Introit: Ž 98,1-2
P 291
Modlitba
Pane Ježíši,
děkujeme za narození Ježíše, za tu nenápadnou událost skrytou temnou nocí. Děkujeme za tvůj příchod do našich životů. Za stopy naděje, které zanechává, za dveře, které otevírá.
Ty jsi nás takto ujistil, že se neodvracíš od utrpení, i v něm jsi s námi. Vždyť jsi neuhnul ani před křížem a víš, co je bolest.  
Prosíme, ať se z této vánoční zprávy radujeme a z ní žijeme. I teď uprostřed virově pandemie, kdy nám scházejí zažité jistoty a možnost se volně pohybovat a setkávat. Ty jsi tady s námi, přinášíš radost, posiluješ naději i dnes. Nevidíš nás jen jako součást světa, ale znáš nás osobně a podle toho s každým jednáš. Rozsvěcuješ a dotváříš v nás to lepší já. Tak proměňuješ nás i svět. Žasneme a děkujeme. Amen

1.čtení: Mt 1,18-25

P 294

Kázání: Jan 1,14
Milé sestry a milí bratři,
před pár dny jsem dostal vánoční přání: „Šťastné a neomezené Vánoce, data do mobilu zdarma“. Dotyčný telefonní operátor dobře ví, co je atraktivní; udělá si reklamu a do svého přání schová lákavou nabídku. Neomezená data umožní volně brouzdat po internetu, sdílet fotky, stahovat písně a celé filmy, hrát hry, no, nevyužijte toho. Je to přesně po chuti zvláště mladým lidem, kteří jdou za tím, co je baví. Takový průnik (nebo únik?) do smyšlené reality, kde je nám dobře a skvěle se bavíme. V tomto umělém světě stráví děti i hodiny denně, zatímco pro rozhovor s rodiči zbývá několik minut, jak vyšlo najevo v jednom průzkumu.
A nejde jen o mladé. V jednom domově pro seniory nabídli klientům, kteří jsou kvůli epidemii zavřeni ve svých pokojích, možnost virtuálně cestovat – pomocí speciálních brýlí se přenesou do různých míst a světových památek, které vnímají, jako by tam opravdu byli, přitom neopustí svůj pokoj. Je to pro ně vítaná terapie. Na chvíli zapomenou, co se teď děje, přestanou řešit, že za nimi nemohou jejich nejbližší na návštěvu a kochají se krásnými místy, kam by se jinak osobně nepodívali.
A do toho slyšíme: Slovo se stalo tělem
Slovo nabralo úplně opačný směr, než my. Bůh, který stvořil svět svým slovem, který se nechal poznat svým slovem, který oslovil člověka a vede s ním rozhovor, přiblížil se k člověku do té míry, že se sám stal člověkem. Bůh není sám pro sebe, se sluchátky na uších a s brýlemi na očích, nemluví se sebou, ale vždy s člověkem, s námi. Jeho cesta je opačná od té, kterou volí mnozí lidé, i my sami, když utíkáme do svých snů a her, pryč od starostí, bolestí a odpovědnosti. Bůh sám opouští ideální realitu svého království a namáčí se do tvrdé reality našeho života. O tom vypráví příběh narození Ježíše Krista v Betlémě. Máme jej spojený s romantikou, s lidovou tvořivostí. Je pěkné, že se nad tím dojímáme, že to prožíváme citově, vnitřně, chytne nás to za srdce. Nicméně celá událost Božího vtělení znamená riskantní drama. Slovo se stalo tělem – to je událost, spuštěná z Božího rozhodnutí. Bůh vešel do světa, aby se stal jeho součástí, částí mého života. Aby svému slovu dal hmotu a tvar. Neříká pouze: Člověče, mám tě rád, vydrž, věř mi a nehřeš, odpouštím ti. On v těch slovech je přítomný, je součástí toho všeho dění, našeho života duchovního, duševního i tělesného. Nemusíme proto utíkat do vysněné reality, díky tomu, že Bůh vstoupil do naší reálné skutečnosti, kterou přijal za svou a kde může dojít k tomu největšímu setkání. „Bůh tak milovat tento svět, že dal svého Syna…“ Svou lásku k nám, ke mně, k tomuto světu Bůh vyjadřuje Slovem, které se stalo tělem. Boží láska dostala podobu Ježíše Krista, člověka z masa a krve, s pocity podobnými našim. Spojuje se s námi, navazuje s námi vztah nejen tím, jak k nám mluví, jak oslovuje prostřednictvím Bible, ale mnohem vrstevnatěji, svým srdcem se dotýká našeho, vstupuje do našich pocitů, myšlenek, očekávání, zápasů, do našich zatmění, vyprázdnění nebo nervových výbuchů. Není okamžik, kdy by Bůh nebyl s námi, kdy by nebyl v tom všem, co prožíváme. Jak napsal Richard Rohr, františkánský kněz: Bůh je absolutní vztahovost. Není tu jinak než ve vztahu, než pro nás. A co my?  My na to můžeme reagovat ochotou zůstat ve vztahu, odpovídat na oslovení, ptát se po Boží přítomnosti a jeho vůli. Proto se Ježíš na tomto světě objevil jako malé dítě, nahé a zranitelné. Taková zranitelnost a odevzdanost, vztáhnu-li ji na sebe, znamená, že dovoluji Bohu, aby mě ovlivnil a změnil. To dítě opěvované v betlémských jesličkách nám ukazuje: Buďme dětmi Božími, odevzdejme se Bohu, potom od něj přijmeme své nejlepší a nejplnější já.
Bůh nezůstal v podobě Slova, myšlenky, která stála na počátku všeho stvoření. Nechce být jen prvním hybatelem, který uvádí věci do pohybu. Nechce být pouze objektem našeho myšlení a poznání. Bůh nechce být jen poznáván, ale především milován. Pána Boha lze pouze milovat a jedině tak poznávat. A potom zakusíme, jaký je, jakou má moc. Nepanuje nad někým, ale s někým. Jeho moc má podobu dávání, sdílení, osvobozování, nekonečné důvěry a vzájemnosti. A to má sílu proměňovat všechny vztahy, ve kterých žijeme: v rodině, v manželství, v práci, v kultuře, ve věcech veřejných.
A přebývalo mezi námi.
Doslovně se dá přeložit: Stanovalo mezi námi, přebývalo ve stanu. Kdekdo má zkušenost se stanováním v kempu. Stan je v létě dobrý, ale když přijde větší vichřice, bouře… může se stát, že se potrhá, je zaplaven, nebo dokonce spadne. Boží slovo mezi námi „stanovalo“ – přišlo v křehké podobě dítěte. Boží slovo na sebe vzalo nezajištěnou, křehkou, riskantní existenci. To proto, že je s námi na naší cestě.
Oč hlouběji to můžeme prožívat teď. V době pandemie jsme izolováni od druhých, nahrazujeme si to neosobní komunikací prostřednictvím TV, mobilů a počítačů. Přesto platí, že k pravému, autentickému sdílení patří osobní setkání. Proto Ježíš přichází osobně a přebývá v našem životě, přes všechna omezení a opatření. Ty nejsou překážkou. Tou se může stát pouze naše vnitřní izolace, neochota naladit se na přijímání a dávání. Ale ať jsme na tom jakkoliv, Ježíš přichází a přebývá tu. Jeho přítomnost je sice velice křehká, různé bouře hrozí, že jej vymažou z našeho pohledu, ale on tu je a zůstává. Přebývá mezi námi.
Spatřili jsme jeho slávu
Bůh promluvil, Ježíš přišel do našich dějin, byl přivítán a oslavován anděly, přesto to vše bylo obklopeno tmou noci. Boží vtělení a narození zůstalo tajemstvím. Tajemstvím, které dává prostor pro úžas i pokoru. Jsme účastníky něčeho, co nedokážeme plně vysvětlit, co jsme sami nezpůsobili, co vlastně jen přijímáme. Jsme obdarováni. A jen takto v této události zahlédneme Boží slávu. Jak to formuluje 1J 4,14: „A my jsme spatřili a dosvědčujeme, že Otec poslal syna, aby byl Spasitelem světa.“ Spatříme-li tu Boží zásah, ten se stal ne pro zázrak jako takový, ale pro naši záchranu, pro naše osvobození od zla, pro nás; a poznáváme-li a přijímáme v Ježíši svého Pána a Krále, vidíme jeho slávu.
Plný milosti a pravdy.
Tato slova se také dají přeložit: Dar, který je pravda. Dar. Bůh se sdílí a obdarovává, dává sám sebe. My můžeme jen přijímat a sdílet se o to, čím a kým jsme obdařeni. Rodiče dávají dárky dětem, které zprvu jen přijímají, aby časem samy obdarovávaly druhé. Tolik dnes dostáváme, abychom měli z čeho žít a co předávat. Dnes slavíme Boží hod, přijímáme dar Boží lásky v podobě Ježíše Krista a dosvědčujeme našemu neveselému světu, co se děje mezi nebem a zemí – že ze tmy zazářilo světlo Boží slávy a lásky, aby přebývalo mezi námi, i v nás. A ani současná tma pandemie je nepohltí. Amen
Modlitba / AVV
P 281

Vysluhování VP

P 656

Ohlášky

P 299

Modlitba
Pane Bože, děkujeme ti. Za to, že ti nejsme jedno, za to, že vstupuješ do našeho života, že o tobě můžeme číst v Bibli a zjišťujeme, že ta slova jsou i o nás, že můžeme i v současné tísni spolu mluvit a scházet se tu.
Děkujeme za Pána Ježíše. Rozum nám úplně nebere, jak daleko jsi šel, co to všechno znamená. Vidíme malé dítě a snad rozumíme tomu, že i my jsme tvými dětmi.
Děkujeme za ty, se kterými jsme, se kterými slavíme svátky, ale taky se sdílíme o své starosti.
Myslíme na ty, kteří nám chybějí, modlíme se za ty, kteří se nemají tak dobře kvůli samotě, nemoci nebo násilí, kterému jsou vystaveni. Prosíme pro ně o dar naděje a světla.
Prosíme za všechny nemocné, postižené nemocí kovid nebo jinou, prosíme za ty, kdo o ně pečují v nemocnicích nebo doma.
Prosíme za ty, kdo jsou zaskočeni a znepokojeni lidskou křehkostí, ztrátou zdánlivých jistot a často propadají beznaději.

Prosíme za solidaritu mezi lidmi i mezi národy, kdy společně hledáme, jak čelit virové hrozbě.  

Prosíme za ty, kdo se připravují ke službě kazatelů a farářů, abys je vedl a utvářel svým Duchem svatým.

Prosíme, přijmi naše prosby i naši společnou modlitbu: Otče náš…

Poslání: 1J 4,2.7-9

Požehnání
Dobrotivý Bůh nám dal svého Syna, Světlo rozptylující temnoty světa: ať zažene také temnoty naše temnoty vnitřní a prozáří světlem své lásky a pokoje.
Bůh oznámil pastýřům radostnou zvěst o narození Spasitele: ať také nás naplní radostí z evangelia.
Boží Syn sestoupil mezi nás, abychom přijali jeho pokoj.
A požehnání všemohoucího Boha Otce, Syna i Ducha svatého, ať na vás sestoupí a zůstane s vámi vždycky. Amen

P 306