Kázání: Neh 8,1-12

Bratři a sestry, snídali jste dnes ráno? Máte hlad? Máte hlad po Božím slově?

Hlad po Božím Slově – tak by se mohlo nadepsat dnešní kázání. A tak bychom mohli otitulovat každý začátek reformy, reformace či obnovy. Před dvěma týdny, 31.10. jsme si připomněli Den reformace, kterou Martin Luther zahájil ve Wittenberku (příští rok se bude slavit 500 let od té události). Hlad po Slově je jeden z rysů (jedna z podmínek) obnovy víry i společenství církve.

Ještě za krále Davida a Šalomouna se Izraeli dobře vedlo. Měli svůj stát, své království, svůj chrám. Prohra ve válce, pád Jeruzaléma a zničení chrámu znamenal konec království Vypadalo to i na konec Božího lidu. Ale nebyl. Proroci zaslibovali obnovu. A také k ní došlo – Izraelci se mohli vrátit z vyhnanství do své země, znovu vystavěli chrám, a hlavně, lidé začali mít hlad po Božím slově a pokání.

Židé, navrátilci z babylónského zajetí, kterým Ezdráš předčítal z Mojžíšova zákona, měli hlad po Slově. To bylo znamení, že prožívají duchovní obnovu.

Dodnes platí, že vnitřní, duchovní obnova církve, nastává tam, kde je hlad po Slově Božím. Jestli nemáme hlad, nečekejme obnovu. Jestli máme hlad, mějme veliká očekávání. Bůh si použije náš hlad k velikým věcem. Každá významná reforma, každé významné probuzení v církvi, bylo provázeno tím, že lidé hltali Písmo, vážili dlouhou cestu, aby se dostali na shromáždění, byli ochotni naslouchat Bohu, svým kazatelům, učit se a též přiložit vlastní ruku k dílu, podle potřeby.

Máme hlad? A když nemáme, dá se chuť k hltání slova nějak vyvolat a povzbuzovat? Podívejme se, jak to bylo za Ezdráše a Nehemjáše.

Vidíme především zájem lidí. Lid se shromáždil a vyzval Ezdráše, aby přinesl knihu Zákona a četl z ní. Iniciativa šla od lidí. Lidi si sami vyžádali čtení a výklad Božího slova.

Nerad mluvím k lidem, kteří nemají zájem. Když vidím, že posluchači nedávají pozor, tak bych to v tu chvíli nejraději zabalil. Pro mě je rozhodující, jestli mají lidi zájem. Pak cítím, že to má smysl – věnovat se lidem, kteří mají hlad po Slově. Strašně nerad se vnucuji, ať věřícím, nebo nevěřícím. A naopak, rád vykládám Bibli, když je zájem, třeba jen u hrstky lidí.

Pro duchovní obnovu církve, pro probuzení je zájem podmínkou. Bez toho to nepůjde. Bez zájmu o Slovo se nikam nepohneme.

Co vyvolává takový hlad? Jak to, že židé za Ezdráše hladověli po slově? Bylo to tím, že jim bylo Písmo vzácnější? Je pravda, že Písmo bylo pro ně daleko méně dostupné. Příležitost, kdy jim někdo předčítal a vykládal smysl, byla pro ně opravdu vzácná.

Ale rozhodně bych z toho neodvozoval, že když nemáme hlad po Slově, je nejlépe si dát půst, tj. Bibli zastrčit do knihovny, měsíc po ní nesáhnout a odřeknout si všechny bohoslužby, s tím, že pak třeba hlad přijde. To je jako kdyby někdo chtěl léčit anorexii hladovkou.

Židé za Ezdráše sice neměli tak snadný přístup k Bibli, jako my, to je pravda, ale jejich chuť byla živená právě slovem Božím. Když byli židé ve vyhnanství, neměli chrám. Chrám byl zbořen a jeho ruiny byly daleko. Neexistovala chrámová bohoslužba. Jediné, co jim zůstalo, bylo Písmo. Díky tomu se centrem bohoslužby stalo Písmo. Židé se shromažďovali, aby se modlili, zpívali žalmy, ale centrem bohoslužby bylo čtení a výklad Písma.

Takže jejich chuť byla živená právě slovem Božím. Bůh si použil zajetí k tomu, aby svůj lid přitáhl ke slovu. Vzal jim všechno ostatní a nechal jim jen Bibli. Oni se začetli a zachutnalo jim. A pak chtěli přidat, další a další porci. Takže když přišli za Ezdrášem, bylo to jakoby říkali: „Ezdráši, posledně to bylo dobrý, chceme přidat! Přines svitek, už máme zase hlad.“

Co tedy vyvolá hlad a povzbudí chuť k jídlu? Ne, že odložíme Bibli, ale naopak, že v určité době odložíme cokoliv jiného a zůstane nám Bible. Začteme se, zachutná nám a budeme chtít přidat. A může se stát, že takovou situaci připraví sám Bůh. Něco nám sebere, ale přístup ke Slovu nechá. Začteme se, zachutná nám, a budeme chtít přidat.

Až potud jsem mluvil o zájmu, který vychází od lidí.

Podívejme se ještě, jak může zájem povzbudit kazatel či učitel. Mnozí z vás jste také v roli učitelů (v NŠ, a nejčastěji doma v rodině). Tehdy tam spolu s Ezdrášem byli také další učitelé, kteří „po oddílech vykládali smysl, aby lid rozuměl tomu, co četli“.

Když zůstaneme u přirovnání k jídlu, učitel je jako kuchař a Bible je jako spíž nebo lednička. Všechny ingredience jsou tu, ale ne pro každého je všechno hned stravitelné. Jiný jídelníček je vhodný pro děti ve víře, jiný jídelníček pro zralé služebníky. Pro svoje posluchače musíte vybrat vhodné potraviny (tj. vhodné oddíly, verše) a ty chutně upravit (tj. vysvětlit, zvolit příklad, ilustraci). Vždyť to znáte sami na sobě, jaký typ kázání, nebo výkladu vás spíš znechutí a jaký ve vás vyvolá ještě větší chuť k jídlu. Samozřejmě, zásadní je, jestli jsou obsaženy správné ingredience, správná výživa, jestli je to opravdu podle Písma. Ale i úprava a naservírování jsou důležité, aby lépe chutnalo.

K tomu ještě dodávám, že dobré trávení podporuje aktivita. Když sloužíme, máme větší potřebu studovat Bibli. Potřebujeme brát, abychom mohli dávat. Je třeba se nechat zapálit, abychom mohli zapalovat druhé.

Ke čtení slova Božího patří neodmyslitelně modlitba. „Ezdráš dobrořečil Hospodinu, Bohu velikému, a všechen lid odpověděl pozdviženýma rukama: ‚Amen, amen.‘“

Při jednom rozhovoru se rozpoutala vášnivá diskuse o tom, jestli osou bohoslužby je slovo Boží, nebo modlitba. Nebralo to konce, až to kdosi vyřešil tím, že to je jedna a tatáž osa, spojnice mezi člověkem a Bohem. Po této ose od Boha sestupuje Slovo a k Bohu vystupují modlitby. Obojí nese Duch svatý. Duch svatý obojí používá při duchovním probuzení a obnově církve a jednotlivců.

A totéž se, bratři a sestry, děje i dnes. Ježíš k nám přichází ve slovu i v modlitbě. Dnes i ve svátosti večeře Páně. Když slyšíme Kristův hlas, jděme za ním a naslouchejme mu, čtěme Bibli, sami i spolu s druhými, nechejme se Božím slovem probudit a povzbudit, v osobním životě i jako sbor, církev. Zvedněme se, i když se nám nechce. Pak můžeme čekat nový pohyb, nový zájem, inspiraci. Bude-li Boží slovo naším denním pokrmem, budeme růst a sílit. Můžeme očekávat nádherné dobrodružství víry. Bratři a sestry, staneme se autentickými křesťany, jen když zůstaneme osobně s Ježíšem Kristem, hladoví po Něm. Takový hlad ať v nás jen roste. Amen