1.postní neděle – 14.2.2016

Kázání: Matouš 4,1-11

BaS

Vstupní modlitba vyjadřuje prosbu, abychom v době postu hlouběji poznali Ježíše Krista a opravdověji z něho a s ním žili. Dobu postu proto přijímejme jako dar, jako příležitost k obnovení našeho vztahu k Bohu, našeho celého života i našeho společenství.

Význam postu je popsán tím, k čemu směřuje, čím končí. Postní doba byla v církvi zavedena a prožívána jako příprava na křest, který často bývá udělován během velikonoční noci. Přitom nejde jen o předkřestní přípravu, i my pokřtění můžeme tento čas přijmout jako obnovení svého křtu. Uvědomit si, křest mě očišťuje od zlého, spojuje s Kristem, stávám se Božím dítětem. Proto byl v prvotním křesťanském společenství křest považován za „první vzkříšení“. Ve křtu jsme vzkříšeni k životu v Kristu a s Kristem. Je nad námi moc a láska Vzkříšeného.

Většina z nás už jsme pokřtěni, ale křest v našem životě často není moc účinný. Moc si ho nepřipomínáme. Proto je postní doba i pro nás připomenutím křtu, takovou konfirmační přípravou, abychom křest znovu objevili a hluboce prožili, a tak obnovili svou víru.

Celá Bible o tom vypráví. Mojžíš, Eliáš, celý izraelský lid se v Bibli postí, na znamení pokání, nebo proto, aby mohli zaslechnout Boží hlas, aby byli Bohu blíž. Aby se spolehli na to, že záchrana přichází od Hospodina. Na začátku své veřejné činnosti se postí sám Ježíš. Dává tím najevo svou závislost na svém Otci. I jeho atakuje ďábel, jako vždy, když člověk přichází blíž k Bohu. V tom je Ježíšovo pokušení výchovné – ani Boží Syn nebyl ušetřen zkoušek. Proto se jich nebojme, neboť nám bystří mysl vůči zlu, které jinak zaměňujeme za cosi neškodného. 

1) Půst je předpokladem k tomu, abychom slyšeli Boží slovo, které je pro nás naprosto nezbytné. Podobně jako jídlo. Ostatně, jak píše jeden ruský duchovní myslitel, „když otcové církve četli Písmo, nečetli texty, ale živého Krista, Kristus k nim promlouval. Přijímali slovo, jako se přijímá eucharistický chléb a víno. Slovo se podávalo z hloubky Krista.“  Pokusme se tedy zaměřit na takovou stravu, která nám prospívá. Náš tělesný organismus zpravidla reaguje podle toho, co potřebuje. Sníme-li něco špatného, žaludek dá o tom brzy vědět. Stravujeme-li se takto dlouhodobě, projeví se to na celkovém zdraví. Podle sebe vím, že např. jde-li na mě chřipka, mám větší chuť na ovoce, zeleninu, obsahující potřebné vitamíny. Takto sebezáchovně reaguje tělo a většinou jednáme podle toho. Jde nám jistě o to, abychom byli zdraví. Kéž nám jde i o to, abychom byli uzdravováni duchovně, vnitřně. To je přitom ještě důležitější, neboť mnohé tělesné choroby jsou následkem duševního poranění. Ztráty spojení s Bohem.

Proto např. Ambrož Milánský vybízí křesťany: „Každý den rozjímejte nad Božím slovem. Vezměte si jako rádce Mojžíše, Izajáše, Petra, Pavla, Jana a jako největší vzor Ježíše Krista, abyste tak dospěli k Otci. Mluvte s nimi, rozjímejte s nimi celý den.“ Ježíš šel na poušť a postil se proto, aby slyšel Boží slovo pro svůj život. Aby s jeho pomocí nalezl, kde má stát, kam se má vydat. Aby se popral s překážkami, které mu v tom chtěly zabránit. Můžeme si zde všimnout, že bezprostředně po křtu se Ježíš ocitá na poušti, kde na něj doráží satan. Čím je člověk blíž Bohu, o to víc na něj doráží ďábelské síly, jejichž záměrem je odvrátit člověka od Pána Boha. Tím může být: pohodlnost, malátnost, ospalost, vlažnost, nepozornost….

2) Právě pozornost je další motiv, který s postem souvisí. Jak jsme četli, Eliáš se setkává nejdřív se spoustou jevů, ve kterých Hospodin není. Aby až nakonec slyšel hlas jemný a tichý. I my se setkáváme se spoustou hlasů, myšlenek, prožitků. Ale kde vůči tomu stojí Bůh? Souvisí s tím nějak? Jak ho v tom rozpoznat?

Zkusme v postní době ze svého života něco odstranit, co nám bere čas a co není tak důležité a potřebné. Odpojit se od techniky a přeladit se na Boží signál.

Jak často se stane, že nám zazvoní telefon a my všeho necháme a věnujeme se tomu magickému vynálezu. Myslím, že si ho bereme i sem, do kostela. Co kdyby náhodou…? Ale vezměme to pozitivně. Asi takhle: Když zazvoní Boží slovo, měli bychom si představit, jak uvnitř nás zvoní něco jako mobil. Neviditelný telefon, který vibruje v našem nitru. A my slyšíme hlas: „Potřebuji  s tebou mluvit, musím ti něco říct. Tenhle hovor je jen pro tebe. Jsi tam? Nezavěšuj. Naopak, vypni všechny ostatní signály, které do tebe cpou nicotnosti, a věnuj se v tuto chvíli jen mně.“ Užívejme techniku, mobily, internet, sociální sítě, jen nedopusťme, abychom lítali od jedné informace ke druhé, od jednoho potlachu k dalšímu, a přeslechli Boží hovor, který je určen jen a jen mně.

3) Bez postu nelze správně vychutnat radost. Opravdu se mohu radovat a těšit jen z těch věcí, na kterých nejsem závislý. Sklenička vína ve vhodnou dobu mezi přáteli udělá radost. Kdo však už bez alkoholu nedokáže žít, musí pít, i kdy z toho vlastně radost nemá. Už není svým pánem, nýbrž otrokem své vášně.  Tohle platí o všem, co děláme nebo užíváme. Kdo přijde domů z práce, zapne TV a vypne ji teprve, když jde spát, kdo ji má jako nezbytnou kulisu svého prostředí, tomu ani ten nejlepší pořad neudělá opravdovou radost.

V 1Kor se na jednom místě píše: Všechno je mi dovoleno, ale ničím se nesmím nechat spoutat. (6,12) Když se postíme, činíme se nezávislými na věcech tohoto světa. Neděláme to proto, že bychom jimi pohrdali, nýbrž proto, abychom si udrželi radost z jejich užívání. Abychom byli za ně vděční. Kdybychom v klidu uvážili, kolik věcí nám už nedělá radost, poznali bychom, jak dobře by nám udělalo, kdybychom se cvičili v opravdovém postu.

Jak se v tom můžeme cvičit, napovídá Jan Zlatoústý: „Pravá podstata postu není ve zdrženlivosti od pokrmů, ale od hříchu. Postíš se? Ukaž to skutkem. Vidíš-li chudého, slituj se nad ním, vidíš-li svého nepřítele, smiř se s ním, vidíš-li krásnou ženu, nevšímej si jí. Ať se postí nejen ústa, ale i oko, noha, ruka. Ať se postí naše ruka od nespravedlivého majetku, ať se postí naše noha od chůze za nedovolenými věcmi, ať se postí naše oko od všetečných pohledů, ať se postí naše ucho od pomluv a nactiutrhání, ať se postí naše ústa od kluzkých a zbytečných slov a tupení.“

Toto všechno může být naším postním programem. Zkrátka něco pustit, abych měl větší a hlubší radost ze života. Něčeho se vzdát, abych ostřeji slyšel a vnímal našeho Pána, Ježíše Krista. Hlas a jemný. Amen