Milí přátelé,
v sobotu bylo v našem městě velice rušno. Opět se ukázalo, že extremistické a rasistické myšlenky v současné globální ekonomické krizi nabývají na síle. V souvislosti se sobotním pochodem Dělnické strany - sice úřady povoleným, přesto však plným hluku a křiku, násilností a výtržností, dělobuchů a připravených kanistrů benzínu - jsem v neděli naslouchal zvěsti o Ježíšově poslední cestě směrem ke golgotskému kříži (tzv. pašíje) naprosto nově. 
Ježíš kráčel vstříc utrpení - sám. Hlas davu, který jej opěvoval, se obrátil proti němu, jeho přátelé ho opustili. Neměl tedy žádnou šanci ztratit se, schovat se v zástupu lidí. Namísto anonymního davu, v jehož středu člověku snadno narostou ramena, Ježíš takovouto podporu nemá.
Stejně tak spíše mlčí - nebrání se dokonce ani proti lživému osočování jeho protivníků. Neobhajuje své činy, svůj program, své vize.
A tak bychom snadno mohli upadnout v pokušení tvrdit, že je příliš pasivní. Ovšem v této zdánlivé nečinnosti se právě projevuje Ježíšova důvěra. Ježíš důvěřuje - ne však své vlastní síle, ne svým přátelům, ne zázrakům - ale Bohu! Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha. (L 23,46). Ježíšova důvěra neochabuje (narozdíl od jeho tělesných funkcí) ani na kříži v posledních, krutých minutách života. Ježíš důvěřuje v to "lepší příští", v Boží pomoc, která se onoho nedělního rána nakonec (světe, div se!) stala skutečností.

Přeji Vám všem požehnané svátky velikonoční.

Váš farář Petr Kulík