Kázání ke stažení zde.

1.čtení: Kazatel 3,1-8            Neděle – 1.9.2013            Kázání: Matouš 16,1-4

Znamení času. Bratři a sestry, může nám dát čas nějaké znamení? Máme zkušenost, že čas běží, někdy přímo pádí, zvlášť v případě prázdnin se to tak mnohým zdá. Jindy se naopak čas strašně vleče. Záleží na tom, čím zrovna procházíme. Rád bych se teď nad znamením a podobou času zamyslel ze dvou pohledů.

I. Čas jako spirála (pohled lidský)

Na jednu stranu platí, že čas postupně plyne dál, my stárneme, a to, co jsme prožili včera, se už nikdy nevrátí. Nikdo z nás nevstoupíme dvakrát do stejné řeky. Zároveň se dá říct, že mnoho událostí se v našem životě v určité podobě opakuje. Jak to zachycuje moudrý Kazatel: „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas.“ Některé věci zažijeme jen jednou – „je čas rození i umírání“, jiné prožíváme znova a znova – „je čas mlčet i čas mluvit“.

K naší životní spirále patří jak věci příjemné, tak i tragické - „je čas poskakovat i čas truchlit“, věci, pro které se vědomě rozhodneme i věci, které se nám přihodí proti naší vůli – „je čas hledat i čas ztrácet“. Patří sem jak činnosti zdánlivě nesmyslné tak i činnosti pečlivě promyšlené – „je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat“, chvíle kdy jsme druhými přijímáni i zapomenuti – „je čas objímat i čas objímání nechat“, období, kdy je život snadný i období úmorné a těžké - „je čas pokoje i čas boje.“ Nelze přehlédnout, že určité cykly Bůh zakódoval do samotné přírody. Celá příroda se na jaře probouzí, postupně dorůstá do krásy, nese ovoce, a nakonec v zimě znovu usíná a vyhlíží nové jaro. Patří sem teplo i zima, sucho i vlhko, prázdniny i škola, práce i dovolená, pohoda i bolest. Právě dnes smíme slyšet, ať se nám to líbí nebo ne, že je čas prázdnin, užívání si volnosti, a je také čas studovat, pracovat a přejímat zodpovědnost. Zcela osobně bych mohl říct: Byl čas pro Boskovice a nyní je čas pro Přerov.

Někdy nám to přijde nespravedlivé. Domníváme se, že život je tím kvalitnější, čím lépe se nám z něj podaří vytěsnit všechno nepříjemné. Proto lidé milují filmy s dobrým koncem, nemluví o umírání, smrti a vyhýbají se konfliktním tématům. Jakoby šťastný život nesměl znát slzy. Ale do života jako takového, i do života víry patří obojí - dobré i zlé, příjemné i nepříjemné, smysluplné i zdánlivě nesmyslné. Všechno má svůj určený čas, svoji sezónu, a také svůj smysl. Ne nadarmo opakuje kniha Kazatel: „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas.“

II. Čas jako Boží kairos (pohled Boží)

Můžeme teď namítnout, že Kazatelova moudrost je jistě praktická, ale nijak nás neposouvá blíž k Bohu. Nepřináší nic objevného. My tu přece nejsme jen proto, abychom si říkali, jak to ve světě chodí; chceme tady přijímat a sytit se, abychom rostli ve víře, lásce a naději. Proto čteme vedle knihy Kazatel ještě jeden oddíl – z Nového Zákona. Zde nám Pán Ježíš dává jednu důležitou lekci ohledně času.

Jedná se o kratičký rozhovor, který se točí okolo znamení. Možná je to dnes aktuálnější, než tehdy. Ježíš vykonal mnoho zázraků, uzdravoval, nasycoval, napřimoval, přesto to některým nestačí. Náboženští vůdcové Izraele od něj požadují, aby předvedl další znamení, kterým by je konečně přesvědčil o tom, že je Mesiáš, Boží syn. Ježíš to radikálně odmítá. Proč? Protože žádné znamení by těmto zatvrzelým lidem k víře stejně nepomohlo. Těm, kdo mají otevřené srdce, stačilo, co už Ježíš vykonal. Samotná jeho přítomnost.

Ježíš na žádost oněch nedůvěřivých odpovídá: Večer říkáte: 'Bude krásně, je pěkný západ.' A ráno: 'Dnes bude nečas, slunce vychází do mraků.' Vzhled oblohy umíte posoudit a znamení časů nemůžete? Tito lidé jsou hrdí na svoji moudrost a předvídavost, umí při pohledu na drobná znamení nebe předpovídat počasí, ale když mají před očima znamení času, znamení, že mezi ně přišel Mesiáš, tak nevidí. Sice se od moudrého Kazatele správně naučili vnímat život jako běh času (spirálu), ale uniká jim to nejpodstatnější – poznání, že za touto spirálou je přítomen Bůh. A to dává každičké pídi času nový význam. Možná jsme už slyšeli, že řečtina má pro slovo čas dva odlišné výrazy. Slovo „chronos“ znamená čas, tak jako ho většinou chápeme i my – čas jako vteřiny, minuty a hodiny, které nezadržitelně plynou dál. Chronometr, to mohou být hodinky nebo hodiny visící u nás v kuchyni. Pak je zde také slovo „kairos“, které znamená spíš určitý zlom v čase. Je to čas, který se nedá měřit, spíše prožívat, vnímat. Čas, kdy do našich životů zasahuje Bůh. Čas jako kairos může být jen okamžik, nebo určité omezené období. Někdy se projeví jako okamžitý záblesk, jindy jako teprve dodatečně uvědomělý zlom. Je to darovaná příležitost, rozpoznání, čas milosti, čas navštívení. A přesně toto slovo Ježíš užívá, když saduceům a farizeům vyčítá, že nerozpoznali znamení času. Znamení přítomnosti Božího syna. A co my? Dokážeme ve spirále našeho života rozpoznat Boží čas – Boží vnuknutí, popostrčení, nasměrování, jeho vůli?

Teď po prázdninách se pustíme do mnoha činností, které jsme přerušili, případně jsme před tím nikdy nedělali. Někoho čeká nová školka, nová škola, změny v zaměstnání, v bydlení. Některé z nových věcí nás budou těšit, z jiných můžeme mít obavy. Tak to chodí – někdy nás spirála života vynáší nahoru, někdy zase strhává dolů. Dokážeme však za tím vidět víc, než jen momentálně příznivé či nepříznivé okolnosti? Dokážeme v radostných či úmorných věcech spatřit kairos – znamení Boží milosti? Apoštolské ujištění, že „všechny věci napomáhají k dobrému těm, kdo milují Boha“, sděluje, že vůbec nezáleží na tom, zda jsme zrovna nahoře nebo právě klesáme dolů. S Ježíšem Kristem můžeme nakonec každé období svého života přijímat jako příležitost k prohloubení víry, k růstu, K tomu, abychom se přiblížili k Bohu, abychom jej poznávali zase jinak, nově.

A tak, bratři a sestry, díky Bohu nepotřebujeme mimořádná viditelná znamení, ani modré z nebe k tomu, abychom byli šťastní a věděli, co dělat. Bůh dá o sobě vědět. Jen mějme touhu o dar prohlédnutí, abychom dokázali vidět mnohá znamení, která Ježíš už v našem životě vykonal a koná. Abychom poznávali Boží kairos – a viděli, jak s námi Bůh právě teď jedná, co s námi zamýšlí a beze strachu se tomu oddali.

Bratři a sestry, takto pohlížejme na starosti a úkoly, které jsou nyní před námi. Abychom rozuměli tomu, kudy nás Bůh chce vést, jak nás chce formovat a budovat. Někomu začíná nová etapa při nástupu do školy. Před někým je čas nové práce, nebo naopak nejistota ze ztráty zaměstnání. A podobně i pro život ve sboru se ptejme na Boží vůli: je čas vstupovat s odvahou do nových věcí, a do jakých? A kde naopak se máme učit trpělivosti a vytrvalosti? Modleme se za to a sdílejme se mezi sebou. Ve víře a vděčnosti za to největší znamení, kterého se nám dostalo, totiž znamení Ježíšova vzkříšení, kterým je každá neděle, den Páně. A tak, bratři a sestry, ať je každé naše nedělní shromáždění povzbuzením, obnovou víry a hledání Boží vůle. Amen