Proč zdobit zlatými nádobami stůl Kristův, když on sám umírá hladem? Nasyť nejprve jeho, když má hlad, a pak můžeš zbytečnostmi zdobit jeho stůl... Kdybys viděl, že někomu chybí nejnutnější pokrm, a kdybys ho nechal v tom, abys mohl ozdobit jeho stůl zlatými nádobami, byl by ti za to vděčný? Ne­rozhněval by se spíše na tebe? Anebo kdybys jej viděl oblečeného do hadrů a třesoucího se zimou a kdybys mu ty, místo aby ses zabýval jeho šaty, stavěl zlaté sloupy, pod záminkou, že ho chceš uctít, nemyslel by si právem, že si z něho tropíš žerty, a to s nejhorší ironií? Uvaž ale dobře, že toto právě děláš Ježíši, když obchází jako pocestný a tulák, jenž nemá přístřeší a jemuž ty zdobíš podlahy a stěny a hlavice sloupů. Ty poutáš lampy na stříbrné řetězy, ale nemáš odva­hu jít se podívat, když je sám v poutech. Neříkám to, že bych zavrhoval ony ozdoby... Třeba činit to i ono, nejprve ale ono...

Úryvek z homilie sv. Jana Zlatoústého na Evangelium podle Matouše