Neděle 14.8.2016

Kázání:    Iz 42, 10 - 13

Bratři a sestry, začnu kulinářsky. Hana Pinknerová, autorka zajímavých esejů popisuje, jak byla u někoho na návštěvě. Píše: „… Něco tak skvělého jsem už dlouho neprožila. Můj hostitel připravil báječné odpoledne. Hned, jak jsem vstoupila do dveří, mě hezky přivítal, a pak mě provedl krásně zařízeným domem. Ve velkém obývacím pokoji mě seznámil s ostatními hosty. Příjemně jsme si povídali a za chvíli nás zvali ke stolu. Pak už jsem mohla jen obdivovat kuchařské umění paní hostitelky. Zeleninové saláty s různými pikantními i jemnými zálivkami. Grilované maso kuřecí a rybí, podávané se zajímavými omáčkami. Jako příloha se nabízely různé druhy pečiva. K tomu jsme popíjeli lehké bílé víno, přesně vychlazené nebo ledovou vodu s citrónem. Na závěr hostitelka servírovala Tiramisu. K tomu samozřejmě kávu. To bylo! Navíc oba hostitelé byli vlídní, zábavní, vnímaví. Hodně jsme se nasmáli, ale pamatuju, že když se řeč stočila na někoho, o kom bychom nemluvili dobře, najednou jsme mluvili o něčem jiném. Po jídle jsme ještě chvíli poseděli a každý z nás hostů dostal nějaký dárek. Když nám na rozloučenou hostitelé požehnali, odcházeli jsme domů zcela blažení.“

Teď se vás zeptám: Umíte si představit, že by vás také tito lidé pozvali a pohostili? Myslím, že by se tam člověk těšil. Protože ta pisatelka o nich tak hezky mluvila. Chválila je. Mluvila o tom, jaké to bylo u nich příjemné. A vy teď o těch hostitelích, které jste nikdy neviděli, můžete mít ty nejlepší představy.

S tím souvisí i tohle: Jak mohou lidé získat představu o tom, jaký je Bůh? Přece především podle těch, kdo Pána Boha znají a kdo o něm vyprávějí druhým. Jednak záleží na tom, jak o Bohu mluvíme (a také zda vůbec o něm mluvíme) a nepochybně také, jak ho svým životem reprezentujeme. Pokud často brbláme a nadáváme na to, jak Bůh řídí svět - ať už na počasí, na ceny, na politiku, nebo na cokoli jiného, co si tak mohou o Bohu lidé myslet? Pokud ho chválíme a mluvíme o něm s uznáním a chválou, i když zrovna jeho jednání úplně nechápeme, děláme mu dobrou pověst. Jiným slovem mu dobrořečíme. Záleží i na tom, jak o něm zpíváme. Jestli nám ze srdce tryská chvála, nebo pouze vyslovujeme text písně, modlitby či vyznání. Ale chvála je mnohem víc než jen toto. Například chválou může být kladná reakce na nečekaný déšť nebo na krásný pohled z okna. Chválou může být naše laskavost k někomu, kdo si ji ale vůbec nezaslouží. Chválou může být velkorysý nadhled v situacích, kdy se všichni derou o dočasné výhody. Chválou může být modlitba před jídlem. Chválou může být úsměv na tváři při setkání s lidmi.

Jak se díváme na věci a lidi kolem sebe, které Pán Bůh stvořil, jaký máme pohled na svět, tak tím dáváme najevo jak se díváme na Pána Boha. Jestli jej chválíme a projevujeme vděčnost a radost i z drobných věcí, které nám dává, anebo jen nadáváme, znuděně hledíme z okna, mračíme se na lidi, stěžujeme si a jsme stále nespokojení. Chvála, to je způsob vidění světa. To nejsou jen písničky, ale právě v písničkách se to nejlépe odrazí.

Vedlejším efektem takové chvály je, může být, že ostatní také zatouží poznat Pána Boha. Začnou k němu hledat cestu. Jako k těm milým lidem, o kterých byla řeč na začátku. Naší touhou má být, abychom se naučili Pána Boha chválit, tzn. abychom získali nový pohled na svět. Abychom se naučili ze spousty věcí se zaradovat, poděkovat za ně, pochválit Pána Boha, ale i druhého člověka. Mít z Boha, z bližních, z věcí kolem sebe, ale i ze sebe samého radost. Abychom se naučili nově zpívat. Jak jsme četli z proroka Izaiáše, 42 kap. „Zpívejte Hospodinu píseň novou! Ať zní jeho chvála ze všech končin země.“

Nejde o to, jak a zda člověk umí zpívat. Důležité je, aby zpívalo srdce. To je ta nová píseň, když máme nový pohled na svět. Pohled lásky a naděje, který nám dává Bůh. Bůh se nedívá na svět zahořkle, zatrpkle, škarohlídsky, skrz prsty, podezřívavě, znuděně. Bůh se dívá na svět s láskou, s porozuměním, s pochopením, s úctou. I na nás se tak dívá. I na tebe. A já bych chtěl, abychom všichni takový pohled získali. Aby z našich úst plynula chvála. Aby to byl způsob našeho myšlení a našeho vidění světa.

Podívejme se ještě trochu do Bible. Čteme: „Zpívejte Hospodinu píseň novou! Ať zní jeho chvála ze všech končin země. Ti, kteří se vydávají na moře, i to, čeho je moře plno, ostrovy a ti, kdo na nich bydlí, ať pozvednou svůj hlas, i poušť a její města, dvorce, v nichž sídlí Kédar, ať plesají obyvatelé Sely a výskají z vrcholků hor. Ať vzdají čest Hospodinu, ať mu chvalořečí na ostrovech.“ Co tam znamenají ty ostrovy, moře, poušť, města, hory? Ve starověku moře představovalo symbol zla. Poušť byla symbolem místa démonů. Jedině ostrovy a města byly takovými oázami bezpečí. A tak co to znamená pro nás? Když člověk otevře oči, tak nemůže nevidět, kolik zla je kolem něj. Kolik démonských pokušení, závislostí, násilí je ve světě. Stačí si pustit zprávy, nebo si poslechnout historky známých v práci, nebo kamarádů ve škole. Reálný pohled na svět nedává mnoho důvodů ke chvalám. A přesto jsme vybízení chválit. Kdo vidí jen zlý svět, řekne si, to nemá smysl se o něco jiného pokoušet, když všichni kolem mě slouží hříchu. Řekne si, to je nesmysl být čestný, když všichni kolem mě podvádějí. Nemám šanci se neopíjet, když všichni pijí jak duhy. Nebo jak si dát pozor na jazyk, když všichni kolem neopominou každou příležitost, jak někoho pomluvit. Bratři a sestry, toho všeho, co na nás útočí, toho je moře. To je prostě všude. kam se podíváš.

Ale, v moři jsou i ostrovy. A my máme být těmi ostrovy (ostrovy pozitivní deviace), které svým životem chválí Hospodina. Jemu vzdávají ve svém životě čest a necouvají před ďáblem. „Ti, kteří se vydávají na moře, i to, čeho je moře plno, ostrovy a ti, kdo na nich bydlí, ať pozvednou svůj hlas. … Ať vzdají čest Hospodinu, ať mu chvalořečí na ostrovech.“ Ti, kdo se vydávají na moře, ať vzdají čest Hospodinu.

Chvála, to je jakoby vítězné skandování Božích fanoušků. Čteme tam: „Hospodin jak bohatýr se vyrazit už chystá, svou horlivost jak bojovník rozněcuje, pozvedá bojový pokřik, proti nepřátelům svým si bohatýrsky vede.“ Věříme v Boha? Tak jej chvalme. Zpěvem, ale nejen tím. I svojí mluvou, celým svým vystupováním dávejme najevo, že patříme Ježíši Kristu. Nebojme se vyjít ze své střízlivosti. Zkusme si v klidu doma přečíst žalm 149. a 150. Z těch písní přímo tryská Boží chvála. Ti, kteří ustupují ďáblovi, ti demolují lavičky v parku, vyvracejí popelnice, trousí pomluvy a rozbíjejí vztahy se svými bližními. Co dělají ti, kteří spoléhají na Hospodina? Děkují, chvalořečí, žehnají, nacházejí cesty k druhým. A především mají naději, že sám Bůh si bohatýrsky vede proti všem nepřátelům v jakékoliv podobě. Amen.