Kázání: Žalm 24, 1-2.7-10  

Milé sestry, milí bratři, deset let obléhal Odysseus Tróju. A když ji nemohl dobýt, uchýlil se ke lsti. Dal postavit ze dřeva velkého koně, v jehož dutém nitru se ukrývali vybraní řečtí bojovníci. Ostatní předstírali odjezd a na břehu zůstal jen otrhanec Sinón. Trójané ráno nevěřili svým očím - Danajci odpluli a na pusté pláni stál podivný kůň. Usou­dili, že kdyby nechali koně venku, ztratili by přízeň bohů, a proto raději bránu vybourali, takže v hradbách zůstala velká díra, aby skrze ni mohl kůň vejít dovnitř. V noci připlížil se Sinón ke koni a pomohl bojovníkům ven. Řekům už nestály v cestě hrad­by, a tak než se rozednilo, nezbyl v Tróji kámen na kameni. Obránci města rozbořenou bránou obdrželi, jak se od těch dob říká, „danajský dar“. Neprohlédli lest. Nezkou­mali, co to je za koně. Neptali se, koho to k sobě vpouštíme? Kdo to vchází branou a kvůli komu je potřeba brány rozbořit, protože je větší než jakého mohou naše brány pojmout?

Když Izraelci slavili novoroční slavnost, (i my teď vstupujeme do nového církevního roku), byla to veliká událost, kdy vnášeli truhlu smlouvy do chrámu. Oslavovali Hospodina, trůnícího nad schránou, nad chrámem, nad celým světem. Proto ve sla­vnostní liturgii procesí volá, aby se brány chrámu nadzvedly, zvýšily, aby mohl do chrámu vejít Hospo­din. Tou slavnostní liturgií je 24.žalm. Dvakrát v něm zazní otázka: Kdo to je ten Král slávy? Izraelci tomu dali jedinečnou a naléhavou dramaturgii. Jedna skupina zvolala otázku: Kdo je ten Král slávy? Druhá skupina odpověděla: Hospodin zástupů, on je Král slávy! Zkusme to i my… To je nutné slyšet, aby si člověk nevpustil do svých bran nějakou modlu nebo nedej Bože nějakého Trojského koně.

Dovolte mi přirovnání z oblasti počítačových technologií: Kdo používá internet ví, že jeho počítač musí před útoky z venku také chránit brána, které se říká odborně firewall. A tato brána se vždy znovu ptá uživatele, kdo to je, kdo se pokouší dostat do mého počítače z internetu. A já se mohu rozhodnout, zda tu bránu „nadzvednu“ a vpustím někoho dovnitř, nebo ne. A když neodhalím něčí lest, tak mohu otevřít cestu třeba takovým virům, kterým se i v počítačové terminologii říká „trojský kůň“, který vypadá nevinně, ale jakmile je uvnitř počítače, tak se rozvine a začne škodit.

To všechno jsou obrazy, které něco znamenají pro náš život. Co znamená ta brána v našem životě? V tom žalmu je to brána Hospodinova chrámu. Apoštol Pavel jde dál a klade otázku: „Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha?“ Naše tělo je chrámem a naše srdce je branou, jíž si můžeme Pána Boha pustit k sobě. Můžeme otevřít bránu svého srdce, aby Bůh mohl proniknout do našeho nitra. Ale mu­síme se přitom ptát, koho vpouštíme dovnitř! Obránci Tróje se úspěšně bránili deset let. Ale pak sami strhli hradby a vpustili si do města nepřítele a ten město zničil. To se lehce může přihodit i nám a vpustíme do svých bran nepřítele. A jak se to stane? V Bibli je jeden verš, který to říká velmi názorně. Přísloví 25, 28: „Město se strženými hradbami je muž, který se neovládá.“ Bratři a sestry, kdo se nedovede ovládnout, kdo povoluje uzdu svým vášním, kdo strhává své morální zábrany, kdo pootvírá dveře jeskyňkám nejrůznějšího druhu, jako ten Smolíček, pacholek, komu schází odpovědnost za vlastní jednání, je jako ti Trójané, kteří rozbořili vlastní hradby ve vidině domnělého zisku a přivodili si tak zkázu. Bratři a sestry, ptejme se nejprve, komu otevíráme bránu svého života? Kdo to je, kdo k nám přichází? Sami se rozhodujeme, koho vpustíme a komu zabráníme vstoupit.

Dnes je 1.adventní neděle. Advent znamená příchod - ohlašuje příchod Mesiáše. Advent ohlašuje příchod toho, o němž budou mudrci z východu tvrdit, že je to nově narozený Král. Ježíš Kristus. Král slávy. Kdo to je Král slávy? Kdo to je Ježíš Kristus? Hospodin zástupů. On je Král slávy. Nikdo menší. V Ježíši Kristu k nám přichází sám Stvořitel. Hospodin. To on je Král slávy.

Můžu ho vpustit do svého života? Jsou lidé, kteří se toho bojí. Oslavit Vánoce – to ano. Kostel – snad v případě koncertu. Ale Ježíš v mém životě? Aby určoval běh věcí jako Král, aby řídil můj život? To raději ne. Ježíš, po pravdě řečeno, je také trochu takový trojský kůň. On je větší, než si představujeme a nemáme potuchy o tom, co v našem životě může způsobit. Proto si lidé Ježíše drž dál od sebe a raději si ho jen na dálku představují - jako dekoraci svého náboženského života, jakou kouzelného Ježíška, kterého jednou za rok oprášíme na Vánoce, nebo jakousi tajemnou bytost duchovního světa. Přitom, bratři a sestry, on je Bůh. Hospodin zástupů, Král. Nekonečně větší, než všecky naše směšné představy. Otevřít brány právě Jemu může znamenat dvojí:

1. Otevřít, aby Bůh mohl vejít do našeho života. My snad pootevíráme, ale nemáme pro něj dost široké srdce. Chceme ho pozvat k sobě, ale jen tak, aby on se musel v nízké bráně našeho pyšného já před námi sklonit jako nějaký služebníček. To my rádi děláme z Pána Boha. A sami se stavíme na místo první. Otevřít brány srdce znamená na prvním místě pokoru: je přede mnou někdo větší, nejsem tím prvním, kdo rozhoduje. Mé představy nejsou směrodatné. Když se takto otevřu, padnu na kolena před Králem slávy. Ty, Pane rozhoduj o mém životě.

2. To druhé vychází z doslovného překladu 24.žalmu: „Brány, zvedněte výše své hlavy.“ To znamená, že ten, kdo chce k nám vejít, všechny naše starosti a problémy převyšuje. Je nad námi. Proto pozvedněme svou hlavu a své srdce. Sám Ježíš říká: „Napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“ Hospodin je Král slávy a my patříme jemu. Ale to poznáme jen, padneme-li před tím na kolena. Poznáme, že jsme jeho „královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu´, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1Pt 2)

Bratři a sestry, do našeho srdce se dožaduje vstupu všechno možné. Raději se dvakrát ptejme, kdo to je, kdo se pokouší vstoupit nám do života. Přes televizi, přes internet nebo hlasy z ulice. Bůh nám pomáhej, abychom to včas rozpoznali. Ale ať se k nám domáhá, co chce, jedno je jisté: právě teď k nám přichází Ježíš Kristus, sklání se k nám Bůh, ve své moci a slávě, ve své lásce a nádheře, třebaže v podobě nenápadného slova, či obyčejných lidí. Pozvedněme hlavy, otevřeme doširoka své srdce, zvedněme výše svá nadpraží, ať může vejít Král slávy! Ať jeho přítomnost naplní náš čas, naše myšlenky, naše vztahy, ať jeho světlo prohřeje naše společenství, povzbudí pro jeho další budování a obdaruje nás radostným výhledem a novými vizemi, jak sloužit Králi slávy. Otevřme mu své brány a On sám bude jednat. Opravdu! Amen