Kázání: Matouš 21,1-9

Sestry a bratři,

dnes začíná Advent, čtyři týdny do Vánoc, odpočítávání času, chystání, těšení, uklízení, čas hmotné i duchovní přípravy.

Advent znamená příchod Ježíše Krista do našeho světa a na ten se chceme připravit, abychom se při všem slavení s Ním neminuli.

Vždyť za tím vším slavením je úžasná zpráva, že Bůh jde za mnou, přichází někým vítán, jinými odmítán, ale je tady. Se mnou, s námi. A to mění lidské životy. Je rozdíl žít s Bohem anebo bez něj. Někteří jste zakusili takový zlom v dospělém věku; to o to víc vynikne změna, vědomí, že se Bůh ke mně přiznal a že se mnou chce zůstat i nadále, ať se mi bude dařit, nebo naopak budu padat dolů a schytávat různé rány. Jeho láska, jeho zájem je silnější než moje slabosti, úlety, hříchy.

Advent zesiluje tuto zvěst, že Bůh je v pohybu: „Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna…“. „Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ Jenomže tento pohled na Boží pohyb není úplně kompletní. Dnešní biblický oddíl, který se čte na první adventní, ale i Květnou neděli, doplňuje příběh Božího syna o několik detailů.

Ježíš, když se blíží k Jeruzalému, sám vysílá dva učedníky: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko.“ Dva z jeho učedníků měli jít a něco pro něj připravit, zajistit dopravní prostředek, oslátko, na kterém se měl dostat do hlavního města.

Myslím, že se o tom nevypráví v Bibli jen tak. Sám Ježíš chce, aby mu jeho blízcí s jeho příchodem pomohli. Mají pomoci s organizováním Ježíšova adventu, jeho příchodu. Nejsou pasivními diváky. Že tady jde o důležitou věc, vynikne, když si všimneme, jaká slova Bible na tomto místě užívá. Ježíš poslal učedníky a říká jim: Jděte. Jsou to stejná slova, v češtině i řečtině, která najdeme na konci Matoušova evangelia, u velkého Ježíšova vyslání: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky…“

Nemusí nás zmást, že v tuto chvíli učedníci nešli do celého světa, jen do jedné malé vesnice a získali nanejvýš jednoho osla… Tento příběh především vypráví o příchodu Ježíše Krista, kterému předcházela aktivita jeho učedníků. Bůh si tady povolává lidi, aby mu trochu helfli. Potřebuje asistenci, naši podanou ruku. Jistě, samotné Ježíšovo narození se událo zcela v Boží režii, je obklopeno velkým tajemstvím, nad kterým dodnes žasneme. Dodnes nás překvapuje, jak k nám Ježíš přichází, jak se nás dotýká, oslovuje, přivádí k sobě. To je ten nevyzpytatelný Boží příklon, Boží režie, která se chce prosadit a občas prosazuje v našem životaběhu. Ale jakkoliv má tady Bůh první a hlavní slovo a vše jakoby ve svých rukou, potřebuje občas i nás, naše ruce, naše nohy, naše hlavy. Tu, abychom třeba došli do nějaké vesnice a vyhledali jakéhosi oslíka, tam, abychom šli mezi lidi a vyprávěli jim, jak si nás Bůh našel a co s námi udělal. Naše pomoc Pánu Bohu, naše poslání může mít rozličnou podobu, nápadnou i nenápadnou, podle našich možností a schopností. Jde o to, jestli uslyšíme Ježíšovo slovo a přijmeme je pro sebe. Osobně. Protože Bůh mluví jen a jen osobně.

A tady slyšíme osobní výzvu: „Jděte.“ Jako je Bůh sám v pohybu k nám, tak i nás dostává do pohybu. Abychom se dostávali blíž k sobě navzájem, abychom se dostávali blíž k Bohu, abychom jen nečekali, co udělají jiní, nebo na to, až bude líp. Ježíš chce, abychom mu pomohli s přicházením do našeho světa, na tom místě, kde žijeme jako občané tohoto města i jako učedníci Ježíše Krista. To je naše poslání: razit Ježíši cestu, jako oslík jej nést na sobě a přinášet do světa, ve kterém žijeme. Když to zvládnul obyčejný osel, věřím, že to půjde i nám. Jen přijmout Ježíšovu výzvu, nebát se a jít.

Byli lidé, kteří se nebáli a s Ježíšem do Jeruzaléma přišli. Utvořili zástup, prostírali na cestu své pláště, stlali zelené ratolesti na cestu a volali „Hosanna Synu Davidovu!“ Něco jako Sláva Bohu! A po celém městě nastal rozruch a lidé se ptali, kdo to je?

Těch lidí, kteří vítali Ježíše, nebylo mnoho. Ve srovnání se zbytkem města to byla hrstka. Někdejší naši papaláši by je nazvali jako deklasované živly. A přesto jejich vítání a volání se otisklo do Bible i do liturgie církve. Při slavení VP vyznáváme chvalozpěv: Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosanna na výsostech. Šlo o pár lidí, možná tolik, kolik je nás tady. Ale je důležité a krásné, že Ježíše vítáme a jdeme s ním.

Advent znamená příchod. Ježíš přichází. Bůh je v pohybu za námi. Někdo to poznává, někdo ne. Někdo slaví, jiný ne. Jaký bude Advent roku 2019?

Je to zvěst plná radosti a naději, ale zároveň se nemůžeme vymanit z nejrůznějších obav.

Jsou tu jednak osobní selhání, nemoci, nezdary, starosti v rodině. A také strach vnější. Zlo a krutost těch, kdo páchají násilí na nevinných lidech. Vojenské konflikty nedaleko od Evropy. Utrpení těch, kdo opustili domovy a jsou na cestě. Ekologická nejistota.

A k tomu se přidává strach ze sebe sama, ze svých blízkých. Různé krize obnažují naše myšlení a my žasneme, kdo jsme my, kdo jsou ti vedle mne, jaké zvláštní představy a předsudky z nich lezou. Kolik lidí dá na falešné zprávy, podněcující strach a nenávist. A že jich je. Nedávno jsme si připomínali slogan: Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Ale nevypadá to u nás, že pravda s láskou jsou příliš slabé na různé vychytralé zbohatlíky a mafiány?

Advent roku 2019 nemá zrovna ustláno na olivových ratolestech. A právě proto ať zní pořádně a nahlas zpráva o Bohu, který přichází. Cítíme, jak je ta zpráva křehká. Napadnutelná. Jsme jako učedníci kdysi, nevíme, jak to všechno dopadne. Jen musíme věřit, důvěřovat, že třebas my nevíme, Bůh to ví, a žádné zlo už nad ním nezvítězí.

Ježíš přichází k nám všem. Do zemí, měst, církví, sborů, rodin, bytů. A přichází také ke každému z nás osobně. Na naše dveře klepe. A to je velká šance. Naděje klepe na naše či vaše dveře, je škoda zůstat sedět a neotevřít jen kvůli tomu, že se mně nechce. A když se zvedneme a otevřeme, zaleje a zahrne nás jeho pokoj a láska. A láska zahání strach.

Bratři a sestry, úzkosti s výhledem na budoucnost nás budou stále pronásledovat. Nebudeme mít všechno ve svých rukou. Ale budeme žít pod mocnou rukou toho, kdo ví co s tím. Kdo ví, co dělá, a tak můžeme doufat, že Boží pravda a láska budou mít navrch. Třeba se to tak nezdá, ale Ježíšův příchod nás o tom ujišťuje. Hosanna. Chvála Bohu! Amen