákon - kletba na ně!" Jeden z nich, Nikodém, který za Ježíšem již předtím přišel, jim řekl: "Odsoudí náš zákon někoho, aniž ho napřed vyslechne a zjistí, čeho se dopustil?" Řekli mu: "Nejsi ty také z Galileje? Hledej v Písmu a uvidíš, že z Galileje prorok nikdy nepovstane!" ( … )

Ježíš k nim opět promluvil a řekl: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života."

1. Většina svátků v křesťanském kalendáři se nějak dotýká Ježíše. Díkuvzdání za úrodu a období vděčnosti za stvoření se zaměřují na nebeského Otce, Stvořitele. A jen svátek Letnic (minulou neděli) a svátek Trojice (dnes) se výslovně zaměřují na dílo Ducha svatého. Jsou to svátky nikoli toho, co se kdy v minulosti stalo, nýbrž jsou to svátky a připomínka dobré budoucnosti. A do budoucnosti směřují také Ježíšova slova: Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.

My, kdo máme sjednáno připojení na elektrickou síť, se tmy a temnoty jinak zvlášť neobáváme. Jednoduše tmu zaženeme zapnutím svítidel. A když náhodou někam nejsou natažené elektrické dráty, poslouží nám dobře baterky či mobilní telefony s přenosným zdrojem světla. Vlastně je dnes poměrně obtížné zajistit si dostatek tmy pro klidný a zdravý spánek. Protože pořád někde něco svítí, nebo ještě hůř, poblikává.

Patrně zcela jinak promlouvalo toto Ježíšovo zaslíbení k lidem v minulosti. Tma byla danost, se kterou se nedalo hnout, se kterou musel člověk počítat. Tma byla drsná jako dravci v noci vycházející na lov. Tma zastavovala veškeré lidské činnosti, provozy v zaměstnání, cestovatele, dokonce i boje a války mezi armádami na noc obvykle ustaly. I ta největší nenávist a vřava po západu slunce ustávala. Vojáci odložili zbraně a šli si odpočinout. Tak veliká a mocná bývala temnota noci.

Oproti tomu v naší době běží věci nepřetržitě, ve dne v noci, výroba i cestování, nákupy, setba a sklizeň s přicházející nocí nepřestávají, protože nemusejí přestat. Ale ten ruch možná posiluje a zasévá docela jiný druh tmy. Temnota neklidu, hrůza neukončitelnosti, noc strachu či úzkosti, které ne a ne přestat, ne a ne člověka na chvíli nechat na pokoji. Běh domácnosti mých rodičů zásadně poznamenalo, když se můj táta stal správcem prodejního automatu na mléko, který fungoval nepřetržitě. Jakmile došlo mléko, třebas uprostřed noci, tátovi zvonil telefon. A tak, zatímco Kristus přináší světlo života, zářící v temnotách, moderní lidé vymysleli a vyzbrojili se úplně jinými světly a světélky, které skutečnou temnotu lidské duše nedokážou zahnat a někdy ji spíše prohlubují.

Proto věřím, že i pro nás zní, jinak a nově zní to staré a veliké zaslíbení Kristovo: Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života. A my můžeme věřit, ověřit, prověřit. V temnotě nekonečného neklidu můžeme ověřovat, důvěřovat v moc tohoto zaslíbení.

2. Ještě úplně jinak Ježíš hovořil. Ještě jiným způsobem přinášel tu velikou moc dobré Boží budoucnosti mezi lidi. Cituji: Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Na první poslech to zní, jako kdyby Ježíš si otevřel nějakou hospůdku a na nástěnku si vymyslel tento zvací slogan.

Pravdou je, že spousta lidí chodí do hospody, ať už občasně, anebo pravidelně a vytrvale. Chodí tam, protože tam něco zažívají a je to naplňující, uspokojivé. Ochotně utrácejí drahocenný čas hlubokými nebo povrchními rozhovory, nelitují výplaty na lepší či horší pitivo. Snad si tam odpočinou, zrelaxují (jak my Češi říkáme), vypustí páru, v hospodě si mohou otevřeně zanaříkat na kolegy v práci, na kdeco dalšího. Možná se také zasmějí, či uvidí známé tváře.

Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije. Praví Pán.

Kam chodíte vy? Kde si odpočinete? Kde se nemusíte přetvařovat, ani hlídat pečlivě slova? Které místo je tak bezpečné, že nemusíte hrát unavující role a hry na profesionály, které nic nerozhází? Existuje místo, kde stačí přijít a kdokoli je žíznivý, obdrží tam vše potřebné.

Taková místa jsou ovšem výjimečným jevem. Náš svět je především světem nátlaku. Kdo dovede tlačit více, silněji, případně dostatečně dlouho, ten nakonec dosáhne svého. Obchodníci mají spolehlivé marketingové strategie a tlačí s nimi na zákazníky. Státy disponují armádami a dosahují s nimi zisků. V menších rozměrech se nátlak uplatňuje v kolektivech pracovních, sousedských, nebo i v rodině.

A uprostřed tohoto mocného pohybu, příkazů a vábení, povinného růstu a všemožných motivačních nástrojů, slyšíme Ježíšovo slovo: Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!

Ani slovo o povinnosti, ani slovo o slevách, žádný nátlak, jen prostý slib. Kdo se opírá o Krista, ten uhasí žízeň a nad se sám stane zdrojem, prazdrojem a může otevřít hospůdku. Cituji: Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho nitra. (CSP) Ne proto, že bys byl fakt úspěšný, nebo mimořádně výkonný, ne proto, že bys byla chytřejší, nebo lépe upravená oproti jiným, nýbrž proto, že Hospodin Bůh nebe a země, je mimořádně štědrý. Hospodin chce, aby ve světě byly takové výjimečné jevy, hospůdky Kristovy.

3. Tato Boží štědrost, tyto mocné sliby a ta mimořádná místa vzbuzují rozporuplné reakce. Někteří jsou jimi nadšeni, jiní se znechuceně odvracejí: Někteří říkali: To je skutečně ten prorok! Jiní prohlašoval: Je to Mesiáš! Jiní namítali: Což přijde mesiáš z Galileje? … Tak došlo v zástupu kvůli němu k roztržce. Někteří ho chtěli zadržet; ale nikdo na něj nevztáhl ruku. Chrámová stráž se vrátila k velekněžím a farizeům a ti se jich ptali: "Proč jste ho nepřivedli?" Oni odpověděli: "Nikdo nikdy takto nemluvil!"

Boží zaslíbení jsou nenapodobitelná. Nikdo jiný takto nemluví. Boží sliby se příčí naší logice, nehodí se do světa, kde silnější a zdatnější tlačí do kouta slabší a méně přizpůsobivé, aby z nich měl profit a zisk. A právě proto, že u Krista není nátlak, právě proto s ním vzdělaní a světaznalí tak polemizovali: Farizeové jim řekli: "I vy jste se dali svést? Uvěřil v něj někdo z předních mužů či farizeů? Jen tahle chátra, která nezná zákon - kletba na ně!"

Uvěřili v něj právě ti, kdo byli opravdu žízniví. A oni dosvědčují nám, že ta slova jsou jedinečná. Kristus má naději a dobré slovo, jež vykoná víc než jen chvilkové upokojení unavené, vymačkané lidské duše. Kristovo slovo je mocné jako život, je to slovo plné života. Je to slovo překypující budoucností.

Svátek seslání Ducha svatého, svátek Boží Trojice je připomínkou moci, Božích zaslíbení, která lomcující dějinami, tím, co je, aby nastolila to, co být má. Ježíš mluvil o živé vodě, o mocném proudu či řece, která obnovuje stvoření a která poplyne a poteče z těch, kdo věří – tedy také z vás.

A mezi tím se svět dál handrkuje o tom , který kousek Ukrajiny kam bude patřit, dále se vedou jednání o tom, kolik zaplatíme svým spojencům za jejich zbraně, nebo máslo, a jestli tato dotace téhle firmě byl nebo nebyl podvod. Dále se lidé dohadují, jestli Ježíš přišel z Galileje, z Betléma, nebo odkud vlastně.

Jen ty jeho sliby zůstávají stejné a mocně promlouvají k těm, kdo nechtějí chodit tmou, k těm, kdo žízní.

Kamil Vystavěl, 15.6.2025, Přerov