Myslím, že dobro a zlo přináší s sebou život bez ohledu na to, zda jej spojujeme s vírou v Boha, či ne. Věřící, neznamená dokonalý, nepůsobící nic zlého. Pravidelná návštěva kostela nemusí být ještě projevem víry. Víra je dar,který provází člověka životem a dává mu smysl (není jen záležitostí nedělního shromáždění).Důsledkem víry je projev lidskosti, přijímání druhého i s chybami, uvědomování si a přiznávání chyb vlastních, prosba za odpuštění. Důsledkem víry může být pomoc a pevné přátelství. Ale to, co jsem vyjmenovala jistě žijí i lidé nevěřící a mnohdy se jim to daří lépe, jako nám. S vírou souvisí jistě předpoklad kladně prožitého života a respektování základních životních hodnot. Má však daleko větší rozměr. Nejde přece vůboc o posuzování, zda věřící lidé jsou lepší než nevěřící.
A ještě něco na závěr: protože protestantismus je tak trošku přísný a strohý, snažme se ve svém sboru o vstřícnost, bratrství a sesterství.

Není podstatné kde chodíme, v co věříme, kde jsme registrování, ale co cítíme, jak se chováme a respektujeme základní hodnoty vůči ostatní tvorům.
Všichni si musí najít svoji cestu strart a cíl máme všichni stejný. To mezi tím je na nás jak s tím naložíme.

Nedá se jinak než reagovat...
Nenarodila jsem se ateistou, tak jako nikdo z nás. Každé malé dítě věří v nadpřirozeno. V pubertě mě zajímaly různé nábožeství, fascinovala mě víra (né tedy Bůh samotný). Vlastně mě fascinuje dodnes. Mluvila jsem s mnoha věřícími různých náboženství, četla knihy, chodila a chodím po světě s hlavou i očima otevřenýma, byla jsem tři měsíce ve Svaté zemi, strávila několik dní ve Starém Jeruzalémě, chodila jsem po cestě po které chodil Ježíš a přesto v Boha nevěřím. Nevěřím ani v nadpřirozené síly, magii, zázraky, reinkarnaci...Jsem přesvědčena o tom, že tímto životem má cesta končí - definitivně a nezvratně a proto si vážím každého okamžiku, tolik si vážím života, tak jako ostatních lidí. K tomu všemu jsem dospěla sama, díky svobodné vůli a rozumu jsem ateista každou molekulou. Nejsem o nic horší nebo lepší než vy. Jestli si někdo myslí, že je lepším člověkem ráda se s ním setkám :o)

Milí bratři a sestry,
velmi jsem se zamyslel nad příspěvkem bratra faráře. Je to skutečně tak, někteří pastoři ( nevyskytuje se to pouze v naší církvi, ale i v jiných křesťanských denominacích) nutí lidi ve sboru ke skutkaření. Hlavně aby byl kostel hodně navštěvován, i ostatní sborové aktivity. Chvála Bohu, že to v našem sboru tak není. Velmi si vážím toho, že v našem sboru je svoboda. Měli bysme se zamyslet nad související věcí. Jak to udělat, aby se lidé ve sboru cítili dobře ? Jedna sestra se mě ptala krátce po volbách jak si to představuji dál. Já jsem jí odpověděl, že chci, aby se všechny skupiny ve sboru cítili dobře. V evangelické církvi je přece celé spektrum názorů a přitom se v podstatných věcech shodujeme. Musíme myslet a to všichni, na to jak zvěstovat evangelium srozumitelným jazykem.Zda si myslím o nevěřících, že se dostanou do pekla je vážná věc. Dobře si pamatuji na své vlastní nesmiřitelné postoje vůči Bohu těsně před obrácením. Ústa ještě mluvila, to co bylo léty utvrzeno ( obrátil jsem se až ve 33 letech) V srdci však již začala změna. Této maminky se mohu zeptal : Jste si jista, že všechno vzniklo náhodou ? Bůh může udělat změnu s životem každého člověka, má zájem i o Vás, jste pro něj důležitá.Ostatně to můžete zkusit, oslovit Ho, určitě Vám odpoví. Pán vám všem žehnej. Vláďa Došek