1. neděle po Zjevení Páně

Suspirium     Žalm 25, 1-6

1 K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši,
2 v tebe doufám, Bože můj,
kéž nejsem zahanben,
ať nade mnou moji nepřátelé nejásají.
3 Ano, nebude zahanben, kdo skládá naději v tebe,
zahanbeni budou věrolomní, vyjdou s prázdnou.
4 Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine,
uč mě chodit po svých stezkách.
5 Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě,
vždyť jsi Bůh, má spása,
každodenně skládám svou naději v tebe.
6 Hospodine, pamatuj na svoje slitování,
na své milosrdenství, které je od věčnosti.  

1. píseň    191 Svou oslav Pána písní
 
Modlitba

Jsi síla pravého lidství, náš Bože.
Jsi písnička na cestu k novým obzorům,
náš Stvořiteli.
Jsi odvaha k novým začátkům,
když jsme zůstali vězet v pasti své zpupnosti,
náš Spasiteli.
Od dob, cos povolal svůj zvláštní lid
a dal světu svého jednorozeného Syna,
smíme tě v tomto světě, uprostřed našich dní
smíme tě potkávat
jako pozvání k pravému lidství, jako příběh naděje.
Vděčně slavíme,
že v dosahu tvého příběhu smíme vidět
svou lidskou cestu,
své vyhlídky,
svá každodenní rozhodování.
Ať tedy zazní i dnes obživující zvěst
o cíli stvoření,
o tvém zájmu o nás,
a o tvém úkolu pro nás.
A tvůj Duch ať otevírá naše srdce
radosti i důvěře,
že když ty to v narozeném Spasiteli
myslíš s  člověkem vážně,  
pak se my smíme
o tvou věrnost spolehlivě opírat.
Sláva Otci …
 
I.čtení    Matouš 2, 1-12

1 Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda,
hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě
a ptali se:
2 „Kde je ten právě narozený král Židů?
Viděli jsme na východě jeho hvězdu
a přišli jsme se mu poklonit.“
3 Když to uslyšel Herodes,
znepokojil se a s ním celý Jeruzalém;
4 svolal proto všechny velekněze
a zákoníky lidu a vyptával se jich,
kde se má Mesiáš narodit.
5 Oni mu odpověděli:
„V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka:
6 ‚A ty, Betléme, v zemi judské,
zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými,
neboť z tebe vyjde vévoda,
který bude pastýřem mého lidu, Izraele.‘“
7 Tehdy Herodes tajně povolal mudrce
a podrobně se jich vyptal na čas,
kdy se hvězda ukázala.
Potom je poslal do Betléma a řekl:
8 „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti;
a jakmile je naleznete,
oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“
9 Oni krále vyslechli a dali se na cestu.
A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi,
až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.
10 Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí.
11 Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou;
padli na zem, klaněli se mu
a obětovali mu přinesené dary
– zlato, kadidlo a myrhu.
12 Potom, na pokyn ve snu,
aby se nevraceli k Herodovi,
jinudy odcestovali do své země.

Bože, tys přivedl mudrce, kteří šli za světlem hvězdy, k poznání tvého jednorozeného Syna; doveď i nás, kteří tě poznáváme světlem víry, k blaženému patření na tvou slávu. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Slovíčko pro děti

2. píseň    292 Tak Bůh tento svět miloval
 
Kázání+modlitba+Apostolicum

Vojensky se klade anděl Hospodinův okolo těch,
kteříž se ho bojí, a zastává se jich.
Okuste a vizte, jak dobrý jest Hospodin.
Blahoslavený člověk, kterýž doufá v něho.

II. čtení:     Žalm 126

1 Když Hospodin úděl Sijónu změnil,
bylo nám jak ve snu.
2 Tehdy naše ústa naplnil smích
a náš jazyk plesal.
Tehdy se říkalo mezi pronárody:
„Hospodin s nimi učinil velké věci.“
3 Hospodin s námi učinil velké věci,
radovali jsme se.

4 Hospodine, změň náš úděl,
jako měníš potoky na jihu země!
5 Ti, kdo v slzách sejí,
s plesáním budou sklízet.
6 S pláčem nyní chodí, kdo rozsévá,
s plesáním však přijde, až ponese snopy.

Uschne tráva, květ opadne,
ale slovo Hospodina, Boha našeho,
zůstává navěky. Amen
 
Radost a smutek, naděje a beznaděj, smích a pláč. Jakoby to byly dva póly, mezi kterými se pohybuje naše existence. Starozákonní člověk by to řekl jinak: být s Hospodinem, být mu nablízku a nebo naopak – být od něj vzdálen. Obojí byla častá a bytostná zkušenost Izraele. Obojí známe zcela jistě i my, ze svého života.
Tento žalm, žalm 126. vyrůstá ze zásadního zážitku Božího lidu: Vyrůstá ze zkušenosti babylonského zajetí,  ale zároveň z vysvobození ze zajetí.
Doba babylonského zajetí s sebou nesla rozbití dosavadního způsobu života: Ztrátu chrámu a jeho bohoslužby, rozklad víry a důvěry v Boží vedení a krizi společenství. Hospodinovi věrní byli rozptýleni mezi cizími.
Ale přes vnější nepřízeň byl Izrael povolán k tomu, aby podával svědectví ostatním národům. Všechny okolnosti mluvily proti Bohu, všechny události podrývaly naději, ale víra zůstala silnější než zlé skutečnosti.
A Izrael poznal, že utrpení očišťuje. Právě ve vyhnanství našel Izrael novou víru: Pevnější a hlubší, protože už bez vnějších opor a vrátil se blíže ke svému Bohu. Pod tlakem událostí našel Boží lid opravdovou jednotu, jednotu víry a naděje.
A Hospodin nezanechal svůj lid ve tmě a beznaději a učinil s ním velké věci. Vyvedl svůj lid ze sevření. Izrael se vydal na nový exodus, vyšel z Babylona podobně jako kdysi z Egypta. Jeho ústa naplnil smích a radostný křik. Údiv, křik a smích – to je lidská reakce na Hospodinovy činy.
Je to situace, která by nám byla naprosto neznámá? Nebo také zažíváme doby zajetí a doby vysvobození? Je čas plakat i čas se smát, čas truchlení i čas radování. K životu národa, církve i jednotlivce patří čas sevření vnějšího či vnitřního, ale také čas vysvobození vnějšího i vnitřního. Čas vyjití ze sevření.
Pokud žijeme tak, že dovedeme v obojím rozpoznávat veliké Boží činy, pak žijeme ve veliké svobodě. Pak zlé a nepříjemné věci nechápeme jako jakési rány nezúčastněného osudu, ale chápeme sebe sama v souvislostech Božích činů.
Izraelci pochopili, že čas zajetí má svůj smysl. Snad i my chvíle krize a proher chápeme jako novou příležitost k tomu, abychom hledali a rozlišovali, co je nejdůležitější, co je pevné a neotřesitelné a co naopak nestojí ani za povšimnutí.
Izraelci tehdy zpívali písně, protože se v nich rozpomínali na to, co s nimi Bůh dělal. Ohlíželi se zpět. Ohlíželi se zpět, aby lépe rozuměli Božím skutkům. Ohlíželi se zpět,  aby našli sami sebe, svoje místo mezi lidmi i mezi národy. Znovu si připomínali své oprávnění a svůj úkol podávat zprávu o podivuhodné Boží milosti. Pohled zpět dává člověku pochopit – kdo jsem, čím jsem prošel, co určilo moje cesty, kde stojím a kam směřuji? Smysl existence a poslání dával Izraeli sám Hospodin svými činy.
Izraelci nezůstali ovšem vězet v nějakém vzpomínání. Hned potom v žalmu následuje výhled do budoucnosti: „Ti, kdo v slzách sejí, s plesáním budou sklízet. S pláčem nyní chodí, kdo rozsévá, s plesáním však přijde, až ponese snopy.“ (verše 5-6).
Zpočátku byla stále řeč o smíchu a radosti. Ale teď následuje střízlivé vidění skutečnosti. Žalmy prostě nic nepředstírají, nemalují život na růžovo.
Ale to, co tu slyšíme, není pesimismus a škarohlídství. Žádné dílo nejde samo od sebe a mluvení o Hospodinu není laciné žvatlání se širokým úsměvem na rtech.
Možná jsme už s hlavou v dlaních přemítali, jestli naše mluvení o Bohu něco lidem dává, jestli nám lidé rozumí a jestli to má všechno cenu, co v církvi konáme. Není to jen marnost?
Ale Hospodin přiznává člověku právo plakat. Hospodin přiznává člověku právo bránit se. Hospodin přiznává člověku právo pochybovat. Vždyť právě žalmy jsou takových vnitřních bojů plné.
 Ano, nedělej si iluze, člověče, že překážky, vnější nebo vnitřní, budou samy ustupovat z tvé cesty. Ale také poslouchej, co dál stojí v žalmu, co následuje. A v té chvíli zazní: „s plesáním budou sklízet.“ A není to s otazníkem. Je to zaslíbení jisté a plné naděje.
Izrael našel smysl své existence. Hospodin s ním učinil velké věci. Vrátil se k němu a otevřel mu nový prostor. Dal mu najít novou víru, hlubší a složitější, protože protříbenou utrpením a ztrátami. I pohané, kteří hledí k Izraeli, musí říci – Hospodin s nimi učinil velké věci.
I my hledáme svůj smysl života a smysl své existence. Jako jednotliví lidé, jako sbor, i jako církev. Od Izraele se můžeme učit rozpomínání. To není přehrabování se v sobě. To není probírání našich úspěchů a pádů. To není probírání našich zásluh a vin.
Ale to je připomínka. Připomínka toho, jak veliké věci s námi a pro nás Bůh učinil. Připomínka těch Božích skutků, které přišly k nám bez našich zásluh. Jak velikou věc Hospodin učinil, když se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi.
Tehdy se přece zásadně změnila naše lidská situace. Tehdy jsme byli vytrženi z úzkosti nejhorší, ze smrti a zániku. Tehdy se nám otevřela naděje Božího království. A k tomuto připomínání si Božích skutků patří přece i prosba - proto i my prosíme Boha, aby se vrátil svou mocí mezi nás a zavlažil naši poušť: Osobní, církevní i národní.
Jistě přemýšlíme a hledáme, co nás poutá, co je dnes naším zajetím. Je to nouzový stav, který prožíváme? Je to karanténa, kterou prožívají rodiny nakažené kovidem?  Je to naše malomyslnost?
Nebo to jsou naše evangelické mindráky? A nebo nás ohrožuje pocit sebespravedlnosti a výlučnosti? A nebo je to zvyk a únava ze stále stejných lidí, které v církvi potkáváme? Poutá nás zahleděnost na sebe sama a nebo dojem, že všemu rozumíme? Jsme schopni vnímat lidi mimo církev ?
BaS, naše svoboda a radost je v tom, že je to Bůh, kdo činí velké skutky, ne my. Radost je v tom, že pravé Slovo přichází od Boha. Radost je v tom že my to Slovo nemůžeme spoutat a zapřáhnout do svých cílů.
Toto správné pochopení Boha je nutné, abychom mohli druhým být ku pomoci. Toto správné pochopení Boha je nutné,  abychom se mohli radovat s radujícími a plakat s plačícími. Toto správné pochopení Boha je nutné, abychom slyšeli, co tíží lidi kolem nás. Abychom našli správné slovo. Abychom dovedli odpovědět na lidskou úzkost, tolika lidí, kteří si připadají zranitelní, slabí, nebo zbyteční a nepotřební.
Teprve, když se vzdáme svých řešení a přijmeme Boží cestu a jeho slovo, jeho dílo, pak budeme vědět, kdy máme za lidi úpěnlivě volat, kdy mlčet a kdy nasadit všechny své síly.
Hledáme jako církev i jako jednotlivci stále svou cestu. Hledáme své místo, své úkoly. Nejsme společenství svatých, či spravedlivých nebo vyvolených, kteří už jsou jednou nohou v nebi. Jsme pořád na tomto světě. A máme najít smysl života v chválení Boha a ve službě jemu i lidem.
Máme se připojit k radostnému volání a zpěvu Izraele. Máme lidem vyprávět¸ ať s pláčem či s jásáním, že Hospodin učinil a stále koná velké věci. Máme lidem vyprávět¸ že nikdo není vyňat z jeho lásky.
BaS,  možná, že to nebudeme my, kdo bude sklízet. Možná se o sklizni nic nedozvíme. Ale je jisté, že radostná sklizeň přijde. Je jisté, že sklizeň nastane. To ať je naší nadějí i potěšením v těchto dnech. Amen.

Modleme se:
Náš Pane, před tebou vyznáváme, že si hledíme svých zájmů a nezajímá nás tvůj cíl pro člověka. Před tebou vyznáváme, že svou starost věnujeme sobě a přehlížíme potřebnost bližních. Před tebou vyznáváme, že  nevěříme síle tvé zachraňující blízkosti. Před tebou vyznáváme, že se nám ze života vytrácí pokoj, naděje a radost – a čím dál víc ho ovládá bloudění, smutek, beznaděj.
Ty nás však, Pane, nenecháváš být. Zrození Ježíše – tvého Krista – zřetelně dosvědčuje, jak ti na nás záleží. V něm jsi s námi – i v naší obtíženosti hříchem – a vysvobozuješ nás k víře, k naději a k obnově života.
Prosíme, veď a naplňuj nás svým Duchem, abychom dnešním Sloevem byli posíleni, a v této jistotě mohli žít. Amen.

Apostolicum

Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného,
Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem,
byl ukřižován, umřel, a byl pohřben.
 
Sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa,
sedí po pravci Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých,
odpuštění hříchů,
vzkříšení těla a život věčný. Amen

3. píseň    394 Ó, pojďte všichni ke mě

 
Přímluvy:
    Pane Ježíši Kriste,
ty ses narodil jako Spasitel celého světa.
Prosíme, nedopusť, aby uprostřed tvého lidu
panovalo přesvědčení, že Bůh je kdesi daleko
a my si jeho věci vedeme ve své režii.
Pána prosme: Pane, smiluj se.
    Pane Ježíši Kriste,
obnovující síla tvého příběhu
má počátek v Duchu svatém.
Prosíme o jeho blízkost pro všechny,
kteří zůstali bez naděje,
bez síly k nápravě života, bez možnosti začít znova.
Pána prosme: Pane, smiluj se.
    Pane Ježíši Kriste,
ty jsi přišel, abys ztělesnil Boží záchranu.
Prosíme za ty, kdo se propadají čím dál hloub do své beznaděje. Prosíme za lidi, kterým se ztrácí smysl života, za ty, kdo se topí ve svém trápení. Prosíme za ty, které svírá strach ze smrti.
Pána prosme: Pane, smiluj se.
    Pane Ježíši Kriste,
ty jsi přišel jako Emanuel, Bůh s námi.
Prosíme za ty, kterým Vánoce připomněly jejich osamění. Prosíme za klienty domů pro seniory, kteří senemoho setkávat se svými blízkými. Prosíme za pacienty v ústavech pro lidi nesvéprávné, dlouhodobě nemocné. Prosíme za ty, které život sevřel do kleští.
Pána prosme: Pane, smiluj se.
 
    Pane Ježíši Kriste,
ty jsi přišel jako svědek Boží věrnosti.
Prosíme za všechny, kterým evangelium nic neříká. Prosíme za ty, jimž se víra změnila ve zvyk. Prosíme za ty, kteří nepřicházejí do shromáždění už ani ze zvyku.
Pána prosme: Pane, smiluj se.
    Pane Ježíši Kriste,
ve tvém jménu se odvažujeme volat:
Otče náš,
kterýž jsi v nebesích,
posvěť se jméno tvé, přijď království tvé,
buď vůle tvá, jak v nebi, tak i na zemi,
chléb náš vezdejší dej nám dnes
a odpusť nám naše viny,
jakož i my odpouštíme našim viníkům.
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od Zlého.
Neboť tvé jest království  
i moc  i sláva  na věky. Amen

4. píseň    306 Když se Pán Ježíš narodil

 
Poslání:     Řím 8, 31-39

31 … Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?
32 On neušetřil svého vlastního Syna,
ale za nás za všecky jej vydal;
jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?
33 Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím?
Vždyť Bůh ospravedlňuje!
34 Kdo je odsoudí?
Vždyť Kristus Ježíš,
který zemřel a který byl vzkříšen,
je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!
35 Kdo nás odloučí od lásky Kristovy?
Snad soužení nebo úzkost,
pronásledování nebo hlad,
bída, nebezpečí nebo meč?

37 Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho,
který si nás zamiloval.
38 Jsem jist,
že ani smrt ani život,
ani andělé ani mocnosti,
ani přítomnost ani budoucnost,
ani žádná moc,
39 ani výšiny ani hlubiny,
ani co jiného v celém tvorstvu
nedokáže nás odloučit od lásky Boží,
která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
 

Požehnání
Ať Hospodin Ti žehná
    a chrání tě,
ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář
    a je ti milostiv,
ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář
    a dá ti svůj časný i věčný pokoj.

5. píseň    294 Ó, křesťané všichni

Ohlášky na 10.1.2021

1. Program příští týden:

- ve čtvrtek v 18.00 hod. – schůze staršovstva online

- v neděli od 10.00 hod. - bohoslužby

2. K prodeji jsou:

-   Evangelické kalendáře a čtení Na každý den

-   Hesla Jednoty bratrské

-   Kalendáře s fotografiemi evangelických kostelů

3. Ekumenická shromáždění v rámci Aliančního týdne modliteb, která se měla konat příští týden, nebudou. Místo toho kazatelé pošlou elektronicky zamyšlení k jednotlivým tématům. Hlavním tématem je „Tváří v tvář“. Pojem tváře je jedním z důležitých biblických motivů spojený s tématy blízkosti, přítomnosti Boží i bližních, bezprostřednosti, hledání a vztahu. 

4. Skončil Dobrotrh. Výtěžek dělá 9.400,-Kč, zaokrouhleno na 10 tisíc. Všem, kdo nakupovali, prodávali a Dobrotrh připravovali moc děkujeme! Peníze jsou určeny na mobilní hospic Strom života a v pondělí 11.1. budou předány.

5. Chrámová sbírka je určená pro potřeby sboru.