Ustanovení seniorátního výboru, 21.2.2016, Přerov

Kázání: 2Tim 2, 3-8

Sestry a bratři,

z jedné strany slyšíme: Snášej se mnou všechno zlé – z druhé strany: Pamatuj na Ježíše Krista vzkříšeného. To jsou hranice nebo póly, které vymezují náš život, naši víru, naše zvěstování a vyznávání. Z jedné strany realistický pohled na prostředí, ve kterém žijeme: nic nám není dáno zadarmo. Zlo v nejrůznější podobě, rozmanité zkoušky, starosti, to je náš svět, to jsme my sami, naše zkušenosti, úspěchy i prohry. V případě naší společnosti ještě můžeme přidat odstup většiny lidí od náboženství. Ne jen výkřiky „Islám tady nechceme“, ale ani irácké křesťany nechceme. Církvím důvěřuje něco přes dvacet procent Čechů, nedůvěřuje zhruba třikrát tolik. Moc nepomůže útěcha, že v Evropě jsme v tomto podivnou výjimkou. Je tomu tak, ať se nám to líbí nebo ne. V tom žijeme. Ovšem tím ještě nemáme být určeni. Jistě nás to ovlivňuje, ale to, co nás křesťany utváří a vybrušuje je evangelium, vzkříšený, živý Ježíš Kristus. Na to pamatujme! Síly zla leccos dovedou, přivedly Ježíše na kříž, ale byla to jiná síla, vyšší moc, která přivedla Ježíše k životu. To je rozhodující - zvěst o Boží moci a lásce, silnější než všechny odstíny zla ve světě. Boží slovo, které nezředí ani neomezí žádná silácká ideologie, ani naše slabosti. A kdo se jím nechá vést, řídit, vyučovat, nese na sobě jeho podobu. Takový člověk nekličkuje, nepřevléká kabáty, má jistotu ve svém Pánu Ježíši Kristu, své kroky promýšlí a směřuje podle Něj. Život takového člověka je určitý, ne rozplizlý, ví co je dobré, je oporou a světlem svému okolí. Navzdory vnější nepřízni.

K tomu jsme, BaS, povoláni. Jak to uskutečnit, napovídají další slova: Snášej všechno zlé jako řádný voják Ježíše Krista.

Voják, jakmile obleče uniformu se znakem státu, kterému slouží, skládá přísahu věrnosti. V případě naší země vojáci slibují věrnost republice, statečnost, ukázněnost, připravenost k obraně země i k nasazení svého života. V době míru dělají vojáci vše pro to, aby byli připraveni pro nasazení ve válečném konfliktu, na situaci, kdy jde o životy jejich či spoluobčanů. Neexistuje, že by v takové chvíli voják řekl: Nechce se mi, necítím se na to, ať jdou bojovat jiní. To by byla vlastizrada, porušení přísahy věrnosti. V posledním století došlo v naší zemi několikrát k tomu, že jsme ve stavu ohrožení odmítli bojovat. Vyslali jsme tím signál, že konflikt ať rozhodnou jiní. A pak se také stalo, že jiní rozhodovali o nás. Na morálku to působí neblaze: Jsme jen hříčkou v rukou silnějších. Takové dojmy může mít člověk i v osobním životě: jsem příliš obyčejný, sám nic neznamenám a nic nezmůžu. Voják Ježíše Krista ví, že jeho velitel se nikdy nevzdává a nepřikazuje složit zbraně. Bůh je věrný (1Kor 10,13), a požaduje ode mě totéž. Zůstat věrný znamená být hodnověrný, spolehlivý, člověk, který neuhýbá, který něco řekne a to platí: v maličkostech i ve věcech zásadních. Jsem si jistý, že další vývoj naší církve bude hodně spočívat na této „maličkosti“: být věrný našemu Pánu JK, jeho slovu, ale i řádům, kterými je spravována jeho církev. Každá známka svéhlavé neposlušnosti podkopává tuto stavbu, kalí vztahy, ničí důvěru. To platí v církvi snad více než kdekoliv jinde. Jak píše Rick Warren: Kázeň a poslání jdou ruku v ruce. Jen v poslušnosti dokážeme usměrnit své osobní ambice či pocit ukřivděnosti, jen ukázněni Božím slovem poznáme, že v některých případech ustoupit znamená postoupit o velký kus dopředu, odpustit není prohra, ale vítězství. A hlavně zakládá možnost jít spolu dál.

Jako ti, kdo následují Ježíše Krista, jako jeho vojáci (v Kral. ctní rytíři), vyznáváme a žijeme svou víru v čase pohody i nepohody. Nemůže nás odradit první překážka, a že takových je a bude. Nevěřící okolí, konflikty doma i v církvi, nemoci, nepochopení od blízkých, nedostatek času…To všechno jistě známe. Tyto věci hrozí, že rozleptají naši víru, naše přesvědčení a věrnost svému veliteli. Pro vojáky je vždy největší hrozbou rozklad morálky. Většinou jde o nenápadné, běžné věci, starosti, které samy o sobě nejsou ničím špatným: starost o rodinu, o zdraví, o zaměstnání, osobní zájmy, angažovanost v různých oblastech. To všechno jsou bohulibé starosti. O to víc mohou být zákeřnějšími, neboť si jimi namlouváme, že nic špatného se neděje. A ono se přitom děje – víra, celé křesťanství je postupně vytlačováno na druhé, třetí, páté místo, jako cosi nepodstatného. Co až tolik nechybí.

To asi ze svého okolí dobře známe. Ach jo. Vojáci ale nevzdychají. Zkoušky slouží k tomu, aby se s nimi poprali, i kdyby se zdály, že jsou nad jejich síly. Nejsou! Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?! O tom píše celá Bible a my svými životy k tomu přidáváme další řádky. Ježíš se šel utkat se Satanem v místě, kde ďábelské síly měly svůj domov, na poušti. Šel tam, odkud přicházelo nebezpečí. Nevyhýbal se Zlu, naopak, čelil mu. Uzdravoval, vysvobozoval lidi z područí zla. To je pro nás povzbuzením, abychom se nelekali potíží, nenechali se jimi otrávit, ale dokázali se jim postavit, vyhodnotit jejich zdroj a ten odstranit nebo uzdravit: v nás samých i v našich vztazích. Spolehněme se na zaslíbení, že každé překonání překážky nás jen posílí. Proto se jich nebojme.

K vojákům patří výcvik. Pravidelné cvičení pro udržení fyzické kondice, k získání dovedností pro užívání vojenské technologie a také kvůli souhře a spolupráci. Armáda má být připravena okamžitě splnit rozkaz. Tak i člověk – voják ve službě Ježíši Kristu. Abychom něco dokázali, musíme být na to připraveni. A něco dokázat přece chceme! Nejsme tu jen pro udržování pozic, pro zachovávání nemovitostí a zvyků, které jsme převzali od předchozích generací, ale abychom nesli evangelium do světa, získávali pro Ježíše Krista nové učedníky, křtili je, vyučovali. To je naše nejvlastnější poslání. A budeme připraveni je naplňovat, jen když projdeme  řádným výcvikem. K duchovnímu boji patří duchovní cvičení, duchovní mobilizace. V naší církvi to nezní zrovna obvykle, ale pro naše poslání v nových podmínkách si musíme zvykat na nový způsob přípravy. Modlitební skupinky, vícedenní duchovní cvičení, studium Bible, sdílení, zkrátka duchovní formace, která nám pomůže najít naše místo a připravit nás pro službu vojáka a svědka Ježíše Krista.

A tak milé sestry a milí bratři, vojáci, ctnostní rytíři Kristovi: zůstávejme věrní svému veliteli, nebojme se překážek ani nových výzev a nároků. Máme na to. Neboť není nadarmo psáno: Jestliže jsme s Kristem zemřeli, budeme s ním i žít. Jestliže s ním vytrváme, budeme s ním i vládnout. (2Tim 2,11n) Amen