Jdi na obsah Jdi na menu

Svědomí - náš protihráč

Milí přátelé,
není radno zaměňovat hlas svědomí s hlasem Božím! Ne vždycky se totiž tyto dva hlasy kryjí.
Milí přátelé,
není radno zaměňovat hlas svědomí s hlasem Božím! Ne vždycky se totiž tyto dva hlasy kryjí. Tuto neděli namísto pravidelného kázání při bohoslužbách zvěstovaly evangelium děti - a to formou divadelní hry. Zpracovaly Ježíšovo Podobenství o marnotratném synu. Však to jistě znáte! Syn odchází od Otce, všechen majetek rozhází a pak, když pomalu umírá hlady, rozhodne se vrátit k Otci. A v takové chvíli může hlas svědomí nadělat pěknou paseku! Co když už s ním, rošťákem, Otec nepočítá? Co když ho už nadobro zavrhl? Lepší je nevracet se k němu!
Možná to znáte ze svého života. Já velmi dobře. Když jsem před lety svěřil svůj život do rukou Božích, bylo mi dobře. Ale dlouho (a tím myslím roky) jsem nedokázal pochopit, že mi Bůh promíjí i ty zlé věci, které jsem činil i po svém obrácení. Svědomí mi říkalo: Svatý Bůh tě chce svatého. Pokud takový nejsi, pokud jsi zlý, nemá o tebe zájem. Zavrhl tě! Až mi jednou můj pastor řekl, že Bůh nás miluje a odpouští nám - i přesto, že naše srdce nás stále obviňuje (1. Janova 3,18-20).
Proto občas stojí za to rozlišit, zda se naše svědomí kryje či nekryje s hlasem Božím. Pokud Vám svědomí říká, že Bůh Vás nenávidí a už Vám nikdy Vaše zlé činy neodpustí, pak Vám svědomí dozajista lže!
Přeji Vám všem krásný týden,
                                                Petr Kulík

 

Biblický citát