VĚČNOST MÁ CO DĚLAT S NAŠÍM ŽIVOTEM

 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný. Jan 3, 16

Sestry a bratři,

tento verš známe asi všichni. V jedné jediné větě výstižně shrnuje podstatu jádro naší víry. Můžeme ta slova číst na kdejakém křesťanském letáčku, mladí si je dávají na trička, někdy už je bereme jako frázi. Ale Bůh nemluví a nejedná ve frázích.

Na první poslech tato slova budí úžas. Co? Bůh že miloval svět? Tento svět plný lidské zloby, nenávisti, násilí a krutosti? To se Bůh tedy špatně zamiloval. Svým dětem bychom takovou lásku co nejrychleji rozmluvili. Vždyť víme, jaký je svět. Je nelítostný. Nemá slitování se slabými. Je sobecký. Všichni myslí hlavě sami na sebe. Je zisku­chti­vý. Miluje peníze; hlavně mít hodně peněz! Je panovačný. Chce si vládnout sám. Je marnivý. Rozhazu­je, aby si užil. Je namyšlený. Je nenapravitelný. Opíjí se vlastní slávou a mocí. Je naivní. Věří mnoha nesmy­slům. Je nemorální. Způsobem svého života pravý život pošlapává a ničí. A tak bychom mohli pokračovat. Takový svět nemůže svatý Bůh milovat. A přece čteme: Bůh tak miloval svět.

Že by tedy Bůh opravdu miloval tento svět? Asi jako my? Vždyť my ten svět také máme rádi. Rádi jsme na světě. Rádi si jej užíváme. Jsme v něm jako doma. Svět nám poskytuje mnoho dobrého, se všemi svými nabídkami a možnostmi. Až nás evangelisté musí napomínat a připomínat. Jakub dokonce napíše: „Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřá­telství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím. Jakub 4,4“ Jak to má tedy Bůh se světem?

A na tuto otázku – jak Bůh miloval svět? – dostaneme překvapivou odpověď: „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna“. Sloveso „dal“ tu znamená doslova „daroval“, „odevzdal“. To je ale nápad! Darovat něco světu, který ti nic nedaruje. Který ti nic nedá zadarmo! Copak si Bůh neuvědomil, co svět s jeho Synem učiní? Copak nezná lidi jací jsou? To nemohlo dobře dopadnout! Evangelista Jan říká na rovinu: „Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.“ Svět se k němu neznal. Je to pochopitelné. Ježíš byl ztělesněním Boží lásky. Ale svět, jak ho známe v jeho sobeckosti, panovačnosti, krutosti a nemorál­nosti přece opravdovou lásku zabíjí. Proto to s Božím Synem nemohlo dopadnout jinak. Nebyl by to ovšem žádný Bůh, kdyby tohle všechno nevěděl. Jediná možnost je, že Bůh tak miloval svět, že svého jednorozeného syna vydal zcela vědomě na smrt. Proč?

Náš  důvěrně známý verš pokračuje: „aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Ježíš zahynul, aby žádný z nás nezahynul. Pomalu se to začíná rozplétat. Bůh miloval svět. Ale ne tak, jak ho milujeme my lidé. Bůh nemiloval svět pro jeho bohatství, pro jeho slávu a moc. Jestliže Bůh miloval svět, tak to znamená, že miloval nás. Miloval člověka. Mě a tebe. A za mě a za tebe vydal na smrt svého jediného syna. Poslal ho za námi a dodnes jej posílá. Nevyžaduje naše oběti, naše dary, sám je Darem a Dávajícím. Bůh se za námi vydal a pro nás se vydává. Pro mě, pro každého osobně. To je ta zásadní zpráva.

Co to pro nás znamená? Stručně řečeno: Ježíšova smrt nám přinesla život. Jak tomu máme rozumět? Vždyť lidé dál umírají a nikomu se smrt nevyhýbá. Na jednoho trpělivě čeká, druhého přepadne znenadání a nečekaně. Ale nikoho nevynechá. Jak tedy máme věřit, že Ježíš nám dává život? Lidský život má obrovskou hodnotu. Někdy si to plně uvědomíme, až ve chvíli,. kdy nás nelítostná smrt o něčí lidský život připraví. Najednou plni zoufalství vidíme, co ztrácíme a jsme tím zaskočeni. Ale dokud žijeme, tak bereme život téměř jako něco samo­zřejmého. A ani si plně neuvědomujeme, co máme. A i když to není vždy na první pohled zřejmé, mnozí lidé si svého života skutečně moc neváží. Někdo hazarduje v autě, jiný hazarduje se vztahy ke svým nejbližším. To všechno jsou známky toho, že neumíme docenit jedinečnost svého života, tedy to, jak vzácný dar to je. Občas každý zacházíme se svým životem, jako by to byl kus hadru. Máčíme ho v kdejaké špíně. Jsme až po uši namočeni ve zlu. Používáme život k jiným účelům, než k jakému byl stvořen. Jednáme v rozporu s doporučeními a příkazy stvo­řitele života. Někdy vědomě, jindy nevědomky. Když neznáme smysl a účel svého života pro který byl stvořen, pak jej často devalvujeme jen na pouhé žití. Namísto skutečného naplnění života, spíše na světě jen přežíváme. A tak místo toho, abychom se stávali pravými lidmi, k Božímu obrazu, klesáme pod svůj obraz. Svůj život omezujeme na vlastní zabezpečení, obklopujeme se věcmi, které nám mají zajistit život co nejjednodušší, bez starostí a zájmu o druhé. Protože neznáme sku­teč­nou cenu svého života. Nevidíme jeho pravý smysl. A proto si ho přestáváme i vážit.

Teprve Bůh nám musí znovu připomenout hodnotu života, cenu, jakou je ochoten za náš život zaplatit. Ukazuje nám, že náš život nemá cenu spotřebního zboží, které vydrží jen pár let a pak se vyhodí. Bůh nám chce ukázat, že náš život má trvalou hodnotu. Že máme život, který nikdy neklesne na ceně, protože je věčný. Cenu našeho života Bůh vyvažuje hodnotou svého Syna. Toho dal za život člověka. Bůh obětí svého Syna vyjádřil, jak si nás, jak si tebe a mě cení. Jak vzácná a cenná věc je tvůj život, který jsi dostal! Bůh je ochoten za něj dát svého Syna. Přijmeš tuto nabídku? Jestliže darem víry přijmu, že Bůh sám se za můj život vydal, poznám, že mám život věčný. Bůh by svého Syna nedával za něco, co nemá cenu. A tak kdo přijme Syna Božího a věří v něho, ať se raduje, protože má život věčný. Má život s přidanou hodnotou.

Ale co ti, kteří v Syna Božího nevěří? Ti věčný život nemají? Přečtěme si znovu ten verš: „aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný“. Vypadá to, že bez víry v Božího Syna nám skutečně hrozí zahynutí. Totiž, že ten život, který nám byl dán jako něco cenného, majícího trvalou, věčnou hodnotu, můžeme promarnit, promrhat, prohospodařit, prošustrovat, ignorovat. A tak o jeho věčnost přijde­me. Jako marnotratný syn, který přijal z rukou otce dědictví, jež rozmařilým životem prohýřil a nezbylo mu nic. Byl pro svého otce doslova mrtev.

Také my darovaný život pohřbíme, jestliže se mineme s Božím Darem a vystačíme se se sebou. Jestli se v životě nenapojíme na Pána Boha a nepřijmeme Boží lásku, která za nás dala všechno, která za nás obětovala sebe sama a která nás stále očekává s otevřenou náručí. Dánský filosof Kierkegard napsal, že nezáleží na tom, zda Bůh je, ale zda tento Bůh je láska. Nesejde pak tolik na to, jestli věřím v Boží existenci, ale v Boha-Lásku, zda z Něj a s Ním žiji. Vždyť Bůh nás tak miloval, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný! Amen

Modlitba:  Pane Ježíši Kriste, ty jsi svůj život dal za ten náš. Nám dáváš věčný život. Odpusť nám, že si svého života nevážíme a nakládáme s ním, jako by měl jednou skončit zapomenutý někde v hrobě. Prosíme tě, dej nám víru, že svůj život máme od Tebe, a jen s Tebou je opravdu krásný a věčný. Amen.

Modlitba Otčenáš

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé je království,
i moc i sláva na věky. Amen.

Požehnání

Nekonečně milosrdný Bůh se smiloval nad lidstvem
a poslal na svět svého jednorozeného Syna:
ať nás jeho přítomnost mezi námi posvětí
a naplní touhou po setkání s ním tváří v tvář.

Ať nám dá Bůh neochvějnou víru,
radostnou naději a účinnou lásku,
abychom ke Kristu směřovali celým svým životem.

Ať nás radostné vědomí,
že se Boží Syn stal jedním z nás,
naučí s důvěrou očekávat
jeho slavný příchod na konci věků.

Kéž nás i naše blízké provází požehnání všemohoucího Boha Otce, Syna, i Ducha Svatého

Amen.