Introit: Žalm 91,14-16
P 91

Modlitba
Dobrý Bože, setkáváme se tu k bohoslužbám ve jménu Ježíše Krista, našeho Pána.
Děkujeme ti, že jsi nás oslovil a pozval. Chceš mít s námi vztah, usiluješ o to, abychom s tebou žili. Jdeš za námi. Chceme pro tebe udělat místo. Nejen někde stranou, ale uprostřed našeho života. Ty sám víš, jak je tam přeplněno, zakrámováno. Co všechno považujeme za důležité. Prosíme o odvahu uklízet, třídit, opouštět zbytečné. Udělat místo tobě, Pane.
Když se k Tobě přimykáme, převládá v našem životě moc tvého slova. Nabízíš nám je jako každodenní pokrm a posilu. Tvé slovo je nenahraditelné a mocné.
Za to Tě chválíme, i když bychom mohli ještě víc a srdečněji. A prosíme, abys nás uzdravoval od různých slabostí a povrchnosti. Jen tak se naše víra obnoví, a vše, co nás od tebe odvádí, přestane mít sílu.
Děkujeme, Pane, za postní dobu, je pro nás darem, vnitřní inventurou a posilou k víře, k následování Tebe jako tví svědci. Amen   

1.čtení: Lukáš 9,18-22
P  616

Kázání: Lukáš 9, 23-25
Milí přátelé,
vědět o něčem a mít s tím zkušenost, to jsou dvě odlišné věci. Být informován a podle toho jednat, to není totéž. Ve zkratce se to dá shrnout do dvoupólové zkratky: informace – transformace. Buď přijímám zprávu jen jako nezúčastněný posluchač nebo divák, anebo zprávu nechám v sobě působit, aby se mnou něco udělala. Jak píše Richard Rohr: Potřebujeme lidi proměněné, ne jenom ty, kteří znají odpovědi. Je to jako něco vědět o křesťanství a jako křesťan žít. To není totéž. Člověk může slýchat o křesťanství, o Bohu, o Ježíši Kristu od dětství, a nijak jej to nemusí poznamenat. Mnozí lidé se ohánějí tzv. křesťanskými hodnotami, ve skutečnosti jejich jednání je velmi nekřesťanské.  
K tomuto zamyšlení mě přivedl dnešní oddíl evangelia. Při prvním čtení se Ježíš soukromě otázal učedníků, za koho že jej lidé pokládají. Šlo o to, jaký kdo má na Ježíše názor. Ve druhém čtení, kousek dál říká Ježíš všem lidem, veřejně: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každý den svůj kříž a následuj mě.“ Tady už nejde jen o názor, ale o vyjití, následování; nejen o znalost, informace, ale o osobní rozhodnutí a aktivitu. Myslím, že tomu rozumíme: mít znalosti o Bibli, historii, kultuře, náboženství, znát kde co z Ježíšova života i z dějin církve je hezká věc, ale s křesťanstvím to nemusí mít nic společného.
Současná doba s vlekoucí pandemií leží na nás všech jako deka. Pořádná krize, která se dotýká snad všeho. Každá krize je ale i šance. V takové situaci si můžeme uvědomit, jak na tom jsme, na čem stojíme, čeho se držíme, v co důvěřujeme, co nás nese. Co pro nás znamená víra. Víra, to není jen osobní, soukromý názor, suma znalostí; je základem, který stojí za tím, jak se rozhodujeme, jak jednáme v soukromí i na veřejnosti. Spíš než vysvětlování a teoretizování je víra úžas nad tím, jak je svět zařízen a jak s námi Bůh jedná. Ochota nechat Pána Boha jednat a dovolit mu nás někam posunout. Boží přítomnost ve svém životě prožijeme jen v úzkém následování Ježíše Krista, když jen nečekáme na zázračná znamení, nehledáme teoretické odpovědi, ale odhodláme se s Bohem žít a jít.
Proto Ježíš říká veřejně všem: Kdo chce jít za mnou…
Je to pozvání a zároveň vyzvání se zvednout a jít. Půjde jen, kdo chce. Tady rozhoduje naše vůle, naše zasaženost, naše chtění, tady se musíme rozhodnout sami. A ne jednou, k tomu jsme zváni stále dokola a znovu. Ježíš nás zve, abychom šli za ním, jednali podle něj, samozřejmě ne jako loutky, ale podle svého rozhodnutí.
Ježíš zdůrazňuje: Kdo chce jít… Zve nás ke hledání a konání Boží vůle, jak ji srozumitelně přiblížil v kázání na hoře, k životu víry, milosrdenství a lásky, a do toho má být zapojena i naše vůle. Kdo chce jít, ať touto cestou jde. Tím je na nás docela hodně až nepříjemně hodně naloženo. Je to na mě, na tobě, na nás, jestli odpovíme na Ježíšovo pozvání a něco podnikneme. Nejsme loutky, kterými by někdo hýbal. Není to dopředu daný osud, který by určoval, co se nevyhnutelně stane a co se má dít. Nejsou tu žádní ilumináti, tajné řády či bratrstva kočičí pracky, tajní zednáři ap., kteří údajně hýbají světovými dějinami; není to ani pan Soros nebo Bill Gates, kdo ovlivňuje současné dění, třebaže se jejich jména vyskytují v souvislosti s různými konspiračními teoriemi, nedávno v případě vakcinace proti covidu-19. Nevěřme, bratři a sestry, takovým nesmyslům, nejsme přece figurkami, kterými by někdo hýbal podle svých tajných záměrů. Před Bohem, který je tou nejmocnější a určující silou, stojíme každý sám osobně, On nás obdařil odpovědností za svá rozhodnutí a jednou před Ním staneme, až přijde na konci všeho „ve své slávě“ (v.26). Na tomto osobním vztahu mezi Bohem a mnou záleží. Přestože nás bude leccos ovlivňovat, budeme vystaveni spoustě tlaků: finančních, kulturních, politických, pracovních…, se kterými bojujeme snad každý den. Jak je to vystiženo v písničce nedávno zemřelého Sváti Karáska: „Mezi dobrem, mezi zlem, je boj na zemi, den co den se všichni rvem, v srdcích mužů, v srdcích žen, ten drak musí být přemožen“. Je to popis životního, duchovního boje, který svádíme ve svém všedním životě a ve kterém záleží na tom, jak budeme vybaveni a vyzbrojeni. Těch různých temných sil, ať je pojmenujeme jakkoliv, je kolem nás až moc a je nutné být na ně připraveni a vůči nim bdělí. A cvičit v sobě duchovní bdělost, to je pravým účelem postního období, abychom se nenechali smýkat zlými silami a s nimi bojovali. Jak se připravit, abychom odpovědně stáli před Bohem a dokázali mu říct: Ano, chci jít? Budu tě následovat. (?) Na to Ježíš odpovídá:
Zapři sám sebe
Potlač sám sebe, zapomeň, že jsi tím nejdůležitějším, přestaň kroužit kolem sebe a svůj střed, své těžiště najdi v něčem, co se nepohne. V Ježíši Kristu. V této výzvě nejde o to považovat se za méněcenné, nebo za askety. Zapřít sebe znamená připustit, že nejsem jednička, že mně samotnému něco podstatné chybí, pokud si žiji sám pro sebe, odpojený od svého Tvůrce. A nejen to. Tato Ježíšova výzva předpokládá, že v životě víry, při následování Ježíše Krista, nás potkají různé překážky a pasti. Někdy vnější, například nevěřící okolí, mnohem častěji vnitřní: pocit soběstačnosti a nezávislosti na Bohu, lenost, pochyby, antipatie, které mi brání sdílet s někým jedno společenství. Takových pocitů možná zažijeme víc než těch pohodových. To o sobě není nic špatného. Ježíš nás připravuje, abychom se takovými nepříjemnostmi nedali otrávit, abychom s překážkami a sami se sebou bojovali, uměli se jim vzepřít. Nečekali, až se mi bude chtít otevřít Bibli, modlit se, jít do kostela, někoho navštívit, něco obětovat… K víře patří závaznost, umět se vzepřít, zapřít sám sebe a jít. Nejsme přece volnočasový kroužek, ale společenství těch, kdo následují Ježíše Krista! A to na půl plynu dost dobře nepůjde.
Nes každého dne svůj kříž
Víra je ve znamení Ježíšova kříže, ve znamení vzkříšení, naděje, lásky, ale také sebezapření, utrpení a oběti. „Kdo by chtěl svůj život zachránit, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej.“ (v.24) Hraje se tady o život, život věčný. To je cílová meta, ke které směřujeme. Ta nám udává směr, dává určitost; víme, komu patříme. Nesejde tolik o blaho našeho nitra, o sentimentální pocity, protože víme, že se nás dotýká kříž v podobě starostí, zármutku, obav, nemoci, rozčarování. Proto slyšíme „Nes každého dne svůj kříž“, to je povzbuzení k vytrvalosti a stálosti. Budeme-li mít před očima Ježíše Krista a cílovou metu, svůj kříž poneseme snadněji. Protože vím, že při následování nejde Ježíš někde přede mnou, ale se mnou.
Poslední sloka písně Boj na nebi zní: „Když Ježíš na tvý straně je, boj s tebou drak prohraje, pak připadnou ti legrační i jeho svody finanční.“ Momentálně, sestry a bratři, moc velká legrace není, ale všechno ostatní o našem boji a Ježíšově blízkosti platí. Pohneme-li se při následování našeho Pána a dáme se do zápasu víry, Ježíš bude na naší straně. Amen   
Modlitba / AVV  

P 408 (1-2, 8-11)

Ohlášky: Krabice na jména kandidátů do staršovstva  

P 470

Přímluvná modlitba (Prosíme tě, vyslyš nás)
Za tvou církev, Pane, prosíme:
Veď nás a posiluj, abychom tě dovedli následovat. Abychom se nerozprchli před každým nepohodlím a každou překážkou, neodběhli k čemukoli, co se nám v tu chvíli zdá lákavější než tvé evangelium.
Společně voláme: Prosíme tě, vyslyš nás.
Za ty, kdo mají zodpovědnost za druhé a za věci veřejné, prosíme:
Dávej jim moudrost a zodpovědnost. Prosíme za všechny summity a zasedání všech sněmoven a rad – ať slouží k dobrému, vedou k míru a porozumění.
Společně voláme: Prosíme tě, vyslyš nás.
Za lidi, kteří procházejí úzkostí a strachem, prosíme. Buď jim nablízku. Nenech je propadnout zoufalství. Dej, aby mohli najít pomoc u druhých. A nám dej oči otevřené pro jejich nouzi.
Společně voláme: Prosíme tě, vyslyš nás.
Za nemocné a za umírající prosíme. Prosíme, ať mohou odcházet z tohoto světa v pokoji,
s nadějí na vzkříšení a život budoucího věku ve tvém království. I za jejich blízké se modlíme: Osušuj slzy a dávej jim svůj pokoj a odvahu do dalších dnů.
Společně voláme: Prosíme tě, vyslyš nás.
Za ty, které máme na srdci a na mysli, se každý v tichosti modlíme...
Společně voláme: Prosíme tě, vyslyš nás.
Ve tvém jménu ještě takto voláme: Otče náš...

Poslání: 2Kor 6,8-10

Požehnání
Hospodin ti požehnej a opatruj tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a je ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen  

P 699