Introit
Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem. Tys přece moje záštita. (Žalm 43, ln)

P 111

Modlitba
Pane Bože, dobrý Otče náš všech, přejeme si navzájem dobré ráno a spolu Tě chválíme za dar nového dne. Je to vždy zázrak. Děkujeme ti za den, za světlo, déšť, hory, kopce, doliny, údolí. Děkujeme za místa, která máme rádi, kde žijeme nebo kam občas přijíždíme. Myslíme také na to, co jsme s tvou pomocí překonali, zvládli, čím jsi nás provedl, na hory obtíží, přes které jsi nás přenesl, na údolí stínů, ze kterým procházíme a Ty nás neopouštíš. Vracíme se k Tobě někdy dost s oklikou, zakopáváme, děláme věci hloupě nebo špatně, odpusť nám. Měj s námi trpělivost.
Důvěřujeme, že budeš s námi pořád. V tom hezkém i těžkém. A nakonec i ve smrti, že nás přijmeš úplně. Ve svůj klín, do své náruče. Do místa, kde nejsou slepé cesty a nejistota.
V tomto postním čase prosíme o provázení, oživení i usměrnění tvým Duchem svatým. O to prosíme skrze našeho Pána, JK. Amen

Vyznání
Pane, přicházíme k tobě, ne v důvěře ve svou spravedlnost, ale ve tvou velikou dobrotu. Nejsme hodni ani přijmout drobky z tvého stolu, ale ty jsi stále milostivý a milosrdný Pán. Prosíme tě: Odpusť nám, co nás od tebe odděluje, náš hřích, slabost i malou víru a přijmi nás, jako otec přijal marnotratného syna a pozval ho k hostině smíření. Prosíme: Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Amen    

1.čtení: Ezechiel 37,11-14

P 618

Kázání: Jan 11,1-15
Sestry a bratři,
za současných okolností jsme snad víc vnímavější k tomu, co slyšíme a čteme ze známého příběhu. Okolnosti virové nákazy, ohrožení, riziko smrti nás vedou k tomu, abychom v tom objevili něco nového pro sebe, nebo v sobě.
Náš běžný život je zásadním způsobem omezen. Jsme nuceni být více spolu, i se sebou samými. Trvá to sice už rok, nebo právě proto, a všechny nás to vykolejilo. Na někoho „sedla deka“, bojí se, je plný úzkostí a strachů o sebe, své blízké, prožívá deprese. Bojí se toho, co bude dál. V někom se probouzejí minulá selhání, která jej pronásledují. V jiných lidech pění krev v žilách, jsou plní zloby vůči těm, kdo za daný stav mohou. Jiní berou tuto dobu naopak jako příležitost k tomu zamyslet se víc nad sebou, uspořádat si svůj život.
Biblické texty pro 5. neděli postní mají jednu společnou myšlenku. Vyprávějí o síle Božího Ducha, který proměňuje a oživuje, křísí k životu. Tam, kde je beznaděj, smutek, pesimismus, bolest a smrt, tam vstupuje Boží Duch, který proti vší beznaději a přirozeným zákonům přináší naději, vrací k životu. Postavy v dnešním evangeliu a jejich reakce na Ježíšovo jednání nám mohou pomoci přemýšlet nad sebou samými, jak na tom jsme. Všimněme si Marie, její sestry Marty a Ježíšových učedníků.
Marie měla s Ježíšem hlubokou osobní zkušenost, která utváří její další vztah k Bohu. Když jsou spolu, sedí u jeho nohou, naslouchá jeho slovu (Lk 10,39). Teď neběží hned Ježíšovi naproti jako její setra Marta, vyčká až na jeho zavolání. Jakmile ho však uslyší, rychle vstane a jde k němu. Strhává tím i ostatní, kteří s ní v domě zůstávali a těšili ji v její bolesti ze ztráty bratra. Ježíš je dojat její pokornou výčitkou: Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.
Marta se v porovnání s Marií jeví jako dobrá manažerka, racionální bytost, která moc dobře ví, jak by věci být měly, či naopak být neměly. Je aktivistická, neklidná a nahněvaná, že to vše není podle jejích představ. Má víru ve vzkříšení, ale jen tak, jak se to kdysi naučila. Vzkříšení podle ní nastane v poslední den, den Božího soudu, do té doby nelze nic očekávat.
Učedníci se jeví jako ustrašení pragmatici, kteří chápou velice málo nebo téměř nic z toho, co se v danou chvíli děje. Jsou udiveni z toho, čeho jsou svědky, a to i přesto, že v porovnání s ostatními trávili s Ježíšem nejvíce času, byli mu (fyzicky) nejblíž! Diví se, proč chce Ježíš znovu jít do Judska, do Betanie, kde mu už jednou hrozilo kamenování. Lazar umřel, nedá se už nic dělat.
Kdo z nich je nám nejblíž?
Při hledání odpovědi na zmíněnou otázku nás může inspirovat zamyšlení amerického františkána Richarda Rohra, napsané k dnešnímu dni. Navazuje v něm na úryvek ze Sk 3,1-6, oddíl o uzdravení chromého, který prosil apoštoly Petra a Jana o almužnu. Petr mu říká: „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Nazaretského vstaň a choď! V návaznosti na tento úryvek se Richrd Rohr ptá, co takovým lidem říká dnešní církev? Jestli to není toto: „Stříbra a zlata máme spousty. Přijď a připoj se k naší farnosti. Máme úvěrové sdružení, velmi demokratické. Máme pastorační radu. Máme i kytarovou mši. Jsme velmi pokrokoví, v kostele vyvěšujeme transparenty. Jdeme s dobou a vyjdeme vstříc každé Tvé potřebě.
Ale nikdo nemá odvahu říct: ‚Smím si s Tebou promluvit o Ježíši? Dovol, abych se s Tebou pomodlil. Pán tě bude učit významu odpuštění. Pán tě bude učit, k čemu je společenství a Písmo. Pojď a následuj Ježíše!‘
To se za Ježíše stydíme? Sdílíme se s ním? Mluvit o Ježíši považujeme za naivní, staromódní, pobožné…“ (R. Rohr, Radikální milost. Meditace na každý den)
Přeji sobě i Vám, abychom dokázali být Marií. Máme v tuto dobu skvělou příležitost být u Ježíšových nohou, naslouchat mu, být s ním, nechat ho působit a přitom se ptát: „Pane, co mám dělat? Co ode mě v tuto dobu žádáš?“ Ptát se, modlit se a zvát k němu.
V současné situaci už vyhlížíme normální poměry, chození do školy, do práce, do kostela. Současně nám bliká kontrolka, že potřebujeme zajet víc na hlubinu. Naše momentální možnosti jsou „osekány“, omezeny. Stav nouze nás omezil v našich právech; ve volném pohybu, v podnikání, v zaměstnání, v zábavě. A možná tato nechtěná výhybka, která nás tak brutálně vykolejila, přináší šanci. Dává nám příležitost, abychom si v době postu zažili svou křehkost, svou prachovitost, abychom jednotlivé dny přijímali jako dar, třebaže býváme otrávení ze všech opatření. Abychom si hlouběji uvědomili, čím jsou pro nás naši bližní, čím je pro nás Bůh.
Příběh, který se týká doby Ježíšova pozemského působení, neztrácí svou platnost ani dnes, v čase církve, v čase pandemie. Křesťanské společenství je místem, kde se lidé setkávají se Vzkříšeným, Pánem nad životem a smrtí. Místem, kde nabíráme, abychom dál šli se svou vírou a nadějí a byli světlem tomuto světu.
Každému, kdo naslouchá tomuto evangeliu, je položena stejná otázka, jakou dal Ježíš Martě: „Věříš tomu?“ Její odpověď byla jednoznačná: „Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“
Pán Ježíš ví, jak nám je, když prožíváme těžké chvíle, když pohřbíváme své přátele nebo své plány a naděje. Ví, jak nám je, protože je s námi a sám tím vším prošel. To si můžeme dnes uvědomit do hloubky, abychom si na to vzpomněli ve chvíli krizí a úzkostí: Když se v takové situaci pokoušíme modlit, mluvíme s někým, kdo přišel do našich temnot, bolestí a ztrát, abychom uviděli světlo, které přichází se Vzkříšeným.
Boží Syn nestojí u Lazarova hrobu němý, v soucitné účasti, nestojí nečinný v našem životě. Odkrývá cestu ze smrti k životu, ze zármutku k nové radosti, ze ztráty k novému setkání. Smrt není koncem, ale cestou k novému setkání s nebeským Otcem.
Na tom stojí naše víra a na tom posilujme svou naději. Pán Ježíš dnes říká každému, kdo chce slyšet: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo ve mne uvěří, bude žít, i když už zemřel.“ Amen

Modlitba / AVV
P 648
Ohlášky
P 674 (nová)

Přímluvná modlitba
Všemohoucí dobrý Bože, ty jsi občerstvení v námahách a posila ve slabostech, všichni lidé od tebe přijímáme sílu, bytí i život. Přicházíme k tobě s prosbou o tvé milosrdenství, neboť dnes, kdy prožíváme ohrožení nákazou, si o to více uvědomujeme lidskou slabost. Svěřujeme ti nemocné a jejich rodiny: uzdrav jejich tělo, mysl i ducha. Pomoz všem členům naší společnosti, aby poctivě konali své povinnosti a posilovali mezi sebou ducha solidarity. Posilni lékaře a zdravotní zaměstnance v první linii a také všechny ošetřovatele ve vykonávání jejich služby. Ty jsi zdroj každého dobra, požehnej lidské rodině, vzdal od nás každé zlo a daruj pevnou víru křesťanům a všem hledajícím. Vysvoboď nás od nákazy viru i nákazy zloby, která se kolem nás šíří. Tobě důvěřujeme a k tobě pozvedáme své prosby, neboť ty, Otče, jsi dárcem života, a s tvým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem, v jednotě Ducha svatého, žiješ na věky.
Ježíš řekl: „Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ To jsou slova Ježíšovy modlitby, jimiž se obrátil na Otce těsně před tím, než povolal Lazara k životu. Jsou to slova plná důvěry, která se rodí z niterného společenství Otce a Syna. Také my spojeni s Ježíšem chceme prosit svého nebeského Otce jako jeho synové a dcery:
Otče náš…

Poslání: Ř 8,8-11

Požehnání
Hospodin ti požehnej a opatruj tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. (Nu 6,24-26)
P 360