Ant.: Vše je dílo tvých rukou, Bože.

² Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi! Svou velebnost vyvýšil jsi nad nebesa.

 ³ Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího pomstou.

Ant.: Vše je dílo tvých rukou, Bože.

 ⁴ Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil:

 ⁵ Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?

⁶ Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností.

Ant.: Vše je dílo tvých rukou, Bože.

 ⁷ Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš:

 ⁸ všechen brav a skot a také polní zvířata

 ⁹ a ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora, který se prohání po mořských stezkách.

Ant.: Vše je dílo tvých rukou, Bože.

 ¹⁰ Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!

 Ant.: Vše je dílo tvých rukou, Bože.

Píseň (1): 604

Modlitba:

Hospodine, náš Pane! Chválíme tě dnes za všechno, čemu jsi vdechl život. Chválíme tě za lidi, kteří s tvým požehnáním pořád vstupují do tohoto světa a mohou být vědomými příjemci tvých darů, ale také těmi, kteří tvé dary umí dávat dál. Chválíme tě za zvířata a rostliny, které jsou nám zdrojem obživy, ale i zdrojem radosti a potěšení. Chválíme tě za vzduch, vodu, světlo. Chválíme tě také za neživou přírodu – třeba za hory a skály, které nám připomínají tvou vznešenost a stálou lásku k nám.

Hospodine, chválíme tě za všechno, co není vidět, za všechno, v co věříme a co je pro náš život naprosto zásadní. Chválíme tě za tvé spasitelské dílo v Kristu Ježíši. Chválíme tě za blízkost Ducha svatého v našich životech. Chválíme tě za smysl bohoslužeb, za dar tvého Slova a svátostí. Přijmi dnes tuto naši chválu. Není dokonalá. Je ale upřímná. Amen.

V tichosti nyní vyznejme našemu Pánu své viny, své hříchy. ///

Vyznání vin (Confiteor):

Všichni, kdo vyznáváme svůj hřích a toužíme po Božím království, prosme:

Pane, smiluj se nad námi! / Pane, smiluj se nad námi!

Kriste, smiluj se nad námi! / Kriste, smiluj se nad námi!

Pane, smiluj se nad námi! / Pane, smiluj se nad námi!

Slovo milosti:

Přijměme do svých srdcí slovo milosti:

Bůh… nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy (2Tm 1,9)

Gloria:

Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků! Amen. (Zj 5,13b)

I. čtení: Dt 8

Píseň (2): 219

Hlavní (II.) čtení: 2K 9,7-15

Kázání

Milí bratři, milé sestry,

slavíme díkčinění. Náš stůl je plný a kalich oplývá až po okraj – a to nejenom tady v kostele, ale i doma. A také v supermarketech nevíme po čem spíš sáhnout … Slavíme, že máme dost. Dokonce víc než dost. Vždyť i ten nejchudší z nás je na tom lépe než drtivá většina obyvatel téhle planety – a to i za vleklé ekonomické krize. Já slavím díkčinění, protože občas zapomínám na všechno dobré, co z Božích rukou dostávám.  A na otázku Jak se máš? dost často odpovídám slovy: Ále, docela to jde. A jen ztěžka a nepříliš věrohodně ze sebe soukám: No mám se skvěle! Nic mi nechybí…

Když mají Izraelci vstoupit do zaslíbené země, slyší od Mojžíše výzvu: Nezapomeň! Stále si připomínejte, jak vás Hospodin sytil cestou pouští. Nezapomeňte na manu, která přicházela. Nezapomeňte, že jste nemuseli strádat ani hladem těla, ani hladem duše. Stále si to připomínejte, že vstupujete do země, kde se budete mít dobře. Ne abyste si říkali, že to všechno dobré, co máte, je jen dílem vašich rukou... Člověk je zapomětlivý. A když se má dobře, zapomíná často velmi rychle. Nejenže sytý nevěří hladovému, sytý už ani Hospodinu nevěří... S vám ať je to tedy jiné.

Vděčnost - ta je ústředním tónem díkčinění, díkůvzdání. Díkůvzdání za nebeskou manu – a ta mana je v 5. knize Mojžíšově symbolem pro množství toho, co smíme od Boha přijímat. Mana je znamením různorodosti a nápaditosti Božích darů. Vždyť to není jen chléb, čím člověk žije. Je to třeba i naděje, kterou smíme při mnoha příležitostech v životě čerpat, nebo přátelství, svoboda, blízkost druhých lidí, odpuštění. Dary obyčejné, pozemské, i dary duchovní. To všechno k životu potřebujeme a to všechno – jak věříme - dostáváme.

Četli jsme také text z Pavlovy epištoly do Korintu. I tam se mluví o Boží štědrosti, díky které nemusíme strádat. Pavel to však spojuje s výzvou ke sbírce pro jeruzalémský sbor, pro křesťany, kteří jsou zrovna v nouzi. Možná nám to jde trochu proti srsti. Vždyť pořád po nás někdo něco chce! A sotva se člověk raduje, že se má celkem dobře, tak už aby zase někomu něco dával.

Když si ale přečteme ten Pavlův dopis pozorněji, tak zjistíme, že on neříká: Máte se dobře, dostali jste spoustu darů – tak se přece rozdělte i s druhými. Ne! On říká: Bůh má moc rozhojnit ve vás všelikou milost… abyste byli hojní ve všelikém dobrém skutku... Nestojí tam: Bůh vám dal – tak i vy dejte. Ale spíš: Dejte s důvěrou, že Bůh vám může dát dostatek všeho. Je v tom nepatrný, ale řekl bych podstatný rozdíl.

Když dáváme, tak často dáváme s vědomím, že nám to bude chybět. Že se něčeho vzdáváme. Takhle to ale Pavel nevidí. Podle něj překvapivě můžeme dávat s vědomím, že získáváme. A to dokonce tehdy, když nadbytek nemáme. Darovat neznamená o něco přijít, ale něco získat. Otevřít se možnosti být obohacen.

Jako příklad mě napadá třeba zkušenost lidí, kteří se starají o děti či dospělé postižené Downovým syndromem. Bývá to náročné. Ale jakoby zázrakem ti lidé často vnímají, že to jsou vlastně spíš oni, kdo jsou obohaceni, kteří něco získávají. A myslím, že je to zkušenost mnoha pomáhajících profesí. Tím, že někomu pomáhám, jsem sám obohacen. Starozákonní kazatel to řekne jednoduše: Pouštěj chléb svůj po vodě – po několika dnech se ti vrátí...

A tak to Pavel myslel, když vyzýval ke sbírce pro Jeruzalémské. Z jeho dopisů poznáváme, že mu na té sbírce docela dost záleželo. Viděl v tom více než jen materiální pomoc. Víc než jen zaslání příslušného finančního obnosu. Pro Pavla ta sbírka vyjadřovala vzájemnost církve, společenství, propojeného organismu, kde prostě funguje látková výměna stejně jako v každém jiném organismu. Jednou poslouží jeruzalémští tím, že roznesou evangelium do světa, jindy zase poslouží křesťané ze světa jeruzalémským tím, že dodají prostředky, aby sbor přestál těžké období. Nikdo o nic nepřišel, to se jenom v rámci Kristova těla přesunula část energie, která se oklikou zase vrátí.

Zaujalo mě, kolikrát se v tom Pavlově kratičkém textu – dokonce v jediné větě objevuje slovo „všechno“. Bůh ve vás může rozhojnit „všelikou milost“, abyste vždycky, ve všem, všelijak měli dostatek, a byli jste tak hojní ve všelikém dobrém skutku. Všeliká milost. Vždycky, ve všem, všelijak.

To abychom snad to své bohatství a obdarování neměřili jen jediným měřítkem, ať finančním (jak jsem bohatý), nebo zdravotním (jak mě co bolí či nebolí), nebo vztahovým (mám či nemám přátele, vydařenou rodinu). Ta Boží obdarování jsou různorodá. A co chybí podle jednoho měřítka, může přebývat v jiném – jen si toho všimnout! A to všechno je „všeliká Boží milost“, za kterou můžeme děkovat  a kterou můžeme v hojnosti proměňovat ve „všeliký dobrý skutek“. Beze strachu, že by nám něco scházelo.

Když to takhle člověk bere, tak může dávat upřímně a s radostí – a to je další Pavlův důraz. Ne z povinnosti, ne z „mušení“, jak překládá Kralická bible. Ne kvůli tomu, abych druhým ukázal svou velkorysost, anebo aby o mně neříkali, jaký jsem „škrt“. Takový dar snad ani nemá smysl. Ale dávat svobodně, beze strachu, že o něco přicházím. Ba naopak: dávat ve víře, že mnohem víc od Boha ještě dostanu. A opět to dávání a dostávání může být různorodé. V žádném případě zde nejde jen o peníze.

Dávat – brát. Brát – dávat. Je to starý koloběh života, který nám může připomínat i ta úroda, která tu je. Koloběh přírody, kde se dává a bere, aby to všechno vůbec fungovalo (třeba se dává semeno, voda, hnojivo, bere se úroda). Koloběh života, kdy se člověk musí nadechovat a vydechovat, čerpat síly – a také vydat energii. Nelze se přece nadechnout a už nevydechnout. Nemůže člověk jen jíst  - a pak ležet a nehýbat se. To ztloustne a zanedlouho onemocní. Dobré je přijímat i dávat.

A když se ten koloběh dávání a přijímání zadře nebo zabrzdí, tak to dobré není. Když některé kontinenty tloustnou a nerozdělí se o to, co mají, to je pak jinde zase hlad. Když člověk z přírody jen bere a nedává zpět (anebo vrací jen odpad) – to pak třeba pralesy ubývají a země se otepluje. To se ten koloběh nějak zabrzdil, jakoby se do soukolí dostal nějaký kamínek. Proto nebuďme brzdou a šutrem v tom koloběhu života.

Každý koloběh se musí nějak rozeběhnout. Někdo ho musí roztočit. Někdo musí dát, aby druhý mohl vzít. Někdo musí vdechnout život, aby se život probudil, někdo musí zasadit, aby vyrostla rostlina, někdo musí první odpustit, někdo první odhodit zbraně... Většinou čekáme, že to udělá ten druhý a že já na to odpovím. Nechceme být těmi prvními.

Ovšem dnes, při díkčinění, si vlastně připomínáme, že Někdo už vdechl život a my tu teď jsme a užíváme si života. Nejsme a už nikdy nebudeme těmi prvními, nemusíme tedy na prvního čekat. Někdo už zasadil a my užíváme dobrých plodů země. Ba co víc, někdo už odpustil (i to co je neodpustitelné) – a přijal nás (nás kteří jsme často nepřijatelní). Někdo dal - a my máme co přijímat. Někdo – Bůh. K nám se možná mnohé ty různé dary dostávají oklikou přes někoho jiného, kdo ten Boží koloběh života popostrčil, aby běžel dál. Ale díky vzdáváme v posledku Bohu, který jej roztočil a pořád ještě udržuje v běhu.

Tedy i za to, co přijímáme prostřednictvím druhých, vzdáváme Bohu díky. Stejně jako ti obdarovaní v jeruzalémském sboru budou za všechny ty dary i dárce dobrořečit Bohu – to on přece rozjel ten koloběh dávání a přijímání, to on z korintských a jeruzalémských křesťanů učinil jednu rodinu, jeden organismus. To on otevřel srdce a peněženky jedněch pro druhé. To Bohu nakonec patří poděkování – díkůvzdání dárců i příjemců.

Jsme tu a vzdáváme díky za to, že ten Boží koloběh života se roztočil a točí dál. A nejenže vzdáváme díky.

Chceme se s Boží pomocí do toho koloběhu znovu zcela prakticky zapojit – třeba právě tam, kde jsme ten koloběh začali trošku brzdit. Tím totiž v posledku vzdáme Bohu opravdové díky.

Na závěr si poslechněme jeden židovský příběh:

Dva bratři bydleli kdysi na hoře Morija v Izraeli. Mladší byl ženatý a měl děti, starší byl svobodný a žil sám. Oba bratři pracovali spolu, orali spolu pole, seli spolu. Při žni sklízeli obilí a snopy rozdělili do dvou stejných stohů, pro každého z nich jeden.

Když nastala noc, každý se uložil ke spánku u svých snopů. Starší nemohl usnout a v duchu si řekl: "Můj bratr má rodinu, já jsem však sám a bez dětí, a mám mít stejný počet snopů jako on. To není správné." Vstal, vzal snopy ze svého stohu a uložil je potají ke snopům svého bratra. Pak se uložil ke spánku a usnul.

V tu samou noc, jen o něco později, se probudil mladší bratr. Také on myslel na svého bratra a v duchu si řekl: "Můj bratr je sám a nemá žádné děti. Kdo se ve stáří o něj postará?" Vstal, vzal ze svého stohu snopy a odnesl je tajně a tiše ke stohu toho staršího.

Když se rozednívalo, oba bratři vstali, a každý z nich byl překvapen, že stohy byly stejné jako včera. Ale žádný z nich neřekl tomu druhému ani slovo.

Druhou noc čekal každý ještě chvíli, až ten druhý usne. Pak vstali, vzali snopy, aby je odnesli na stoh toho druhého. V půlce cesty se potkali. Oba poznali, jak dobře to s ním ten druhý myslí. Odložili snopy a objali se.

Bůh se na ně díval a řekl: "Svaté, svaté je mi toto místo. Tady chci bydlet mezi lidmi." Amen

Modleme se: Hospodine, ty dáváš a my přijímáme. Ty nás obdarováváš, a my se z toho radujeme a dobrořečíme ti. Ty nás zahrnuješ všelikými dary, a tak nám umožňuješ o část z nich se podělit s našimi blízkými. Tobě tedy patří veškerý dík. Amen.

Píseň (3): 548

VEČEŘE PÁNĚ

Preface:

Vpravdě je důstojné a spravedlivé, dobré a spasitelné, svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože, abychom ti vždycky a všude vzdávali díky, skrze našeho Pána, Ježíše Krista a v Duchu svatém. Ty jsi stvořil celý vesmír, naši zemi, vše živé – rostliny, zvířata i člověka – ke své chvále. Ty jsi rovněž neváhal poslat svého Syna na tento svět, který se odchýlil od tvých cest a vzdálil se ti. Po jeho smrti a vzkříšení k nám z nebeských výšin sestoupil i Duch svatý, aby nás zevnitř obnovil, aby znovusjednotil celé stvoření s Tebou, Bože.

Skrze tebe, Bože Otče, vznikl život. Srze tebe, Bože Synu, byl život znovu obnoven. Skrze tebe, Bože Duchu svatý, je časnost prostoupena věčností - už tady a teď. A proto celý vesmír, mocné zástupy andělů a my spolu s nimi zpíváme chvalozpěv slávy:

Sanctus: Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech!

Slova ustanovení:

Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: "Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku." 

Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku. " (1K 11,23-25)

Epikléze:

Bože, Duchu svatý, přinášíme chléb a víno, plody tvého stvoření a výsledek lidské práce. Prosíme tě, aby skrze tvou moc se nám dnes staly znamením oběti našeho Pána Ježíše Krista za naše hříchy. Ubezpeč nás, že na něm můžeme stavět naši spravedlnost. Otevři nám oči víry, abychom dnes vnímali přítomnost Vzkříšeného Krista uprostřed nás. Otevři nám při tomto společném stolování také srdce, abychom odcházeli do svých domovů proměněni a posíleni, ochotni po vzoru našeho Pána sloužit našim bližním. Amen.

Apoštolské vyznání:

Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Činíme tak v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů, s nimiž takto vyznáváme slovy Apoštolského vyznání víry:

Věřím v Boha, Otce Všemohoucího, Stvořitele nebe i země,

i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé.

Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Pozdravení pokoje:

Podejme si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravme jeden druhého slovy: Pokoj tobě.

Agnus Dei:

Pokořme se před svým Pánem a společně vyznávejme:

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, daruj nám pokoj.

Pozvání:

Radujme se a veselme se a chválu vzdávejme jemu. Neboť přišla svatba Beránkova a nevěsta jeho se připravila. Blahoslavení, kteří jsou k večeři svatby Beránkovy povoláni.

A tak již pojďte, neboť vše je připraveno. K Večeři Páně jsou zváni všichni, kdo byli pokřtěni a věří v Boha Otce i Syna i Ducha svatého.

Vysluhování

Propuštění:

Přiblížil jsem svoji spravedlnost, daleko už není, nebude už prodlévat má spása. Obdařím Sijón spásou, oslavím se v Izraeli. (Iz 46,13) Jděte v pokoji.

¹⁹ Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom? Já povedu pouští cestu, pustou krajinou řeky. ²⁰ Čest mi vzdá zvěř pole, šakalové i pštrosi; obdařil jsem poušť vodou a pustou krajinu řekami, abych napojil svůj vyvolený lid. ²¹ Lid, jejž jsem vytvořil pro sebe, ten bude vyprávět o mých chvályhodných činech." (Iz 43,19-21) Jděte v pokoji.

Píseň (4): 638

Ohlášky:

Přímluvné modlitby

Pane Ježíši Kriste,

Prosíme za všechny, kteří žijí v hmotném nedostatku a nouzi. Voláme k tobě: Pane, smiluj se!

Prosíme za všechny, kteří žijí v nehostinných oblastech – často bez vody, jídla a základních potřeb. Voláme k tobě: Pane, smiluj se!

Prosíme za všechny, jimž nemoc či úraz obrátil život na ruby. Voláme k tobě: Pane, smiluj se!

Prosíme za všechny, kteří se nedokážou v tomto světě prosadit, vydobýt si své místo na slunci. Voláme k tobě: Pane, smiluj se!

Prosíme za všechny, kteří se cítí odstrčeni, přehlíženi, nepotřební a zbyteční. Voláme k tobě: Pane, smiluj se!

Prosíme ovšem také za všechny majetné, zdravé, důležité a potřebné, aby nezapomínali, že jejich současný stav je darem a nemusí trvat věčně. Voláme k tobě: Pane, smiluj se!

Modlitba Páně

A voláme k tvému Otci, jak jsi nás ty sám naučil: Otče náš...

III. čtení: ¹⁷ I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, ¹⁸ já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat ke chvále Boha, který je má spása. (Abk 3,17n)

Požehnání: Ať vám žehná všemohoucí Bůh Otec i Syn i Duch svatý. Amen.

Píseň (5): 675