Aby Kristus zabránil učedníkům v dotazování se na chvíli jeho příchodu, pravil: „O tom dni a o té hodině neví nikdo, ani nebeští andělé, ani Syn. To není vaše věc, abyste věděli čas a hodinu." Skryl to pro to, abychom byli bdělí a aby se každý z nás domníval, že se to stane v době, kdy žije. Kdyby byl totiž prozradil, kdy přijde, byl by se jeho příchod omrzel a národy a věky, ve kterých se zjeví, by po něm už netoužily. Řekl, že přijde, ale neřekl, kdy hodlá přijít, a tak ho všechna pokolení a všechny věky horoucně očekávají.

Neboť ačkoliv Pán udal znamení svého příchodu, přece se onen termín nedá jasně vyrozumět, protože tato znamení přišla v mnoha obměnách. Přešla i dosud trvají. Jeho poslední příchod se totiž podobá prvnímu.

Jako totiž na něho čekali spravedliví a proroci v domnění, že se zjeví za jejich dnů, tak také dnes ho každý věřící touží uvítat ve své době, protože den svého příchodu nezjevil. A to hlavně z toho důvodu, aby si někdo nemyslel, že ten, jehož moci a panství podléhají čísla a časy, je podroben osudu a hodině. Když popsal znamení svého příchodu, jak by mu mohlo být skryto, co sám ustanovil? Proto uznal za dobré svá znamení popsat tak, aby se od toho dne v budoucnu všechna pokolení a všechny věky domnívaly, že jeho příchod nastane v jejich době.

Bděte, protože když tělo spí, má nad námi vládu přirozenost a přirozenost působí ne podle naší vůle, nýbrž pudově. A když má duši v moci těžký spánek, například malomyslnost nebo smutek, vládne v ní nepřítel a dělá jejím prostřednictvím něco, co ona nechce. Přirozenosti vládne násilí, duši pak nepřítel.

Proto bdělost, kterou Pán přikázal, uložil oběma stránkám člověka: tělu, aby ho střežila před ospalostí, duši, aby ji střežila před otupělostí a bázlivostí, jak říká Písmo: „Spravedliví, buďte bdělí" a: „Povstal jsem a stále jsem s tebou" a znovu: „Neochabujte. Protože tedy máme na starosti správcování, neochabujme."