Zamyšlení nad křtem (Benedikt XVI.)
28. 9. 2009
Milí přátelé, všichni dobře víte, že v těchto dnech naši zemi navštívil
papež Benedikt XVI. Zamysleme se tedy tento týden nad jeho slovy, které se týkají
křtu...
Milí přátelé, všichni dobře víte, že v těchto dnech naši zemi navštívil
papež Benedikt XVI. Zamysleme se tedy tento týden nad jeho slovy, které se týkají
křtu...
Všechno, co tady na zemi začíná, dříve či později končí, jako rostlina na louce, která ráno vykvete a večer uvadne. Ve křtu však maličká lidská bytost dostává život nový, život milosti, který jí umožňuje navázat osobní vztah se Stvořitelem, a to navždy, na celou věčnost. Člověk je naneštěstí schopen tento nový život svým hříchem zhasnout a přivodit si tak stav, který Písmo svaté nazývá "druhá smrt". Zatímco u ostatních tvorů, kteří nejsou povoláni k věčnosti, znamená smrt jenom konec pozemské existence, v nás hřích vytváří vír, který nás hrozí pohltit navždy, pokud nám Otec, který je v nebesích, nepodá svou ruku. A právě toto je tajemství křtu: Bůh nás chtěl zachránit a sám sestoupil až na dno propasti smrti, aby každý člověk, i ten, který padl tak hluboko, že už nevidí nebe, mohl opět najít ruku Boha, zachytit se jí, vystoupit z temnot a znovu spatřit světlo, pro něž je stvořen. Všichni cítíme, všichni vnitřně vnímáme, že naše existence je touhou po životě, voláním po plnosti, po spáse. Tato plnost života je nám dána křtem. (Řím, 13.1.2008)
Všechno, co tady na zemi začíná, dříve či později končí, jako rostlina na louce, která ráno vykvete a večer uvadne. Ve křtu však maličká lidská bytost dostává život nový, život milosti, který jí umožňuje navázat osobní vztah se Stvořitelem, a to navždy, na celou věčnost. Člověk je naneštěstí schopen tento nový život svým hříchem zhasnout a přivodit si tak stav, který Písmo svaté nazývá "druhá smrt". Zatímco u ostatních tvorů, kteří nejsou povoláni k věčnosti, znamená smrt jenom konec pozemské existence, v nás hřích vytváří vír, který nás hrozí pohltit navždy, pokud nám Otec, který je v nebesích, nepodá svou ruku. A právě toto je tajemství křtu: Bůh nás chtěl zachránit a sám sestoupil až na dno propasti smrti, aby každý člověk, i ten, který padl tak hluboko, že už nevidí nebe, mohl opět najít ruku Boha, zachytit se jí, vystoupit z temnot a znovu spatřit světlo, pro něž je stvořen. Všichni cítíme, všichni vnitřně vnímáme, že naše existence je touhou po životě, voláním po plnosti, po spáse. Tato plnost života je nám dána křtem. (Řím, 13.1.2008)