sv. Cyprián - O dobročinnosti
14. 3. 2010
Dejme Kristu
pozemský oděv a dostaneme oděv nebeský. Dejme najíst a napít, abychom
mohli být u nebeské hostiny s Abrahámem, Izákem a Jakubem.
23. Nejmilejší bratří, kteří žijete v Boží bázni, kteří jste pohrdli a
udusili volání světa a váš duch se s důvěrou obrací k Bohu, dokažme
svými činy upřímnou lásku k Pánu. On si ji zaslouží. Dejme Kristu
pozemský oděv a dostaneme oděv nebeský. Dejme najíst a napít, abychom
mohli být u nebeské hostiny s Abrahámem, Izákem a Jakubem. Abychom
nežali málo, sejme co nejvíce. Pamatujme na věčnou spásu, dokud je čas,
jak napomíná apoštol Pavel: „Dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce
však těm, kteří patří do rodiny víry. V konání dobra neumdlévejme.
Budeme sklízet v ustanovený čas" (Gal 6,9,10). Uvažme, jak jednali
věřící za vedení apoštolů, když se jejich srdce stkvěla ctnostmi a když
víra sálala novým žárem víry. Prodávali domy a statky a dělili se s
potřebnými. Položili základy tam, kde sklízeli ovoce věčného majetku.
Připravili si domy tam, kde chtěli navždy bydlet. Jaký byl výsledek
jejich jednání, s jakou láskou to činili, čteme ve Skutcích apoštolů: „Všichni,
kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce, nebylo mezi nimi žádného
rozdílu a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž
všechno měli společné" (Sk 4,32).