Kázání: Matouš 28,19-20

Bratři a sestry,
dnešní neděle se nazývá trojiční. Všechny hlavní svátky (Vánoce, Velikonoce, Letnice) jsou založeny na nějaké události, vycházejí z určitého příběhu; u dnešního svátku je to jinak, trojiční neděle odkazuje na lidmi zformulovanou pravdu víry, neboli učení (dogma) o Boží trojjedinosti: tři osoby (Otec, Syn, Duch svatý, a přece jeden Bůh).
Slovo dogma se v naší době stalo bezmála nadávkou, označením zkostnatělosti. Mnoho lidí dnes řekne, že jsou ochotni věřit, ale samozřejmě bez těch dogmat. Ale to jen proto, že neví, co říkají. Dogmata vznikala z velkých duchovních zápasů a jsou výzvou k dalšímu promýšlení. Jedna teoložka napsala knihu Dogma jako drama. Duchovní proudy, stojící v pozadí tohoto učení, se spojily a vytvořily nádhernou architekturu učení o Trojici. A ta zůstává základem pro všechny křesťany, ať jsme evangelíci, katolíci nebo pravoslavní.
Pojem Trojice v Bibli nenajdeme, jeho autorem je zřejmě starověký římský právník Tertulián ve třetím století, který vnesl do církevního jazyka spoustu odborných latinských termínů. V Bibli není ani pojem "osoba", "persona" který je vzat z řeckého divadelnictví, kde původně označoval masky, které si jeden herec nasazoval během představení a vyjadřoval tak různou identitu postav, které představoval.
Dnes se může zdát, že trojiční učení je příkladem zvláštní zábavy podivínů, kteří neměli nic důležitějšího na práci, než vymýšlet nová dogmata. Ale to by bylo nedorozumění. Právě pojem "osoba" se přes učení o Trojici dostal do našeho současného myšlení, kde je klíčový dodnes - osoba, "osobnost", to je jedinečnost, nezaměnitelnost a hodnota každého člověka, ať je jakékoliv národnosti, postavení nebo rasy.  
Křesťanství tak obohatilo kulturu o nový pohled na lidskou osobnost, jedinečnost, na svobodu a práva člověka, na lidskou solidaritu se zotročenými a chudými, na pomoc v nouzi apod. A třebaže se to mnohým dnes nezdá, učení o svaté Trojici v tom sehrálo velmi důležitou úlohu.
Slyšeli jsme slova Vzkříšeného Ježíše: Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. Tato slova říkáme při křtu. Vyznáváme, že jako rodiče budou své dítě učit mateřské řeči, stejně tak jej budou vést a vychovávat "ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého". Co to pro nás znamená a co si pod těmi slovy máme představit?
Zaprvé: Nejsi jen maličkým kolečkem v soukolí, zrníčkem prachu - jsi dítětem božím, tvé jméno si zapsal Bůh v nebesích. Bůh tě zná jménem, říká: jsi můj, budu tě chránit, kamkoli půjdeš. Máš nekonečnou důstojnost, které si můžeš být vědom. Ta důstojnost se odvíjí ne od nějaké tvé výlučnosti, od toho, že bys měl něco navíc. Ona je ti dána darem - to říkáme tím: jsi pokřtěn ve jméno Boha Otce.
Zadruhé: Nemusíš být osudově předurčen zlem, porušením tohoto světa, falešnými lidskými vztahy, vlastním selháním, či nemohoucností. Nejsi nadosmrti odsouzen do vězení lidské špatnosti. Dostal jsi od Krista milost, amnestii, můžeš roztrhnout pouta hříchu, zla a porušenosti a jít za svobodou, nejsi nikomu nic dlužen, Kristus tvůj dluh smazal, odňal tvou vinu, tvůj hřích, odpustil ti - to říkáme tím: jsi pokřtěn ve jméno Ježíše Krista.
A zatřetí: Nebloudíš ve světě sám. I kdyby opuštěn od všech lidí, dostáváš na svou životní cestu ducha přímluvce, průvodce, Ducha Božího, ducha Kristova. V jeho síle a při jeho vedení jsi tolik obdarován, abys jen nepřežíval, ale žil a svými dary sloužil.  V Duchu svatém jsi napojen na vlnovou délku Božího vysílání, v Duchu jsi propojen s druhými do jedné rodiny - to říkáme tím: jsi pokřtěn ve jméno Ducha svatého.
Cokoliv ale řekneme o Boží Trojici, je jen střípkem Boží velikosti, moci a nádhery. Každý můžeme promýšlet, formulovat a vyjadřovat svou víru zcela osobně, originálně, podle toho, jak k nám a právě k nám Bůh promlouvá. Ale to, co jsme převzali od minulých generací, co spolu vyznáváme slovy Apoštolského vyznání, je dobrým a nosným vodítkem.  
Sestry a bratři, víra v Trojici říká něco o Bohu i o nás. Bůh je jedinečný. Čím? V tom, že Bůh není "osamělec", že je v něm samém společenství, že je společenstvím, sdílením. Není to žádný nehybný monolit, sfinga pozorující dění kolem sebe. Bůh je společenstvím tří osob. Bůh jako takový je vztah. Bible to nejvýstižněji vyjádří slovy: Bůh je láska. Láska ne jako pocit, ale jako vztah, který propojuje lidi a přitom jim ponechává jejich osobitost, jedinečnost.
Takový Bůh stál na počátku našeho života a vysílá nás k tomu, abychom své životy a svou víru sdíleli, o ní svědčili. A to je slovo o nás. Jděte ke všem národům, získávejte mi učedníky a křtěte je ve jméno Otce, Syna a Ducha svatého. K vyznávání Boží Trojice patří neoddělitelně naše vyslání jít se svou vírou do světa, zvát k ní, sdílet své zkušenosti s Boží láskou. To je to nejsilnější a nejpevnější, na čem stojí náš život.  
Na tom stejně tak stojí existence církve, která je především společenstvím různých lidí spojených Boží láskou. Proto bývá církev označována jako obraz Trojice. Církev je přes svou porušenost znamením vnitřního spojení s Bohem. Připomeňme si Ježíšovu modlitbu v Getsemane: „Aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě“. Ježíš tu říká, že jako Otec a Syn jsou jedno, tak má panovat jednota i mezi učedníky. Jednota jako společenství různých osobností. Církev není klan, zájmová skupina, sdružení zastánců téhož programu. Její povolání je být výrazem a nástrojem Boží lásky ve světě.
Věřím, že vyznání svaté Trojice může být pro každého z nás povzbuzením. Jsme ujištěni, že tu nikdo nejsme náhodou, nejsme tu ani jako sbor jako hrstka podivínů, jsme tady díky Boží lásce a tomu, že On nás tady chce mít. Chce, abychom byli jedno, spolu tvořili jeden organismus, jehož hlavou je Ježíš Kristus, byli tu jako synové a dcery Božími a působili ve světě, v tomto městě jako jeho svědkové.
Sestry a bratři, učení o Trojici tedy není jen jednou kapitolkou jakési staré věrouky. Je velkým povzbuzením a zároveň velkou Boží výzvou, vysláním k radostnému a odvážnému životu víry, k vzájemnému sdílení, ke svědectví, k misii. Má nás ve svých rukou jedinečný Bůh, Bůh, který je láska, který hledá cestu k lidem, který uschopňuje ke komunikaci a jehož nástrojem se stáváme my sami. Není to fantastické? A tak pojďme a vyznávejme Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen