Neděle Rogate - 1.5.2016

Kázání: 1 Timoteovi 2,1–6

Milí bratři a sestry,

co nás spojuje napříč církvemi, je modlitba. Celá Bible je plná osobního volání k Bohu. Modlitba je osobním rozhovorem, setkáním s Bohem. Na takovém vztahu stojí celá víra. Ve víře nejde o vyučování, jaký je Bůh a naše představy o Něm. Víra žije z osobní komunikace s Bohem, z jeho lásky a jeho vůle. Proto dnešní neděle, 5. po Velikonocích se nazývá Rogate, modlete se. Je to svolávání k modlitbě. Jan Kalvín píše: „nebeský Otec nám dosvědčuje, že jediný prostředek k naší spáse spočívá ve vzývání jeho jména. Tím přivoláváme jeho přítomnost, přítomnost jeho síly, která nás zachovává, přítomnost jeho dobroty, která nás přijímá do své milosti.“

Jsme svoláváni k modlitbě. Ale ta není nic dobrovolného. Na způsob: Chceš-li, tak se pomodli. Jak píše Tomáš Špidlík: modlitba je výrazem života v Duchu svatém, je pomyslným barometrem duchovního života. Bez modlitby se odpoutáváme od zdroje života a víry. Proto dnes a denně slyšme toto volání k modlitbě.

Modlitba má spojující moc. Spojuje nás s Bohem a zároveň nás propojuje s našimi bližními. Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi… Tato výzva je pro nás svědectvím, že církev nemá být světu nepřátelská, ani ze světa neutíká, ani se mu nepřizpůsobuje – ale má být světu otevřená! Máme si všímat, co svět potřebuje a za to se přimlouvat.

To je náš úkol v situaci, kdy nás ve světě mnozí neberou a nepotřebují. Mohli bychom se sektářsky uzavřít, pěstovat si svou výjimečnost, uraženost nebo odcizení. Anebo bychom mohli rezignovat, ať si každý věří, čemu chce, hlavně když nás nechají na pokoji. Ale jsme vyzýváni, abychom se modlili za všechny lidi, za vládce a v moci postavené…

To je to, co máme a můžeme jako křesťané v dnešní, ale i v jakékoli situaci dělat. Čím se mají vyznačovat naše bohoslužby a postoje. Na prvním místě žádám – modlitby za všechny lidi!

Kupodivu ne kázání, jak jsme my evangelíci zvyklí. Nýbrž modlitby. To vychází z dobré vůle našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. A k tomu právě modlitby, prosby a přímluvy jsou prvním krokem ven – k lidem, na které Bůh myslí. Krokem vedoucím k porozumění a ne moralizování, k odpovědnosti, a ne k planému nadáváni.

Na prvním místě žádá apoštol v církvi prosby… Prosit potřebují chudí a ti, co nemají nic ve svých rukou. Taková je církev ve společnosti i před Bohem. A právě takoví předstupujeme před našeho Pána v modlitební službě za všechny lidi. Víme, že vše máme jako dar. Ano, právě v této pozici chudých prosebníků máme nezastupitelný význam pro druhé lidi.

S tím je spojená i druhá forma našich modliteb – přímluvy. Pojem „přímluvy“ znamenal původně audienci u panovníka. Jako přímluvci zastáváme prostřednickou roli u Pána Boha: dovoláváme se slyšení u Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. V tom spočívá naše společné (všeobecné) kněžství, že každý máme takový přístup k Bohu. A to ve víře, že je jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, na svědectví v určený čas. Připojujeme se svým hlasem, svou modlitbou k prostředníku Kristu Ježíši ve prospěch všech.

Spolu s prosbami, modlitbami a přímluvami, máme také děkovat za všechny lidi. Jak můžeme děkovat za všechny lidi? Copak můžeme děkovat za ty, co působí zlo a druhé trápí? To by bylo zavádějící nepochopení. Tady jde o to, abychom děkovali za to, co Bůh chce a koná pro všechny lidi, v jejich prospěch. Ono slovo“ děkovat“ souvisí z eucharistií, s díkůvzdáním při večeři Páně. Právě odtud vyrůstá děkování Pánu Bohu – za lásku, kterou se pro nás vydal až na smrt. Právě u stolu Páně se učíme děkovat. 

Tedy: výzva k modlitbě znamená nepřidávat se k nadávání, ke škarohlídství, ale ani k rezignaci – nýbrž být vděčný – to je naše křesťanské poslání! Prosit za vládce, nadřízené, v moci i zodpovědnosti postavené.

…abychom mohli žít tichým a klidným životem, v opravdové zbožnosti a čestnosti…

Jak tomu vlastně je? Máme se modlit kvůli těm lidem, anebo proto, abychom mohli my křesťané klidně žít? Ono to vlastně spolu souvisí! Modlit se za vládce, za smír ve společnosti, aby se křesťané mohli věnovat svému misijnímu poslání, aby mohli vést život v opravdové zbožnosti a čestnosti. To přece Bůh chce, aby křesťané mohli využít svých obdarování. Dnes nezažíváme útlak, díky Bohu. Za pár dnů oslavíme výročí konce války. Již přes 20 let žijeme v demokracii. Můžeme si na leccos stěžovat. Ale měli bychom být především vděční. Že můžeme žít bez útlaku zvenčí, ze strany mocných. Někdy kupodivu i s jejich přízní. Ale o to víc je to pro nás výzva, že to má smysl a váhu, abychom žili v opravdové zbožnosti, která se projevuje čestností a modlitbami za druhé. Žít ve zbožnosti a vážnosti, tedy pravdivě, čestně a důstojně – to něco znamená v době podvodů, klamů, vychytralosti a sebeomlouvání. A myslet na druhé v modlitbách, na ty, kteří se nemají tak dobře jako my, a na naše politiky – to něco znamená v době, kdy kvete sobectví, prospěchářství, stěžování a nadávání.

Bratři a sestry, křesťanský postoj, k němuž nás vyzývá Pavel, připomíná trychtýř: velmi široké hrdlo milosti a spásy, maximálně široké – pro všechny dostatečně… ale ke spáse nakonec vede jednoznačné a úzké hrdlo: je jen jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, Kristus Ježíš. Na jedné straně zaplavující šíře Boží milosti, dobré vůle, modlitby za všechny – na druhé straně jednoznačnost křesťanského vyznání. Není to i pro nás cesta a výzva? Být otevřený vůči každému, ale zároveň připraven k vyznání, kdo je můj jediný Pán a Spasitel.

BaS, díky tomu, že víme, komu jsme uvěřili, můžeme žít v opravdové zbožnosti, čestně, tiše a klidně. Ne nervózně, jestli jsme dost zajímaví a jestli nás druzí vezmou. Ne uraženě, že nás neberou. Ne halasně, aby si nás všimli, abychom si udělali jméno. Ale čestně, tiše a klidně. Protože naše jména jsou zapsána v nebesích. Protože sám Ježíš Kristus se za nás, i za mne a za tebe přimlouvá u našeho Otce. Máme takového přímluvce, že Boží dobrou vůli máme přát i všem ostatním. A tak modleme se jednejme tak, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. Za tento úkol se modleme, teď při bohoslužbách, při setkáních v týdnu, i každý sám doma. Modleme se za to, aby osvobození od hříchu a lásku Ježíše Krista poznali a přijali ještě mnozí lidé. Amen