KVĚTNÁ NEDĚLE – 5.4.2020

Introit: Ž 22,23-24

O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit. Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi, celé Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni!

Píseň 72 Své, Bože, soudy dávej králi

Modlitba

Pane a Králi náš, chystáme se slavit svátek všech svátků, oběť a vzkříšení Pána Ježíše Krista. Náš Pane, který jsi nepodlehl pokušení zachránit sebe sama, ty jsi naší nadějí, o tebe opíráme své životy, ve víře, že láska nemusí kapitulovat před pudem sebezáchovy, že strach nemusí být naším pánem.

Ježíši Kriste, ty jsi přišel do našich strachů, do našeho trápení i očekávání. Radujeme se z tvého příchodu k nám. S tebou poznáváme, že máme ve svém srdci místo pro naše bližní i pro Tebe. Ty si nás proměňuješ ve svůj lid a spojuješ svým svatým Duchem se všemi, kteří hledají tvé království a upřímně se odevzdávají Kristu. Zůstávej s námi v tento velikonoční týden, ať zakoušíme tvou blízkost, ať jsme si navzájem oporou a povzbuzením i přes to, že se nemůžeme setkávat. O to prosíme spolu s tvým Synem, který vládne a kraluje na věky. Amen

Pro děti Nedělní škola online, ale živě: https://drive.google.com/drive/folders/1dljLDprWyLBpR1atnQ5Y5c3AMKCRrqsr

DĚJINY SE OPAKUJÍ – A NEMUSÍ TO BÝT FRAŠKA

Kázání: Jan 12,1-11

Milí přátelé, sestry a bratři,

říká se, že se historie neopakuje a pokud ano, pak jen jako fraška. V příběhu Ježíše Krista je to jinak. Tady se některé události také jako by opakují, ale rozhodně ne v podobě frašky, naopak. Význam jejich sdělení roste. A ne náhodou to vše kulminuje o Velikonocích, ve dnech, kdy vrcholí Ježíšův život, kdy se Ježíš připravuje na cestu kříže, vykonává poslední návštěvy, je zrazen, prochází utrpením a smrtí. Ta se „nakonec“ ukázala jen jako zdánlivý konec, neboť poté nastalo vzkříšení… a pokračování příběhu, ke kterému i my připisujeme své řádky. Ve kterém se sami vidíme jako jeho účastníci.

Ježíšovo sebevydání a vzkříšení je pro nás záchytný bod, jistotou Boží věrnosti, přetrvávající Boží lásky, těžištěm našeho života. Tady na Ježíšově kříži se rozhodlo i o nás, i pro nás. Je velkým darem, že odtud, od kříže, můžeme pohlížet na svůj život, na všechny zdary i prohry a v jeho světle procházet nejrůznější odstíny šedi života, které prozařuje světlo vzkříšení.

Ježíšova cesta na kříž zároveň pomáhá zpětně porozumět i událostem, které tomu předcházely a jako by se znovu v mírné obměně opakovaly. Lazarova smrt a vzkříšení, večeře s učedníky v Betanii, pomazání Ježíšova těla vzácnou mastí. To vše se o pár dnů později o Velikonocích opakuje a opravdu ne jako fraška, a už vůbec ne jako otřelý vtip. Ježíšův příběh tomu všemu pomáhá nově rozumět ne jako nahodilým zázrakům, ale znamením toho, co se chystá. Všechno, co se v posledních dnech a týdnech kolem Ježíše přihodilo, směřuje ke svému naplnění, jako náčrtek k novému krásnému obrazu, jako plod k nové bytosti, jako odraz světla od měsíce k záři poledního slunce. Ty všechny příběhy, příhody a setkání se nepřihodily jen tak, jsou schůdky vedoucími k Ježíšově kříži a ještě dál, na místo, kde se vzkříšený Kristus setkal s učedníky a setkává se s námi. Každý biblický příběh je malou předjímkou toho, co se naplnilo o Velikonocích. A to můžeme říct i o tom, co se děje teď. I naše osobní příběhy se nepřiházejí jen tak, ale jsou ochutnávkou něčeho, co na nás čeká jednou, v nebeském domě, který nepodléhá času ani virům.

Krátce poté, co Ježíš vzkřísil Lazara, znovu přichází do Betanie. Bylo to v předvečer jeho vjezdu do Jeruzaléma, kde se měla naplnit jeho cesta. Schyluje se k závěrečnému dějství, jen málokdo něco tuší. Jeho přátelé jej u sebe vždy rádi vidí a připravili pro něj večeři. Takovou před-poslední večeři s Ježíšem a jeho učedníky. Jen s tím rozdílem oproti té poslední, že tentokrát bude hlavní jednající postavou Marie. U stolu je také její sestra Marta, bratr Lazar, Jidáš a zřejmě i další učedníci spolu s Ježíšem. Tato stolní společnost je také významným obrazem, který bude zanedlouho dotažen do hlubších rozměrů – obrazem společenství církve s Ježíšem uprostřed. Příznačně se to odehrává u stolu, kde jako rodina spolu trávíme nejvíc času, kde jsme jeden vedle druhého, spolu si povídáme a máme stejné jídlo. Podobně v církvi, kde máme své místo, jak k posezení, tak k využití svých schopností a obdarování. Zvlášť je tu zmíněn Lazar, možná proto, že díky tomu, co prožil a „přežil“ je svědkem cesty ze smrti do života, a tedy i toho, že pro Ježíše nikdo není nadobro ztracený. A patří sem i Jidáš jako jeden z Ježíšových učedníků, který měl na starost společnou pokladnu. Že by proto, že byl nejspolehlivější? Ta pokladna se nakonec pro něj stala pokladem, pro který tak snadno zradil svého Pána a Mistra. Jenže není tady proto, abychom jej rychle soudili. I Jidáš, ať chceme nebo ne, patří do obrazu církve, které je společenstvím všech možných případů, nebojácných svědků, lidí obdarovaných, věrných, ale i těch se sklonem k různým marnostem a hloupostem. Jidáš sem patří, abychom si uvědomovali každodenní rozhodování, kde je můj poklad, na kterém mi záleží nejvíc – v tom, co držím v ruce, anebo v Ježíši Kristu, který drží mě?

Snad víme, k jaké odpovědi se přikláníme, komu vděčíme za všechno. Ale víme i o tom, jak to bývá v životě zašmodrchané a rozmazané. Jak i sama církev někdy vydává jasné svědectví v pravý okamžik, je pro nás místem smíření a občerstvení, jindy zase tápe, jako by nevěděla, kterým směrem jít a jestli se víc nespolehnout na poklady, které drží ve svých rukou namísto poslušnosti a víry v Boží vedení a zaslíbení. Proto hned neodsuzujme Jidáše, patří k tomuto stolu podobně jako my se svou vírou i bezradností, s nadějí i strachem.

Co z toho v našem životě převažuje? K tomu bychom asi každý řekli něco jiného, ale asi se shodneme, že naše momentální rozpoložení je jako filtr, přes který vnímáme všechno kolem sebe. Dobrá nálada projasňuje myšlenky a všechno vidíme optimisticky, spřádáme smělé plány, těšíme se, zatímco trápí-li nás třeba tělesná bolest, okamžitě to na všechno hodí stín. Býváme ovlivňováni, až vlečeni tím, co se uvnitř nás odehrává. Nebo kolem nás, jako teď virovou pandemií, kterou jsme až pohlcováni. Hýbe to celým světem, ovlivňuje to náš každodenní program, nemluvíme skoro o ničem jiném. Je potom blahodárné, když někdo nebo něco nám otevře oči pro to dobré, co tu bylo a stále je, pro věci a slova, která přinášejí radost. Pro samu Boží přítomnost. Byla to Marie, která bez jediného slova prokázala velkou službu a svědectví. Vzala libru vzácného nardového oleje, pomazala Ježíšovy nohy a utřela je svými vlasy. Tím překvapivým gestem dala najevo, díky komu tady spolu sedí. Kdo je její poklad a komu patří její srdce. V Ježíši Kristu je těžiště jejího života, jemu patří to nejcennější, co má. Pozornost všech přítomných stočila k jejímu Pánu a Mistru. Jedná tak, aniž by tušila, co bude za pár dnů následovat, že Ježíš vydá to nejcennější, co má, svůj život i za ni. O tom ještě neví, ale cítí, že její místo je u Ježíšových nohou a v jeho blízkosti nic nedokáže zastavit přetlak její lásky. Všechno ostatní má pro ni před-poslední hodnotu, tou poslední, nejvyšší je její Pán, před jehož nohama se sklonila a které pomazala voňavou mastí.   

Její vůně provoněla celý dům. Kdykoliv vydáváme ze sebe to nejcennější Bohu, odevzdáváme mu své srdce, své ruce, své modlitby, provoní to náš život i celý dům církve. A nejen ten. Takový odér se šíří od srdce k srdci, od domu k domu. Ne jako zlý vir, působící nemoc a smrt, před kterým se chráníme rouškami a izolací. Tato epidemická vůně je k životu, k životu radostnému, sdílenému a vděčnému, třebas i ustaranému a unavenému, který je pevně zavěšen na Ježíši Kristu. A nabírá novou sílu a vůni vždy, kdy se skloníme k Ježíšovým nohám. Díky tomu se už pak nemusíme sklánět před nikým jiným. Amen

Píseň 553 Můj Pane, srdcem tě i rty

Modlitba

Pán Ježíš se pro nás ponížil a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto se důvěrou modleme:

• Prosme o Ducha svatého pro celý Boží lid. Kéž zakoušíme posilu Božího slova a modlitby.
• Prosme za všechny zdravotníky a ty, kdo se podílejí na fungování státu.
• Prosme za všechny nemocné, trpící a také za oběti coronaviru.
• Prosme o moudrost pro naši vládu a odpovědné činitele, aby jejich rozhodnutí vedla ke stabilitě a řešení současné situace.
• Prosme o ochranu všech zemí, kde pandemie přináší hrozbu zhroucení demokracie nebo zavládnutí chaosu.
• Prosme o milost obrácení pro ty, kdo situace pandemie zneužívají pro svůj neoprávněný prospěch.
• Prosme o dar vláhy a dobrého počasí pro přírodu v naší zemi.

• Prosme o Boží pomoc pro rodiče a pedagogy pečující o děti v karanténě.

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen

Poslání:

Budiž vzdán dík Bohu, který nás stále vodí v triumfálním průvodu Kristově a všude skrze nás šíří vůni svého poznání. Jsme totiž jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu; ta vůně proniká k těm, kteří docházejí spásy, i k těm, kteří spějí k zahynutí. Jedněm jsme smrtonosnou vůní vedoucí k záhubě, druhým vůní životodárnou vedoucí k životu. (2.Korintským 2,14-16)

Požehnání

Pokoj Boží přichází. Jeho světlo svítí před námi a předchází nás, aby neslo slovo Božího pokoje všem lidem. Ať nás to světlo osvítí a zapálí ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého. Amen

P 614 Vzdávám ti, Bože, chválu svou