To vše nás nechává chladnými, my jsme tak da­lece nevděční, že věříme ve zlato, ve své služebníky, muly a koně a že zanedbáváme svého Spasitele, kte­rý obchází nahý od dveří ke dveřím, který stojí dlouho, dlouho na rozcestích a nastavuje svou ruku. A my se na něj díváme často s nedůvěrou. A přece se těmto strastem podrobuje pro nás. On schválně trpí hladem, aby tě nasytil, chodí nahý, aby tě přioděl nesmrtelností. Ty mu ale ze svého nedáváš nic. Ze svých ša­tů, z nichž jedny žerou červi a druhé, zavřené v truhlách, ti působí jenom zbytečné starosti. A zatím on, jenž ti dal toto a vše ostatní, chodí nahý.

Úryvek z homilie sv. Jana Zlatoústého na Evangelium podle Jana