Za druhé: Ježíš byl nablízku těm, kteří si to nejméně zasloužili. Přidržoval se vyvrhelů společnosti, místo aby si všímal těch řádných a navenek spořádaných občanů. S celníky a nevěstkami jedl, pil, mluvil, chodil. A to se lidem nelíbí, když není dostatečně oceněna jejich váženost, přínos pro společnost, jejich hýčkaná samospravedlnost. To lidé nemají rádi, když namísto nich jsou vyzdvihnuti nezaslouženě jiní. 

A do třetice: Když došlo na Ježíše samého – ani se neobhajoval. Heroda očekávajícího zázraky, při kterých se tají dech, zklamal. Piláta očekávajícího prudkou obhajobu zarmoutil. Vždyť člověk, který se neumí obhájit, si přece nezaslouží být zproštěn viny. Ježíš měl přece všechna nařčení popřít, naříkat nad neštěstím, které jej potkalo, žadonit o milost, kopat kolem sebe a svalovat vinu na druhé.

Ježíš však ví, že jediným a nelepším advokátem je jeho nebeský Otec, který se za něj postaví a vysvobodí jej toho třetího dne.  Ale než se tak stane, naplní se ta hrozná, krutá a nespravedlivá vůle davu: Ukřižovat!

Toto zamyšlení nad utrpením Ježíše Krista bylo proneseno na březnových Ekumenických bohoslužbách.