Nám všem přeji do nového roku, abychom se dokázali radovat z obyčejných věcí, z toho, co máme a co často pokládáme za samozřejmé. Vím, že lidé mají mnoho těžkostí, problémů a starostí. Kdo je nemá?A jistě je budeme mít i v roce 2010. To těžké se v životě připomene samo, nedá se přehlédnout. Proto přeji sobě i druhým, abychom dokázali vidět to krásné, byť třeba nijak výjimečné, a z tohoto dobrého obyčejného se dokázali radovat. Kéž si více uvědomíme, jaký je to dar mít rodinu, děti, rodiče, přátele. Každý je nemá. Mít práci, mít co jíst, kde bydlet. Většina lidí ve světě je na tom mnohem hůř než my. Pro nás až nepředstavitelně

hůř. A předchozím generacím se ani nezdálo o blahobytu, ve kterém žijeme my dnes. Ano, na lepší se rychle zvykne, a člověk by chtěl stále víc a víc. Ale po čase zjišťujeme, že v tom stejně trvalé štěstí není. Kéž bychom pochopili tajemství života, že lidské srdce se nenaplní tím, co dostaneme či získáme, ale lidské srdce se paradoxně naplňuje tím, co ze sebe dává, tím, jak se rozdává. Nebuďme tedy smutní z toho, že jsme tak chudí, že nemůžeme mít všechno, ale radujme se z toho, že jsme tak bohatí, že můžeme dávat.

Přeji požehnaný nový rok všem.

P. Pavel Hofírek, děkan přerovského děkanátu

Převzato z Časopisu přerovského děkanátu "Slovo pro každého"