Jdi na obsah Jdi na menu
 


Co tu ten Komenský vlastně dělal? (Lenka Šimarová)

7. 5. 2009

Přerov – město Komenského, Komenský a Přerov, Přerov - dědic Komenského. Atd., atd. Kolikrát jsme podobné výroky a spojení už slyšeli? Už se z toho stala určitá šifra či dokonce klišé. Ale jak jsme na tom doopravdy se znalostmi o Janu Amosu a Přerově? Co tu vlastně dělal a pohledával? Blesková anketa mezi středoškoláky mi dala přinejmenším zajímavé poznatky: Komenský tu někde učil, založil tu muzeum, založil tu první školu, chodil tu na pivo, dělal ředitele muzea, založil naši školu….Ehm, ehm.

Ale ruku na srdce. Co vlastně i my víme o jeho vztahu k Přerovu? Opakování je matkou moudrosti a tak nebude na škodu si některá ta známá neznámá fakta připomenout. O J.A.K. se nelze bavit bez znalosti souvislostí s působením Jednoty bratrské v našem městě. Členové této církvičky se zde usazovali od konce 15.století. Přerov byl považován za město opoziční ke katolické Olomouci. Když byl do Čech vyslán jako inkvizitor jeden z nejznámějších – Jindřich Institoris /spoluautor nezbytné příručky inkvizitorů Kladivo na čarodějnice/, vedl disputace i se správcem přerovského sboru Tůmou Přeloučským. Poté prohlásil, že v poměrech v Přerově vidí velké nebezpečí, protože tu i ševci čtou díla Petra Chelčického. Přerov byl sídlem hereze. Členové Jednoty tu měli vcelku dobré podmínky pro usazování, můžeme se dočíst i o privilegiích, která je osvobozují od městských úřadů, vojenské povinnosti apod., tedy věcí, které byly tehdy v rozporu s jejich vírou. Na konci 16.st. museli dosavadní majitelé Pernštejnové město prodat, ale obyvatelé dostali možnost vybrat si novou vrchnost. Není divu, že si zvolili Fridricha ze Žerotína – předáka moravských bratrských pánů.

Do těchto poměrů, kdy je Přerov považován za významné bratrské město a funguje zde i bratrská škola, sem přichází v roce 1608 Jan Amos. Studium mu zde zařídil Jan Lanecký, správce místní školy a rodák ze Strážnice. Právě tam pobýval osiřelý Komenský u své tety. Jak sám napsal, teprve v 16 letech, tedy v Přerově, okusil základů latiny, mnohem později než jeho vrstevníci. A vida, je zářným příkladem rčení, že nikdy není pozdě. Ze studentů bratrské školy se po nějakém čase stávali učedlníci, kteří měli být příkladem ostatním, měli být vážnější, pobožnější, pomáhali při bohoslužbách a připravovat se na službu Bohu a církvi. Při té příležitosti dostávali biblická jména. Jan začíná používat jméno Amos. Po studiích v Herbornu a Heidelbergu se roku 1614 vrací do Přerova, stává se učitelem. Už tady píše některá svá díla, pracuje na mapě Moravy. Roku 1616 je vysvěcen na kněze, působí nejdříve coby pomocník biskupa Laneckého. Pak je pověřen správou fulneckého sboru a k tomu je potřeba se oženit. Je i dnes zajímavé, co radí Dekreta J.B. o výběru manželky: „má být spolupracovnice muže, matka čeledě, vychovatelka dětí, s mužem jednomyslná, s třemi P – pobožná, počestná a prozíravá a je-li možno peněžitá…“ Takovou viděl Komenský v Laneckého dceři Janě, jelikož ale byla v roce 1618 ještě nezletilá a on se oženit musel, pomohl mu její otec vybrat Mandalenu Vizovskou, dceru Buriana Vizovského ze Zábřehu. Málo se ví, že byla zřejmě o dva až čtyři roky starší a již vdovou po třebíčském měšťanu Jiřím Loubském. Manželství netrvalo dlouho, asi proto její vdovský stav není ve známé svatební smlouvě uložené v našem muzeu uveden. S Komenským se poznala asi na návštěvě u své matky, která tu žila s druhým manželem. Svatební smlouva byla uzavřena 19.6.1618, manželé se stěhují do Fulneku. Po bitvě na Bílé hoře a obsazení Fulneku, kdy se Komenský musel skrývat se Mandalena pravděpodobně vrátila i se dvěma synky zpět do Přerova k matce. Tady během morové epidemie v roce 1622 ona i děti zemřeli.

ΛΣ